Pravda je někde venku

news

NecronomiconArtHDPOdkazymapa Koubič Sytes

Necronomicon rozcestník

 

Pravdaadsaf

Pravda je to jediné čeho se skutečně bojíme, je to něco co nás převyšuje, něco co nás soudí bez sebemenšího pocitu viny. Obáváme se tak pravdy, že se snažíme jí nevidět. Jaká je ale pravda? Jaká je ta nejzazší pravda kterou hledají všechna náboženství? Je to ta pravda která říká že žádná pravda není? Nebo je to něco co lidský mozek nedokáže pochopit i když mu je pravda vyjevena každý zlomek existence.

Začíná šílenství poté co pochopíme tu strašlivou pravdu? Že nic není skutečné a vše je dovoleno? Nebo se jedná o další z iluzí v tak iluzorním světě. Není snad Pravda ta skutečná a neměnná to co cítíme v nitru duše? Není svět jen odrazem naší duše? Pak ta Pravda s velkým P je tak nekonečná jako je nekonečný vesmír.

Díky maratonu Akt X píši jako Fox Mulder když mluví o mimozemšťanech takže doporučuji při čtení toho nahoře imaginovat Mulderův hlas v dabingu. Ladislava Cigánka.

Pravdou je že HPL byl magor, nebyl normální v instancích běžného života, byl infantilním a nejspíše naprosto asexualním. Nebo se o to snažil. Byl více stroj než lidská bytost. Jak může počítač bez špetky představivosti tvořit něco jako příběhy a kreslit chapadlaté děsy. Počítač neumí zobrazovat nic než to co vidí. Lovecraft tedy viděl?

Snažím se, napsal, zachytit ony těžce polapitelné a nedefinovatelné pocity, které by měly vyvolat iluzi, že někdo uvedl v nepořádek trojrozměrný svět, jeho fakta a časoprostorové elementy; pocity, jichž ve větší nebo menší míře jsou schopni všichni citliví a představivostí nadaní lidé… „

Byl Lovecraft spisovatelem a umělcem s nadáním geniality? Lovecraft byl čistě materialistický, racionální. Říká to on říká to jeho písmo říká to i jeho tvorba. Na Druhou stranu však psal nejsugestivnější horrory vůbec a své práce nejedenkrát opatřil osobitou ilustrací. Co víc strhl stovky autorů aby dále tvořili jeho Mýtus. Paradoxně ten kdo v životě nevěřil v nic než vědu stvořil NeoMytologii tak mocnou že se pod ní zaštiťují náboženské organizace. O jeho životě a díle se píší tisíce stran textu a Mágové celého světa všech národností a etnik spojení pod planoucím znamením Starších.A za trojlaločného bdělého oka Yog Sothoth pořádají rituály na oslavu něčeho co bylo vymyšleno ani ne před sto lety.

Je to prapodivné, že osoba tak racionální, tak materialistická, tak skálopevně nevěřící, zažívala stavy které jí ne jeden Mág může závidět. Co byl prvotní impuls k fobii z kosmu? Kolapsům a strachu z Nočních vyzáblin?

Pokusím se dát odpověď aspoň na část otázek. Je to fascinující shoda skutečností.

Nyarlathotep, Jsem poslední kdo promlouvá

Nyarlathotep je jednou z nejsugestivnějších Lovecraftových výpovědích, o tom že jeho život nebyl tak „nudným“ a promrhaným jak se někteří domnívají. Tuto povídku jsem sám překládal a díky tomu jsem se mohl ponořit do toho co se ve skutečnosti v tomto krátkém literárním útvaru vypovídá.

Nyarlathotep … plazivý chaos … Jsem poslední … kdo bez hlasu promlouvá

Nevzpomínám si zřetelně kdy to začalo, ale asi to bylo před měsícem. Napětí bylo strašlivé. Období politických a sociálních hnutí mi bylo tak cizí a nahlodávala mne obava fyzického nebezpečenství. Takové nebezpečí jež se týká všech věcí, takové které si lze představit snad jen v těch nejhorších přeludech vzešlých z noci. Vybavuji si lidi s bledými a ustaranými tvářemi jak šeptají varovná proroctví, která se však nikdo z nich neodvážil připustit či jen uznat že o nich kdy slyšel. Pocit obludné viny spočíval na zemi a linul se ven z propastí mrazivého mezihvězdného prostoru z něhož se lidé třesou tam v osamělých a tmavých místech. Tehdy přišla až ďábelská změna teplého podzimu, jež předurčoval hrůzu a každý člověk cítil že svět či možná celý Vesmír ztratil vládu svých známých bohů či sil a odebral se do rukou bohů nebo sil doposud neznámých.

A pak Nyarlathotep vyšel z Egypta. Kdo byl nemohl nikdo říct, ale stará a domorodá krev mu proudila v žilách a zjevu byl jako Faraon. Egypští rolníci se před ním sklonil ač sám nevěděl proč. Řekl že povstal z černoty dvaceti sedmi staletí, a že slyšel zvěsti o tom že jeho původ není ani na této planetě. Do prosperujících zemí přišel Nyaralthotep, snědý on byl, štíhlý a zlověstný, nakupujíc podivné nástroje sklenice či kovu jež počal kombinovat do nástrojů jež tehdejším lidem byly cizí. Rozdával moudrost o přírodních vědách o zázraku elektřiny nebo psychologii. Diváky přiváděl v úžas a jeho velikost a sláva počala být větší než on sám. Lidé si spolu povídali o Nyarlathotepovi a třásli se. A když Nyarlathotep odcházel na odpočinek zmizel pro pár chvil do trhlin kde ozývaly se výkřiky nočních můr. Nikdy předtím nebyly výkřiky z nočních můr obecný problém. Nyní si moudří lidé skoro přáli zakázat spánku v pozdních hodinách, že prý vřískoty měst by méně rušily pobledlou Lunu kteráž problikávala pod mosty na brčálových čeřených vodách a na kostelních věžích drolících se proti zchuravělé obloze.

Pamatuji když Nyarlathotep přišel ke svému městu, ohromné to je město a převelice staré plné nesčíselných zločinů. Můj přítel mi o tom městě pověděl, hnaný okouzlením a pokušeních, hořel dychtivostí odhalit a prozkoumat všechna jeho mystéria. Říkal že to město bylo hrozivé a působivé za hranici těch nejdivočejších představ. A to co bylo dáno na plátno v ztemnělé místnosti neprorokovalo žádných věcí, ale Nyarlathotep se odvážil prorokovat a sršel myšlenkami, do toho místa byly vzatí lidé těch jež nikdy vzatí nebyly předtím aby mohli pohlédnou a uzřít. A já slyšel náznaky že ti kdož znají Nyarlathotepa nahlíží na jeho pozoruhodnost jinak než ti kdož ho neuzřeli.

Bylo to teplého podzimu kdy jsem šel skrze noc v nedočkavém zástupu viděti Nyarlathotepa. Skrz dušnou noc nahoru po nikde nekončícím schodišti do dusivé místnosti. A na stíněném plátně jsem uzřel zahalené formy dlící uprostřed rozvalin a žluté zlé tváře civějíc z poza padlých monumentů. A já uviděl světový boj proti temnotě, proti vlnám zkázy z nejzazšího vesmíru, točící se víření, boj kolem zmírajícího chladnoucího slunce. Pak úžasně jiskry kolem hrály a směřovaly k obecenstvu a husí kůže naskakovala bez přestání zatím co si před nás dřepli další podivnější než dokážu vypovědět. A když já vědeckého přesvědčení a chladnější než všichni ostatní mumlal a protestoval proti podvodu, že jde o statickou elektřinu, Nyarlathotep nás všech uvrhl dolů po závratném schodišti do vlhké pusté horké pouliční půlnoci. Na hlas jsem křičel že se nebojím, že se nemohu bát a jiní křičeli z podpory semnou. Zapřisáhli jsme se, že město/místo jež jsme navštívili bylo naprosto totožné a vyvázli jsme živi a pak začala pouliční osvětlení uvadat a my proklínali společnost stále dokola a vysmívali se svým podivným obličejům jež jsme měli na tvářích.

Věřím že jsme cítili něco co přicházelo z brčálového Měsíce, tehdy jsme začali pociťovat závislost na jeho světle a byli hnáni do nechtěných pochodových sestav s pocitem že oni znají naše kroky ačkoliv jsme se neodvažovali ani na to pomyslet. Jakmile jsme pohlédli na vozovku a našli travnatý pruh u ní ohraničený přerušovanou čárou jež vyznačovala cestu kolejím a opět spatřili vagon tramvaje, osamělý prost oken, skoro rozpadlý na jedné z jeho stran. Kdy zírali jsme na horizont a nemohli najít třetí věž u řeky a všimli si že obrys druhé věže byl jaksi rozerván na jejím vrchu. Tehdy jsme se rozdělili do úzkých řad z nichž každá se zdála pochodujíc do jiného směru. Jedna zmizela v úzké uličce nalevo nesouce za sebou ozvěnu otřesného nářku. Jiná začala kvílejíc s šíleným smíchem plít zanesený vstup do podzemní dráhy. Má vlastní skupina byla natlačena směrem k otevřenému prostranství tehdy jsem ucítil mrazení jež nebylo z důsledku horkého podzimu. Jak jsme se vlekli temnou pustinou spatřili jsme kolem nás v třpytu pekelného měsíce zlé sněhy. Beze stopy a nevysvětlitelně sněžilo, zmateně z jediného směru kde do černi zahalený od třpytivé hradby ležel záliv. Řada se zdála být vskutku tenká jak se tak plahočila zasněně do zálivu. Zůstával jsem pozadu pro hrozný nazelenalý sníh a myslel jsem že slyším dozvuk znepokojivého nářku jak moji druzi mizeli v černotě ale snažil jsem se držet krok. Jako vábený od těch kdo šli před námi jsem se utápěl mezi titánskými závějemi v chvění a obavách z neviditelného víru nepředstavitelného.

Křičíc vnímajíc němé šílenství o kterém jen bohové mohou vypovědět. Hnusně citlivé stín svíjející se v rukou jež ani rukami nebyli a točily se slepě minulé strašné půlnoci hnilobného stvoření mrtvoly vymřelých světů a jejich měst. Mrtvolné vichry oprašující bledé hvězdy a jemně se jevíc třepotat. Za světy matných přízraků obludných věcí. Z části viděné sloupořadí nesvatých chrámů které odpočívají na bezejmenných skaliscích dosahujících závratného vzduchoprázdna nad sférami světla a temnoty. A skrz tento opovržení hodný hřbitov Vesmíru zahaleného do šíleného bubnování a tenkého kvičení rouhačských píšťal až z neosvětlených koutů z poza času, ohavného tlučení a hvízdání u kterého tančí pomalu neohrabaně a bezesmyslu obrovští Vnější Bohové, ohavní slepí bezhlasní, hloupí jejich duše dlí v Nyarlathotepovi.

Nejzajímavější v našem vyprávění je tato pasáž. „Bylo to teplého podzimu kdy jsem šel skrze noc v nedočkavém zástupu viděti Nyarlathotepa. Skrz dušnou noc nahoru po nikde nekončícím schodišti do dusivé místnosti. A na stíněném plátně jsem uzřel zahalené formy dlící uprostřed rozvalin a žluté zlé tváře civějíc z poza padlých monumentů. A já uviděl světový boj proti temnotě, proti vlnám zkázy z nejzazšího vesmíru, točící se víření, boj kolem zmírajícího chladnoucího slunce. Pak úžasně jiskry kolem hrály a směřovaly k obecenstvu a husí kůže naskakovala bez přestání zatím co si před nás dřepli další podivnější než dokážu vypovědět. A když já vědeckého přesvědčení a chladnější než všichni ostatní mumlal a protestoval proti podvodu, že jde o statickou elektřinu, Nyarlathotep nás všech uvrhl dolů po závratném schodišti do vlhké pusté horké pouliční půlnoci. Na hlas jsem křičel že se nebojím, že se nemohu bát a jiní křičeli z podpory semnou. Zapřisáhli jsme se, že město/místo jež jsme navštívili bylo naprosto totožné a vyvázli jsme živi a pak začala pouliční osvětlení uvadat a my proklínali společnost stále dokola a vysmívali se svým podivným obličejům jež jsme měli na tvářích.“

Nekončící schodiště, holoprojektor, jiskření, vize neznámých končin Universa, zmírajících hvězd. Tato povídka byla napsána automatickým psaním. Je to výpověď únosu mimozemšťany? Kdyby ano je o více než 40 let starší než výpověď manželů Hilových. Kteří byli uneseni roku 1961. Nebyl zážitek tak silný a tak hrozivý tím co definovalo budoucí Lovecraftovu tvorbu? Ten fobický strach z dálek kosmu? Povídka Nyarlathotep byla napsána někdy v listopadu roku 1920. Jeho tvorba Mýtu byla odstartována zde ... v roce 1920 povídkou Nyarlathotep. Jeho úplně první povídka připisovaná Mýtu Cthulhu, Dagon není nijak spřežena jmény s Mýtem. Azathoth, Shub Niggurath či Yog Sothoth se objevují v jeho tvorbě až v následujících letech. Bytosti z mýtu nejsou nějací démoni ale extraterestriální entity. Snad žádná z Lovecraftových entit není zpodobňována jako něco magického. Mi Go, Elder Things, Cthulhu. To všechno byly tvorové z hvězd. Mimochodem plémě Cthulhu pochází dle Mýtu z solárního systému dvojhvězdí Xoth. Hilovi stvořily v hypnoze mapu hvězdné oblohy kde určili jako místo odkud jejich únosci přišli jako dvojhvězdí Zeta Recituli.

V dopisu Linu Carterovi Lovecraft píše „Nyarlathotep je noční můra – můj současný přízrak, první odstavec jsem napsal, než jsem se zcela probudil. Cítil jsem se dlouho hrozně – celé týdny míjely bez toho, že by přišla úleva a přestaly bolesti hlavy a závratě, po dlouhou dobu jsem byl schopen pracovat souvisle sotva tři hodiny denně... Ke stálým potížím se přidaly ještě problémy se zrakem, jež mi nedovolovaly číst obtahy – šlo o zvláštní škubání nervů a svalů, jež mne při tom překvapovaly, a pak týdny přetrvávaly. Uprostřed této deprese mne zastihla noční můra všech nočních můr – ta nejrealističtější a nejstrašlivější, jakou jsem kdy zažil – působila svojí příšerností a strašidelnou ponurostí smrtelnou ztuhlost a já ukázal jen pouhý chabý odraz ve fantazii, kterou jsem napsal...
Jak jsem byl vtažen do propasti, vydal jsem pronikavý výkřik... a ten obraz se ztratil. Měl jsem strašlivé bolesti – v hlavě mi bušily palice a v uších zvonilo – já však měl jenom jediný automatický impuls – psát a uchovat onu atmosféru bezpříkladného úděsu; a aniž jsem to věděl, rozsvítil jsem si a začal zoufale psát. O tom, co jsem tam naškrabal, jsem nevěděl zhola nic a po jisté době jsem od toho upustil a šel si zchladit hlavu v umývadle. Když už jsem byl úplně vzhůru, pamatoval jsem si všechny události, jenomže jsem neměl to intenzivní chvění ze strachu – skutečný zážitek přítomnosti příšerného neznáma. Když jsem nahlédnul to, co jsem napsal, byl jsem ohromen spojitostí toho všeho. Zahrnuje to první odstavec přiloženého rukopisu, změnil jsem jenom tři slova.“

Lovecraft říká že se egyptští rolníci Nyarlathotepovi klaněli, a provolávali mu úctu. Asi každý záhadolog ví že když hledat mimozešťany na zemi, tak tam kde jsou tři divné pyramidy u té ještě divnější delty řeky dlouhé jak kráva, Nilu. Pyramidy mají značit trojhvězdí Orionova pásu, tvrdí se že pod pyramidami se našla tajná komora kde bylo nalezeno v sarkofágu jisté stvoření s velkýma očima, Grey.

Nyarlathotep je popisován jako snědý vyzáblý vysoký muž, byl tedy Nyarlathotep Grey?

Jako hodně hodně malý něco kolem 7 let jsem nalezl v zemi zakopanou kovovou kouli, věřil jsem že se jedná o komunikátor mimozemšťanů a pomocí nazírání do něj, tak jako se nazírá do křišťálových koulí, avšak za pomoci tubusu jsem viděl dálavy vesmíru a jiné civilizace. Poté jsem pronesl že lodě míří sem a že na sklonku věku přiletí. Takto jsem nazíral do vesmíru několik let. Ona koule, závaží či co to bylo byla mou vírou tak neochvějná že jsem za pomocí manipulace s ní reguloval v okolí sněžení. V té kouli jsem opravdu viděl divy ... jako kdyby jste koukali do televize, vlastně jsem vymyslel Goauldské komunikační zařízení ještě než ho v SG-1 použili. UFO tedy neidentifikovatelný létající předmět jsem viděl mnohokrát, ale jen jednou jsem uznal že to není nic co by bylo odtud, fajfce podobný stříbrný útvar na horizontu mizející v dál, nebyl jsem jediný kdo úkaz pozoroval pozorovali jsme ho s mou matkou a dokonce za použití dalekohledu.

Ono se zdá, že únosy mimozemšťany jsou věcí novodobé historie, nebo spíše posledního půl století, ale průřezem historie zjistíme, že tyto pozorování a únosy byly mapované skrz celou historii lidstva. Obcující sukuby a inkubové odebírající sperma či oplodňující ženy, jsou zde již tisíce let. Popsané jako šedavé vyzáblé zrůdy. Podobnost s Greys je zjevná.

Někteří badatelé jdou tak daleko že egyptského boha Osirise považují za greye, jeho koruna prý není nic jiného než kryt na šišatou hlavu. Je pravda že je Osiris vyobrazen s šedivou kůží a jeho černé linky pod očima mohou být zamaskovanými pravými černými oči. Pak by Nyarlathotep byl jedním z rasy Osirisovi, jedním z greys který monitoroval lidstvo.

Úplně prvním zdokumentovaným únosem je výpověď manželů Hillových z roku 1961.

Září 1961. Hillovi se vracejí autem z dovolené v Kanadě přes White Mountains. Všimli si, že je sleduje nějaké světlo, ale považují ho za letadlo nebo vrtulník. Po chvíli se světlo natolik přiblíží, že Barney musí zastavit. Dalekohledem vidí objekt ve tvaru banánu se špičatými konci a mnoha okny. Vystoupí a pomalu kráčí k neznámému objektu, nedbá ani na manželčino volání, aby se vrátil. Co viděl?

Za okny byli mimozemšťané. Když se Hillovi po nečekaném zážitku opět hnuli, zjistili, že ztratili víc jak hodinu cesty a na autě našli nějaké divné skvrny. Betty nahlásila událost na nedaleké letecké základně, kde jí potvrdili, že v určeném čase v těch místech pozorovali neznámý létající objekt.

Po návratu domů Betty začaly trápit noční můry. Zdálo se jí o mimozemšťanech. Po konzultace s odborníky se Hillovi podrobili hypnóze, kterou vedl Dr. Benjamin Simon. Oba nezávisle na sobě popsali stejné. Byli na palubě kosmické lodi, kde na nich dělali pokusy. Betty si vzpomněla, že jí mimozemšťané na hvězdné mapě ukazovali, odkud přiletěli. Na dalších hypnotických sezeních se podařilo mapu nakreslit - podobá se té kterou známe

V té době začala jedna astronomka hledat souhvězdí, které bylo vyobrazené na mapě a po pěti letech hledání se jí to povedlo.

V listopadu roku 1961 Betty Hillová začala zapisovat detaily z jejích živých snů, vracejících se jako noční můry. Ve snu Betty zdá se bojovala o nabytí vědomí. Poté si uvědomila že byla přinucena dvěma malými osobami aby v noci odešli do lesa, byl s ní i její muž Barney ale na její volání nereagoval, jako by byl v transu. Malá osoba vysoká asi pět stop byla oblečena v uniformě podobné té US Air Force. Neměly vlasy na hlavách a jejich hlavy byly baňatého tvaru.

Ve snech Betty, Barney a malé osoby vystoupili nahoru po rampě do disku tvarovaného plavidla vypadajícího jakoby z kovu. V onom plavidle byli manželé odseparováni.

Asi nejúžasnější je že Crowley navázal svůj kontakt s Lam, a entitou Aiwassem v roce 1918. Ještě větší hukot je že Lam jsou Greys a už úplně k posrání je že Aiwass není nikým jiným než Poslem Prastarých, tedy Nyarlathotepem.

Mám takovou tezi, jak uzavřený podivín z Providence který psal povídky, převážně fantasy. Vyšel ven z nějakého vnitřního nutkání, nebyl sám bylo jich více. Stoupali po nekonečném schodišti světelným kuželem do vesmírného korábu. Zde byli svědky holoprojekce, kde viděli obrazy z různých koutů Universa.

Nebyl by to skeptický racionální HP kdyby i uslintanému vyzáblému tvoru s černýma očima neřekl že neexistuje a že mu na to neskočí. To Greye, Asgarda, Aiwasse, Nyarlathotepa naštvalo, jak jinak. Nikdo nemá rád když popírají jeho existenci. Vyklopil tedy všechny zúčastněné a odletěl s talířem pryč. Oni vyklopení byli dezorientovaní a zblblí a potáceli se jako náměsíční po městě.

HP jakožto spisovatel začal ještě pod vlivem hypnozy či něčeho podobného sepisovat Nyarlathotepa. Psal ho automatickým psaním protože na něj promlouvala zapomenutá skutečnost. HP

adsaf

Lovecraft napsal „Když mi bylo 6 nebo 7 byl jsem neustále sužován zvláštním druhem vracejících se nočních můr, kde obludná rasa bytostí, které jsem pojmenoval Noční vyzábilny, nevím kde jsem to jméno sebral) vzali mne za břicho a odnášely skrz nekonečné svazky černého vzduchu přes věže mrtvých a hrozivých měst. Nakonec mne dali do šedavé prázdnoty kde jsem mohl vidět jehlicovité vrcholky obrovských hor kilometry dolů. Oni mne pak pustily a já nabíral rychlost jako nořící se Ikarus. V takovém strachu jsem se probudil a nenáviděl myšlenku že budu znova spát.

adsaf

Noční vyzábliny byly černé hubené kaučukovité věci s odhalenými ostnatými ocasy, netopířími křídly a žádnými tvářemi. Nepochybně šlo o obrazy odvozené z pomíchané paměti z Dorových kreseb (velkou měrou obraz Ztracený ráj) jež mne fascinoval v bdělých hodinách.“

adsaf

Bůh Azathoth žehnej internetu, není těžké vypátrat to očem HPL píše že se nejspíše stalo inspirací pro jeho NightGaunts

Paradise Lost od Gustava Doré

Zde vidíme Lovecraftovu racionalitu. Noční vyzábliny považuje za pokřivený odraz vzpomínky na Dorův dřevoryt. Je pravda že Doreho tvorba je brilantní a nejspíše zde nalezneme i počátek Dagona.

adsaf

Spánková paralýza a démoni přicházející mučit nešťastníka jsou u umělců známí jev. Už v 18 století Goya a Fuseli rozjeli se svými halužkami karieru. Van Gug teda Gog slyšel hlasy. Goya trpěl spánkovou paralýzou a Fuseli též. Možná že i Hieronymus Bosh. Hans Rudy G!ger říká že na něj inspirace chodí ve snech.

Proč myslíte že vznikla náboženství? Přišli sensitivní lidé a začali své halužky nějak zachycovat. To byl prvotní impuls všech velkých náboženství světa. A to byl i prvotní impuls umělců. Mystika a umění jsou si tak blízké že jsou skoro totéž.

Goya řekl "Důvod spánku je zrození zrůd" Goya měl známé příznaky. Vzbudil se jednoho rána valmi brzo, s pocitem ochrnutí a koutkem oka viděl příchozí. Dlouhá prodloužená jakoby klepetnatá černá ruka ho uchopila za tvář. Byl to strašný zážitek, Goya probraný z ochrnutí vyskočil nahoru ve zděšení a poté zjistil že to byla jeho vlastní ruka.

adsaf

Goyův Saturn pojídající vlastní dítě Jeden z mála obrazů které na mne měli nějaký sugestivní dopad Tento obraz byl použit ve filmu Ressurected

Než jsem začal psát toto pojednání žil jsem v domnění že je Goya autorem právě těchto výjevů z transu. Tyto krásné a ponuré obrazy jsou ale dílem magora Henryho Fuseliho. Který trpěl nočními můrami, spánkovou paralýzou a nočními běsy.

adsaf

adsaf

Na obrazech Fuseliho lze vždy spatřit ohavnou hlavu koně. Anglický termín Nightmare znamená v překladu doslova noční kobyla.

What the fuck řeknete si. No takže .Noční děsy, latinsky – pavor nocturnus se objevují výhradně během nejsilnějšího spánku NonREM fáze. Nejedná se o sny ale o vize, moderní označení je hypnagogické prožitky. Tyto stavy moderní neuropsychologie považuje za následek dočasné poruchy nervového systému. Jinak řečeno dojde k anomálii v elektrickém systému mozku, k jakémusi zkratu a mozek je z toho zblblej tak že na vás začne řvát skříň nebo na vás útočit „vaše vlastní“ ruka.

adsaf

Hypnagogické stavy jsou stejně jako schizofrenie považovány za halucinační projevy. A tedy nejsou skutečné. Můžeme však říct že fyziologie mozku je trochu složitější než si materialisté dovedou jen vytušit. Za halucinacemi stojí šišinka, epifýza. Která je spojená s Třetím okem. Tedy lépe řečeno právě epifýza je třetí oko. Vědecky je podloženo že evolučně je třetí oko u plazů spojené právě s epifýzou. Ono třetí oko je v živočišné říši celkem známá věc.

Je to receptor reagující na světlo a tmu. Visualně ho za oko asi nebudete považovat. Je to orgán pod kůží. Ale má stejné složení jako oko a … zase nechám mluvit jiné. Toto je článek z Nature.

Hadi, ještěři a ostatní nižší obratlovci takový orgán skutečně mají. Nazývá se třetí nebo také parietální oko. Oproti „normálním“ očím je tento světločivý orgán velmi malý (řádově okolo 0,2 mm v průměru), u některých plazů (například u leguána Chalarodon madagascariensis z Madagaskaru) je však dobře patrný díky skvrně na temeni hlavy, která jej obklopuje a opticky zvýrazňuje. Dlouhou dobu bylo třetí oko považováno za unikátní orgán, který v evoluci vznikl nezávisle na „předních“ očích. Američtí biochemici však upřesnili mechanizmus, kterým toto oko reaguje na dopadající světelný paprsek. Oproti původním předpokladům se ukázalo, že tzv. druhým poslem v světločivých buňkách je cGMP (cyklický guanosinmonofosfát), tedy stejná sloučenina, která vykonává tuto funkci v tyčinkách a čípcích „normálních“ očí. Způsob reakce těchto buněk je však přece jen jiný a v některých rysech odpovídá buňkám ve složených očích hmyzu.
Zdá se tedy, že původ třetího oka je stejný jako původ předního páru očí. Jinými slovy, třetí oko si opravdu zaslouží název oko. Kromě toho získané výsledky naznačují, že všechny typy očí – či lépe řečeno světločivých orgánů · jaké jen v živočišné říši můžeme najít, mají společný původ. Biochemická data jen potvrzují to, na co již několik let poukazují molekulární biologové, kteří na společný původ fotoreceptorů usuzují na základě shodných nebo velmi podobných regulačních genů (tzv. homeoboxových genů) odpovědných za embryonální vývoj oka. Přeloženo do poněkud srozumitelnější mluvy · společný předek všech dnes známých linií živočichů již "vlastnil" orgán, který dokázal reagovat na světlo.

(Nature  27. února 1997)

Šišinka latinsky corpus pineale, je orgán v mozku, jedná se o žlázu s vnitřní sekrecí produkující hormon melatonin a vnitřní halucinogen Dimethyltryptamin, zvaný zkratkou DMT.

Na wikipedii o tom je pěkný článek a tedy uvádím jeho výtah.

„DMT je extrémně silný halucinogen, reporty zážitků po jeho užití jsou často velmi bizarní. Mezi časté fenomény patří například návštěva jiných vesmírů a komunikace s bytostmi je obývající[1], celková radikální změny perspektivy, intenzivní kaleidoskopické vize i při otevřených očích, úplné opuštění vlastního těla a pocit umírání, výrazné změny ve vnímání času a rozměrů. Mezi méně časté pak změna barev (např: celý svět vypadá zlatě), zvukové halucinace, žaludeční nevolnost a další. Téměř všichni uživatelé, ale tvrdí, že pro popis tohoto zážitku nestačí běžná slova a jakýkoliv "pokus o popis" je 'nutně' velmi nepřesný a zkreslený. Tyto zážitky mohou být velmi živé (nezřídka jsou popisovány jako "reálnější než každodenní realita") a v důsledku neočekávané intenzity pro mnoho lidí můžou být velice děsivé, někdy dokonce mohou způsobit přechodné psychické problémy. Naopak někteří tvrdí že zážitek s DMT byl pro ně velice spirituální a radikálně změnil jejich život a pohled na svět k lepšímu.[2]

Charakterově jsou jsou také často přirovnávány k účinkům velkých dávek halucinogenních hub lysohlávek, jejichž hlavní aktivní látkou je psilocin, který se od DMT liší pouze jednou hydroxylovou skupinou.

Jelikož je DMT normálně přítomno v lidském těle v malých množstvích, to je plně připraveno na jeho metabolizaci a působení a tudíž není nijak toxické.

DMT lze užívat buď orálně ale pouze v kombinaci s MAOI, jinak není orálně účinné. Při tomto způsobu užití účinky nastupují v řádu desítek minut a trvají několik hodin, jsou méně intenzivní a častěji jsou doprovázeny tělesnými účinky jako zvracení. Chemicky se tato kombinace vyskytuje v ayahuasce, rituálním halucinogenu amazonských šamanů, kteří ji využívají k léčení a komunikaci s duchy. Dále je možné DMT užít je inhalačně (nejběžnější), injekčně nebo nasálně, případně i rektálně. V tomto případě účinky nastupují ihned a trvají 5-20 minut ale jsou velmi intenzivní, intenzivnější než drtivá většina ostatních psychedelik v běžných dávkách.


DMT se minimálně ve stopovém množství vyskytuje pravděpodobně ve všech živých organismech. V některých rostlinách se ale vyskytuje v poměrně velké koncentraci. (například Psychotria viridis, Mimosa hostilis nebo u nás rostoucí Chrastice rákosovitá) V lidském těle je jeho přítomnost také prokázána a je vylučováno pravděpodobně šišinkou, ze které se vylučuje chemicky příbuzný hormon melatonin. Jeho funkce v těle zatím nebyla uspokojivě objasněna, předpokládá se, že se mj. podílí na snění, zážitcích blízkých smrti, mystických prožitcích atd.[3] DMT lze také vytvořit synteticky. DMT díky své extrémní síle není příliš populární drogou a od drogových dealerů není běžně k dostání, mnoho uživatelů si ho vyrábí pro vlastní potřebu. „

Dalším neopomenutelným „svinstvem“ v nadvěsku mozkovém tj epyfíze je melatonin. Hormon regulující jak moc jste ospalí. Zase nechť wikipedia mluví za mne.

Hladiny melatoninu jsou silně závislé na střídání světla a tmy. Jeho produkce je největší právě během tmy. U člověka má melatonin vliv na hypotalamo-hypofyzární systém a vzestup jeho hladiny je spojen s nutkáním ke spánku (ovlivňuje tzv. cirkadiánní rytmy). Melatonin se podílí na regulaci celoročního rytmu, tj. střídání období léta a zimy. Snížená produkce melatoninu regulovaná rovněž délkou světelného dne se podílí u mnoha živočichů na odbrzdění produkce pohlavních hormonů v jarním období; tato funkce je u člověka výrazně potlačena.

Většina funkcí melatoninu je zprostředkována přes melatoninové receptory, ostatní působení se vysvětluje jeho mimořádnou antioxidační aktivitou. Tímto způsobem patrně chrání jádro a mitochondriální DNA.

Asi nemusím říkat že AlHazred žvýkal rostlinky aby měl halužky, v arabii prý roste rostlina s největším koncentrátem DMT. Tedy AlHazred ač mytologická postava měl dost realné zázemí.

Při meditaci na třetí oko stimulujete šišinku k nadměrným výkonům. Tím se zvyšuje hladina DMT v mozku a přichází onen efekt.

Jsem odpůrce prostředků navozujících násilně změněné stavy vědomí. A proto všem doporučuji meditovat a né hned jít na pole hledat Chrastici. Když potřebujete k halucinacím halucinogeny nejste Mág ani schizofrenik. Je to jako nechat za někoho psát vaší diplomovou práci. To napsal někdo kdo bere každý den kopu antidepresiv, anti socfobik proti neurozoidností proti paranoiaschizofreniavostí. Na mou obranu, konečně netrpím neurotickým třasem v pažích a mohu kreslit zhruba to co mám v hlavě a také netrpím zažívacími obtížemi. Halucinacemi však nadále ano.

To jsem kurevsky odbočil. Hlavní premisa této zatáčky tkví v přirozené existenci DMT v mozku. Je to takový startér pro mystické vjemy. Šišinka je silně spojená se zrakem a vnímáním pakliže se aktivuje zvýší se hladina DMT a změní vědomí na jinou hladinu. Přeladí váš vysílač trochu šejdrem a vy šilháte do jiného časoprostorého kontinua. Tvrzení skeptiků že třetí oko a spojení s mystikou neexistuje a zároveň dodání že je spojitost s epifýzou, kde je dokázaná sekrece DMT je humorné.

Stejně jako tvrzení „okultistů“ že hrubohmoté činitele nijak nesouvisí s magii. Blbci jsou prostě na obou frontách.

Noční běsy tedy mohou být způsobené větší produkcí DMT během usínání, epifýza je se spánkem propojená, melatonin uspává. My kdo v magii čvachtáme nějaký ten pátek víme že před usínáním dochází k hypnagogickým prožitkům. Jsou to většinou visualní nebo auditivní úkazy. Visualní jsou v pohodě, když vám před očima probleskne nějaký obraz je to ještě bez infarktu. Ale pakliže dojde k auditivnímu projevu je to na infarkt. Tyhle hypnagogické zvuky jsou totiž dost nesnesitelně hlasité. Přirovnání jako by vám někdo zařval do ucha z 1cm je ještě slabé. Tohle dokáže krásně probudit asi jako hození do ledové vody. Teď si představte že zažijete ohavnou audiovisualní podívanou. Většina slov se zdá nesmyslných. Smerna Sarrai, Dejte šanci míru... ale může se stát že zaslechnete i poselství vašemu jazyku blízké.

Tyhle hypnagogické stavy jsou přítomny tehdy kdy se hovoří o spánkové periodě Nočních běsů. Většinu jich zapomeneme protože upadneme do spánku a tehdy dojde k defragmentaci mozku a nepotřebné se vyhodí.

Noční můry se vážou na REM-spánek (vyskytují se ve druhé polovině noci), noční děsy se vážou na NREM-spánek a vyskytují se i v první polovině noci. Společným jevem je nepříjemný snový zážitek ovlivňu­jící náladu a chování člověka. Pacienti jsou vyděšenu vystrašení a těžko sklidnitelní.

Rozdíly mezi noční můrou a nočním děsem

Pacient (obvykle dítě) s noční můrou se probudí v REM-fázi spán­ku, probere se tedy přímo do bdělého stavu - je proto úzkostný, vyděšený a sen si zapamatuje.

Pacient s nočním děsem se probudí v NREM-fázi spánku. Může mít otevřené oči, křičí a brečí (zejména jde-li o dítě), ale sen si nepa­matuje.

Nočními můrami trpí nejčastěji děti (až 75 % dětské populace). Děti ve věku tři až šest let popisují nepříjemné snové prožitky, pro které je typické opakování. Stává se, že děti se bojí ulehnout - mají strach, že jejich spánek bude narušen nepříjemným snem. Tento typ parasomnie se Častěji vyskytuje u děvčat a obecně u dětí a dospělých s rozvinu­tou fantazií a uměleckými sklony. Může se objevit u lidí se schizoidními rysy, kteří mají vlastní svět, nejsou schopni přijmout realitu a žít skutečný život, ze svých chyb viní okolí... Dospíváním se parasomnie redukuji a v dospělosti jimi trpí asi jen 1 % populace.

adsaf

Noční můra je tedy něco jiného. Je to zlý sen v hluboké fázi REM (rapid eye movement)

Noční můra se nazývá zlý sen, který sužuje spícího během noci. V lidové tradici ji zpodobňuje přízrak, který sedne spáčovi na hruď a ztěžuje mu tak spánek.

Výraz můra je odvozen od germánského slova mer, který lze přeložit jako přízrak. Germáni si povšimli, že staří lidé často umírají ve spánku. Mer pro ně byla tajemná bytost, která si v noci odnese duši spícího. S tímto slovním základem pak jazyky naložily různě – například anglické nightmare doslovně znamená noční kobyla.

České slovo mor a jméno slovanského zosobnění smrti Morana pochází z tohoto slovního základu, etymologickou souvislost má i výraz mráz. Slovo můra je stejného původu, neboť motýl, který létá v noci, se zdál být lidem něčím zlověstným. Výraz můra - přízrak je tedy staršího původu než můra - noční motýl.

Noční můra jako přízrak je blízká upírovi, který se staročesky označoval jako morous.

adsaf

Ilustrace k dopisu od HPL srovnejte s kresbami pozdějších i moderních autorů

Spánkové paralýze se říká v anglicky mluvících zemích též Old Hag syndrom. Je to stav kdy jen s těží můžete dýchat, nemůžete se hýbat a cítíte ohromnou tíži na hrudi. Trpíte paranoiou že je něco zlého v blízkosti. Když jsem si uvědomil že jde o starou babiznu dal jsem si dvě a dvě dohromady.

adsaf

Také jsem zažil pár Old Hag, ale bez paralýzy. Nebo aspoň o tom nevím, nějak jsem neměl potřebu upozorňovat na to že jsem vzhůru a tak jsem dělal že spím a ani se nehnul. Tohle jsem zažíval od malička. Ohyzdnou babu v kápi. Občas jsem o ní měl i sny které se odehrávali v místnosti kde jsem právě spal. S mou přítelkyní jsme zažili babiznu jednoho krásného dne v posteli kdy jí paralyzovala jednu nohu a mě jí naopak poslala do neskutečné křeči. O tom zda Old hag běžně krade obětem nohy se v historických análech nepíše, tedy nemůžu říct zda je to jev běžný nebo se jedná o mutaci babizny pro zemi Českou. Vyměňte si babiznu za Noční vyzáblinu a máte Lovecraftovi zážitky.

Zda se jedná o dílo extraterestrialních greys nebo nadržených sukub, které ale mohou být také greys můžeme pouze spekulovat.

ForumKontakt
spodnilista