Pnakotic Manuscript

news
NecronomiconRecenzeArtHDPOdkazymapa Koubič Sytes
Necronomicon rozcestník

 

Pnakotické Fragmenty adsaf

Pnakotické spisy, neexistují, co tedy udělá Koubič když něco neexistuje? Ano správně napíše to. O co že to je? Převyprávění historie Universa v Cthulhufilním duchu minulost přítomnost a budoucnost to jest v Pnakotických fragmentech by Koubič. A ano budu využívat vědomostí moderní vědy o tom jak to tehdy před 18 000 000 000 let bylo. Yithiani by na mne byli pyšní. Je to má vůbec první literární práce, jež je tak úzce svázána s mytologii Cthulhu. Takže Enjoy.

Btw spis je ve stádiu pracovním … fyzikové mezi vámi jsou vítáni při formulacích geneze vesmíru do Yithianského duchu.

post scriptum: Většina informací uvedených jest co nejlepším možným držením se mytologie Cthulhu, plus jsou v textu mnohé paralely do reálného světa tak zkuste hledat. Doufám že aspoň někdo pochopí která bije.

 

Toto je souhrn vědění naší rasy, jež známa byla po celém Universu ve všech jeho epochách, podobách a cyklech časů. Pod jmény Stín z hlubin časů, Velká rasa, Správci Pnakothu, Knihovníci z časů, Strážci všech tajemství či Yithiani jsme byli váženou rasou průzkumníků a vědců, jež za pomoci moderních technologií pronikali do všech časoprostorů a půjčovali si ve jménu vědy a poznání těla tvorů, jakožto naše dočasné schrány. Z očividných důvodů naše fyzická forma nebyla závislá na čtvrté časové dimensi a proto je náš odkaz nejucelenějším svědectvím o historii i budoucnosti všehomíra.

Naše Velká rasa byla přítomna u veškerých zlomových událostí všech vesmírů, u pádů mocných říší, u ukrutného boje mezi hvězdicovitými tvory ze sféry Ki a mocnostmi Prastarých. Přítomni jsme byli i velké manifestaci chaotického nuklearního choasu, jež mnoho kultur zove Azathoth při niž zničil sféru Thyoph. Pádu R'lyehu do hlubin Ki a zuřivému běsnění posla Prastarých Cthulhu, zjevení temného Yuggothu nebo vzniku života na mrtvé sféře Xayi v nejvzdálenější soustavě sfér.

Hostili jsme krále, vladaře i obyčejné obchodníky, malíře a milovníky. V našich řadách se spřátelili ti největší nepřátelé a našli společnou řeč. Debatovaly zde duše Prastarých s Ochránci Ki, okřídlené houby z Yuggothu s plazím umělcem ze sféry Ina, nebo černohlavci s pléměm Cthulhu.

Naší devizou byla nakonec věc, jež nás v průběhu věků zahubila. S vědomím, že náš technický vývoj a materiální způsob života odklonil naše pradávné schopnosti napojení na informační kanály Universa a eliminoval přirozenou cestu, jež by mnohé zaostalejší kultury nazvaly spojením s bohem, jsme se snažili získat zpět své dávno ztracené schopnosti a splynout zpět s energií Universa. A však naše rozvětvená společnost nebyla sto získat za tisíce ba miliony let fyziognomicky schopnosti, které jsou pro jiné „nižší“ tvory tak běžné. Naší vášní bylo od pradávna vědění a schopnost prostupovat sférami času a prostoru. Byla pro naše plné zmapování světa nezbytnou součástí.

Nakonec jsme přišli na způsob jak svůj degenerativní gen, oslabující napojení na astrální matrice na minimum, obejít. Stvořili jsme zařízení, jež dokázalo naše vědomí teleportovat do kteréhokoliv času a prostoru v mikrozlomcích času tak přesně jak to nestálé kvantové fluktuace časoprostoru u běžného napojení na matrici nikdy nedovolovalo. Tento způsob byl problematický v jediné věci. Vědomí se muselo přenést do existující biologické jednotky s autonomním vědomím na co nejvyšším evolučním stupni v oné sféře v určitý čas. Toto vědomí se nepodařilo potlačit a první pokusy dopadaly sebe destrukcí vybrané jednotky z důvodu rozpadu ega. Naši největší myslitelé se snažili tisíce let vyřešit tento problém, ale nenašli způsob jak na čas hostování úplně potlačit původní vědomí. Nakonec jsme zvolili jiný způsob, který byl pro nás přijatelný a ohleduplný vůči hostitelům. Místo, abychom se snažili vědomí utlumit poslali jsme ho do našeho těla. Tato výměna byla pro obě strany velice výhodná, protože po aklimatizaci, jež trvala dle druhu od denního cyklu až po cykly hvězdné, mohli naši hosté studovat všechny knihy obsažené v Pnakothické knihovně, rozmlouvat s ostatními hosty a čerpat nepřeberné vědění. Po ukončení vědeckého výzkumu daného časového období a místa se vracel Yithian do svého těla a host též. Z dalších hlubších výzkumů jsme zjistili, že valná většina tvorů si za vědomého stavu nedokázala výměnu těl vybavit. Černohlavci měli jisté problémy ve shagg. Náš výzkum ukázal, že to je zapříčiněno výjimečností některých černohlavců, kteří mají geneticky evolučně vyšší aktivitu v hypotalamu a tedy se dokáží nevědomě napojit na astrální matrici a své ztracené vzpomínky vyvolat. Pro takové jedince je výměna těl značně traumatizujícím zážitkem, který v mnoha situacích zapříčinil předčasnou destrukci stejně jako v prvních fázích pokusů s dvojím vědomím.

Naše rasa v době, kdy fragmenty našeho vědomí zůstaly pohřbené pod místem zvaným černohlavci Australie, až do času, kdy jejich plynný obr Duku stal se druhou hvězdou jejich soustavy sfér, jež expandoval a pohltil vše žhnoucími plameny, byla již dlouho jen ve snech těch, kdož podstoupili výměnu těl. V naší zaslepenosti technologií jsme ignorovali našeho, ač technicky nízkého, ale duševně nejvyspělejšího nepřítele Létající polypy. Tvorové, které jsme uvěznili, po epické bitvě v srdci Ki pod obrovskými kruhovými balvany, opatřenými varováními ve všech existujících jazycích: „Zde odpočívají ti, jež nesmí již nikdy spatřit svit hvězdy Sham. Mějte se na pozoru před černými věžemi, neboť tam je skryta naše konečná zkáza“. Měly být náhrobkem pro tyto pradávné tvory a dočasným řešením, než vyvineme účinnou zbraň, jež je na vždy uvězní. Naše pokusy o smír končily nezdarem. Jejich mysl byla tak rezistentní, že odolala veškerým telepatickým pokusům našich méně zdegenerovaných druhů.

Jednoho dne jejich mocné proudy prorazily čedičové komíny a vyvalily se jako mrtvolná lavina ničící vše, co naše rasa stvořila. Velká rasa a vše co za biliardy let nastřádala přestalo v této dimensi existovat, až na zlomky ukryté pod smutnými ruinami knihovny Pnakot. Celé vědění naší rasy bylo v době před zánikem ukryto do míst, kterých Létající polypy nemohli dosáhnout. Po zbytek existence všehomíra byla knihovna Pnakothu přenesena do shagg shKi do chrámu Staršího boha Uldara, jež byl naším hostem v době posledního cyklu naší rasy. To město zove se Uthar, ležící na řece Skai mezi vrcholy Hatleg-Kla a Letion-Kla na východ od země Sydathria. Jest kompletním odkazem naší civilizace.

Naše profesní etika a morálka nedovolovaly přímo ovlivňovat minulost či budoucnost a tedy o našem zániku jsme věděli mnoho eonů dopředu. Avšak kvůli nemožnosti proniknout do myslí Polypů jsme nemohli určit, kdy se tak stane a tak jsme existovali s nekonečným vědomím o vlastním nezměnitelném osudu.

před 105,8823529 epicykly sférokupy soustav, v níž leží domovina naší Ki započaly veškeré cykly hmoty a času. Na popud vnějšího boha Azathotha, jež si uvědomil sebe sama, se veškerá materie expandovala z útvaru singularity a vytvořila časoprostor.

Před 105,8823528 epicykly a 10 na -44 /zjisti/ cyklu. Materia začala expandovat, chladnout a vibrace se začaly harmonizovat a oddělovat od kakofonického monotoního bubnování druhých bohů z centra Universa.

Před 105,8823528 epicykly a 10 – 35 s

Azathothova vůle stvoření nadále expandovala do prostoru s mnohem vyšší rychlostí. V Universu začalo docházet k anihilaci pračástic baryonu s antibaryony čímž se skrze celý časoprostor začalo šířit vlnění jež dává poznat věcem jež dlí ve tmách.

Před 105,8823528 epicykly a 10 – 33s

Časoprostor byl nadále žhnoucím skupenstvím hmoty. Harmonia veškerého existování částic a antičástic narušena. Universum začalo chladnout a vnější bohové se začaly rodit z Azathothova dvora.


ForumKontakt
spodnilista