Masožravky

news

NecronomiconRecenzeArtHDPOdkazymapa Koubič Sytes

Necronomicon rozcestník

Manifestace Prastarých adsaf

Byl by hřích když teď mnoho dní sedím v zapařeném skleníku se zapařenou prdelí. Nedotknout se konečně trochu více problematiky masožravých rostlin, které jsou vskutku bizarní říší naší Ki. Dokonce tak bizarní že se dříve spekulovalo že Mucholapka podivná je výsledkem mutace s kosmickým zářením co přinesl šutr z kosmu. Že dokáže bordel nesmírný dovést kámen vesmírný, jsme se už přesvědčily díky události v Tungusce. Nejen že je takový šutrák skvělý křovinořez. Ale také má radioaktivní záření, které mutuje zviřátka, rostliny houby a nejspíše i obyvatele Sibiře.
Avšak nemyslím že by jakákoli byť zjevem i funkcí nadpozemská masožravá rostlina byla výsledkem takového radioaktivního záření. S radiací na masožravky experimentujeme též a nic jako Trifid stále není k mání. Variabilita přírody je fenomenální a masožravost byl naprosto logický způsob adaptace na pro živiny chudých půdách. Což zodpovědělo otázku proč že se u rostlin vyvinula masožravost.
Pokud kryptozoologie je otázkou pár bláznů pak kryptobotanika nejspíše ani neexistuje. I tak se ale rostliny převážně masožravé stávají součástí bájí a legend domorodců. Zatím největší botanicky popsanou masožravou rostlinou je Nepenthes rajah. Její láčka má běžně 34 cm do výšky a nemá problém se s hltnutím menších savců. O své psi a kočky se však obávat nemusíte. Rajah je „král“ jen ve smyslu akademickém. Protože byly objeveny už i větší láčky které ale zatím akademicky popsané nebyly. Toť výhoda když se pohybujete mezi experty, máte to z prvé ruky.
Masožravé rostliny se dělí na několik rodů. Nepenthes je jedním z nich. Raději ale začněme pěkně po pořádku.

 

břichVelkou, vlastně největší rodinu (přes 200 druhů) představují Utricularia česky Bublinatky. Krom vzduchu okupují všechny sféry. Zem, podzemí i vodní živel. Bublají přes celou planetu až na ty nejsušší místa. Druhově jsou velice rozmanité. Jejich design je různorodý ale stručně řečeno má to hodně listí. To pravé zlo číhá skoro nespatřeno. Utriny jak jsme je překřtily jsou lovci mikroorganismů.  Jejich český název Bublinatka je odvozen od pastí které jsou malými měchýřky. Měchýřky jsou velké od  0.5 do 4.0 mm v průměru. V lapacím měchýřku je vakuum a každý z měchýřků má víčko opatřené chloupky.

břich dvěPokud sekořist dotkne chloupků,BAM!víčko se prudce otevře a podtlak vsáknekapku vody i s živočichem do měchýřku. Víčko se opět přiklopí, a oběť nemůže uniknout. Tento proces trvá pouze zlomek sekundy. Pokud by byl měchýř Utriny velký jako fotbalový  míč ne jeden Cthulhu fil by se podíval na nebe zda jsou hvězdy správně. V naší domovině české jsou Bublinatky hojně zastoupeny vodními druhy. Ty jsou zajímavé i svým stylem zazimování. Tvoří takzvané turiony což jsou jakási plovoucí ufo. Co do podobnosti ve vodách loví mikroorganismy ještě Aldrovanda měchýřkatá latinsky Aldrovanda vesiculosa. I Aldrovandy dříve vesele plavaly v našich rybnících ale kontaminovaná voda jim nedělá dobře. Nyní se pracuje na jejím znovu zavedením. Utriny si získaly oblibu i díky svým orchiedoidním květům. Takové Bublinatky jsou velice žádané.

 

tentakuleDruhou nejrozšířenější rodinou jsou rosnatky Drosery.Rosnatky též okupovaly vše krom ledových krust Arktidy. Tedy možná jsou i tam ale Arktida moc dobře prozkoumat nejde. Rosnatky loví za pomocí takzvaných tentakulí. To jsou výrustky opatřené lepkavou tekutinou. Ta je většinou lákadlem pro hmyz ... sladké dobré až na to že to lepí. Až když je kořist lapena začne vylučovat rosnatka trávící enzymy a obtočí kořist listy tak aby lépe pokryla celou kořist. Rosnatky jsou děleny na  podskupiny dle specifik. Existují trpasličí rosnatky, což jsou malé rosnatky co tvoří gemy.

 

marginální tentakulePotom rosnatky australské pralesní, které mají rády stín (mé oblíbené,nejen protože jsou jen tři a tedy jejich kolekce není namáhavá). Australské řapíkaté Petiolaris, které jsou už přímo šperky, naštěstí jedna z nejhezčích je vcelku snadno pěstovatelná, krásně mi prosperovala v kyblíku od CD.
Rosnatky byly odpradávna využívané v čarodějnictví u bab kořenářek. Vyobrazené jsou i v Vyonich manuscriptu.

 

Vyonich

DionaeaPod rosnatkovité spadají i Mucholapky podivné, Dionaea muscipula. Které jsou atraktivní svým designem i způsobem lovu. Mají nejrychlejší reakci mezi masožravkami. Za zlomek vteřiny spoutají hmyz do svých „čelistí“. A poté natráví za živa. Tohle dokáže jedna past i vícekrát za sebou. Mucholapky jsou fajn díky své variabilitě. Eugentika zde má široké pole působnosti a tak vznikly krásné Akai Riu, Bezzubky, Pilozubky nebo už opravdu fest zdegenerované dvojí hlavy, či vrchol ozařování paprsky X, chlupaté Pow Pow.

Biblidy jsou malý rod rosnatkoidních rostlin trochu většího vzrůstu. Ještě před pár lety byly známi dva druhy aspoň mě... teď už jich je povícero. Hlavní rozšíření je v Australii.

NepenthesDostáváme se k nejmajestátnějším rostlinám masožravé říše. Nepenthes, tedy Láčkovkám námi přezdívaných Nepky nebo jinými Penťáky. Vyskytují se v tropech zejména na Borneu. Pokud byly mýty o lidovžravých rostlinách rozhodně povstaly ze vzkazek o těchto monstrech. Láčkovky jsou totiž liány, rostou v hustých pralesích a potřebují se rychle dostat co nejblíže k slunci. Láčky jsou takové otevřené žaludky. Jedna Nepka je podle toho dokonce pojmenovaná Nepenthes Ventricosa.
Existují i druhy pozemní, u nichž se vyskytují ty nejmasivnější láčky kterým říkáme záchodové mísy.

 

 

CephalotusRostlinka o poznání menší ale i o to lépe pěstovatelná je Láčkovice australská, Cephalotus folicularis. Ano tato potvora se vyskytuje v přírodě pouze v Australii. Ze jména jde vyvodit i to že má láčky. Jen tyto láčky jsou přisedlé a velké asi pět centimetrů. Cefíci jsou endemiti a rostou na ploše jen dvě stě padesát kilometrů u pobřeží moře. Tedy jsou i doby kdy jsou plně zaplavení mořskou  vodou. Jsou oblíbené hlavně protože narozdíl od Nepek vám neprobourají za pár týdnů díru k sousedům, nebo skrz umělý ekosystém vitríny za padesát tisíc.

Tučnice ... Tůčy Pinguicula Pingy. To je rod masožrevek které s tátou považujeme za salát a skoro nepěstujeme. Rostliny to ale nejsou zas tak špatné. Mají krásné květy a i zimní růžice jsou designem přívětivé. Lepí celou plochou listů.

Pinguicula

Mezi pěkné sliznaté cossi se řadí rod Genlisea. Jimž jsme dali prostý název Géčka. Géčka jsou mokřadní rostliny které by mohly být tam kde bydlí bytosti z Ib. Dá se říct že skoro bažinaté. Mají rády tedy pořádné čvachtání a vyšší teplo. Drobné živočichy loví do šroubovitých podzemních pastí. Pro evokace entit bažinatých jsou takové malé simulované tropické mokřady přímo idealní a je i možné že se tam potvůrkám zalíbí a zabydlí se. Nemluvě o možnosti chovat v takovém biotopu například raky, kraby...

Genlisea

foto darwiniana.cz

SarracenaDalší neopomenutelnou sortou jsou Sarracenie a Heliamphory. Sáry vyskytující sev slatiništích Severní Ameriky jsou dle mého názoru největšími lovci. Jejich trubice totiž přetékají vysátým hmyzem skoro vždy. Lákají hmyz na nektar co je na obústí propasti a když si hmyz nedá bacha spadne do jícnu. V trubici jsou chloupky které zabrání hmyzu jít směr nahoru a tak jediná cesta je cesta dolu do „bazénku“ s žaludečními šťávami.

 

HeliamphoraNejspíšestarším sestřičkami jsou Heliamphory rostoucí výhradně na náhorních plošinách Tepui v Jižní Americe. Jejich design už je vrcholem v rostodivnosti. Dorůstají se až jeden a půl metru do výšky.  Helči jsou sice nádherné ale jejich pěstování je jen pro magory. Zkuste simulovat brutální podmínky náhorních plošin Jižní Ameriky v nenáhorních plošinách paneláků v Středních Čechách. Naštěstí už i zde eugentika dosáhla úspěchu a hybridy Helči lze pěstovat snadněji. Mezi šprlicovité  (sarraceniae) ještě patří Darlingtonia californica. Darlingtonka je jednou z těch opravdu divných. Vypadá jako hlava čehosi s femestrací. Ve své rodné hlíně v USA se dorůstá až dvou metrů výšky. 

Ostatní masožravosti vezmu už jen zkrátka. Mezi masožravé se řadí i takové Brochinie. Triphyophyllum, Paepalanthus, a různé dravé houby. O masožravosti se spekuluje u jistých druhů Stylidii, brochynii a mnoha dalších zkoumaných rostlin.

Brochinia Tatei

Manifestace Prastarých, aby nebyl tento článek označen za zavádějící. Mezi masožravými nebo protomasožravými rostlinami existují i ty které inspirovaly Mýtu tvůrce a naopak Mýtutvůrci inspirovali pěstitele.

Shub

„Temní mladí Shub Niggurat jsou děsivé smolně černé zrůdnosti. Zdánlivě zhotovené z provazovitých chapadel. Stojí jako strom zhruba dvanáct až dvacet stop vysocí. Na dvojici pahýlovitých povstalých noh. Masa chapadel vyčnívá z jejich kmenů, tam kde normálně bývá hlava. A svřašťelý chřtán kapá zelenou mízu z boků. Siuletou si je lze splést se stromy. Kmeny jsou opatřené krátkými nohami a vrcholky toho co připomíná strom jsou pokryté mizernými těly větví. Celá ta masa páchne jako otevřený hrob. Obvykle dlí v lesích  vzývána je Shub Niggurat.“
Toto je popis „Kůzlat“ Shub Niggurath od Roberta Blocha.

V rostlinné říši je mnoho rostlin co smrdí. Dokonce znám orchidej co páchne jako záchod, opravdu neodolatelné to kvítí Ale další specifika, chapadla, mízu, postrádá. Existuje ale masožravá rostlina, která až na velikost vyhovuje. Jmenuje se Rosnolist lustianský. Rostlina kterou pěstuje jen málo lidí ne protože by byla tak těžká nebo raritní, ale protože smrdí. My už jí nevlastníme protože nám „nečekaně“ zhynula ve skleníku, aspoň tak mi to oťecko vylíčil. Realita však bude ještě temnější než příběhy Lovecrafta.  To že tato rostlina smrdí hůř než mlžné šouravé hrůzy z Lovecraftovi Slavnosti vám řekne pěstitel až po mnoha skleničkách vína. Rostlina je ale krásná a testicles teda tentacles má opravdu požehnaně. Už z jejího názvu je jasné že chapadla lepí. Na tentakulích jsou lepkavé kapičky obsahující trávící enzymy  jako u rosnatek. Roste nám prakticky za humny a to ve Španělsku.

Drosophyllum

Roridula habitatDruhou podobnou rostlinou je rod Roridula, Chejlava, přezdívaná v naší labině Hovno žrout. Proč to vysvětlím. Roridula totiž je příkladem symbiózy né li přímo mutualismu. Předem říkám že Roriduly nejsou masožravé, byť mají nejlepivější listy vůbec. Na Roridulách žijí symbioticky jisté ploštice, Klopušky. Tyto Klopušky požírají chycený hmyz a poté serou na listí Roriduly a tím jí hnojí. Pokud je někde hranice masožravosti, je velice vratká. Kde končí masožravost je jen otázkou filosofických úvah. Každopádně Roriduly v přírodě nejsou žádné pidi keříky ale běžně dorůstají výšky dvou metrů a dokáží chytit i menší ptáky. Je to skoro jako chytit se do ostnatého drátu.

 

 

 

YaTeVeoTato rostlina nejspíš bude obrazem legendě o YaTeVeo (Vidím tě). Rostlině která měla dokonce svačit domorodce. Legenda říká že tyto rostliny rostoucí v Americe a Africe, opatřené krátkým tenkým kmenem a úponky chapadlatými, lovily převážně hmyz ale nepohrdly ani idiotem z řad sapiens sapiens(kdo jiný než idiot chcípne zapleten v rostlině co má tenký kmen). Vyobrazení splňuje popis Chejlavy do puntíku.

Roridula a Klopuška

 

Roridula

Roridula

 

Oživlý materialisovaný egregor Elder Things byl nalezen v zapomenutých vodách pod ledovou krustou Antarrktosu.  Průzračný pláštěnci jsou opravdu personifikací Elder Things jen kapku pod vodou.

Elder Things

Mýtem se inspirovali i pěstitelé masožravých rostlin při pojmenování jejich kultivarů. Asi nejznámější jsou Bublinatky Calycifida. Které mají klony Asenath White, Lavinia Whateley, Mrs March, Yog Sothoth, Cthulhu. Jména nejsou dána z Bůhdarma. Lavinia je albínka, její listy jsou bez kresby a květ je bělostný. Asenath je vybarvená s růžovými květy. Mezi Šprlicemi je kultivar Yog Sothoth a myslím že jsem viděl i jiné masožravky pojmenované dle Prastarých a Vnějších. Není divu, protože pokud v něčem na této sféře, Zonei, planetě, je analogie k nadpozemským hrůzám a světům H.P.Loverafta pak jsou to masožravé rostliny. Však připomeňme si Houby z Yuggothu, rostlino živočišné Elder Things, mokvavé hlubiny nečistých oceanů. To vše lze v tomto temném zákoutí flory najít.

Za epesní makra přes mikroskop patří dík spolu dementu Josefu Šonkovi, za další fotky dík Kendy a společnosti Darwiniana. A našemu foťáku. Za první vyobrazení rosnatky v okultním spisu děkujeme neznámému dislektickému autoru Vyonich manuscriptu, který si raději vytvořil vlastní písmo než aby se naučil rodný jazyk. Za tak úžasný design flory nadpozemské poděkujme Bohu = Azathothovi.

ForumKontakt
spodnilista