Paralelní vesmíry z hlediska magické praxe

news

NecronomiconRecenzeArtHDPOdkazymapa Koubič Sytes

Necronomicon rozcestník

Paralelní vesmíry z hlediska magické praxe adsaf

Při psaní článku pro Topzine, který se týkal paralelních vesmírů a dimensí, jsem začal uvažovat nad teorií, která na základě moderní kvantové fyziky vytváří nový pohled na fungování magické reality. Vesmír, který obýváme je dle moderní teorie jedním z mnoha, až nekonečna vesmírů. Můžeme je klidně označovat jako psychokosmy a paralelní reality, a dokonce astrální sféry.

 

Asi by bylo vhodné nějak definovat pojmy, s kterými v tomto případě pracuji. Kosmos, Univers je to co nás obklopuje v tomto světě, je to sféra, kterou lze nazvat objektivní realitou, ač definovat objektivní realitu je dle mého názoru nemožné. Definice Universa by tedy mohla být, to na čem se všichni shodneme, tedy přírodní zákony, ač i to je ve své podstatě z pohledu psychokosmu neověřitelné.  
Psychokosmos je sféra, která se nalézá kolem každé bytosti, je to souhrn všeho co tvoří jeho názor na svět, jeho vnímání světa a jeho chápání světa, to jak vypadá, jak se chová, co nesnáší, co naopak zbožňuje.

Rozdíl mezi Psychokosmem a Universem/Kosmem je, že Psychokosmos je vázán zcela na mysl konkrétního jedince. Psychokosmos má každý jiný, protože každý je originál, ale Psychokosmos je ovlivňován Universem, který nám dává určité pevně dané zákony. Díky tomu v tomto Universu my jakožto oddělené psychokosmy vnímáme svět tradičně pomocí pětice smyslů. Pohybujeme se v 3D prostoru a ten také vnímáme, naše barevné spektrum je zaměřeno do spektra mezi infračervenou a ultrafialovou, to vše utváří náš Psychokosmos.
Multiverse, je nekonečná mutace našich psychokosmů, které existují v nekonečné mutaci Paralelních Univers.

Pokud mág chce navázat kontakt s nějakou sférou, ať už kabalistickým Sefirotem/Klifotem, nebo by chtěl navštívit sféru vlivu planety, vždy se napojuje na soběstačný prostor, který má nějaká specifika. Tělo Yog-Sothoth je takový nekonečný Sefirot, kde se objevují psychokosmy jedinců, které jsou reprezentovány Umr At Tawil, který je jejich Meta Já, nejde tedy ani tak o Archetyp jednoho vědomí v jednom kosmu, které putuje po vesmíru, ale spíše o Meta já ve výčtu N kosmů.
Náš vesmír, nebo spíše Vesmír, ve kterém přežíváme, budeme označovat V1 zde žijeme náš život v hmotné podobě jako bytost XYZ s Psychokosmem ABC. V alternativním vesmíru V2 žijeme náš život v podobě bytosti XZY s Psychokosmem ACB. Ve vesmírech V1 a V2 žijeme téměř stejné životy, jen s nepatrnými změnami, způsobenými nepatrnými změnami v rozhodnutí, kam naše vědomí bude směřovat své kroky. Pak je tu ale vesmír V72, kde žijeme život bytosti ZZY s psychokosmem CCB. Bytost je krtkovitého zjevu, obývá nory, má uzpůsobené paže pro kopání děr a je téměř slepá. Teorie paralelních vesmírů tak jak ji definoval Hugh Everett III říká, že je nekonečno možností, v podstatě cokoliv v tomto kosmu vytváří nekonečno nových vesmírů, které se odvíjejí trochu jinak. Vychází to z kvantové mechaniky, kde nelze předpovědět výsledek, pouze jeho pravděpodobnost. Z tohoto faktu tedy vychází, že se vesmír štěpí na příslušný počet stavů kvantové pravděpodobnosti.

Magická praxe v podstatě od začátku pracuje s paralelními kosmy, nebo sférami, pokud chcete do Yesodu, napojíte se na příslušnou sféru, pokud chcete navštívit sféru Marsu, napíchnete se na příslušnou sféru. Své vědomí tedy v podstatě projektujete do astrální sféry egregoru. Egregor tedy lze chápat jako uzavřený vesmír, většinou né moc rozsáhlý.

Pokud však vezmeme v potaz fakt, že existuje nekonečno možností, magická praxe pak může fungovat na přesunu vědomí do toho vesmíru, kde se ona věc má uskutečnit. Kvantová mechanika předpokládá, že i naše vědomí je n rozměrné a projektuje částice do různých pravděpodobností, tedy pokud by bytost XYZ chtěla získat novou tašku, může vědomím přeletět do vesmíru, který onu tašku obsahuje, nebo ještě lépe, ona idea vytvoří samotnou projekci vesmíru v nekonečnu dalších. Tedy ona magická praxe nefunguje na ovlivňování kosmu, jako spíše na vytvoření kosmu s novou pravděpodobností.

Max Tegmark přišel s teorií takzvaného čtyř-úrovňového modelu. První úroveň předpokládá, že se paralelní vesmíry manifestují přímo v našem prostoru, mají stejný počet částic a jsou od našeho zatraceně daleko, zde může též existovat přesná kopie Země a Sluneční soustavy, protože těchto vesmírů první úrovně je též tak trochu nekonečno..  Druhá úroveň mluví o nadvesmírech, které jsou jako bubliny a mají rozdílné konstanty, existují v hyperprostoru, pokud si představíme Yog-Sothoth, tak jsme doma, těchto nekonečno vesmírů druhého stupně, obsahuje nekonečno vesmírů prvního stupně. Tento multivers na sebe reaguje a při každé srážce se vytváří nový paralelní vesmír druhého stupně s nekonečnem paralelních vesmírů prvního stupně. Ano, začíná to být trochu složité. Představte si plastové koule, ve kterých jsou různé předměty, koule při srážce vytvoří identickou kouli třetí.
Třetí úroveň už operuje s vesmíry, které jsou nekonečnou kopií toho našeho, které existují ve stejném prostoru, ale v dá se říci jiné dimensi. A jsou záležitostí právě Heisenbergova Principu neurčitosti,  kdy je částice na více místech současně v takzvaném stavu suprapozice.

Poslední čtvrtá úroveň je úroveň vesmírů, které jsou naprostým chaosem z hlediska našeho pohledu. Vznikají buď kvantovými fluktuacemi, nebo srážkami Hyperprostoru . V tomto typu paralelních kosmů neplatí žádné zákony,  nemusí zde platit naše fyzikální zákony. Vše co známe by zde nebylo takové jak to známe, protože by to bylo řízeno jinými zákony. I zde by ale mohl být život. Návštěva takového místa by měla hodně fatální vliv. V okultní tradici by toto byly právě Klify.

Paralelní vesmíry můžeme aplikovat i na vysvětlení paranormálních fenoménů a jiných zjevení. V třetí úrovni  může klidně kolem vás proběhnout pračlověk, tedy v alternativním kosmu, ale situovaném do stejného prostoru.
Tedy jak jsem již řekl, každá astrální sféra je vlastně univers sám o sobě, pokud se napojujeme na egregory bytostí, dostáváme se do jejich „atmosféry“ pokud bytosti evokujeme, tuto atmosféru vytváříme v místě evokace asi tak jako když bychom chtěli na Mars, okamžitá transportace by nám neudělala dobře a museli bychom projít značnou přípravou a mít u sebe dýchací přístroj s dostatečnou zásobou kyslíku, jinak je pro nás tato planeta devastující. Ve smyslu práce s bytostmi z jiných sfér je toto napojení podobné, ač fatální dle získaných poznatků není.

Astrální sféry se dají definovat jako autonomní jednotky, které jsou závislé na několika faktorech, na samotném psychokosmu operatéra, na jeho znalostech magických systémů, které vjemy převádí do jemu známých symbolů, ať už v podobě emocí, gematrických kódů, nebo visualisací, nebo v podobě souhrnu těchto dat. Vždy však jde o symboly, s kterými pracuje jeho Psychokosmos. Proto je práce s bytostmi záležitostí osobního psychokosmu, a poznatky čerpané skrze gnosi lze z velké části shrnout jako gnosi osobní, která může být v kontradikci s gnosí jiného psychokosmu.

Dalším bodem je samozřejmě samotná podstata astrální sféry, ta není neměnná a je postupně se vyvíjí, podobně jako se vyvíjí malba na obraze, kdy z ústředního motivu postupně vystupují nové a nové obsahy. Tak i astrální sféra žije. Pokud vytváříme astrální templ je to z počátku jen velmi éterická a nejasná místnost, až později získává detailní kontury, rozrůstá se o nové objekty. Později může dojít díky sdílení egregoru k vytvoření celého nového světa s lesy, útesy, planetami, které obíhají na obloze. Egregor se upevňuje a může prosakovat i do nevědomí nezúčastněných osob. Je to tedy dost podobné rozpínání kosmu.

Ono z hlediska kvantové fyziky lze i s nadsázkou říci, že tím, že člověk vivinul silnější dalekohledy i vytvořil vesmír, který pozoruje. Na počátku člověk žil na Zemi a při pohledu na oblohu vnímal Slunce, Měsíc a hvězdy (kam patří i planety naší Sluneční soustavy). Došel závěru, že Země je to jediné co je a že nad ní se odehrává pro její potěchu šou se Sluncem a Měsícem. Potom jsme zjistili, že Země obíhá kolem Slunce a Měsíc kolem Země a že ostatní planety též obíhají kolem Slunce. Člověk si myslel, že existuje pouze tento shluk planet a nic jiného. O pár století později došel závěru, že existuje celá Sluneční soustava a že tím to končí. V nedávné době se vědělo, že Vesmír je naše Mléčná dráha, a že tím to končí. Teď se ví, že Mléčná dráha je jen jedna z miliard, které můžeme pozorovat, a že ještě miliardy jich vidět nelze. Postupně se zvětšuje kolektivní vědomí, tak jako se postupně zvětšuje kosmos po Velkém třesku. Vědomí začalo na Zemi a nyní dokáže snímat i galaxie vzdálené miliony světelných let.

Takto můžeme nahlížet i na Prastaré. Z psychologického hlediska jsou to prvky nevědomí (většinou jsou hluboko v kosmu/psychokosmu, pod hladinami moří, nebo v horách), z úhlu kosmického jsou to z části extraterestriální entity  z hlediska nadkosmického jsou to přírodní síly a z hlediska transkosmického je některé možno brát jako samotné základy kosmu. U entit Mythosu je tento fakt velice dobře patrný.
Ve světle Necronomiconské gnose je pánem časoprostoru Yog-Sothoth, který má avatára Umr At Tawil. Yog-Sothoth je Lovecraftem popisován: „Má Yog-Sothoth rodokmen? Ne, existoval vždy. Nemá ani rodiče... aspoň jsem je nikdy nepotkal. Není čistotný a tak se ho snažím držet venku. Když pošle vpřed svá pseudozámotková chapadla (která projdou skrz téměř každou pevnou zeď) a tápe uvnitř domu, obvykle zaměřím jeho pozornost na něco odehrávajícího se v jiné galaxii, prostě abych jeho mysl odvedl od místních záležitostí. Yog nemá vždy dlouhé provazcovité končetiny, může přijmout různé tvary, pevné, kapalné i plynné, dle vlastní vůle. Pravděpodobně to je nejlaskavější forma kterou má. Nikdy jsem ho nepovzbuzoval v drbání mích zad, protože ti kterých se Yog-Sothoth dotkne, se již nikdy nevrátí... aspoň ne v rozpoznatelné podobě. Není ani bezpečné říkat jméno Yog-Sothoth nahlas. Pokud se tak stane a my zůstaneme naživu, je to pouze protože jsme to v milostivé ignoraci vyslovili špatně. Ženou Yog-Sothoth je pekelná mračná entita Shub-Niggurath v jejímž jménu bezejmenné kulty pořádají rituály Koze s tisícem mladých. S ní má dva monstrosní potomky, zlá dvojčata Nug a Yeb. Také má pekelné hybridy se samicemi různých organických druhů napříč Universem času a prostoru. „
Tento humorný dopis v sobě má i zajímavá vodítka, může přijmout kapalnou, plynnou i hmotnou formu, což z něj dělá Univers sám, i jméno tomuto napovídá Sjednocení hvězd. Yog-Sothoth je minulost, přítomnost, budoucnost a značí v podstatě kosmos, nebo spíše multiverse, multi kosmos, který je v moderním pojetí zobrazován stejně, jako jej Lovecraft popisuje v povídce Horror v muzeu, nebo August Derleth v novele Slídič na prahu, jako barevné sféry plující v prostoru.
Umr At Tawil je jednou sférou psychokosmu, která tvoří jeden nekonečný výsek z množiny, kterou představuje Yog-Sothoth, jako zaštítění všekosmů, jak těch „objektivních“ tak těch psychických.

Yog-Sothoth je dle gematrie A-I-O spojen s číslem 60 a je v korespondenci s Opener of the Way, Walpurgis-rhythm, A monstrous puzzle, This less material life is our truer life, The cycle of eternity, R'lyeh under the waters, Morbid and horror-infested fabric, Sounds, from indeterminate sources, Another order of being, Descent into the unknown, The most sacred spot of all, Transformations and reintegrations, As in his grandfather's time a Screaming Twillight Abysses.
Umr At Tawil je gematricky 10 a koresponduje s To Be, Day, Tekeli-Li, Pillar, Spiral, Secrets, Starry, Marvels, Clay, Diabolic, Worm, Map, Dellirium.
Yog-Sothoth si tedy můžeme představit jako nekonečný Strom života ze kterého v každé sefiře vyrůstá nový strom, fraktální tělo Yog-Sothoth je tělem Multiversa, N rozměrného prostoru, který tvoří tělo Yog-Sothoth. V gematrické analýze lze rozpoznat jistou korelaci s Azathothem.

Jeho číslo je 46 a náleží například k těmto pojmům: Beyond time and space, Lord of All Things, The Black Throne, The eyes in darkness, Key and the Gate, Beyond the Veil, The Old Ones were, Extra-cosmic consciousness, Vortex of Power.
Azathoth je tedy tím co stojí nad Yog-Sothoth, lze ho chápat jako akt stvoření v těle Yog-Sothoth, to on tvoří kosmos z velkého třesku, ale bez prvotní manifestace by neexistoval Yog-Sothoth.

Další zajímavou entitou, která operuje v kosmickém měřítku je Daoloth, Trhač opon. On  je tím, co dokáže odvanout iluzi zanesenou v Psychokosmu a nechat pohlédnout na „objektivní“ realitu. Jeho tělo je tělem pronikajícím do n rozměru a dá se přirovnat k pánu moudrosti.

Astrální světy těchto entit jsou většinou spojeny s kosmickým prostorem a místy, která protínají časoprostorové kontinuum. Nelze než souhlasit s fra. Sarkyrem, že každá entita Mythosu, žije v kosmu sama pro sebe, vypráví své mýty a příběhy a je v podstatě nezávislá na mýtech a příbězích božstev dalších. To samé v podstatě vypovídá Donald Tyson ve svém Grimoáru Necronomiconu, kde dělí praktikanty na několik cest, dle Prastarého, ke kterému se přikloní. Lze operovat v obou rovinách, tedy pracovat se všemi, ale je pravdou, že praktikant většinou získá osobního Prastarého, který je mu něčím sympatický a naopak. Zvolený Starý se tedy stává v podstatě hlavním duchovním rádcem a učitelem a spojnicí s ostatními Prastarými.
Velká část duchovních škol mluví o astrálu, nebo jemnohmotě jako o jednom z prvních stádií vývoje člověka, Blavatská v Tajné nauce hovoří o prvním stádiu, které bylo jako améba, Allan Kardec hovoří ve svých zápiscích ze spiritistických seancí o podobném stavu, to samé hovoří i Lovecraft a převzatě Tyson, že Země dříve plula v astrální sféře a až poté se projevila na hrubohmoté úrovni. To lze též vysvětlit pomocí paralelních kosmů, které se mohou projevovat nejdříve jako éterický otisk a později se projevit do hmoty v podobě Velkého třesku.

Tyto entity, jak jsem již řekl, lze brát z různých pohledů, každý bude ve své podstatě ten správný, asi nejméně správným je tvrzení, že neexistují. Když jsem komunikoval s Noyenou, v mé gnosi personifikací supermasivní černé díry, matky Azathotha, která ze singularity vyvrhla náš časoprostor, na větu Já jsem tě stvořil se usmála a řekla, Já jsem tu od počátku. Tyto entity existují jako živoucí bytosti v paralelních kosmech, ať už byly stvořeny nebo ne, otázka není zda existují, ale kdy byly stvořeny.
Asi nejlepším příkladem jak může egregor ovlivňovat náš psychokosmos  bylo, když R.E. Howard psal Lovecraftovi, že se mu omlouvá, ale omylem použil jeho ideje. R.E. Howard vytvořil Atlanského mága Kathulose, který žil na ostrově Atlantida. Howard přísahal, že Call of Cthulhu v té době neznal. Tohle je velice běžný jev u autorů Mythosu, kdy až po napsání povídky zjistíte, že už to někdo napsal před vámi.
Problematika astrálu je stejná jako problematika veškeré magie, nelze ho měřit, nelze s ním pracovat exaktně, lze jen pozorovat a z toho vyvozovat závěry. Prolnutí moderní vědy a magického umění však v transyuggotské gnósi Necronomiconu zdá se nabírá čím dál tím zajímavější směr.

Tento spis není ani tak praktický návod jak pracovat s paralelními kosmy, jako spíše objasnění, že to děláme od začátku, jen jsme tomu říkali jinak.
Pokud jde o určité možnosti práce, lze imaginovat tělo Yog-Sothoth jako propojené energetické sféry v nekonečném prostoru (podobně jako moderní model kosmu, vypadající jako neuronové synapse, ale ony nexusy jsou dokonalé zářící bublinovité sféry), při zastavení nad určitou sférou lze vnímat specifické odstíny tamní sféry a možné záblesky paralelních realit. Na těle Yog-Sothoth je dobré pohybovat se vznášením a k nahlédnutí do sféry užít přiblížení ke sféře.

ForumKontakt

Vše pod copyrightem ©Koubič 2006-2012

bez svolení autora není možné kopírovat ani upravovat články

Zpět
spodnilista