Necronomicon

news

NecronomiconRecenzeArtHDPOdkazymapa Koubič Sytes

Necronomicon rozcestník

Žebř do temnot díl I. Sedm adsaf

WIP

Down, Down to the Hell
A.MÉ.ER.ŠÚ.NU ŠAR.BA.BI.IŠ IL.IH.HAR.MI.IM
ZU.MUR.ŠÚ.NU LIŠ.TAH.HI.TAM.MA LA.I.NÉ.U I RAT.SU.UN
UŠ.ZI.IZ BA.AŠ.MU MUŠ.HUŠ Ú LA.HA.MU
U.GAL.LA URIDIM.ME.Ú GIR.TAB.LÚ.U.LU
U.MÉ DA.AB.RU.TI KU.LÚ.U.LU
NA.ŠI KAK.KU LA PA.DU.Ú LA DI.RU TA.HA.ZI
GAP.ŠA TE.RE.TU.ŠÁ LA MAH.RA ŠI.NA.MA
AP.PU.NA.MA IŠ.TÉN.EŠ.RET.GIM ŠU.A.TI UŠ.TAB.ŠI

Kdo je uzří, nechť slabostí klesne!
Když jejich těla se vzpínají, nikdo je nemůže zahnat.
basmu hada rohatého, mushussu saň a lahmu mořskou obludu.
Démona ugallu, vzteklého psa a girtablilu člověka škorpiona.
Zuřivé démonu umu, kululu rybího muže a kusarikku muže býka.
Nemilosrdné zbraně nesou, nebojí se bitvy.
Mocné jsou její příkazy, nemožno jim vzdorovat.
Hle, takových jedenáct stvořila!

V Enuma Eliš mezi řádky 139 a 146 se praví o jedenácti hrůzách, mezi něž patří rybí muž, presentuji vlastní editovaný překlad pasáže.KULUU.LU a GIRTABLI.LU muž škorpion, muži škorpioni střeží hory Mašu, cestu do nebes i do podsvětí. Jsou tedy hodni pasování na žebř temnot? Jedenáctero hrůz TI.AMAT? ať počítám jak počítám tak hrůz stvořila sedm.  

Basmu
Mushussu
Lahmu
Ugallu
Girbalilu
Kuluulu
Kusarikku

Je to sedm hrůz o kterých píše Simon?

Zde následuje několik speciálních zaklínání pro přivolávání různých Mocností a Duchů. Mohou tu být Slova Nekromantického Umění, jejichž pomocí je dopřáno mluvit s Přízrakem někoho mrtvého a možná i přebývajícího v ABSU, a tedy služebníka ERESHKIGAL, v kterémžto případě by mělo být použito následující Úvodní Zaklínání, které použila Královna Života INANNA, v době svého Sestupu do Království Žalu. Není to nic menšího, než Otevření Brány Ganzir, jež vede k Sedmi Schodům do strašlivé Propasti. Proto se nesmíš polekat toho, co uvidíš a uslyšíš po jejím Otevření, neboť to bude kvílením a úpěním Stínů, které tam jsou připoutány a ječením Šíleného Boha na Trůnu Temnot.
Jak víme,  tak sedm, v sumerštině SEBITTU, bylo považováno za číslo magické a velmi potentní i přes fakt, že sumerská číselná soustava byla 60tková. Sedm je do teď opředeno mystériem, nikdo neví přesně co znázorňovalo, ale nejspíše sedm sfér bohů. V Simonomiconu je výraz APHKHALLU ve spojení s tímto číslem. Sedm.

Sedm
Sebittu (sumersky Iminbi) „Sedm" dáváno skupině prospěšných bohů, jejichž moc může být použita proti zlým démonům pomocí magických zaklínadel. „Sedm" působí společně se svou sestrou Narúdu, pravděpodobně původem elamskou bohyní Narunte, a tak mohou být i oni elamského původu.Měli bychom je odlišovat od babylonských Sedmi mudrců [apkallú). Možná jsou totožni se sedmi dětmi Išhary. Někdy bývají jmenováni („Sedm a sedm") společně s další skupinou, která může představovat sedm synů Enmešarry. Těchto Sedm mělo své chrámy v asyrských hlavních městech Kalhu (Nimrud), Důr-Šarkénu (Khorsabad) a Ninive. Astronomicky bývali spojováni s hvězdnou skupinou Plejád.
 Standardní ikonografie Sedmi v novoasyrském období je známa. Nosí vysoké cylindrové klobouky lemované nahoře péry a dlouhé šaty. Každý má v ruce sekyru a nůž, ale také luk a toulec. Jsou to atributy předepisované pro Sedm v rituálech týkajících se umístění ochranných sošek v domě. V praxi se zdá, že když jde o jiné formy než výtvarné umění, mohla by tato ikonografie vyvolat problémy, protože na kamenné reliéfní desce z Aššurbanipalova paláce (vládl 668 - asi 627př. n. 1.) v Ninive byly nejprve zobrazeny dlouhé luky a potom byly odstraněny ve prospěch sekyr a nožů. Přinejmenším v novoasyrském a novobabylonském  umění bylo Sedm symbolizováno sedmi tečkami, někdy nahrazeno sedmi hvězdami (pravděpodobně narážka na totožnost s Plejádami).

Sedm Démonů
Akkadské slovo sebittu je podstatným jménem označujícím „skupinu sedmi". Odpovídá mu sumerské iminbi. „Sedm" je jméno dané skupině démonů, potomků Ana a Ki, kteří vystupují jako pomocníci boha Nergala (Erra). Zdá se, že jedna sbírka magických zaklínadel ztotožňuje Sedm se sedmi, nazývanými zlí udugové, někdy také „Sedm a sedm" nebo „Sedmkrát sedm".

Udug
Zatímco v sumerských textech se zpočátku od 26. století před Kr. setkáváme s jasným rozlišením dobrých a zlých démonů, z nichž každý má vlastní jméno, v pozdější sumerské a akkadské magii a rituálech existuje pro démona "obecně" výraz Udug/Utukku nebo (jenom akkadsky) rábím. To se zvláště projevuje v rozsáhlých sbírkách magických klínopisných textů, kde specializované skupiny knězi používaly někdy stejných rituálů a obětí pro dobré i zlé démony ("Odejdi zlý rábisu, dobrý rábisu přijdi!"). Zlí démoni byli považováni nikoliv za původce neštěstí (to bylo součástí bohy předem určeného lidského osudu), ale za jeho nositele a vykonavatele. S jejich působením se proto setkáváme s výjimkou nebes ve všech kosmologických sférách

Udug (akkadsky utukku) byl název zvláštního druhu démona a jako mnoho podobných slov byl původně neutrální, pokud jde o prospěšnost nebo škodlivost jeho vlivu. Gudea, vládce Lagaše, žádá bohyni o ochranu „dobrého uduga" a „dobrého lamu", kteří by ho vedli. Ve velké sbírce magických
zařikávadel určených proti velké řadě zlých démonů, čteme o konkrétním „zlém udugovi" a obecně o zlých uduzích (v tomto pojmu jsou nejspíše zahrnuti i další démoni).

Sedm teček

Sebittu

Symbol sedmi teček (nebo koulí) je poprvé v nepochybné formě znám z mitannského glyptického umění, ale je možné, že se objevil už v prehistorických dobách. Běžně se pak vyskytoval v novoasyrském a novobabylonském období. Na mitannských pečetích jsou tečky obvykle uspořádány jako šest teček kolem jedné ústřední a tvoří tak jakousi růžici. Potom jsou však tečky uspořádány ve dvou řadách
po třech se sedmou na konci řad uprostřed. Od raného věku (přinejmenším od středoasyrských časů) se sedm teček objevuje jako symbol těsně související s dalšími jasně astrálními symboly, jako je sluneční kotouč a půlměsíc. V asyrském, babylonském
a pozdějším uměni byly považovány za znázornění Plejád: nová, i když méně populární verze tohoto symbolu ukázala sedm hvězd misto sedmi teček. Nápisy také určují tento symbol jako symbol Sebittu neboli Sedm (bohů), s nimiž byly Plejády zřejmě spojovány

SEBETTU - akkadsky "sedmička"; Iminbi, sumersky "(je) jich sedm"; konvenční překlad "Sedmero božstvo" nebo "Sedmibožstvo". V sumerských a akkadských mytologických textech oba výrazy označovaly skupinu sedmi zlých (výjimečně i dobrých) démonů, kteří v textech vystupují často v jednotném čísle dohromady jako jedna postava v panteonu.
Zlé Sedmero božstvo bylo vedle zlých démonů Udug (Utukku) pokládáno za potomka nebeského vládce Ana (vzniklo z jeho spojení se Zemí Ki, Uraš). V eposu o Errovi způsobilo Sedmero božstvo, které bylo pomocníkem boha moru, zkázu Babylonu a teprve když se podařilo jeho řádění zabránit, mohlo dojít k obnově města a návratu boha Marduka.
Sedmero božstvo v mladších mytologických textech na rozkaz Ana obklopuje a zahaluje Měsíc (Nanna), takže dochází k jeho zatmění, v němž Babyloňané spatřovali zlé znamení.
V sumerských a akkadských zaklínáních patří Sedmero božstvo k záhadným silám, jejichž tajemství nedokázal zcela odhalit ani bůh Enki za pomoci Gibila. Zaříkávání totiž zmiňují "sedm a sedm" démonů, z nichž polovina představovala vítané ochránce a dokonce nositele moudrosti (Abgal). S vyobrazením dobrého Sedmera božstva (postavy s rozhaleným pláštěm, vysokou pokrývkou hlavy a zbraněmi) se setkáváme na nástěnných reliéfech v palácích asyrských králů (Kalách, Ninive).
V babylonských astrologických textech z l. tisíciletí před Kr. bylo Sedmero božstvo (symbolicky znázorněno sedmi kroužky nebo sedmi lístky v rozetě lotosového květu) ztotožňováno s hvězdokupou Plejád v souhvězdí Býka (zvěrokruh).

Sedm Mudrců Apkallú

Přichází interesantní crossover, který bychom asi ani nečekali. Aphkallu či Apkallú je sedmero mudrclů, a teď jakých že mudrců?

„Covenant is invoked by none less than the Elder Gods in their Council, like unto the Seven Glorious APHKHALLU.“
„And is HUMWAWA appears to the priest, will not the dread PAZUZU also be there? Lord of all fevers and plagues, grinning Dark Angel of the Four Wings, horned, with rotting genitalia, from which he howl in pain through sharpened teeth over the lands of the cities sacred to the APHKHALLU even in the height of the Sun as in the height of the Moon; even with whirling sand and wind, as with empty stillness, and it is the able magician indeed who can remove PAZUZU once he has laid hold of a man, for PAZUZU lays hold unto death.“
Strážce se někdy zjevuje jako velký a zuřivý Pes, který se plíží kolem Brány nebo Kruhu, děsíc a odhánějíc tak idimmu, kteří se neustále plíží okolo hranic, číhajíc na oběti. A Strážce pozvedá Plamenný Meč a dokonce i Starší Bohové před ním mají úctu. Někdy se Strážce zjevuje jako Muž v dlouhém rouchu, oholený, s upřeným pohledem. A Pán Strážců dlí, jak se říká, uprostřed Pustin IGIGI, a jenom Hlídá a nikdy nepozvedne Meč ani nebojuje s idimmu, vyjma doby, kdy se Smlouvy dovolávají sami Starší Bohové během jejich Rady, jako k Sedmi Skvělým APHKHALLU.
A zjeví-li se knězi HUMWAWA, nebude tam snad také strašlivý PAZUZU? Pán všech horeček a epidemií, rozšklebený rohatý temný anděl se čtyřmi křídly, se shnilými genitáliemi, pro které skučí v bolesti skrze ostré zuby nad krajinami posvátných sídlišť k APHKHALLU ve dne stejně jako v noci; ve víru písku a větru stejně jako za pustého ticha. Je vskutku mocným mágem ten, kdo dokáže zahnat PAZUZA zmocnil-li se ten již jednou člověka, protože když tě PAZUZU uchvátí,  jsi odsouzen na smrt.

V Simonomiconu jsou zmiňováni jen dvakrát a vždy s patřičnou úctou. Nejedná se tedy o žádné negativní bytosti ani v ranku novodobého chaldejského mýtu presentovaného v Simonomiconu. Apkallú a teď se podržte, jsou obojživelné bytosti které přišli s Oannesem učit lidi kulturu.
Podle babylonské tradice sedm apkallú („mudrců") žilo před potopou. Novobabylonské a novoasyrské rituální texty uvádějí jména a sedm měst, z nichž pocházejí, i když jsou jiné tradice, které s nimi úplně nesouhlasí. O dalších předpotopních postavách se také říká, že byly apkallú, zejména
o Adapovi z Eridu.
Sedm mudrců by mělo být odlišováno od Sedmi (bohů) [Sebittu), protože novoasyrské pokyny k rituálům zahrnujícím ochranné sošky předepisují soubor sošek Sedmi, za nimiž jde Sedm mudrců. Musí se vyrobit sošky různých forem Sedmi mudrců, některé v jasně lidské podobě, jiné s rybí
kůží (viz postava oděná do rybí kůže) a také postavy s křídly a ptačími obličeji (viz gryf-démon).
Tradice Sedmi mudrců je zachována v Berossově popisu osmi tvorů, kteří se v „prvních dnech" vynořili z moře. Prvním byl Oannes a posledním Odakon. V babylonském Eposu o Gilgamešovi prý Sedm mudrců postavilo hradby Uruku.

ABGAL - sumersky, výklad jména nejasný; Apkallu, akkadsky "mudrc". V sumersko-akkadské mytologii označení sedmera hybridních bytostí, způli ryb, způli lidí (nestvůry), žijících v Abzu a podřízených Enkimu, které v časech před potopou seznámily lidstvo se základy civilizace (Cannes). V tzv. mýtu o "sedmi mudrcích", který uvádí jejich jména U-Anna, U-Anne-dugga, Enmedugga, Enmegalamma, Enmebulugga, An-Enlilda a Utuabzu, se o nich říká: "Je jich sedm, čistých ryb, mořských ryb, sedm mudrců střežících řád nebes a země, již v řece zrozeni byli." V mýtu o Errovi jsou charakterizováni jako "sedmero mudrců z Apsú, čistých ryb, již jako Ea, pán jejich, velikou moudrostí obdařeni jsou". Podle eposu o Gilgamešovi byli oni zakladatelé hradby města Uruku: "Vystup na vrchol urucké hradby, projdi se po ní, prozkoumej základ, cihlu si prohlédni! Cožpak to cihla pálená není a fundament onen nekladlo mudrců sedm?" Po nich pak následovali v časech po potopě další čtyři mudrcové jménem Nungalpiriggaldim, Piriggalnungal, Piriggalabzu a Lu-Nanna, kteří měli vztah k významným mezopotamským městům Uruku, Kiši, Adabu a Uru. Proslavili se svými hrdinskými činy, jimiž se postavili na odpor bohům. Apkallu je též epiteton Adapy, rovněž epiteton boha Ey (Enkiho), Marduka, Enlila, Adada, Nabúa a Girry, také označení apotropaických sošek používaných v různých rituálech.

ÓANNÉS - řecky; zřejmě ze sumerského jména prvního ze "sedmi mudrců" (Abgal), který se podle tradice nazýval U-Anna "světlo nebes" nebo "světlo (boha) Ana" (An), a který byl totožný s mytickým hrdinou jménem Adapa; někdy je toto jméno vysvětlováno jako zkomolenina akkadského apelativa ummánu "mistr, umělec, učenec". Podle Béróssova spisu Babylóniaka netvor, způli ryba, způli člověk (nestvůry), který se vynořil z moře v místech sousedících s Babylonií, aby vyučoval lidi doposud žijící jako zvěř vědám, umění, řemeslům, zemědělství atd. Při západu slunce se Óannés ponořoval zpět do moře a noc trávil v oceánu. Není jasné, jaký sumerský nebo akkadský mýtus se za tímto Béróssovým podáním skrývá, nicméně je zřejmé, že se jedná o tradici spjatou s postavou boha Enkiho a jeho kultovního střediska města Eridu ležícího v jižní Mezopotámii v těsné blízkosti Perského zálivu.

Pradávní v Simonomiconu?

Zlí Sebittu (Udugové) měli takovou moc, že dokázali zahalit Měsíc na příkaz ANA, kdo jiný než mračné polypoidní bytosti toto svedou?

„Starobylí (Ancient Ones), jež unikli do Vnitřního Světa, byli donuceni vrátit se skrz Bránu magikem veliké síly, avšak za cenu velké ztráty vesnic a stád na Ostrově. Mnoho ovcí bylo zabito nepřirozeným způsobem a mnoho jich bylo sežráno, mnoho Beduínů upadlo do bezvědomí; protože mysl vnímá, co je ukázáno, ale pohled na Starobylé je rouháním pro běžné lidské smysly, protože přichází ze světa, který není uspořádaný, nýbrž pokřivený a jejich bytí je podobou nepřirozenou a bolestivou oku i mysli, čímž je duch zastrašen a prchajíc vytržen z těla. A díky tomu mohou obávaní utukku xul posednou tělo a přebývat v něm, dokud je Kněz nevyžene zpátky tam odkud přišli a obvyklý duch se může vrátit do svého někdejšího sídliště.“
Zde zlí udugové mají schopnost posednout tělo a přebývat v něm, v Space Eaters od Longa (archetypu Pradávných) je nezapomenutelná věta They eate my brain! Tyson rozvedl tuto myšlenky v Grimoire kde říká, že mysl Pradávného může nosit člověk jen krátce, po čase dojde k zničení mozku oběti.
O tom že Sebittu jsou pěkné kurvy si přečtěte zde.

Mýtus o tom jak byl zahalen Měsíc Utukku Lemnutu (UDUG HUL).

deities exuding divine spittle spattering the patient   189 Sin and S^amas^   190 Is^tar [cf. l. 172]   191 "the spirit and Lamas^tu"   192 "Ninazu, lord of the weapon"   193 "Hanis^, the god of the quiet street"   194 "Is^um, guardian of the still night"       249   ritual materials   211 "The sulphur which was created in the Apsu^,   212 pure salt and horned alkali, brought from the mountains,   213 the azupiru-plant, well-suited to the garden,   214 and powder of the horn of the stag, well-suited to the mountain"       250   ritual   249 "you hold the e’ru-wood sceptre – the ‘protector of Anu’ --   250 on your left side,   251 and you hold the date-palm on your right side.   252 You strike the patient’s bed   253 and make a frightful noise."
The Sibitti (‘7’), one by one   5 "the first of them is the furious South Wind,   6 and the second is a predator whose mouth is open ... .   7 The third one is a furious panther ... .   8 The fourth one is a fearful serpent,   9 the fifth one is a raging lion ... .   10 The sixth one is a rising wave ... .   11 The seventh one is a storm, a harmful gale ... .   12 The Seven of them (act as) messenger of Lord Anu.   19 ... they walk on the right side of Adad (the storm god),   20 and continually flash like lightning on the horizon."       252   lunar-eclipse conspiracy in heaven   28 "Ishtar plots the eclipse of the moon (Sin),   29 At that time, the Seven of them were evil gods who were whirling about in the base of heaven,   30 they kept circling furiously in front of the crescent moon.   31 Once the hero Shamash and valiant Adad were deflected,   32 Ishtar, together with Lord Anu, occupied the holy residence and was plotting against the rule of heaven."           lunar eclipse accomplished   45 "Enlil cast an observant eye over the eclipse of the lad Sin,   46 and the Lord called to his vizier, Nusku.   47 ‘My vizier, Nusku, bring my message to the Abzu,   48 and news of my son Sin, who is being cruelly darkened in heaven.’ ...   50 Nusku paid heed to his master’s command   51 and runs ...   52 to the prince and august leader, Lord Nudimmud." 253 56 "Ea called to his son Marduk ... :   57 ‘Go, my son Marduk,   58 ... moon Sin... is being cruelly darkened in heaven --   59 his eclipse is apparent in heaven.’   60 The Seven of them   63 ... constantly circle before the crescent moon.   64 Once the hero Shamash and valiant Adad had been deflected,   65 the great gods went into hiding.   67 ... the wild animals ... devour each other.   69 ... darkness has encircled the whole [of the] lands."

Conclusion
Sedm je vskutku mystickým číslem, chaldejci vytvořili kalendář se sedmi dny v týdnu a tedy implementovali naprosto odlišnou soustavu od své šedesátkové. Sedm bylo dobrých bohů, Sedm bylo zlých démonů a Sedm bylo i Hlubiňáků Apkalú. Sedm také bylo bran, kterými musela Ištar projít za Ereškigal, sedm a ne jedenáct (pokud počítám správně) bylo i Ti.Amatiných hrůz a Simon dal i Sedm bran do nebes. Abychom respektovali náboženský význam Sebittu musíme sedmičkovou soustavu brát jako výchozí bod při tvoření magických postupů. Tedy když bran tak 14 ne 13 ne 15. Naproti tomu u božstev je nutné respektovat soustavu šedesátkovou a zde má Simon chybu.

60 Anu
55 Antum
50 Enlil
45 Ninlil
40 Ea / Enki
35 Ninki / DAM.KI.NA
30 Nanna / Sín
25 Ningal
20 Utu / Šamaš
15 Inanna / Ištar
10 Iškur / Adad
5 Ninchursag

Bohové měli celá čísla a bohyně měly o pět méně např. EN.LIL měl 50 a NIN.LIL 45. Tedy Simonomicon označující Nebo jako 12 je chybný Nergal jako 14 také. Jejich čísla se neví, tak se muselo improvizovat.

To be continued...

 

Diskuze

 

 

 

Copyright Koubič

all right reserved bo jak se to

ForumKontakt
spodnilista