Realita

news

NecronomiconRecenzeArtHDPOdkazymapa Koubič Sytes

Necronomicon rozcestník

Kosmogenese adsaf

Volné pokračování filosofických úvah o Bohu, chapadlech, G! a duševní nekompetentnosti mé maličkosti.

Předešlé kapitoly
Úvaha o Bohu
Sefirot a Prastaří

Toto stejně jako pojednání o Sefirotu je Koubičovo osobní subjektivní stanovisko. Které je založené na jeho vnímání Universa a světa. Výkladů všeho je totiž tolik kolik je možností a to nekonečně mnoho.

Na počátku bylo slovo a to slovo bylo u G! A  to slovo bylo G!. Dá se vyložit jako
A na počátku byla myšlenka a ta myšlenka byla u Azathotha a ta myšlenka byla Azathoth. To bylo na počátku u Azathotha. Vše povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic co jest. V něm byl život a život byl světlo. To světlo ve Noyeně svítí a Noyena je nepohltí.

Zde uvádím úryvek z našich Nových listů Necronomiconu jež jsem napsal v osvícení chapadlatém automatickým písmem.

O smrti a zrození
Před časem časů. Před světem tím v kterém vše se zrodilo. Existoval Khrutasp. Khrutasp byl vším a vše bylo Khrutasp, veškeré jsoucno i nejsoucno bylo Khrutasp a Khrutasp byl veškerým. Z něho stvořeny byly jiné síly. A jiné Zonei než ty jež zná Azathoth. Dokonce i života i smrti bylo jiné a přitom tak stejné. I Prastaří byli Prastarými ale jinými než těmi z Cyklu  Azathothova.

Z Khrutasp vzniklo vše, bolest tisíce světů i radost milionů duší. Byli ctěni ti kdož budou navěky zapomenuti v kličkách času a prostoru a byli nenáviděni ti kterých si nikdo nepamatuje. Byly knihy které již nejsou jako nebudou knihy až Azathotha nebude. Khrutasp byl otcem i synem v počátku svého zrodu. Jako i Azathoth jím jest. Zaingau byl otcem Khrutasp a Khrutasp byl otcem Azathotha. I v Zaingau bylo jiného a zároveň stejného jako v Khrutasp.

Khrutasp byl Bohem jako je Azazhoth a byl jím Zaingau. Dal život prostoru a dal život Azathothovi jako dal smrt otci svému. Mnoho věků plynulo a Zonei přemnoho vzniklo a pomalu putovalo skrze prostor. Velké Zonei se vstřebávaly do sebe a Nejčernější Nicota žrala Khrutasp zevnitř. Nicota byla silnější než Khrutasp a Khrutasp to věděl. Nicota jest matkou Azathotha. Nicota jediná je neměnná. Bez Nicoty by nebylo pohybu bez Nicoty by nebylo Khrutasp ani Azathotha. Nicota silnější než nejsylnější Zonei.

Dalších mnoho věků plynulo a Khrutasp začal chřadnout a jeho rozmach počal se krátit. To byl začátek konce Khrutasp. Nicota začala převládat. Až nebylo skoro Khrutasp a Nicota byla velká jako Khrutasp dříve.  Pak začal se rodit Azathoth syn jeho a její. Byl plný moudrosti cyklu v kterém se stvořil, protože minulost přítomnost byla v něm. Jeho otec zemřel a přeměnil se v Azathotha syna dokonalého tvaru.  Azathoth zářil jako nejjasnější hvězda. Jasnější než nekonečno, protože nekonečnem zářil. Obsahoval veškerenstvo otce svého.

Bitva dlouhá zuřila nekonečno věků mezi Azathothem a Prvotní Nicotou. Dlouhá bitva mimo čas a prostor udála se mezi Synem a Matkou. Až nakonec Azathoth převládl. Vymrštil všechnu sílu jež měl a Třesk ohromný se udál, vymrštil veškerenstvo proti své utačovatelce Nicotě. Azathoth zvítězil a Pouta Nicoty zpřetrhal a jako tomu bylo před nekonečnem Cyklů předním a jako tomu bude i nekonečno cyklů po něm. Azathoth ztratil svého tvaru dokonalého a rozum a moudrosti a nový Cyklus započal.  A začaly se rodit nové Zonei, a nové sféry a nového života začalo se rodit. A  Azathoth šílený král ve středu Universa se bezmyšlenkovitě rouhá a čeká dne a hodiny skonu svého. Kdy jeho Matka zahubí jej a oplodní a nový šílený Král ve středu Nicoty a poté Universa zrodí se.

O slyš ty kdož čteš že Azathoth jest tím kdo vše stvořil a Nicota je tím co jedinné je neměnné, Co setrvá tu až tebe i Azathotha nebude. Dále věz že tu budeš ve formách rozličných a světech cizích vždy ale jediné co tvaru ni podoby neztrácí je Nicota, matka všeho. Věř také že koloběh je nekonečný nemá konce nemá začátku a tak bylo je a bude na věky věkův.

Konec ukázky

V Ars Necronomica která není naším dílem ale Bůh ví koho jejíž plné znění uvádím zde je uvedeno následující.

Ars Necronomica
Slepý démon Azathoth sedí na trůnu Chaosu. On jest tím kdož sytí se vším. A na věků konci on pozře Vesmíru a nakonec sebe sama. Asto Vivad jest zkažený ten kdož křídly uzmul život, Jak bylo psáno, jeho ruka srazí člověka. Jest letargii, otupělostí, kdy on šíří nemoc a horečku, kdy on jest ten jehož zrak nese zkázu tomu na kom spočine … on jest tím co Smrt se nazývá. Ten ďábel jehož oči planou nezměrnou zkažeností, on ničí vše co nevzešlo rukou člověka ve jménu Yog Sothoth.
Jest mnoho démonů a ďáblů jež slouží k určitým cílům značně specifickým. Práce náročná s nimi jest. Démoni pomstychtiví a v množství převelikém bývají říká se. Démoni ničení, bolesti a zloby jsouc příčinou rozmrzelosti a trápení. Dají proniknout žalu a melancholii. Nesouc zápach rozkladu a hanebností. Části jich jsou smíšené v tělech lidí a vlastnosti jejich mají přirozenost v pokolení člověčenstva.
Démoni dva volně přebývají , Ten Zlý a Azathoth. Azathoth potomkem byl Khrutasp ten synem byl Zaingau jehož krev vzešla z Virafsang který probuzen byl Druishan jehož esence přišla ze Prvotního Zlého.
Vzdorem odpadlíků Azathoth svázan byl, ze strachu že on podobu Strašnou svého otce v duši ukrývá on Strašné tělo otce nese. Ne napoprvé snažil se odložiti on okovy a pranýř z jeho trupu avšak čekati musí až Prvotní Zlý odstraní je. Pak síla Azathotha znásobí se pouta jeho rozlomí se ve dví a jeho trup nebudou nadále svazovati, prudkost Azathotha zůstane a on pozře všechny kdož ho svázali. Až čas ten nastane tehdy Azathoth ve zlotřilosti jménu vpadne do světa a páchati bude ne s číselně hříchů bolestných. Pozře třetinu člověčenstva i dobytku jeho i ovcí jeho i rostlin těch a na tváři matky země mnoho zpustošení dopustí se.
Až dvanácté milenium vstoupí do cyklu svého, skrze tvory Hucedar-Mah stane se Azathoth ještě mocnějším a Universa řád padne. Tehdy zrodí se Azacitra ten prvorozený Azathothův.
Když v potu a děsu pozvedl já oči své, uzřel jsem svět jež temný byl jako noc nejčernější. Země pokryta hady, škorpiony, ještěry a zhoubnými stvořeními němými byla. Druhy rozličné čtvernožců mezi plazi setrvali. Země ač nebyla větší než jehly bod byla prosta shonu či tvorů škodlivých. Konjunkce planet a hvězd byla viděti přicházet. Tehdy Měsíc a planety v čtyřech a pěti nacházeli se. Mnoho forem temných prokletím Azathotha trpělo trestem jež sdílelo s tvory jim cizími. Já voláním hříšným ohromen byl. Nakonec První Zlý ten přišel až do výhně a s temnotou a kouřem snoubil se.

V Ars Necronomica jež jsem přeložil tak aby to aspoň trochu dávalo smysl. Protože to bylo psáno vážně šíleně. Je vidět že Azathoth je částí Cyklu vznikajících a zanikajících singularit.

Ptáte se možná proč vám zde předkládám entity a texty které jsem sám vymyslel. Dle mnoha mýtů je Azathoth svrchovaným pánem Universa ale né dle všech. Azathoth není nejvyšší je to to co je neměnné co tu bude i po jeho Big Crash. Je to to co ho zničí a zničí ho supermasivní černé díry a prázdnota. Kterou od slova Nicota jsme pojmenoval Noyena. Krom toho informace předkládané, jsou vlivem mnohaletého napojení na astrální matrice a egregory  Outer Gods Old Ones etc. Díky čemuž mám o zábavu a vy o čtení postaráno.

Na počátku byla vibrace (slovo je druh vibrace) a ta vibrace byla v Azathothovi a ta vibrace byla Azathoth. ... Noyena je Nicota v překladu do češtiny.

Teď se podíváme na kosmogenesi dle moderních poznatků a provedeme komperaci s poznatky z hermetických systémů.

Na počátku byl logos myšlenka, vibrace která produkovala Velký třesk. Uvědomění si sebe sama Bůh stvořil sám sebe a stvořil Univers. Toto praví Evangelium Svatého Jana (píši velké S u slova Svatý protože jej považuji za Svaté). Vykladači Nového zákona v tom onom slovu, logos vidí Ježíše Krista, který byl od počátku. Křesťanská věrouka se snažila všemožně začlenit trojjedinost do konceptu své víry. Ježíš Nazaretský byl úctyhodná osobnost, pokud jde o jeho obětování tak to obětování bylo v rámci křesťanského egregoru který jak víme posílil a stal se velice mocným. Ježíš je tedy vskutku vykupitelem křesťanů. Kteří byli dlouhou dobu persekuováni za svou víru. Dlužno podotknout že křesťané si v ničem nezadali s Římany v pozdější středověké době temna. Ježíšovo kázání Nečiň druhým to co nechceš aby činili oni tobě, bylo pro inkvizitory velice hluchým pojmem. Nebál bych se říci že Crowleyho čiň co činit chceš nechť to celé je zákon bylo řečené totéž jen jinými slovy.

Pro materialisty je jistě s podivem že hermetická tradice se až nepříjemně slučuje s momentální představou o genesi kosmu.

Pro začátek si rozeberme základní symboly hexagram a pentagram abychom pochopili proč že je hexagram symbolem Universa = Makrokosmu a pentagram symbol Mikrokosmu. elementy
Pentagram symbolizuje živlovou podstatu. Rovnováhu pěti živlů. Pět hrotů ... pět živlů. Po důkladném mnohačetném spočtení vrcholů na pentagramu a hexagramu je zjevné že hexagram má o pindíka víc. Jeho kouzlo a genialita syntézy tkví v něčem jiném. Obé představuje celek. Ale  Hexagram je nadstavbou pentagramu. Lépe řečeno hexagram v kruhu. Symbol pro oheň je pyramida mířící vzhůru. Protipólem je pyramida směrem dolů značící vodu. Vzduch  je symbolizován pyramidou vzhůru s horizontální čárou a země pyramidou dolů s horizontální čárou. Duch je symbolizován kruhem. Když spojíme čtyři trojúhelníky vzniknou nám všechny čtyři živly. Kruh obklopující vše je Aether neboli  Akašický duch Universa. Musím si trochu posypat popele na hlavu neboť mě tato zjevná skutečnost trkla po mnoha meditacích nad tím proč je hexagram symbolem makrokosmu.

Vše vzniklo ze světla = vše co existuje je jistou vibrací

Univers vznikl tedy z čtyři základních a jednoho nad živlu. Působením všech bylo stvořeno vše. Jak to podle hermetické tradice bylo si shrneme v následujícím odstavci.
Živly působily následovně.První byla tatva Akáša tedy éther. Následoval oheň Tejas. Pak voda Apas z jejíž působení Tejas s Apas vznikl spojovací článek a to Vzduch Vaju. Interakcí tří živlů Tejas Apas a Vaju vznikl živel Země Prathavi.

Teď si vyložíme kosmogenesi dle moderních poznatků.

Před Velkým třeskem se spekuluje že bylo takzvané kosmické vejce podle tohoto schématu byla veškerá hmota (energie) stlačená na neuvěřitelně malý poloměr, takový atom o hmotnosti 1096 g/cm3 a teplotě 1032 K. V tomto vejci již neplatili žádné klasické fyzikální zákony, prostory byly smrštěny na malé poloměry, ale přeci jenom zde něco probíhalo a jádro nebylo stabilní. Díky jediné chybě tak vše v jednom okamžiku explodovalo a neuvěřitelnou silou se začalo roztahovat do podoby nynějšího vesmíru.

Neexistovala taková rozmanitost jako nyní. Nejdříve se vyvrhla hmota a dále na sebe působila. Díky náhodným vlivům, energii vakua a dalším, se roztáhla do druhé a následně i do třetí dimenze, proto není vesmír kulatý s epicentrem uvnitř, ale spíše připomínající tvarem hrušku. Ze silné jaderné síly se poté oddělily síly gravitační, elektromagnetická a slabá jaderná. Poté začala anihilovat hmota s antihmotou ve prospěch hmoty (nikdo netuší, jakto že bylo více hmoty, než antihmoty), která narážela do sebe neuvěřitelnou rychlostí a tak se přeměnila na hadrony, později protony a další prvotní částice, které se přitahovali. Jednu vteřinu po velkém třesku tak vznikli první jednoduché atomové jádra a to vodíku, hélia, lithia a deuteria, ty interagují spolu se zářením a vznikají první atomy (3 minuty). A nakonec se oddělila energie od hmoty (E=mc2) (300 000 let)

Od času nula tj od momentu Big Bangu do času 10 na -44 neplatily zákony fyziky jak je známe. Protože hustota, teplota a tlak měly takové hodnoty že byly mimo naše možnosti poznání. Protože tenkrát byly gravitační, jaderné a elektromagnetické jevy spojeny, platily fyzikální zákony v extrémních podobách. Jinak řečeno to byl totální bordel.   Tato dokonale souměrná univerzální interakce se postupně a velmi rychle narušila. Přitom vznikaly celé skupiny subnukleárních částic (nukleony, leptony, miony, hyperony, mezony a mnohé další). K hlavním narušením symetrie došlo záhy po velkém třesku, v časech 10–43, 10–35 a 10–10 sekundy. Jak klesala s rozpínáním vesmíru teplota a hustota látky, začaly se fyzikální zákony formovat do podoby, v níž je známe nyní.
V raném vesmíru existovala naprostá rovnováha mezi počtem částic a antičástic. V této směsi se
však v době asi 10–35 sekund po velkém třesku počala projevovat mírná nesouměrnost ve prospěch
částic: při vzniku a rozpadu tzv. těžkých X-bosonů nebyl rozpad zcela symetrický, na miliardu anti-
částic připadla miliarda +1 částice. Při dalším rozpínání a ochlazování vesmíru látka s antilátkou postupně anihilovala a změnila se v reliktní záření, které dnes prostupuje celým vesmírem. Z částic, na které však žádná antičástice při anihilaci nezbyla, se utvořil dnešní výhradně látkový vesmír. Náš vesmír tudíž téměř postrádá antilátku. Ony nepatrné stopy, které nyní nalézáme, vznikaly později a jinak.
Vesmír se od velkého třesku neustále rozpíná. Když byl starý asi 10–35 sekundy, jeho rozpínání se
fantasticky zrychlilo. Vesmír prošel fází překotného nafouknutí (inflace2), během níž se jeho rozměry zvětšily o mnoho (nejméně 30) řádů. Co bylo příčinou tohoto rozfouknutí? Byly to obrovské odpudivé gravitační síly vyvolané působením gigantického záporného tlaku. Souběžně s nafukováním vznikala ve vesmíru i nová hmota. Po skončení inflační fáze, která trvala nesmírně krátce do času 10 –33 sekundy, překotné rozpínání vesmíru přešlo znovu v rozpínání pomalé.
Do několika minut po velkém třesku poklesla teplota vesmíru natolik, že se začaly slučovat protony
s neutrony. Tvořila se tak jádra vodíku a jeho izotopů, později i jádra helia a lithia. Tím ovšem ja-
derný vývoj v raném vesmíru prakticky končil, protože vesmír chladl a řídl tak rychle, že v něm ja-
derné reakce již neprobíhaly.Na vznik dalších jader helia či dokonce těžších prvků jsme si museli počkat ještě mnoho milionů let, až se v nitrech hvězd první generace zažehly termonukleární reakce.

Tvorba solárního systému
SOL vznikl přibližně před 4,6 miliardami let z velkého mračna prachu a plynu o rozměru asi 1 světelného roku. Jakmile se Slunce smrštilo natolik, že v jeho nitru začaly termonukleární reakce, sluneční vítr odvál plyn spolu s nejdrobnějším prachem. Ve větší vzdálenosti od Slunce se prachová zrníčka udržela a jejich spojováním vznikly asi za tisíc let kaménky o průměru řádu 10 mm. Za dalších tisíc let dalším spojováním vznikly balvany o průměru 5 km. Tyto balvany jsou nazývány planetesimály 1. generace Za dalších 20 000 let došlo díky relativně malým rychlostem k střetávání těchto planetesimál a jejich následnému spojování. Tak vznikly planetesimály 2. generace, které měly v průměru řádově 500 km a hmotnost kolem 1021 kg. Tato tělesa byla již dostatečně hmotná na to, aby si přisvojila zbylý plyn vlastní gravitací. Po té pokračovalo další spojování planetesimál a přibližně za 200 miliónů let od chvíle, kdy se plynové mračno začalo smršťovat vypadal SOL přibližně jako dnes. Planetesimály se spojily a vytvořily dnešní planety a jejich měsíce.
Kromě planetesimál, které zformovaly protoplanety, které později dalšími nárazy a vulkanickou činností „dozrály“ ve velké planety. Zbyly ještě poměrně početné balvany o rozměrech 100 m až 100 km, tzv. planetky.
Dopadem planetesimál a rozpadem radioaktivních prvků se nitro každé protoplanety zahřívalo. Dále pak začala probíhat tzv. diferenciace. Těžké částečky klesaly v důsledku gravitace dolů a utvořily jádro, lehčí pak stoupaly k povrchu (vytvoření pláště a kůry).
Čerpáno z nepamatuju se a z http://galaxie.web2001.cz/planety/soustava.html

Velký třesk byl doprovázen extrémní teplotou tedy ohněm. Který následoval jako kapalná plasma. Po interakci ohně a vody vzniká sublimace tedy vzduch. Základní tři kameny oheň voda a vzduch se spojili ve finále zhuštěním vibrací do živlu zemního.

Živly jsou chápány jako analogie ale z hlediska moderní vědy je jejich působení dost přesvědčivé. Pokud použijeme analogie dostaneme toto. Na počátku byl éter tj komplexní souhrn všeho ten po Velkém třesku stvořil první svůj potřebný program a to princip tvoření což je oheň, aby mohlo dojít k dalšímu rozvoji musel přijít na řadu další program a to stahování Voda, gravitace. Za působení gravitace se zhušťují objekty ve vesmíru až vznikají pevná tělesa. Tvořivost a gravitace působí a tvoří společně podprogram modelování a formování Vzduch. Zde jsou již přítomny všechny základní zákony vesmíru krom prostorovosti jako takové. Přichází poslední část syntetizační. Oheň Voda a Vzduch tvoří pevný vesmír ... Univers živel Země. Působení všech pěti živlů tvoří Vše.  

Ve fázi éteru mluvíme o singularitě která po Fiat Lux tvoří sílu oheň tj plasma. Z plasmy živel vodní tvoří pramlhoviny které se vlivem vzduchu mění v solární systémy živel země zhušťuje na planety hvězdy koťátka rozjeté žáby kanalizaci pláň Cydonia a jiné.

Zákon kauzality
Zákon entropie
Zákon o zachování energie
Zákon o rovnováze
Zákon o absolutní nule
Zákon o homogennosti

Akáša – kauzalita
Oheň – zákon o zachování energie
Voda – chladnutí změna stavu
Vzduch – vzájemná interakce
Země – entropie
Z hlediska fyzikálních zákonů takzvaných zákonů Universa které jsou

Akáša je princip kauzality ... akce a reakce. Kdyby Univers od počátku nedisponoval zákonem kauzality tak by neudělal ani G!
Oheň je zákon o zachování energie. Kdyby singularita vyprskla a nevládla tímto zákonem tak vyhasne rychleji než větnamská žárovka.
Voda náleží zákonu o absolutní nule na kterém závisí všechny chemické reakce, bez toho by nebylo možno tvoření prvků, které nás tak oblažují v periodické tabulce.
Vzduch je nultým zákonem termodinamiky a to zákonem o rovnováze působení jednoho na druhé tvoří rovnováhu na třetí.
Poslední je živel země který podléhá druhému zákonu termodinamiky a to entropii, neurčitelnosti. Která dotvořila vše. Samo Universum je fraktálním útvarem. Díky zákonům které platí všude stejně tj zákon o homogennosti.

Pokračování hyperventilace příště

Komentáře k článku pište zde

ForumKontakt
spodnilista