Analýza

news

NecronomiconArtHDPOdkazymapa Koubič Sytes

Necronomicon rozcestník

 

Analýza díla HPL adsaf

Jak to vlastně s Mýtem Cthulhu je doopravdy.

Asi všichni známe ono krásné

The Old Ones were, the Old Ones are, and the Old Ones shall be
Prastaří byli, Prastaří jsou a Prastaří budou

Nejspíše budete souhlasit že ono Old Ones jsme považovali za definici Great Old Ones, tedy Velkých Prastarých, Velestarých nebo Velkých Starců. Ale ono je to trochu zastřené mlhou, ne to je slabé slovo trčí to v břiše šogota.
Lovecraft se s tím moc nepáral. Old Ones nazýval všechno, nedivil bych se kdyby i své boty. Nebo stádo koček. Jak se s tím má poprat překladatel když každý Old Ones zanmená něco jiného? No také se s tím moc nepáře.
V jednom překladu Hrůzy v Dunwichi onoho kulervoucího The Old Ones were, the Old Ones are, and the Old Ones shall be. Se dočkáme Prastaří byli, Prastaří jsou a Prastaří budou a v druhém od speleologické společnosti Velestaří byli, Velestaří jsou a Velestaří budou. Což sedí ne na Old Ones ale na Great Old Ones.

V překladu tedy dochází k brutální mystifikaci.

Pojedeme po stupních času s kvotacemi kde se Old Ones nachází.

Uctívali, jak říkali, Prastaré, kteří žili dlouhé věky před zrozením prvních lidí a kteří přišli do mladého světa z nebes. Tito Prastaří byli nyní pryč, uvnitř Země či pod mořem; ale jejich mrtvá těla vypověděla prostřednictvím snů jejich tajemství prvním lidem, kteří vytvořili kult, jenž nikdy nezanikl. Toto byl jejich kult a vězni tvrdili, že existoval vždy a vždy i existovat bude, skrytý ve vzdálených pustinách a na temných místech po celé zeměkouli, dokud nenastane čas, kdy ze svého temného domu v mocném podmořském městě R'lyehu vystoupí velký kněz Cthulhu a opět se ujme vlády nad Zemí. Jednoho dne, jakmile budou hvězdy připravené, se ozve a tajný kult bude věčně čekat, aby jej vysvobodil.

They worshipped, so they said, the Great Old Ones who lived ages before there were any men, and who came to the young world out of the sky. These Old Ones were gone now inside the earth and under the sea; but their dead bodies had told their secrets in dreams to the first man, who formed a cult which had never died. This was that cult, and the prisoners said it had always existed and
always would exist, hidden in distant wastes and dark places all over the world until the time when the great priest Cthulhu, from his dark house in the mighty city of R'lyeh under the waters, should rise and bring the earth again beneath his sway. Some day he would call, when the stars were ready, and the secret cult would always be waiting to liberate him.

Do té doby nelze vypovědět nic více. Existuje tajemství, které z nich nevypáčí ani mučení. Mezi myslícími pozemskými tvory není lidstvo vůbec samo, neboť z temnoty vystoupily tvary, jež navštívily oněch několik málo věrných. Nebyli to však Prastaří. Prastaré žádný člověk nikdy nespatřil. Vyřezávaná soška znázorňuje velkého Cthulhu, ale nikdo není s to určit, zda se mu ostatní podobají. Nyní už nikdo nerozluští staré nápisy, ale věci se šíří ústní tradicí. Zpívaný obřad nepředstavuje tajemství - to nikdy nezaznělo nahlas, o něm se pouze šeptá. Zpěv znamená pouze toto: „Ve svém domě v R'lyehu mrtvý Cthulhu čeká a sní".

Meanwhile no more must be told. There was a secret which even torture could not extract. Mankind was not absolutely alone among the conscious things of earth, for shapes came out of the dark to visit the faithful few. But these were not the Great Old Ones. No man had ever seen the Old Ones. The carven idol was great Cthulhu, but none might say whether or not the others were precisely like him. No one could read the old writing now, but things were told by word of mouth. The chanted ritual was not the secret - that was never spoken aloud, only whispered. The chant meant only this: 'In his house at R'lyeh dead Cthulhu waits dreaming.'

Starý Castro se rozpomínal na útržky ohavné legendy, před níž bledly i dohady theosofů a v níž se člověk a jeho svět jevili velice mladě a pomíjivě. Byly dlouhé doby, kdy Zemi vládly cizorodé Věci, jež si zde postavily velká města. Pozůstatky těchto měst, jak mu prý řekli nesmrtelní Číňané, se dají stále nalézt v podobě kyklopských sloupů na tichomořských ostrovech. Všechno zaniklo ne­smírně dávno před příchodem člověka, ale existuje umění, které Je dokáže oživit, jakmile se hvězdy v cyklu věčnosti seskupí do patřičných pozic. Ostatně i Oni sami přišli z hvězd a přinesli si s sebou své obrazy.
Tito Prastaří, pokračoval Castro, nejsou vůbec z masa a kostí. Mají určitý tvar - a nebyla toho důkazem tato v kosmu zhotovená soška? -, ale jejich tvar nesouvisí s hmotou. Když hvězdy zaujímají vhodnou pozici, mohou se vesmírem přenášet z jednoho světa do druhého; když Jim však hvězdy nepřejí, nemohou žít. Ale třebaže už nežijí, nikdy opravdu neumřeli. Všichni leží v kamenných domech ve svém ohromném městě R'lyehu, chráněni kouzly mocného Cthulhu, do doby velkolepého vzkříšení, kdy na ně hvězdy a Země budou opět připraveny. V té dobl však k vysvobození Jejich těl musí napomoci nějaká sila zvenčí. Kouzla, která Je uchovávají v neporušeném stavu, Jim zároveň znemožňují učinit první krok, takže mohou v temnotě pouze ležet, bdít a přemýšlet, přičemž může uplynout bezpočet milionů let. Ví o všem, co se děje ve vesmíru, neboť spolu rozmlouvají přenosem myšlenek. Dokonce teď spolu hovoří ve svých hrobech. Když se po nekonečném chaosu objevili první lidé, Prastaří oslovili ty vnímavé mezi nimi působením na jejich sny; neboť jen takto může Jejich jazyk proniknout k hmotným myslím savců.

Potom, šeptal Castro, tito první lidé vytvořili kult kolem malých model, jež jim ukázali Prastaří; model snesených v zapomenutých časech z hvězd. Tento kult nikdy nezanikne, dokud hvězdy nezaujmou patřičnou pozici a tajní kněží nevyvedou velkého Cthulhu z Jeho hrobky aby oživil své chráněnce a opětovně se ujal moci nad Zemí. Nebude obtížné určit, kdy nastane tento čas, nebol lidstvo se tehdy Prastarým začne podobat; bude svobodné, nespoutané a vyvázané z hierarchie dobra a zla, odhodí zákony a morálku a všichni do jednoho budou řičet, vraždit a oddávat se radosti. Potom je novým způsobům řičení, vraždění a oddávání se radosti naučí osvobození Prastaří a celá Země zaplane v apokalypse vytržení a svobody. Do té doby kult za pomoci náležitých rituálů nesmí dát zaniknout vzpomínce na tyto dávné způsoby a musí opatrně šířit věštbu jejich návratu.

V dávných dobách vybraní lidé hovořili s pohřbenými Prastarými ve snech, ale pak k čemusi došlo. Velké kamenné město R'lyeh se se svými monolity a hrobkami vnořilo do vln; a hluboká vodstva, plná onoho starobylého tajemství, jímž nedokáže prostoupit ani myšlenka, znemožnila jakoukoli přízračnou komunikaci. Vzpomínky však nezemřely a velekněží pravili, že jakmile se seskupí hvězdy, město opět povstane. Tehdy se ze země vynoří černí zemští duchové, halící se do plísně a stínů a plní nezřetelných zkazek zaslechnutých v jeskyních pod zapomenutým mořským dnem. Ale o nich se už Castro mluvit příliš neodvažoval. Spěšně se odmlčel a další poznatky v tomto ohledu už z něj nedokázalo vymámit žádné přesvědčování ani lstivost. Překvapivě se odmítl zmínit i o velikostí Prastarých. Pokud jde o kult, řekl, že má za to, že jeho středisko se nachází uprostřed neprobádaných arabských pouští, kde ve skrytu a o samotě sní Irem, Město sloupů. Není spjat s evropskými čarodějnými spolky a mimo okruh svých členů je prakticky neznámý. Nikdy se o něm nezmínila žádná kniha, ačkoli nesmrtelní Číňané tvrdili, že určité dvojsmysly lze nalézt v Necronomiconu šíleného Araba Abdula Alhazreda, které zasvěcenci mohou interpretovat podle libostí, zvláště pak často přetřásané dvojverší:
„Není mrtvé to, co může věčně dumat,
a po zvláštních érách i smrt může skonat."

Call of Cthulhu byla zlomovou věcí, protože zde se Mýtus zrodil. Great Old Ones se zde objevuje ve stejném kontextu jako Old Ones. Great Old Ones jsou tedy Old Ones. Dle tohoto líčení jsou to entiy z jiného časoprostoru, které nelze za normálních podmínek vidět. Tedy jsou to naši Prastaří tak jak je známe.
Tyto entity komunikují výhradně pomocí telepatie což už jen vylučuje Elder Things jako potencialní Velké Prastaré. Tedy Teke li li se od nich nedozvíme ani tlampačem. Stejně tak Elder Things jsou entity jež jsou hrubohmoté viz pozdější povídka.
Great Old Ones mají na Zemi spícího tvora Cthulhu, entitu která nepatří přímo k Prastarým ale k Plémni Cthulhu z dvojhvězdy Xoth.

 

Snové putování k neznámému Kadathu

Ještě větší bordel nám v tom překladatelé udělali u Snového putování. Kde Prastarými nazvali překladatelé všechno.

Kouzla Prastarých uchovávají ta místa nepoškozená a nerozpadlá, protože je psáno, že jednoho dne jich možná opět bude třeba; a sloní karavany je z dálky zahlédly při měsíci, třebaže nikdo se neodvažuje přijít k nim blíž kvůli strážcům, jimž vděčí za svou nedotčenost. Loď se však nesla dál a smrákání umlčelo hluk dne a první hvězdy nahoře mrkavě odpovídaly časným světluš¬kám na březích, zatímco džungle zůstala daleko vzadu a nechala po sobě jen vůni, aby se nezapomnělo, že byla. Celou noc plula galeona dál okolo neviděných a netušených tajem¬

Spells of the Elder Ones keep those places unharmed and undecayed, for it is written that there may one day be need of them again; and elephant caravans have glimpsed them from afar by moonlight, though none dares approach them closely because of the guardians to which their wholeness is due

Koment: Elder Ones jsou dle toho nejlepšího co můžeme soudit Starší bohové, tedy Elder Gods. Mohlo by se spekulovat že oni Elder Ones tedy Stařešinové jsou právě Elder Things. Bytosti z hvězdicovitými hlavami.

Carter posléze přešel na téma své výpravy a položil hostiteli otázky, které kladl už tolika jiným. Kuranes nevěděl, kde je Kadath nebo podivuhodné město v zapadajícím slunci, ale zato věděl, že Velcí jsou velmi nebezpeční tvorové, když je člověk hledá, a že ti Druzí bohové je umějí pozoruhodně chránit před dotěrnou zvědavostí. O Druhých bozích se dozvěděl mnoho v odlehlých částech prostoru, zejména v té končině, kde neexistuje tvar a barevné plyny studují nejniter¬nější tajemství. Fialový plyn S'ngac mu pověděl strašlivé věci o hemživém chaosu Nyarlathotepovi a varoval ho, aby se nikdy nepřibližoval k ústřednímu prázdnu, kde ve tmě hladově hryže démonský sultán Azathoth.

At length Carter brought up the subject of his quest, and asked of his host those questions he had asked of so many others. Kuranes did not know where Kadath was, or the marvellous sunset city; but he did know that the Great Ones were very dangerous creatures to seek out, and that the Other Gods had strange ways of protecting them from impertinent curiosity. He had learned much of the Other Gods in distant parts of space, especially in that region where form does not exist, and coloured gases study the innermost secrets. The violet gas S'ngac had told him terrible things of the crawling chaos Nyarlathotep, and had warned him never to approach the central void where the daemon sultan Azathoth gnaws hungrily in the dark.

Dále přituhuje s pojmoslovím ale není to tak chaotické jak se může jevit, pouze překladatelé z toho udělali takový maglajz. Great Ones jsou Velcí, jsou to nejspíše snílci jež přešli do Snové země a zde se stali bohy.

Vůbec není dobře se míchat mezi Prastaré, a jestliže vytrvale odpírají přístup k podivuhodnému městu v zapadajícím slunci, je lépe to město nehledat.

Altogether, it was not well to meddle with the Elder Ones; and if they persistently denied all access to the marvellous sunset city, it were better not to seek that city

Koment : Stařešinové, Starší Bohové jsou takovými nejméně nebezpečnými tvory Mýtu, řekl bych že je můžeme klidně hledat mezi polytesistickými náboženstvími starověku. Enlil Enki Anu etc

To byl podle námořníků chrám Prastarých a vládl mu starý velekněz zesmutnělý niternými tajemstvími. Tu a tam se nad onyxovým městem zatetelilo řinčení podivného zvonku, jemuž pokaždé odpověděl výtrysk mystické hudby složené z rohů, viol a zpívajících hlasů. A ze řady trojnožek na galerii okolo vysoké kupole chrámu v určitých okamžicích vyšlehovaly plameny, neboť kněží i lid toho města byli vzdělaní v prabytných mystériích a věrně dodržovali rytmy Velkých, jak jsou vyloženy ve svitcích starších než Pnakotické rukopisy

This, the seamen said, was the Temple of the Elder Ones, and was ruled by an old High-Priest sad with inner secrets. At intervals the clang of a strange bell shivered over the onyx city, answered each time by a peal of mystic music made up of horns, viols, and chanting voices. And from a row of tripods on a galley round the high dome of the temple there burst flares of flame at certain moments; for the priests and people of that city were wise in the primal mysteries, and faithful in keeping the rhythms of the Great Ones as set forth in scrolls older than the Pnakotic Manuscripts.

Koment : Ve Snové zemi se ctí převážně bohové jako u nás, až na Velké kteří ctí Velké Prastaré, Velestaré, Velké Starce a Vnější Bohy, Ty druhé Bohy.

Dunwich Horror

"Nelze si ani myslet že člověk je buď nejstarším, či posledním z vládců země, nebo že obecná masa života a hmoty kráčí bez doprovodu. Prastaří byli, Prastaří jsou a Prastaří budou. Nikoli ve sférách, jež známe, nýbrž mezi nimi, kráčejí vznešení a původní, prosti tělesné dimenze a pro nás neviditelní. Yog-Sothoth zná bránu. Yog-Sothoth je branou. Yog-Sothoth je klíčem a strážcem brány. Minulost, přítomnost, budoucnost, vše je v Yog-Sothothovi jedním. Ví, kudy Prastaří v minulosti prošli a kudy znovu projdou. Ví, kde chodili po polích pozemských a kde po nich stále chodí a proč je nikdo při jejich cestě nemůže zřít. Podle jejich zápachu mohou lidé občas určit, že jsou nedaleko, ale nikdo nepozná jejich podobu kromě jejího odrazu ve tvářích těch, jež zplodili v lůně lidském; a těchto je celá řada, liší se podobou od nejdokonalejšího modelu lidského až k tvaru neviditelnému či nehmotnému, jímž jsou Oni sami. Kráčejí nespatřeni a nečistí na místech osamění, kde byla pronesena Slova a kde byly v patřičné době zavyty Obřady. Vítr drmolí jejich Hlasy a země hučí jejich Vědomím. Lámou les a drtí město, leč ani les, ani město nespatří ruku, která ničí. Poznal Je Kadath v chladné pustině, a kdo z lidí zná Kadath? Ledové pláně Jihu a potopené ostrovy Oceánu uchovávají kameny, na nichž je vyryta Jejich pečeť, ale kdo popatřil na zmrzlé město nebo na zapečetěnou věž už dlouhé věky ověšenou mořskými řasami a mušlemi? Velký Cthulhu je Jejich bratrancem, ale i on Je může zřít pouze matně, Iä! Shub-Niggurath! Poznáte Je podle nečistého puchu. Mají ruku u vašeho hrdla, nevidíte Je však; a jejich obydlí je totožné s vaším střeženým prahem. Yog-Sothoth je klíčem k bráně, kde se dotýkají sféry. Tam, kde Oni kdys vládli, vládne nyní člověk; tam, kde člověk nyní vládne, budou vládnout zase Oni. Po létu nastává zima, a po zimě léto. Čekají trpělivě a mocně, poněvadž se zde opět chopí vlády."

Nor is it to be thought (ran the text as Armitage mentally translated it) that man is either the oldest or the last of earth's masters, or that the common bulk of life and substance walks alone. The Old Ones were, the Old Ones are, and the Old Ones shall be. Not in the spaces we know, but between them, they walk serene and primal, undimensioned and to us unseen. Yog-Sothoth knows the
gate. Yog-Sothoth is the gate. Yog-Sothoth is the key and guardian of the gate. Past, present, future, all are one in Yog-Sothoth. He knows where the Old Ones broke through of old, and where They shall break through again. He knows where They had trod earth's fields, and where They still tread them, and why no one can behold Them as They tread. By Their smell can men sometimes know Them near, but of Their semblance can no man know, saving only in the features of those They have begotten on mankind; and of those are there many sorts, differing in likeness from man's truest eidolon to that shape without sight or substance which is Them. They walk unseen and foul in lonely places where the Words have been spoken and the Rites howled through at their Seasons. The wind gibbers with Their voices, and the earth mutters with Their consciousness. They bend the forest and crush the city, yet may not forest or city behold the hand that smites. Kadath in the cold waste hath known Them, and what man knows Kadath? The ice desert of the South and the sunken isles of Ocean hold stones whereon Their seal is engraver, but who bath seen the deep frozen city or the sealed tower long garlanded with seaweed and barnacles? Great Cthulhu is Their cousin, yet can he spy Them only dimly. Iä! Shub-Niggurath! As a foulness shall ye know Them. Their hand is at your throats, yet ye see Them not; and Their habitation is even one with your guarded threshold. Yog-Sothoth is the key to the gate, whereby the spheres meet. Man rules now where They ruled once; They shall soon rule where man rules now. After summer is winter, after winter summer. They wait patient and potent, for here shall They reign again.

Koment : V tomto nejznámějším útržku Necronomiconu se mluví o Velkých Prastarých. Proč? Protože se jedná o bytosti z jiného časoprostoru. Z jiné hmoty.

Pak se prospal, ale další den strávil v částečném deliriu. Hartwellovi nic nevysvětloval, ale v okamžicích jasnozřivosti mluvil o tom, že je bezpodmínečně nutné, aby si dlouze pohovořil s Ricem a Morganem. Když upadal do blouznění, zmiňoval se o vskutku děsivých věcech, mezi něž patřily zběsilé výzvy aby se zničilo cosi v zabed­něném statku, a fantasmagorické narážky na jistý plán vyhlazení celého lidského plemene a veškerého živočišného a rostlinného ži vota z povrchu zemského jakousi strašlivou prastarou rasou bytostí z jiné dimenze. Křičel, že Země se ocitla v nebezpečí, protože ony Prapůvodní bytosti touží po jejím vyklizení a odtažení ze sluneč­ní soustavy a materiálního vesmíru do jakési jiné úrovně či fáze bytí, z níž kdysi, před miliardami let, odpadla. Jindy se zase hlasité dožadoval obávaného Necronomiconu a Remigiovy Demonolatreie, v nichž doufal najít nějakou formuli, jež by zastavila hrozbu, kte­rou přivolal.                                                                                                         

Dr Armitage slept, but was partly delirious the next day. He made no explanations to Hartwell, but in his calmer moments spoke of the imperative need of a long conference with Rice and Morgan. His wilder wanderings were very startling indeed, including frantic appeals that something in a boarded-up
farmhouse be destroyed, and fantastic references to some plan for the extirpation of the entire human race and all animal and vegetable life from the earth by some terrible elder race of beings from another dimension" He would shout that the world was in danger, since the Elder Things wished to strip it >and drag it away from the solar system and cosmos of matter into some other plane or phase of entity from which it had once fallen, vigintillions of aeons ago. At other times he would call for the dreaded Necronomicon and the Daemonolatreia of Remigius, in which he seemed hopeful of finding some formula to check the peril he conjured up.

Koment : Zde je to oříšek. Objevují se zde Elder Things. Nemyslím že by Elder Things byly považovány za ony Soudky z Hor Šílenství. Zde buď Lovecraft protiřečí tomu co sepíše dále nebo nám Elder Things ve svých freskách kecaly.

V Horách Šílenství

22. 15 Důležitý nález. Orrendorf a Watkins, pracující v podzemí ve 21.45 za pomoci světel, nalezli obludnou sudovitou zkamenělinu naprosto neznámé povahy; pravděpodobně rostlinného původu, pokud nejde o přerostlý exemplář neznámé mořské radiaty. Tkáň zjevné zachovaná působením minerálních solí. Tuhá jako kůže, ale na určitých místech si uchovala překvapivou ohebnost. Na obou koncích a po stranách stopy po odlomených částech. Na výšku metr osmdesát, metr průměr uprostřed, zužující se na koncích na průměr třiceti centimetrů. Podobné sudu s pěti vystupujícími hřbety v místech dužiny. Po stranách, uprostřed těchto hřbetů v místě rovníku, stopy po odlomení jakoby tenkých stopek. V prohlubních mezi hřbety podivné výrůstky. Hřebeny či křídla, jež lze vytáhnout a rozevřít jako vějíře. Všechny značně poškozené s výjimkou jednoho, jenž se rozevírá na délku více než dvou metrů. Uspořádání připomíná jisté nestvůry z primitivních mýtů, zvláště bájné Prastaré z Necronomiconu Křídla se zdají být blanitá, jsou napjatá na soustavě žláznatých trubic.

10:15 P.M. Important discovery. Orrendorf and Watkins, working underground at 9:45 with light, found monstrous barrel-shaped fossil of wholly unknown nature; probably vegetable unless overgrown specimen of unknown marine radiata. Tissue evidently preserved by mineral salts. Tough as leather, but astonishing flexibility retained in places. Marks of broken-off parts at ends and around sides. Six feet end to end, three and five-tenths feet central diameter, tapering to one foot at each end. Like a barrel with five bulging ridges in place of staves. Lateral breakages, as of thinnish stalks, are at equator in middle of these ridges. In furrows between ridges are curious growths - combs or wings that fold up and spread out like fans. All greatly damaged but one, which gives almost seven-foot wing spread. Arrangement reminds one of certain monsters of primal myth, especially fabled Elder Things in Necronomicon.

Ale dát mu v této fázi jméno bylo čirým nesmyslem. Vypadal jako zástupce superkmenu radiata, ale bylo zřetelné, že je čímsi víc. Byl zčásti rostlinné povahy, ale tři čtvrtiny základních složek vykazovaly strukturu živočišnou. Na mořský původ jasně poukazovaly jeho symetrická forma a jisté další atributy; nicméně nebylo možné přesně určit hranici jeho pozdějšího přizpůsobeni. Křídla koneckonců pořád sváděla k úvahám o pohybu ve vzduchu. Jak mohl na velmi mladé Zemi projít onou závratně složitou evolucí, aby stačil zanechat otisky v prahorních horninách, bylo něco tak nepochopitelného, že Lake si maně vzpomenul na starodávné mýty o Velkých starcích, kteří sem přilétli z hvězd a pozemský život vytvořili pouze žertem či omylem; a na šílené historky o kosmických bytostech z Vnějšku dlících v kopcích, které mu vyprávěl kolega folklorista z miskatonické katedry angličtiny.

But to give it a name at this stage was mere folly. It looked like a radiate, but was clearly something more. It was partly vegetable, but had three-fourths of the essentials of animal structure. That it was marine in origin, its symmetrical contour and certain other attributes clearly indicated; yet one could not be exact as to the limit of its later adaptations. The wings, after all, held a persistent suggestion of the aerial. How it could have undergone its tremendously complex evolution on a new-born earth in time to leave prints in Archaean rocks was so far beyond conception as to make Lake whimsically recall the primal myths about Great Old Ones who filtered down from the stars and concocted earth life as a joke or mistake; and the wild tales of cosmic hill things from outside told by a folklorist colleague in Miskatonics English department.

Kompletně zachovalé exempláře se tak zlověstně podobají jistým tvorům prapůvodních mýtů, že nevyhnutelně docházíme k úvahám o pradávné existenci mimo antarktický region. Dyer a Pabodie četli Necronomicon a viděli přízračné malby Clarka Ashtona Smithe, jež z textu vycházejí, a pochopí mne, když se zmíním o Prastarých, jež údajné pouze v žertu či omylem stvořili veškerý pozemský život. Žáci si vždy- mysleli, že jde o představy zrozené na základě morbidního fantazírování o mimořádně starobylých tropických radiatech. Podobají se rovněž prehistorickým folklorním představám, o nichž hovořil Wilmarth - přídavkům ke kultu Cthulhu apod.
Complete specimens have such uncanny resemblance to certain creatures of primal myth that suggestion of ancient existence outside antarctic becomes inevitable. Dyer and Pabodie have read Necronomicon and seen Clark Ashton Smiths nightmare paintings based on text, and will understand when I speak of Elder Things supposed to have created all earth life as jest or mistake. Students have always thought conception formed from morbid imaginative treatment of very ancient tropical radiata. Also like prehistoric folklore things Wilmarth has spoken of - Cthulhu cult appendages, etc.

Zcela přirozeně uvažoval i nad možností, že prekambrické otisky zanechal méně vyvinutý předek současného exempláře; ale tuto příliš jednoduchou teorii zavrhl, jakmile zvážil pokročilé strukturální charakteristiky starších zkamenělin. Pozdější Formy spíše než na vyšší stupeň evoluce poukazovaly na úpadek. Velikost panohou se snížila a celá morfologie vykazovala známky zhrubnutí a simplifikace. Navíc právě prozkoumané nervy a orgány pozoruhodně naznačovaly degeneraci z ještě složitějších forem. Zakrnělé a atrofované části se vyskytovaly s překvapivou hojností. Pitva toho tedy příliš mnoho nevyjasnila; Lake se tedy pro provizorní jméno uchýlil k mytologii - a své nálezy žertovně nazval „Stařešinové".

Naturally, he considered the possibility of the pre-Cambrian prints having been made by a less evolved ancestor of the present specimens, but quickly rejected this too-facile theory upon considering the advanced structural qualities of the older fossils. If anything, the later contours showed decadence rather than higher evolution. The size of the pseudofeet had decreased, and the whole morphology seemed coarsened and simplified. Moreover, the nerves and organs just examined held singular suggestions of retrogression from forms still more complex. Atrophied and vestigial parts were surprisingly prevalent. Altogether, little could be said to have been solved; and Lake fell back on mythology for a provisional name - jocosely dubbing his finds "The Elder Ones."

Bytosti, jež kdysi toto obludné město zbudovaly a žily v něm za doby dinosaurů, nebyly žádnými dinosaury nýbrž něčím mnohem horším. Dinosauři byla nová a skoro nemyslící zvířata - stavitelé tohoto města však byli moudří a staří a zanechali po sobě otisky v materiálu, s nímž bylo manipulováno už skoro před miliardou let... v materiálu, s nímž bylo manipulováno předtím, než opravdový život na zemi překonal fázi buněčných struktur... v materiálu, s nímž bylo manipulováno předtím, než se skutečný život na zemi vlastně zrodil. Šlo o stvořitele a zotročovatele onoho života a nade vší pochybnost i o původce dávných ďábelských mýtů, o nichž se bázlivě šeptá v textech, jako jsou Pnakotické rukopisy a Necronomicon. Šlo o Prastaré, kteří sem pronikli za časů, kdy Země byla ještě mladá - o bytosti, jejichž podstatu utvářela cizorodá evoluce a jež disponovaly silami, které tato planeta nikdy nezplodila. A když si pomyslím, že ještě předcházejícího dne jsme se s Danforthem dívali na pozůstatky jejich tisíce let zkamenělých těl... a že je chudák Lake a jeho skupina spatřili v úplné podobě...
The things once rearing and dwelling in this frightful masonry in the age of dinosaurs were not indeed dinosaurs, but far worse. Mere dinosaurs were new and almost brainless objects - but the builders of the city were wise and old, and had left certain traces in rocks even then laid down well nigh a thousand million years - rocks laid down before the true life of earth had advanced beyond plastic groups of cells - rocks laid down before the true life of earth had existed at all. They were the makers and enslavers of that life, and above all doubt the originals of the fiendish elder myths which things like the Pnakotic Manuscripts and the Necronomicon affrightedly hint about. They were the great "Old Ones" that had filtered down from the stars when earth was young - the beings whose substance an alien evolution had shaped, and whose powers were such as this planet had never bred. And to think that only the day before Danforth and I had actually looked upon fragments of their millennially fossilized substance - and that poor Lake and his party had seen their complete outlines –


Historie Elder Things
Celá historie, tak jak se nám ji podařilo rozplést, se zanedlouho objeví v oficiálním věstníku Miskatonické univerzity. Na tomto místě uvedu poněkud nesourodě a chaoticky pouze několik nejvýznaměnějších poznatků. Ať už jde o mýtus či něco jiného, plastiky popisují, jak z hlubin mezihvězdného prostoru přišly na rodící se, stále ještě neživou Zemi bytosti s hvězdicovitými hlavami - vyprávějí o příchodu jejich i o příchodu řady dalších cizích tvorů, kteří se za určitých dob vydávají na cesty do vesmíru. Zdá se, že byly schopné pohybovat se mezihvězdným éterem za využití svých ohromných blanitých křídel - čímž zvláštním způsobem stvrzují folklorní zkazky lidí z vysočiny, o nichž mi kdysi dávno říkal jeden kolega historik. Žily do značné míry pod vodou, stavěly si fantastická města a s neznámými protivníky sváděly strašlivé bitvy, při nichž užívaly důmyslná zařízení na bázi dosud nepoznaných energetických principů. Jejich vědecké i technické vědomosti zjevně daleko přesahovaly znalosti naší dnešní civilizace, ačkoli jejich pokročilejších a propracovanějších forem využívaly, jen když byly nuceny. Několik soch naznačovalo, že prošly stadii mechanizované existence na jiných planetách, ale ustoupily od nich, jakmile zjistily, že její důsledky je emocionálně neuspokojují. Nadpřirozená houževnatost organismu a jednoduchost přirozených potřeb jim podivně umožnila přežívat i v prostředí vysoké náhorní plošiny, aniž by se musely uchylovat ke konzumaci specializovanějších plodů umělého šlechtitelství či dokonce k užívání šatstva kromě případů, kdy se musely chránit před nepřízní počasí.
Pozemský život stvořily v moři - využívajíce dostupného materiálu podle dlouho tradovaných metod - nejprve kvůli potravě, poté i pro jiné účely. K pokročilejším experimentům došlo až po likvidaci nejrůznějších kosmických protivníků. Totéž uskutečnily i na jiných planetách; vyráběly nejen potřebné potraviny, nýbrž i určité mnohobuněčné protoplazmatické masy, schopné v hypnotickém stavu formování svých tkání do nejrůznějších druhů provizorních orgánů; čímž si vytvářely ideální otroky pro vykonávání náročné obecně prospěšné práce. Tyto slizké organické masy byly bezpochyby tím, co Abdul Azhared ve svém děsivém Necronomiconu šeptem nazýval „shoggothy", třebaže tento šílený Arab opatrně připustil jejich pozemskou existenci pouze ve snech lidí žvýkajících určitou rostlinu s obsahem alkaloidů. Jakmile Prastaří s hvězdicovitými hlavami na této planetě synteticky vytvořili své jednoduché potravinové formy a vyšlechtili si dostatečnou zásobu shoggothů, umožnili i jiným buněčným strukturám, aby se vyvinuly do podob živočišného a rostlinného života, s nimiž pak měli dále nejrůznější úmysly.
It was under the sea, at first for food and later for other purposes, that they first created earth life - using available substances according to long-known methods. The more elaborate experiments came after the annihilation of various cosmic enemies. They had done the same thing on other planets, having manufactured not only necessary foods, but certain multicellular protoplasmic masses capable of molding their tissues into all sorts of temporary organs under hypnotic influence and thereby forming ideal slaves to perform the heavy work of the community. These viscous masses were without doubt what Abdul Alhazred whispered about as the "Shoggoths" in his frightful Necronomicon, though even that mad Arab had not hinted that any existed on earth except in the dreams of those who had chewed a certain alkaloidal herb. When the star-headed Old Ones on this planet had synthesized their simple food forms and bred a good supply of Shoggoths, they allowed other cell groups to develop into other forms of animal and vegetable life for sundry purposes, extirpating any whose presence became troublesome.
S využitím shoggothů, jejichž končetiny mohly být uzpůsobeny ke zvedání nesmírných břemen, se z malých, nízkých podmořských mést staly ohromné a závratné kamenné labyrinty podobné těm, jež později vyrostly i na souši. Mimořádně přizpůsobiví Prastaří trávili v jiných končinách vesmíru na souši velkou část času a pravděpodobně si uchovali řadu tradic spjatých s pevninským stavitelstvím. Když jsme studovali architekturu všech těchto prehistorických budov včetně těch, jejichž starobylými chodbami jsme nyní procházeli, lámali jsme si hlavu nad prazvláštní shodou náhod, kterou jsme se doposud nepokusili vysvětlit, dokonce ani sami sobě. Na basreliéfech byly zřetelně vyvedeny vrcholky budov, jež ve skutečném městě kolem nás přirozeně už velice dávno zvětraly do beztvarých rozvalin. Plastiky představovaly gigantické shluky jehlovitých vížek, jemných ozdobných zakončení některých kuželů a hranolů a řady tenkých horizontálních zoubkovaných kotoučů, jimiž byly osázeny válcovité sloupce. Šlo o totéž, co jsme spatřili v nesmírné a zlověstné fata morgáně odrážející podobu mrtvého města, v jehož siluetě podobné prvky chyběly už tisíce či desetitisíce let, fata morgáně, která se před našimi nic netušícími zraky vynořila nad neprobádanými horami šílenství při příletu k prokletému táboru ubohého Lakea.
O životě Prastarých, jak pod vodou, tak poté, co se jejich část přesunula na souš, by se mohly napsat celé knihy. Ti z nich, kteří zůstali v mělké vodě, nepřestali využívat do maximální možné míry oči na koncích pěti hlavních hlavových tykadlech a obvyklým způsobem pěstovali nadále i sochařské a písařské umění - psali rydlem na voděvzdorné voskové tabulky. Ti, již přebývali v mořských hlubinách, ačkoli používali k získávání světla zvláštního fosforeskujícího organismu, si skládali obraz svého okolí na základě záhadného speciálního smyslového ústrojí působícího prostřednictvím prismatických brv, umístěných na hlavách - smyslového ústrojí, díky němuž byli Prastaří v případě nutnosti na světle částečně nezávislí. Během sestupu do hlubin se podivně změnila i podoba jejich sochařství a písma, nebol začali využívat určitých patrně chemických procesů nátěrů - jejichž účelem bylo nejspíše zajištění fosforescence -, které nám nedokázaly osvětlit ani basreliéfy. Tyto bytosti se v moři pohybovaly částečně plaváním - za pomoci postranních lilijicových ramen - a částečně chvěním spodní řady chapadel zahrnujících i panohy. Občas se pouštěly i do střemhlavého útoku s využitím dvou čí tří sad vějířovitých rozvinovacích křídel Na souši používaly zpravidla panohy, ale do velkých výšek či na delší vzdálenosti jim někdy pomáhala i křídla. Řada tenkých chapadélek, do nichž se větvila lilijicová ramena, se vyznačovala nesmírnou jemností, ohebností, silou a přesností koordinace svalstva a nervů, což tvorům zajišťovalo maximální zručnost a obratnost při všech uměleckých a jiných manuálních činnostech.
Odolnost těchto organismů byla skoro neuvěřitelná. Zdá se, že jim nemohl nijak uškodit ani strašlivý tlak na nejhlubších místech mořského dna. Těch několik málo jedinců, co zemřelo, bylo sprovozeno ze světa výhradně násilím, a pohřebišti bylo velice málo. Skutečnost, že své vertikálně pohřbívané zemřelé zahrnovali mohylami se symboly pěticípých hvězd, v nás s Danforthem vzbudila řetězec myšlenek, který si vyžádal potřebu nové přestávky a načerpání čerstvých sil. Bytosti se množily pomocí spór - jako kaprad'orosty jak tušil už Lake -, ale vzhledem ke své zázračné odolnosti a dlouhověkosti, a následnému nedostatku potřeby starat se o svou náhradu, nebyl vývoj nových protostélek nijak podněcován s výjimkou období, kdy bylo nutno kolonizovat nová území. Mláďata rychle vyzrávala a dostávalo se jim vzdělání, o jehož úrovni se nám nemůže ani zdát. Převažující intelektuální a estetický život dosáhl vysokého stupně vývoje a vytvořil mimořádně houževnatou soustavu zvyklostí a institucí, kterou podrobněji popíši ve své chystané monografii. Soustava nabývala jemně odlišných podob v závislosti na tom, zda tvorové žili v moři, či na souši, ale měla stejné základy a hlavní rysy.
Ačkoli bytosti mohly podobně jako rostlinstvo, přijímat výživu z anorganické hmoty, dávaly mnohem radši přednost potravě organické, zvláště pak živočišné. Ve vodě se živily syrovými mořskými organismy, ale na souši je tepelně opracovávaly. Lovily zvěř a kvůli masu chovaly i stáda zvířat - která zabíjely ostrými zbraněmi, jejichž nezvyklé stopy na některých zkamenělých kostech naše výprava zaznamenala. Bytosti výtečně snášely všechny běžné teploty a ve svém přirozeném stavu mohly přebývat ve vodě i těsně nad bodem mrazu. když se však začal stupňovat chlad starších čtvrtohor - před takřka jedním milionem let -, obyvatelé souše se museli uchýlit ke zvláštním opatřením zahrnujícím umělé vytápění; dokud je nakonec vražedná zima nezahnala zpátky do moře. Legenda uváděla, že v době svých prehistorických letů mezihvězdným prostorem přijímali jisté chemické látky a stávali se takřka nezávislými na přijímání potravy, dýchání a termoregulaci; nicméně v době velkého chladu na tuto metodu již zapomněli. Tak či onak, uměle vyvolaný stav nemohli prodlužovat donekonečna, aniž by utrpěli újmy.
S ohledem na nepárovost a polorostlinný charakter neměli Prastaří žádný biologický základ pro rodinnou fázi savčí existence. Zdá se však, že se organizovali v rozsáhlých domácnostech na principu vyhovující prostorové užitečnosti a - jak jsme vyčetli z obrazů zaměstnání a zábavy jednotlivých obyvatel - i odpovídající duševní spřízněnosti. Při zařizování svých domovů soustředili veškeré věci uprostřed ohromných místností, čímž si vytvářeli volný prostor pro dekoraci stěn. O osvětlení se v případě suchozemských obyvatel starala zařízení pravděpodobně elektrochemické povahy. Na pevnině i na moři bytosti používaly podivné stoly, židle a pohovky podobné válcovitým rámům - protože odpočívaly a spaly ve vzpřímené poloze se složenými chapadly - a přihrádky pro zavírací soustavy tečkovaných tabulek, jež představovaly jejich knihy.
Vláda byla zjevně složitě konstruovaná a pravděpodobně socialistického zaměření, i když z nalezených plastik nebylo možné vyvodit nic směrodatného. V oblasti probíhala čilá obchodní aktivita, jak přímo v místě, tak mezi jednotlivými městy, a jisté drobné žetony ve tvaru hvězdice a opatřené nápisy sloužily jako peníze. Je pravděpodobné, že takovými platidly byly menší z různých nazelenalých mastků nashromážděných naší expedicí. Ačkoli převažovala městská kultura, bytosti se věnovaly i zemědělství a rozsáhlému chovu dobytka. Existovala zde i těžební aktivita a omezená manufakturní výroba. Hojně se cestovalo, ale stálá migrace byla nejspíše poměrně vzácná, pouze s výjimkou ohromných kolonizátorských výprav, díky nimž rasa expandovala. Pro osobní pohyb se neužívaly žádné vnější pomůcky; poněvadž se zdálo, že při přemisťování po souši, ve vzduchu i ve vodě Prastaří sami disponují mimořádně velkou způsobilostí dosahovat vysokých rychlostí. Náklady však vláčela tažná zvířata - shoggothi pod vodou a podivuhodný druh primitivních obratlovců v pozdějším období suchozemské existence.
Tito obratlovci, stejně jako bezpočet dalších forem života - živočišného a rostlinného, mořského, suchozemského a vzdušného -, byli produktem nehlídané evoluční manipulace živých buněk, za níž sice Prastaří stáli, ale která se dostala mimo rámec jejich pozornosti. Byl jim umožněn nekontrolovaný vývoj, protože se nedostávali do žádných konfliktů s dominantní rasou. Obtížné formy byly samozřejmě mechanicky vyhlazovány. Je zajímavé, že na některých posledních sochách, vykazujících největší stopy úpadku. lze spatřit primitivního belhaného savče, využívaného suchozemskými obyvateli občas jako potrava, občas jako zdroj zábavy u něhož byly nepříliš zřetelně patrné i náznaky pozdějšího opičího a lidského vývoje. Při výstavbě pozemských měst bylo při zvedání ohromných kamenných bloku vysokých věží využíváno zpravidla pterodaktylů se širokými křídly, druhu, o němž paleontologie dosud nič nevěděla.
Houževnatost, s níž Prastaří dokázali přežít nejrůznější geologické proměny a pohyby zemské kůry, hraničila se zázračností. Ačkoli se zdá, že do pozdějších dob přetrvalo jen velmi málo prvních měst - pokud vůbec nějaká -, nedošlo k žádnému přerušení ve vývoji jejich civilizace či při předávání záznamů. Místem jejich prvotního příchodu na Zemi byl Antarktický oceán a je pravděpodobné, že Prastaří nepřišli dlouho poté, co byla ze sousedního jižního Pacifiku vyrvána hmota, z níž byl zformován Měsíc. Podle jedné z plastických map se celá zeměkoule tehdy nacházela pod vodou, přičemž kamenná města se v průběhu věků objevovala stále dále a dále od Antarktidy Jiná mapa znázorňovala rozsáhlou oblast souše kolem jižního pólu, kde bylo vidět, jak někteří tvorové vytvářejí experimentální sídla, byť jejich hlavní střediska byla přemisťována na nejbližší mořské dno. Pozdější mapy, na nichž tato souš puká, je unášena pryč a vysílá určité odtržené části severním směrem, dávají zarážejícím způsobem za pravdu teoriím o kontinentálních posunech, které v nedávné době zastávali Taylor, Wegener a Joly.
Vynoření nové pevniny v jižním Pacifiku mělo za následek zahájení zásadních změn. Některá podmořská města byla nenávratně zničena, to však nebyla nejhorší pohroma. Z nekonečna kosmu začala na Zemi pronikat jiná rasa - pevninská rasa bytostí podobající se chobotnicím, pravděpodobně odpovídajících bájnému předlidskému plemeni Cthulhu -, která vyvolala obludnou válku, jež na určitou dobu zahnala Prastaré zpátky do moře; což zasadilo nesmírnou ránu narůstajícímu pevninskému osídlování. Později byl uzavřen smír, nové země byly předány plemeni Cthulhu a Prastaří si udrželi vládu nad mořem a starými zeměmi. Došlo k založení nových měst - největší se stavěla v Antarktidě, poněvadž tato oblast prvního kontaktu byla chována v posvátné úctě. Od té doby, stejně jako původně, Antarktida zůstala střediskem civilizace Prastarých a všechna objevitelná města, jež v ní založilo plemeno Cthulhu, byla srovnána se zemí. Pak došlo opět k náhlému ponoření pevnin pacifické oblasti, jež s sebou do hlubin stáhly i město R'lyeh a všechny mimozemské chobotnice, což vedlo k tomu, že se Prastaří znovu ujali neomezené vlády nad planetou, i když je děsil nezřetelný stín, o němž se nechtěli nijak zmiňovat. V pozdější době se jejich města opět rozprostřela po všech pevninských i mořských oblastech zeměkoule - proto ve své chystané monografii doporučuji, aby archeologové provedli v několika velmi vzdálených končinách systematické vrty se zařízením Pabodieho typu.
Přesun z vody na souš se v průběhu času stal obecným trendem; tento pohyb podporovalo i vynořování nových pevnin, ačkoli oceán nebyl nikdy trvale opuštěn. Další příčinou kolonizace pevniny byly i nové potíže spjaté se šlechtěním a zvládáním shoggothů, na nichž záleželo úspěšné přežívání pod vodou. Postupem času, jak smutně dokládaly i plastiky, Prastaří přišli o umění vytváření nového života z anorganického materiálu; což znamenalo, že si museli vystačit s manipulací již existujících forem. Na souši se dalo dobře pracovat s velkými ještěry; ale mořští shoggothi, množící se dělením a získávající nebezpečný stupeň náhodné inteligence, určitou dobu představovali hrozivou potíž.
Od prvopočátku byli ovládáni prostřednictvím hypnotické sugesce ze strany Prastarých, kteří modelovali jejich tuhou, avšak pružnou hmotu do nejrůznějších, v dané chvíli potřebných končetin a orgánů. Nyní ale shoggothi občas schopností sebemodelování používali sami a nezávisle a nabývali různých imitativních forem, jež jim původně vštípili Prastaří sugescí. Je možné, že se u nich vyvinul polostálý mozek, jehož samostatná a občas umíněná vůle odrážela vůli Prastarých, aniž by se jí vždy kořila. Plastická vyobrazení těchto shoggothů nás s Danforthem naplňovala hrůzou a odporem. V normálním stavu šlo o beztvaré bytosti tvořené vazkým rosolem, který vypadal jako shluk bublin. Každý v kulové fázi dosahoval průměru přibližně čtyř- a půl metru. Vyznačovali se však neustále proměnlivým tvarem a objemem, přičemž občas spontánně, či na základě sugesce, vyháněli dočasné výrůstky nebo si vytvářeli orgány zraku, sluchu a řeči, jimiž napodobovali své pány Jejich podivná nepoddajnost se datuje asi od poloviny permu, přibližně před 150 miliony lety, kdy jim oceánští Prastaří vyhlásili regulérní válku za účelem opětovného podmanění. Obrazy tohoto konfliktu a obvykle bezhlavých, slizem pokrytých Prastarých,. padnuvších za oběť vraždění shoggothů, působily i přes propast nekonečných věků neuvěřitelně hrůzostrašně. Prastaří užili proti vzbouřivším se bytostem zvláštní zbraně působící narušení molekulárních struktur a nakonec dosáhli drtivého vítězství. Sochy poté zobrazovaly období, kdy byli shoggothi ozbrojenými Prastarými opět zkroceni a ujařmeni, jako tomu bylo v případě kovbojů a divokých koní na americkém Západě. I když během povstání shoggothi prokázali schopnost přežívat i mimo vodní prostředí, tento vývoj u nich nebyl nijak podporován, protože jejich užitečnost na souši by se jen stěží mohla měřit s potížemi plynoucími z jejich ovládání.
Během jury se Prastaří museli vypořádávat s novou nepřízní osudu v podobě další invaze z mezihvězdného prostoru - tentokrát šlo o polohoubovité, polokorýšovité tvory pocházející z planety ztotožnitelné s dalekým a nedávno objeveným Plutem; tvory bezpochyby odpovídající bytostem figurujícím v určitých bázlivě popisovaných legendách severní vysočiny jež jsou v Himálajích známí jako Mi-Go, či yetti. Při zápolení s těmito protivníky se Prastaří poprvé od svého příletu na Zemi pokusili vydávat do mezihvězdného éteru, ale navzdory svým tradičním přípravám zjistili, že opustit zemskou atmosféru již nedokáží. Ati už bylo dávné tajemství kosmického pohybu jakékoliv, pro rasu bylo nenávratně ztraceno. Mi-Go nakonec Prastaré vypudili ze severních zemí, ačkoli neměli prostředky, aby je ohrozili i v moři. Starobylá rasa se tak začala postupně stahovat zpátky do své původní domoviny.
Na vyobrazeních bitev jsme si se zaujetím povšimli, že jak plemeno Cthulhu, tak Mi-Go byli patrně tvořeni hmotou radikálně se lišící od námi prozkoumaného složení Prastarých. Nepřátelé Prastarých se uměli měnit a obnovovat způsobem, který byl pro jejich protivníky nemyslitelný, což mne vede k domněnce, že pocházeli z ještě vzdálenějších koutů vesmírného prostoru. Prastaří, navzdory své abnormální houževnatosti a nezvyklým životním pochodům, byly striktně materiální stvoření a svým původem museli vcházet ze známého časoprostorového kontinua; zatímco o prapůvodu ostatních tvorů můžeme spekulovat jen se zatajeným dechem. Toto všechno však přirozeně platí pouze za předpokladu, že nezemské souvislosti a anomálie připisované vetřelcům nejsou pouhými mytologickými konstrukcemi. Lze si představit, že Prastaří si celý kosmický rámec mohli vymyslet proto, aby nějak vysvětlili své porážky; poněvadž zájem o historii a hrdost u nich tvořily základní psychologický prvek. Je signifikantní, že jejich záznamy nehovoří o řadě pokročilých a mocných ras, jejichž pozoruhodné kultury a monumentální města nepřestávají figurovat v jistých záhadných legendách.
Měnící se tvářnost světa na pozadí dlouhých geologických údobí byla ilustrována na mnoha plastických mapách a výjevech se zarážející sugestivitou. V několika případech bude současná věda vyžadovat revizi, zatímco jinde se její smělé vývody dočkaly úžasného potvrzení. Jak jsem již uvedl, hypotéza Taylora, Wegenera a Jolyho, že všechny kontinenty jsou fragmenty prapůvodní antarktické pevninské masy které pukly působením odstředivých sil a odsunuly se po prakticky kluzkém, níže položeném povrchu - hypotéza, o níž svědčí například do sebe zapadající obrysy Afriky a Jižní Ameriky a způsob, jakým se nakupily a zvedly velké horské masivy - získává z tohoto zlověstného zdroje na značná váze.
Na mapách jasně zobrazujících karbonský svět před sto miliony či více lety bylo možné rozpoznat významné linie zlomu a průrvy, jež měly později oddělit Afriku od tehdy jednolité Evropy (bývalé Valone z ohavných starodávných legend), Asie, obou Amerik a Antarktidy Jiné nákresy - a zvláště pak jeden související se založením obrovitého mrtvého města kolem nás, k němuž došlo před padesáti miliony lety - ukazovaly všechny současné kontinenty již jasně odlišené. A na posledních exemplářích, jež jsme měli k dispozici - a které byly vytvořeny patrně v pliocénu - už bylo vidět dosti zřetelně přibližnou podobu dnešního světa, i když Aljaška byla ještě propojena se Sibiří, Severní Amerika Grónskem s Evropou a Jižní Amerika Grahamovou zemí s Antarktidou. Na mapě z karbonu ještě byla celá zeměkoule - oceánské dno i vyzvednuté pevniny - označena symboly rozsáhlých kamenných měst postavených Prastarými, na pozdějších tabulích už však bylo zřetelné postupné stahování směrem k Antarktidě. Poslední exemplář z pliocénu už neznázorňoval žádná města na souši s výjimkou Antarktidy a výběžku Jižní Ameriky, a stejně tak ani žádná podmořská města severně od padesáté rovnoběžky jižní šířky. Bylo vidět, že vědomosti a zájem o severně položené kraje, vykma studia pobřežních čar, uskutečňovaného patrně během dlouhých výzkumných letů za použití vějířovitých blanitých křídel, mezi Prastarými naprosto vymizely.
Destrukce měst vinou výzdvihu horských pásem, odstředivé popraskání kontinentů, seismické pohyby půdy či mořského dna a další přírodní jevy byly běžně zaznamenávány; a bylo zvláštní sledovat, jak postupem času docházelo ke stále menším obnovám. Zdálo se, že nesmírná mrtvá megalopole, rozprostírající se kolem nás, byla posledním střediskem rasy. Byla vystavěna počátkem křídy poté, co gigantické vzedmutí srovnalo se zemí ještě nesmírnějšího předchůdce stojícího nedaleko. Zhruba tato oblast byla patrně nejposvátnějším místem ze všech, místem, kde se domnělí první Prastaří usadili na pradávném mořském dně. V novém městě - jehož řadu rysů jsme rozeznávali na sochách, ale které se všemi směry rozprostíralo celé stovky kilometrů podél horského masivu mimo dosah našeho leteckého průzkumu - byly údajně zachovány jisté posvátné kameny tvořící část prvního města na mořském dně, jež byly vyzdviženy na světlo po dlouhých epochách v průběhu obecného vrásnění vrstev.

Konec Historie

Já sám jsem se podobného výkřiku jen taktak zdržel; i já jsem totiž zahlédl tato pradávná vyobrazení a musel jsem se s přemáháním obdivovat způsobu, jak anonymní umělec dokázal zpodobnit onen odporný slizovitý povlak, vyskytující se na několika neúplných a ležících Prastarých - těch, které za velké války o opětovné podrobení svou charakteristickou nepříčetnou metodou zabili a zbavili hlavy obludní shoggothi. Byly to hnusné přízračné plastiky, i když líčily dávno minulé, zapomenuté časy; nebol shoggothy a jejich činy by neměla spatřit žádná lidská bytost a žádná bytost by je neměla ani zobrazovat. Šílený autor Necronomiconu se pokoušel nervózně přísahat, že žádný z nich nebyl zplozen touto planetou a že si je představovali pouze drogami zmámení snílci. Beztvará protoplazma schopná napodobování a kopírování všemožných tvarů, orgánů a procesů - vazké shluky bublajících buněk - gumovité, čtyři a půl metru velké sféroidy o nesmírné elasticitě a poddajnosti - otroci sugesce, stavitelé měst - stále podrážděnější, stále inteligentnější stále obojživelnější, schopnější stále většího napodobování -- velký bože! Jaké šílenství vedlo i tyto rouhavé Prastaré k využívání a modelování těchto věcí?

Nebyli to ani surovci - protože co vlastně udělali? Strašlivé probuzení v chladu neznámé doby - nejspíše útok chundelatých, zběsile štěkajících čtyřnožců a omámená obrana proti nim a proti stejně tak zběsilým bílým lidoopům s podivnými pokrývkami a výbavou... chudák Lake, chudák Gedney... a chudáci Prastaří! Vědci do posledního okamžiku - udělali něco, co bychom na jejich místě neudělali? Bože, jakou prokázali inteligenci a vytrvalost! Jak se postavili neuvěřitelnému, stejně jako se jejich příbuzní a předci na reliéfech postavili věcem jen o trochu méně neuvěřitelným! Radiata, rostlinné organismy, stvůry, zplozenci z hvězd - ať byli cokoliv, byli to lidé!

Koment: Tohle je pro pátrání po původu Lovecrftova pojmosloví hotový ráj. Ony Elder Things nejsou Prastarými, ještě by se dalo hovořit o Starších bozích. Elder Gods. Byli ve válce se vším co se hýbalo a stvořili život. Genesis dle Danikena a Sitchina ... dobrý co? Stařešinové, Starší bytosti, nebo prostě Soudky byly blízko životu na naší planetě. Byly to tvorové z masa a kostí. Podle toho co píše HP byly ve válce s plemenem Cthulhu. Které si přivezlo sebou i ohavná božstva kterým říkáme Velcí Prastaří, Velestaří, Velcí Starci.
Myslet si že Starší uctívali Prastaré je blbost. To proč tomu tak je se dozvíme v další povídce.

Stíny nad Inssmouthem

No, jak sem řek, domorodci se setkávali s těma tvorama na tom malým sopečným ostrůvku - jezdili tam s obětinama na kanoích a přiváželi zpět zlatý klenoty, který dostávali. Ze začátku ty tvorové nikdy nepřišli na hlavní ostrov, ale po čase se jim přec jen zachtělo přijít. Zdá se, že toužili po tom srykat se s lidmi a zúčastnit se obřadů u příležitosti velkejch dnů - na filipojakubskou noc a o Všech svatejch. Víte, mohli žít jak na vzduchu, tak ve vodě - myslím, že se jim říká obojživelníci. Kanakové jim řekli, že lidi z ostatních ostrovů se o nich dověděli a chtěj je zničit, ale tvorové řekli, že jim je to jedno, protože oni mohou vyhladit celý lidský pokolení, jestli je budou otravovat - to znamená všechny ty lidi, který nemaj určitý znaky, étery' měli ti ztracení Prastaří, ať už je to kdokoliv. Ale protože nechtěj nikoho trápit, neukazujou se, když někdo ostrov navštíví.

"Wal, as I says, the natives met the things on the little volcanic islet - goin' thar in canoes with the sacrifices et cet'ry, and bringin' back any of the gold-like jools as was comin' to 'em. At fust the things didn't never go onto the main island, but arter a time they come to want to. Seems they hankered arter mixin' with the folks, an' havin' j'int ceremonies on the big days - May-Eve an' Hallowe'en. Ye see, they was able to live both in ant aout o' water - what they call amphibians, I guess. The Kanakys told 'em as haow folks from the other islands might wanta wipe 'an out if they got wind o' their bein' thar, but they says they dun't keer much, because they cud wipe aout the hull brood o' humans ef they was willin' to bother - that is, any as didn't be, sarten signs sech as was used onct by the lost Old Ones, whoever they was. But not wantin' to bother, they'd lay low when anybody visited the island.

No, a v osmatřicátým - když mně bylo sedm roků, našel Obed mezi dvěma cestama ostrov bez lidí. Zdá se, že domorodci z okolních ostrovů přišli na to, co se děje, a vzali věc do svejch rukou. Myslím si, že přece jen měli ty starý talismany, kterejch jedině se ty mořský tvorové báli. Není jasný, co si Kanakové ponechali, když mořská hlubina zaplavila ostrov s ruinama staršíma než potopa. Proklatě, to byli - nenechali stát nic, jak na hlavním ostrově, tak na malým sopečným ostrůvku, až na ty ruiny, který byly příliš veliký, aby je povalili. Na mnoha místech byly roztroušený malý kameny - něco jako amulety - s vyobrazením toho, čemu se dnes říká svastika. Byly to asi znaky těch Prastarejch. Všichni lidi byli vyhubený, ani stopa po zlatejch kouskách, a žádnej z okolních Kanaků neřek o těch věcech ani slovo. Nikdy ani nepřipustili, že kdy byli na tom ostrově nějaký lidi.

"Well, come abaout thutty-eight - when I was seven year' old - Obed he faound the island people all wiped aout between v'yages. Seems the other islanders had got wind o' what was goin' on, and had took matters into their own hands. S'pose they must a had, after all, them old magic signs as the sea things says was the only things they was afeard of. No tellin' what any o' them Kanakys will chance to git a holt of when the sea-bottom throws up some island with ruins older'n the deluge. Pious cusses, these was - they didn't leave nothin' standin' on either the main island or the little volcanic islet excep' what parts of the ruins was too big to knock daown. In some places they was little stones strewed abaout - like charms - with somethin' on 'em like what ye call a swastika naowadays. Prob'ly them was the Old Ones' signs. Folks all wiped aout no trace o' no gold-like things an' none the nearby Kanakys ud breathe a word abaout the matter. Wouldn't even admit they'd ever ben any people on that island.

Potkal jsem také tu, co byla její babička. Po osmdesát tisíc let Pth-thya-l yi žila v Y ha-nthlei a tam se vrátila, když Obed Marsh zemřel. Y ha-nthlei nebyl nikdy zničen, když lidé z povrchu země stříleli smrt do moře. Byl poškozen, ale ne zničen. Ti skrytí v hlubinách nemohou být nikdy zničeni, i když třetihorní kouzla zapomenutých Prastarých je mohla někdy držet v šachu. Nyní odpočívají, ale jednoho dne, vzpomenou-li si, znovu povstanou, aby vzdali hold Velkému Cthulhu. Příště to bude město větší než Innsmouth. Mají v úmyslu se rozrůstat a vychovají ty, kdož jim pomohou, ale musí ještě počkat. Za smrt lidí nahoře na zemi se budu muset kát, ale to nebude nijak těžké. To byl ten sen, kdy jsem viděl shoggoth poprvé, a tím pohledem jsem se probudil s šíleným výkřikem. To ráno mi zrcadlo s určitostí řeklo, že jsem získal innsnaouthský vzhled.

I met also that which had been her grandmother. For eighty thousand years Pth'thya-l'yi had lived in Y'ha-nthlei, and thither she had gone back after Obed Marsh was dead. Y'ha-nthlei was not destroyed when the upper-earth men shot death into the sea. It was hurt, but not destroyed. The Deep Ones could never be destroyed, even though the palaeogean magic of the forgotten Old Ones might sometimes check them. For the present they would rest; but some day, if they remembered, they would rise again for the tribute Great Cthulhu craved. It would be a city greater than Innsmouth next time. They had planned to spread, and had brought up that which would help them, but now they must wait once more. For bringing the upper-earth men's death I must do a penance, but that would not be heavy. This was the dream in which I saw a shoggoth for the first time, and the sight set me awake in a frenzy of screaming. That morning the mirror definitely told me I had acquired the Innsmouth look.

Z Lovecraftovi korespondence víme jak vypadá Znamení Starších, je to jakási větvička, jedná se o orgán Elder Things, Derleth stvořil ono znamení jako pěticípou hvězdu s okem uvnitř. Je to hlava Elder Things. Toto znamení drží v šachu Hlubinné i Velké Prastaré a má i nějaký dopad na Vnější Bohy. Elder Things tedy Starší bytosti, Starší Bozi drží Prastaré tedy Great Old Ones pod pokličkou a nechtějí je nechat vylézt ven. 

Hounter of the Dark

V červnu Blake zanesl do svého deníku zprávu o vítězství nad kryptogramem. Zjistil, že text je psán v temném jazyce Aklo, užívaném jistými dávnými zločinnými kulty: znal tento jazyk jen částečně ze svých předchozích výzkumů. Deník kupodivu mlčí o tom, co vlastně Blake rozluštil, ale on sám tím byl očividně zděšen a vyveden z míry. Jsou tam zmínky o Přízraku temnoty, probuzeném pohledem do Zářícího různostěnu, a šílené úvahy o černých propastech chaosu, ze kterých byl vyvolán. Bytost prý disponuje veškerým věděním a vyžaduje strašlivé obětiny. Z některých Blakeových zápisů vyplývá, že se bál, že ta vyvolaná věc obchází kolem; dodává však, že pouliční osvětlení tvoříval, který bytost není schopna překročit.

Často se zmiňuje i o Zářícím různostěnu, nazývá jej oknem do veškerého času a prostoru a sleduje jeho historii od dob, kdy byl vybroušen v temném Yuggothu, dávno před tím, než jej Staří přinesli na Zem. Byl bedlivě střežen a umístěn do své podivné schránky krinoidními bytostmi z Antarktidy, zachráněn z jejích trosek hadími muži z Valusie a první lidské bytosti do něho zíraly o aeóny později v Lemurii. Procestoval podivné země a ještě podivnější moře, potopil se s Atlantidou, pak ho minojský rybář ulovil do sítě a prodal jej snědým kupcům z nočního Khemu. Faraón Nefren-Ka nad ním vystavěl chrám s kryptou bez oken a způsobil, že jeho jméno bylo vymazáno ze všech pomníků a zápisů. Pak kámen spal v troskách toho zlolajného doupěte, zničeného kněžími a novým faraónem, až do chvíle, kdy ho rýč kopáče vynesl na světlo ke zkáze lidstva.

Of the Shining Trapezohedron he speaks often, calling it a window on all time and space, and tracing its history from the days it was fashioned on dark Yuggoth, before ever the Old Ones brought it to earth. It was treasured and placed in its curious box by the crinoid things of Antarctica, salvaged from their ruins by the serpent-men of Valusia, and peered at aeons later in Lemuria by the first human beings. It crossed strange lands and stranger seas, and sank with Atlantis before a Minoan fisher meshed it in his net and sold it to swarthy merchants from nighted Khem. The Pharaoh Nephren-Ka built around it a temple with a windowless crypt, and did that which caused his name to be stricken from all monuments and records. Then it slept in the ruins of that evil fane which the priests and the new Pharaoh destroyed, till the delver's spade once more brought it forth to curse mankind.

Zde je opět rozkol mezi Old Ones a Great Old Ones. Třetihorní Prastaří jsou jistě naše Elder Things Soudky protože drží Velké Prastaré a plémně Cthulhu v šachu

Rozuzlení

Co jsem se z tohoto dozvěděli? Lovecraft se s pojmoslovím vůbec nesral. Old Ones zval všechno co bylo Staré. Žel on psal jen o Starých věcech a tak se v jeho mytologii udělal neskutečný bordel. Některé věci si vskutku protiřečí ale to je vlivem onoho unifikování pod jeden výraz úplně všeho co zavánělo tajemnem.

Z toho co HP sepsal se dá usoudi zhruba toto ,,, neintegruji do toho invence ostatních autorů jen Ubbo Sathla Klarashtona.

Když byla ještě Země mladá přiletěli Starší bytosti, Starší bohové (Elder Things, Elder Gods) na planetu. (Můžeme říct že sem přiletěli na Nibiru) . Byly to bytosti z masa a kostí jen tak trochu kytkoidní. Množili se pomocí sporů a tak neprošukali celou existenci a vyšvihli se intelektualně i technologicky. Prvně postavily města na dnech moří a posléze se vydali na souš. Ač nepotřebovali jíst, bylo to pro ně mnohem výhodnější. Z prvního organismu co v mořích nalezli Ubbo Sathla, stvořili život. Sice byli velmi zruční ale potřebovali pracovní sílu, stvořili šogoty. Biomasu jež za ně vykonávala práci. Tímto krokem však degenerovali protože už jen seděli a četli si noviny. (Observéři z Half Life). Šogoti byly naprogramovaná biomasa ovládaná telepaticky. Jak to tak bývá Šogoti se zbouřili a dali políček Starším. Ti zvítězili ale se značnými strátami.
Pak přišla nová mnohem větší hrozba. Plémně Cthulhu z ještě vzdálenějších končin než byli Starší. Nejspíše si sebou zavlekli i svá božstva, Prastaré, Velestaré. Aspoň ve formě víry. Rozpoutala se obrovská bitva. Starší bytosti byli technologicky na vrcholu, bojovali za pomocí jaderných zbraní i paprskometů, ale plémně Cthulhu bylo resistentní. Neměli hmotná těla taková jako jsou známa nám a Starším. Starší prohrávali a už si mysleli že jsou v koncích. Příroda ale hrála v jejich prospěch a hlavní středisko Cthulhuidů citadelu Rlyeh pohltil oceán, při ohromném zemětřesení. 
Starší měli konečně klid na nové osidlování, ale přišly další války s Mi Go. Koncem pro ně byli opět šoggoti kteří měli za časů válek dost dlouho na to aby zmoudřeli a mohli dokonat anihilaci. Starší bytosti byli obdařené psionickou energii s kterou zapečetily Rlyeh a brzdily Prastaré. Cthulhu však měl také telepatické schopnosti a rozmlouvá z Citadely s Prastarými. Povedlo se mu rozšířit kulty. Dagonův, nebo Cthulhu. Jisté bytosti, možná poddaní plémně Cthulhu, Hlubinní se počali pářit s lidskými ženami a muži a tvořily hybridy. Ti se obávali Znamení Starších (bytostí) projevovali vůči němu až chorobnou fobii, protože měli ve svém podvědomí zakořeněné ony války s hvězdicovitými tvory.
Ve Snové zemi se objevují též Starší, pokud budeme brát Snovou zemi za astrální pláň pak se Starší bytosti dostali do astrálu a jejich civilizační odkazy taktéž. Nalézaly by se tam jejich města i oni sami.

 

ForumKontakt
spodnilista