Finální Odhalení

news

NecronomiconArtHDPOdkazymapa Koubič Sytes

Necronomicon rozcestník

 

Analýza díla HPL Final Relevationadsaf

Příchod Stínu

Finálí odhalení

Nic co jste si o koncepci mýtu mysleli není pravda. Vše je úplně jinak a skutečnost je hrozivější než všechny pokusy o interpretaci, co doposud na světě byly. Přichází finální Relevation Mýtu Cthulhu.

Aneb je aspoň někdo kdo dokáže pojmenovat co že jsou vlastně ti Great Old Ones? Proč jsou v Lovecraftově Mýtu zdánlivé trhliny? A proč je v něm několik rozporů?

Odpověď vám dá následující příběh. Kompilát mnoha textů od HPL a vyplněných mezer (pomoci chanellingu z bůh víčeho, hlavně Nyarlathotepa, kterému tímto děkuji za vstřícnost a nesežrání) plus jisté analogické vtípky.

Apokryfy Necronomiconu

Předzvěst stínu

Mysl člověka není schopna vnímat obrovskou a hrozivou realitu toho co musí přijít, možná to je milosrdenství pro zachování zdravého ducha a možná to je jejich šílenství. Jak se praví. Neznalí jsou blažení dokonce i v černi noci a stínech dne. Otázkou zůstává. Měli bychom se odvážit od dalekých břehů naší skutečnosti? Do míst kterým nemůžeme rozumět? Dokonce překonat naše vlastní porozumění toho co jest skutečným a tím co není? Kráčet za naše vlastní omezení a zjistit že skutečnost je jen snem a noční můry v spánku nejtemnějším, jsou pravdou. Nebo možná nechceme daleko od závoje bezpečnosti. To o čem nevíme že existuje nám přece nemůže ublížit, nebo ano? Kdybychom v bázni spojili střípky všeho co se stalo před námi s tmavými střípky nás i našich druhů, možná bychom nalezli další odpovědi. Možná právě proto musíme přijmout naše bratry a sestry, nebo je vypovědět, abychom nemuseli čelit našim vlastním realitám a strachům. Můžeme vůbec dosáhnout takových hrozných výhledů? Snad se zblázníme pakliže dosáhneme. Podívejme se na možnosti Odhalení, jestli budeme brát vážně šílené stavy těchto bídných ubohých duší, nezbude nám jiná možnost než utéct z našeho pohledu reality do spárů šílenství jež zajistí pokoj a mír v duši. Ti kdo si dovolí jít za hranici a pryč a ti kterým se daří si udržet duševní zdraví, jsou neocenitelnými a měli by být studováni jen s největším přesvědčením a bystrou myslí.

Různé a mnohotvární jsou matné hrůzy země, mořící jejich cesty z vrcholu. Spí pod neobracenými kameny, zvedají stromy z kořenů, pohybují se pod hladinou moře a v podzemních místech, dlí v nejvnitřnějších svatyních. Vynořují se z hrdých bronzových hrobek ale i z mrzkých hrobů utěsněných jílem. Tam jsou ukryti ti kdo jsou člověku dlouho známí a i to kdo jsou doposud neznámí, zůstávají tam pro hrozivé zítřky kdy se odhalí. Ti nejhrozivější avšak jsou naneštěstí všem přesto známí. Mezi těmi všemi kterých přítomnost jest jistá se tyčí ten který nemusí být veřejně pojmenován protože jeho nečistota je vše veliká. Je to potěr skrytě dlící v kobkách zplozený z úhynu.

Nelze si ani myslet že člověk je buď nejstarším, či posledním z vládců země, nebo že obecná masa života a hmoty kráčí bez doprovodu. Pradávní byli, Pradávní jsou a Pradávní budou. Nikoli ve sférách, jež známe, nýbrž mezi nimi, kráčejí vznešení a původní, prosti tělesné dimenze a pro nás neviditelní. Yog-Sothoth zná bránu. Yog-Sothoth je branou. Yog-Sothoth je klíčem a strážcem brány. Minulost, přítomnost, budoucnost, vše je v Yog-Sothothovi jedním. Ví, kudy Pradávní v minulosti prošli a kudy znovu projdou. Ví, kde chodili po polích pozemských a kde po nich stále chodí a proč je nikdo při jejich cestě nemůže zřít. Podle jejich zápachu mohou lidé občas určit, že jsou nedaleko, ale nikdo nepozná jejich podobu kromě jejího odrazu ve tvářích těch, jež zplodili v lůně lidském; a těchto je celá řada, liší se podobou od nejdokonalejšího modelu lidského až k tvaru neviditelnému či nehmotnému, jímž jsou Oni sami. Kráčejí nespatřeni a nečistí na místech osamění, kde byla pronesena Slova a kde byly v patřičné době zavyty Obřady. Vítr drmolí jejich Hlasy a země hučí jejich Vědomím. Lámou les a drtí město, leč ani les, ani město nespatří ruku, která ničí. Poznal Je Kadath v chladné pustině, a kdo z lidí zná Kadath? Ledové pláně Jihu a potopené ostrovy Oceánu uchovávají kameny, na nichž je vyryta Jejich pečeť, ale kdo popatřil na zmrzlé město nebo na zapečetěnou věž už dlouhé věky ověšenou mořskými řasami a mušlemi? Velký Cthulhu je Jejich bratrancem, ale i on Je může zřít pouze matně, Iä! Shub-Niggurath! Poznáte Je podle nečistého puchu. Mají ruku u vašeho hrdla, nevidíte Je však; a jejich obydlí je totožné s vaším střeženým prahem. Yog-Sothoth je klíčem k bráně, kde se dotýkají sféry. Tam, kde Oni kdys vládli, vládne nyní člověk; tam, kde člověk nyní vládne, budou vládnout zase Oni. Po létu nastává zima, a po zimě léto. Čekají trpělivě a mocně, poněvadž se zde opět chopí vlády.

Není důvodu proč si myslet že dny člověka jsou první a poslední. Pradávní byli Pradávní jsou a Pradávní budou. Neviděni a neslyšeni prochází skrze svět člověka, ne v jeho známém vesmíru ale mezi ním. Mezi křivkami a úhly.

Před mnoha miliony let přišli na Zemi, když Luna byla ještě mladá a dnům člověka předcházel úsvit. Oni špinili Zemi, trýznily ji a jejich znamení v jejím těle se vypalovala. Tehdy Starší Bohové vedli své války. Ti s hvězdicovitými hlavami z Antarktosu bojovali proti plemeni Cthulhu. Korýši Mi Go proti Yith. A všichni proti všem.

Velká Rasa probudila ty co spali mezi křivkami a temnota se rozlila po Yith. Yith věděli jaký je jejich konec a všeho co existovalo. Začaly vysílat své mysli, už ne jen za bádáním ale za spojením všech bytostí na Zemi, v Universu. Starší Bohové usedli v pradávném městě Velké Rasy Pnakotus aby zabránili nejzazší zkáze planety.

Yith uzřeli budoucnost Vesmíru, černý mor jež hubil život. Uzřeli že první nákaza přišla z okraje daleké galaxie, Mléčné dráhy. Vyslali svá vědomí do nejrůznější dob a světů. Sami sebe přemístili hromadně na Zemi, do města Pnakotus. Kde budovali obranu proti Temnotě.

Vyslaly své velvyslance do světů strašlivých bytostí. Ohavných hlavonožců z hvězdy Xoth. . Houbovitými tvory nepředstavitelného intelektu z Yuggothu. A mnoha dalšími.

Ještě před Yithy přišli na Zemi Prastaré bytosti s hvězdicovitými hlavami. Z hlubin mezihvězdného prostoru přišly na rodící se, stále ještě neživou Zemi. Oni i řady dalších cizích tvorů, kteří se za určitých dob vydávají na cesty do vesmíru. Přiletěli ve velkých lodích tvaru konvexního talíře do mělkého původního oceánu na místo zvané Antakrtos, jejich nejsvatější místo.

Žily do značné míry pod vodou, stavěli si fantastická města a s neznámými protivníky sváděly strašlivé bitvy, při nichž užívaly důmyslná zařízení na bázi dosud nepoznaných energetických principů.

Jejich vědecké i technické vědomosti daleko přesahovaly znalosti dnešní civilizace, ačkoli jejich pokročilejších a propracovanějších forem využívaly, jen když byly nuceny. Prošly stadii mechanizované existence na jiných planetách, ale ustoupily od nich, jakmile zjistily, že její důsledky je emocionálně neuspokojují. Nadpřirozená houževnatost organismu a jednoduchost přirozených potřeb jim podivně umožnila přežívat i v prostředí vysoké náhorní plošiny, aniž by se musely uchylovat ke konzumaci specializovanějších plodů umělého šlechtitelství.

Pozemský život stvořily v moři, využívajíce dostupného materiálu z tkáně Ubbo Sathla toho který je konec i počátek. Dle dlouho tradovaných metod, nejprve kvůli potravě, poté i pro jiné účely. K pokročilejším experimentům došlo až po likvidaci nejrůznějších kosmických protivníků. Totéž uskutečnily i na jiných planetách. vyráběly nejen potřebné potraviny, nýbrž i určité mnohobuněčné protoplazmatické masy, shoggoty, schopné v hypnotickém stavu formování svých tkání do nejrůznějších druhů provizorních orgánů; čímž si vytvářely ideální otroky pro vykonávání náročné obecně prospěšné práce.

Jakmile Prastaří s hvězdicovitými hlavami na této planetě synteticky vytvořili své jednoduché potravinové formy a vyšlechtili si dostatečnou zásobu shoggothů, umožnili i jiným buněčným strukturám, aby se vyvinuly do podob živočišného a rostlinného života, s nimiž pak měli dále nejrůznější úmysly.

S využitím shoggothů, jejichž končetiny mohly být uzpůsobeny ke zvedání nesmírných břemen, se z malých, nízkých podmořských mést staly ohromné a závratné kamenné labyrinty podobné těm, jež později vyrostly i na souši. Mimořádně přizpůsobiví Prastaří trávili v jiných končinách vesmíru na souši velkou část času a pravděpodobně si uchovali řadu tradic spjatých s pevninským stavitelstvím.

Život se začal na planetě diferencovat. Byl mu umožněn nekontrolovaný vývoj, protože se nedostával do žádných konfliktů s dominantní rasou. Obtížné formy byly samozřejmě mechanicky vyhlazovány. Primitivní belhaví savci, byly využíváni suchozemskými obyvateli občas jako potrava, občas jako zdroj zábavy u něhož byly nepříliš zřetelně patrné i náznaky pozdějšího opičího a lidského vývoje. Též byly stvořeni Pnakočtí válcovití tvorové Tharogor. Nová těla Yith.

První válka

Vynoření nové pevniny v jižním Pacifiku mělo za následek zahájení zásadních změn. Některá podmořská města byla nenávratně zničena, to však nebyla nejhorší pohroma.

Pak z temných prázdnot vesmíru přicestovali ze zelené hvězdy Xoth ti sémě Cthulhu. Budovali svá obydlí ve vodách. Počala prvá válka. Mnoho na obou stranách zemřelo. Nepamatovali si důvod proč měli přijít, nevěděli jaké nutkání je k tomu donutilo. Bojovali bezhlavě bitvy o území. Ač nevěděli že jejich osudem je umírat bok po boku v již předem prohnané válce. Cthulhu zahnali Prastaré zpět do moře.

Válka s Mi Go

Během jury se Prastaří museli vypořádávat s novou nepřízní osudu v podobě další invaze z mezihvězdného prostoru - tentokrát šlo o polohoubovité, polokorýšovité tvory pocházející z planety ztotožnitelné s dalekým Plutem; tvory bezpochyby odpovídající bytostem figurujícím v určitých bázlivě popisovaných legendách severní vysočiny jež jsou v Himálajích známí jako Mi-Go. Mi-Go nakonec Prastaré vypudili ze severních zemí, ačkoli neměli prostředky, aby je ohrozili i v moři. Starobylá rasa se tak začala postupně stahovat zpátky do své původní domoviny.

Yith za pomocí své mocné techniky bojovali proti všem, s vírou v uzavření smíru. Dále projektovali své mysli do minulosti i budoucnosti, aby diplomaticky stvořili alianci.

Yith věděli ze svých výprav že jak plemeno Cthulhu, tak i Mi-Go byli tvořeni hmotou radikálně se lišící od života na Zemi. Tyto živočichové se uměli měnit a obnovovat způsobem, který byl pro pozemské protivníky nemyslitelný, pocházeli z ještě vzdálenějších koutů vesmírného prostoru. Prastaří, navzdory své abnormální houževnatosti a nezvyklým životním pochodům, byly striktně materiální stvoření a svým původem museli vcházet ze známého časoprostorového kontinua. Stejně jako momentální těla Yithů.

Plemeno Cthulhu vynikalo brutální silou, Prastaří intelektem a Mi Go neskutečně technickou vyvinutostí.

První kontakt

Bez varování přišli Pradávní Z'ha'dum, zástupci děsivé staré rasy částečně polypoidních a naprosto cizích bytostí, které přišly z vesmíru z nekonečně vzdálených kosmů na Zemi a další tři planety sluneční soustavy. Byly jen částečně hmotné povahy - jak hmotu chápeme my - a jejich typ vědomí a způsob vnímání neměly s pozemskými organismy skoro nic společného. Například jejich smysly nezahrnovaly zrak; jejich mentální svět byl tvořen zvláštní soustavou vjemů nevizuální povahy. Byly však dostatečně materiální, aby užívaly hmotné nástroje, pokud se vyskytovaly v částech vesmíru, kde byly tyto k dispozici; a vyžadovaly přístřeší - byť velice podivné.

Ačkoli jejich smysly dokázaly proniknout všemi materiálními bariérami, jejich substance to nesvedla; navíc je mohly zcela zlikvidovat jisté formy elektrické energie. Uměly se pohybovat ve vzduchu navzdory faktu, že neměly křídla či jakýkoli jiný viditelný prostředek levitace. Jejich mysli byly takové povahy, že Velká rasa s nimi nedokázala nijak komunikovat. Byl to Stín který přišel z hlubin času. Zabíjeli vše co bylo pošpiněno životem.

Když tyto bytosti obsadily Zemi, postavily si mohutná čedičová města z věží bez oken a začaly strašlivě týrat tvory, s nimiž přišly do styku. Na místech kam dopadly jejich otrávené údy čněly ohyzdné čedičové sloupy do závratných výšin, jejich pevnosti.

Yith, plémě Cthulhu, Mi Go i Prastaří umírali a mísili svou krev na bojišti. Buď se mohli spojit proti Pradávným nebo zemřít.

Výpady dávných bytostí musely být nepopsatelně hrůzné, neboť jednou provždy ovlivnily psychologii celé Velké rasy. Neměnné ovzduší děsu se vyznačovalo takovou intenzitou, že nikde nebyla zmiňována ani podoba těchto dávných bytostí.

Jedny zdroje se mlhavé zmiňovaly o nesmírné pružnosti a dočasné absenci viditelnosti, zatímco jiné útržkovité šeptání poukazovalo na ovládání a vojenské využívání silných větrů. S bytostmi se spojovaly i nezvyklé kvílivé zvuky a kolosální stopy tvořené pěticí kruhových otisků.

Pradávní ovládali tok částic, jejich tělo zakřivovalo časoprostor. Oběti umírali v nekonečné agonii rozpadu na prvočinitele. Nezbylo skoro nic co by po mrtvých zůstávalo. Jen kvílivý zvuk z ohavných úst Pradávných mohl přehlušit nezemský nářek umírajících tvorů.

Stvoření aliance Starších bohů

Bylo zjevné, že nadcházející zkáza, které se Velká rasa tak silně obávala - zkáza, která měla jednou vyslat miliony bystrých myslí přes propast času do cizích těl v daleké budoucnosti -, se týkala konečného úspěšného výpadu těchto starobylých bytostí.

Tuto hrůzu jasně předpověděly mentální projekce do budoucích časů a Velká rasa došla k závěru, že by jí neměl čelit nikdo z těch, kdo se jí mohl vyhnout. Z pozdější historie Země věděla i to, že výpad měl být otázkou pomsty, nikoli snahou znovu osídlit vnější svět - projekce Velké rasy totiž ukázaly příchody a zániky dalších ras, které nestvůrné bytosti z dávných věků nijak neohrožovaly. Možná tyto bytosti nakonec před měnícím se a bouřemi bičovaným povrchem Země daly skrytým útrobám přednost, protože se nemusely rozhodovat na základě přítomnosti světla. Možná postupem věků také pomalu ztrácely sílu. Ostatně bylo známo, že v době broučí civilizace následující po lidstvu, jejíž mysli obsadila stěhující se Velká rasa, pradávné polohmotné bytosti už neexistovaly.

Mezitím se tedy Velká rasa udržovala ve stavu bdělosti a navzdory ustrašenému vymýcení tohoto tématu z běžné komunikace a viditelných záznamů měla neustále připravené všechny své mocné zbraně. A v okolí zatarasených příklopů a temných starobylých věží bez oken se pořád vznášel stín nepojmenovatelného strachu.

všechny čtyři rasy začaly spolupracovat a za pomocí elektromagnetických zbraní porazili Pradávné stíny a zahnali je pod zemský povrch. Na těch místech byly zbudovány nejstřeženější základny. R'lyeh kde Velký Cthulhu přebývá hlídajíc jeden z příklopů. Giza kde později hlídali potomci Prastarých. Pnakotus hlavní město Yith a mnoho dalších.

Uzavřeli dohodu a stali se aliancí Starších Bohů. Společnými silami zahnali Temné Pradávné do jeskyních útrob Země a zapečetily vchody do ohavných slují slovy smlouvy.

V pohotovosti byla udržována početná armáda - jež využívala zbraně podobné fotoaparátům vysílající strašlivé elektrické výboje -, o jejímž účelu se hovořilo jen zřídka, ale jenž byl nesporně spjat s neutuchajícím strachem z temných prastarých rozvalin bez oken a z ohromných zatarasených příklopů v nejhlubších podzemních vrstvách. Tam přízračné polohmotné cizí bytosti tlely v černém podzemí, kvůli jejichž neviditelné a větru podobné síle byly zataraseny příklopy a kvůli nimž byly rozestavěny vždy bdící hlídky.

S Cthulhu i Mi Go byl sjednán mír. Prastaří si udrželi vládu nad mořem a starými zeměmi. Cthulhu pacifické souostroví a Mi Go severní země.

Druhý konflikt

Temní letci dřímali v nenávisti v hlubinách a čekali na svůj návrat. Yith střežili zapomenuté průchody mocnými zbraněmi. S věděním že jejich čas znovu přijde.

Jednoho dne v místě dnes zvaném Australie prolomili slova úmluvy a vyvalili se ven. Velká Rasa v aktu záchovy života na planetě použila svou nejmocnější zbraň namířenou přímo do centra svého nynějšího domova. Většina z Velké Rasy projektovala svá vědomí do času kdy Země byla opět čistá. Síla zbraně byla ohromná, pro Velkou Rasu nečekaná. Otřásla celou Zemí. Tehdy se do hlubin potopila Citadela R'lyeh kde nyní hlídá nad poklopem Cthulhu, který čeká a sní. Australská země se stala pouští a pohřbila Pnakos pod sutiny spolu s Temnotou. Cthulhu bdí na stráži stejně jako jiní kteří uzavřeli smlouvu. Čekají a sní.

A tmavý R'lyeh se potopil do vln velkého moře kde Cthulhu zůstal uvězněn uvnitř černé dvorany. Tam dodnes Cthulhu čeká a sní. Čeká dne kdy se jeho prokleté město opět zvedne nad vlny toho tmavého oceánu. Ale přece stále velí a slouží Velkému knězi a Kněžce. Dagonovi a Hydře, které děti Hlubinní volají Otec a Matka. A DĚTI HADA ZMIJE volají YIG otcem.

Válka Shoggotů

Od prvopočátku byli ovládáni prostřednictvím hypnotické sugesce ze strany Prastarých, kteří modelovali jejich tuhou, avšak pružnou hmotu do nejrůznějších, v dané chvíli potřebných končetin a orgánů. Nyní ale shoggothi občas schopností sebemodelování používali sami a nezávisle a nabývali různých imitativních forem, jež jim původně vštípili Prastaří sugescí. Je možné, že se u nich vyvinul polostálý mozek, jehož samostatná a občas umíněná vůle odrážela vůli Prastarých, aniž by se jí vždy kořila.

V normálním stavu šlo o beztvaré bytosti tvořené vazkým rosolem, který vypadal jako shluk bublin. Každý v kulové fázi dosahoval průměru přibližně čtyř a půl metru. Vyznačovali se však neustále proměnlivým tvarem a objemem, přičemž občas spontánně, či na základě sugesce, vyháněli dočasné výrůstky nebo si vytvářeli orgány zraku, sluchu a řeči, jimiž napodobovali své pány Jejich podivná nepoddajnost se datuje asi od poloviny permu, přibližně před 150 miliony lety, kdy jim oceánští Prastaří vyhlásili regulérní válku za účelem opětovného podmanění.

Obrazy tohoto konfliktu a obvykle bezhlavých, slizem pokrytých Prastarých,. padnuvších za oběť vraždění shoggothů, působily i přes propast nekonečných věků neuvěřitelně hrůzostrašně. Prastaří užili proti vzbouřivším se bytostem zvláštní zbraně působící narušení molekulárních struktur a nakonec dosáhli drtivého vítězství.

Shoggothi byli ozbrojenými Prastarými opět zkroceni a ujařmeni. I když během povstání shoggothi prokázali schopnost přežívat i mimo vodní prostředí, tento vývoj u nich nebyl nijak podporován, protože jejich užitečnost na souši by se jen stěží mohla měřit s potížemi plynoucími z jejich ovládání.

Prastaří byli válkou s Shoggothy vyčerpáni a jejich civilizace pomalu ale jistě upadala do bahna dekadence a rozkladu.

Stín

K čemu je noc po níž nenásleduje den? Temnota dále sužuje Zemi z jejích útrob a čeká až hvězdy budou správně, tehdy znamení pozbudou svou moc a Temnota opanuje Zemi. Tehdy moře se rozestoupí novým kontinentům a zapomenutá citadela opět políbí nebesa.

Přijde čas kdy z nebes začne padat popel a Kn'thrak čas velké temnoty nás zahalí. Smrt sama počne růst, pojídat hvězdy v prázdnotě temnoty. Jejich jsou spáry jež trhají maso od kostí. Jejich je otrávený dráp. Jejich počty vzrostou a zadusí náš rod. Budeme se brodit ve vlastní krvi a hnijící maso bude náš chléb. S kvílícím vichrem temný věk započne.

Ze zapečetěných kavern se vyvalí Kn'thrak Velká temnota a Cthulhu naposledy před smrtí rozevře křídla. Vše zhyne přijde čas Velkého umírání.


Komentář

V Lovecraftově mýtu se vždy vznášel stín absolutního zla, něčeho co je finálním koncem human species. Ti kdo do Mýtu opravdu začali vidět, tak jen s těží mohli identifikovat bytosti v ní něm vystupující jako něco špatného.

Každá z Lovecraftových novel nám odhalila kousek jeho Mýtu. Jako první Dream Quest to Unknown Kadath napsaný mezi lety 1926 – 27 nám vyjevil, že Ulthar, Sarnath, Mnar a další z bájných měst je ve skutečnosti ve Snové zemi. Už tehdy docházelo k překvapivému vyjevení, že strach nahánějící bytosti jsou ve skutečnosti jen hrůzné na pohled, ale jinak se s nimi dá i přátelit. Ghulové mají mezi sebou Pickmana, čitatelé Pickman model museli jeho osud brát za zpečetěný. Pickman je ve své nové podobě přešťastný a Cartera doprovází valnou část novely. A k tomu si vesele kuvíká.

Night gaunti, vyzábliny, kerých se Lovecraft panicky obával ve svém mládí, neboť ho unášely právě do Dreamlandu, jsou když nic jiného tak spolupracovníci Cartera a sehrají důležitou roli v jeho dosažení bájného Kadathu.

Druhé velké odhalení jsem si mohli přečíst v Horách šílenství. Napsaných roku 1931. Zde byly popsané bytosti, které jak se zdálo jsou pravými Prastarými. Rasou jež sestoupila z hvězd a obývala svět dávno před člověkem, postavila velká města a dokonce omylem stvořila člověka a vlastně všechen život na Zemi. Stvořili i amorfní bytosti, shoggothy. Zdálo se i že Lovecraft nakonec z Prastarých udělá rasu, která si zaslouží sympatie. Roztomilé soudky s hvězdicovitou hlavou nadané velkým intelektem a chapadly. V poslední části novely přímo říká narrator, že mu bylo těch tvorů líto, byli to lidé z jiného času. Skoro vše dokonale zapadalo. Až na jednu jedinou větu v Dunwich Horror napsané o 3 roky dříve v roce 1928.

„Když upadal do blouznění, zmiňoval se o vskutku děsivých věcech, mezi něž patřily zběsilé výzvy, aby se zničilo cosi v zabedněném statku, a fantasmagorické narážky na jistý plán vyhlazení celého lidského plemene a veškerého živočišného a rostlinného života z povrchu zemského jakousi strašlivou prastarou rasou bytostí z jiné dimenze. Křičel, že Země se ocitla v nebezpečí, protože ony Prapůvodní bytosti touží po jejím vyklizení a odtažení ze sluneční soustavy a materiálního vesmíru do jakési jiné úrovně či fáze bytí, z níž kdysi, před miliardami let, odpadla. Jindy se zase hlasitě dožadoval obávaného Necronomiconu a Remigiovy Demonolatreie, v nichž doufal najít nějakou formuli, jež by zastavila hrozbu, kterou přivolal.

"Zastavte je, zastavte je!" volal. "Ti Whateleyovi je měli v úmyslu vpustit na zem, a to nejhorší tu pořád hrozí! Řekněte Riceovi a Morganovi, že je třeba něco udělat - tápeme v temnotě, ale já vím, jak připravit prášek... Nikdo to nekrmí od druhého srpna, kdy tady Wilbur došel své smrti, a tímto tempem..."

Křičel, že Země se ocitla v nebezpečí, protože ony Prapůvodní bytosti touží po jejím vyklizení a odtažení ze sluneční soustavy a materiálního vesmíru do jakési jiné úrovně či fáze bytí, z níž kdysi, před miliardami let, odpadla. Toto je asi nejdůležitější věta celého Dunwich horror. Další střípky jsou v pasáži Necronomiconu.

"Nelze si ani myslet [zněl text, který si Armitage v duchu překládal], že člověk je buď nejstarším, či posledním z vládců země, nebo že obecná masa života a hmoty kráčí bez doprovodu. Prastaří byli, Prastaří jsou a Prastaří budou. Nikoli ve sférách, jež známe, nýbrž mezi nimi, kráčejí vznešení a původní, prosti tělesné dimenze a pro nás neviditelní. Yog-Sothoth zná bránu. Yog-Sothoth je branou. Yog-Sothoth je klíčem a strážcem brány. Minulost, přítomnost, budoucnost, vše je v Yog-Sothothovi jedním. Ví, kudy Prastaří v minulosti prošli a kudy znovu projdou. Ví, kde chodili po polích pozemských a kde po nich stále chodí a proč je nikdo při jejich cestě nemůže zřít. Podle jejich zápachu mohou lidé občas určit, že jsou nedaleko, ale nikdo nepozná jejich podobu kromě jejího odrazu ve tvářích těch, jež zplodili v lůně lidském; a těchto je celá řada, liší se podobou od nejdokonalejšího modelu lidského až k tvaru neviditelnému či nehmotnému, jímž jsou Oni sami. Kráčejí nespatřeni a nečistí na místech osamění, kde byla pronesena Slova a kde byly v patřičné době zavyty Obřady. Vítr drmolí jejich Hlasy a země hučí jejich Vědomím. Lámou les a drtí město, leč ani les, ani město nespatří ruku, která ničí. Poznal Je Kadath v chladné pustině, a kdo z lidí zná Kadath? Ledové pláně Jihu a potopené ostrovy Oceánu uchovávají kameny, na nichž je vyryta Jejich pečeť, ale kdo popatřil na zmrzlé město nebo na zapečetěnou věž už dlouhé věky ověšenou mořskými řasami a mušlemi? Velký Cthulhu je Jejich bratrancem, ale i on Je může zřít pouze matně, Iä! Shub-Niggurath! Poznáte Je podle nečistého puchu. Mají ruku u vašeho hrdla, nevidíte Je však; a jejich obydlí je totožné s vaším střeženým prahem. Yog-Sothoth je klíčem k bráně, kde se dotýkají sféry. Tam, kde Oni kdys vládli, vládne nyní člověk; tam, kde člověk nyní vládne, budou vládnout zase Oni. Po létu nastává zima, a po zimě léto. Čekají trpělivě a mocně, poněvadž se zde opět chopí vlády."

a nakonec líčení toho když Dunwichská hrůza konečně vylezla ze stodoly ven.

"Ano, paní Coreyová," ozýval se ze společné telefonní linky Sallyin rozechvělý hlas, "Cha'ncey se teďka přiřítil zpátky a byl tak vyděšenej, že ze sebe skoro nemoh vypravit slovíčka! Řiká, že statek starýho Whateleyho bouchl, všude kolem se válí hromady dřeva, jako by byl vevnitř dynamit; nepropadlo se jenom dolní patro, ale to zas pokrývá jakási mazlavá hmota, která smrdí na sto honů a kape z vokrajů na zem v místech, kde to rozházelo ty boční stěny. A na dvoře jsou pak vidět hrozný stopy - velký kulatý šlápoty větší než prasečí hlavy, zalitý tím hnusem, který zůstal na tom vybouchnutým domě. Cha'ncey řiká, že vedou na louku, kde je zválený velikánský místo větší než stodola a všude, kam se to pohnulo, je proražená vohrada.

Konečné odhalení Lovecraftova děsu přichází v novele Stín z hlubin času. Předposlední práci Lovecrafta. A poslední novele vůbec. Zde je konečně odhalena pravá podoba ohavnosti, té nejhorší kterou si jen lze představit. Lovecraft jim ani nedal jméno. Jen je popsal. Později se ustálil název Létající polypy. Rasa, která byla většinou naprosto přehlížená jsou oni strašliví Prastaří.

Ve Stínu z hlubin času se píše.

Výpady dávných bytostí musely být nepopsatelně hrůzné, neboť jednou provždy ovlivnily psychologii celé Velké rasy. Neměnné ovzduší děsu se vyznačovalo takovou intenzitou, že nikde nebyla zmiňována ani podoba těchto dávných bytostí. Jasnou představu o jejich vzhledu se mi nepodařilo nikdy získat. Jedny zdroje se mlhavé zmiňovaly o nesmírné pružnosti a dočasné absenci viditelnosti, zatímco jiné útržkovité šeptání poukazovalo na ovládání a vojenské využívání silných větrů. S bytostmi se spojovaly i nezvyklé kvílivé zvuky a kolosální stopy tvořené pěticí kruhových otisků.

Kruhové otisky korespondují s manifestací Dunwichské hrůzy. Jako konečné utvrzení oné pravdy je pak věta. „Bylo zjevné, že nadcházející zkáza, které se Velká rasa tak silně obávala - zkáza, která měla jednou vyslat miliony bystrých myslí přes propast času do cizích těl v daleké budoucnosti -, se týkala konečného úspěšného výpadu těchto starobylých bytostí.“

Ano toto je právě onen čas kdy se brána Yog Sothoth otevře. Rase bytostí z jiného časoprostoru.

Podle těchto útržkovitých informací se obavy zakládaly na existenci děsivé staré rasy částečně polypoidních a naprosto cizích bytostí, které přišly z vesmíru z nekonečně vzdálených kosmů a které Zemi a další tři planety sluneční soustavy ovládly asi před 600 miliony lety. Byly jen částečně hmotné povahy - jak hmotu chápeme my - a jejich typ vědomí a způsob vnímání neměly s pozemskými organismy skoro nic společného. Například jejich smysly nezahrnovaly zrak; jejich mentální svět byl tvořen zvláštní soustavou vjemů nevizuální povahy.

Lovecraft je nazývá krom jiného též Elder Things, důvod byl asi ten že opravdu nevěděl jak pojmenovávat své entity a tak jim všem říkal Old Ones a Elder Things.

Po celém světě se pořádají oslavy Cthulhu, Sotague, Nyarlathotepovi, Azathothovi, Hasturovi, aby přinesli na tento svět nové dominium. Jenže „Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn“, „Ve svém domě v R'lyehu mrtvý Cthulhu čeká a sní“ Je spíše něco jiného než varování o příchodu Cthulhu. Ono mrtvý může znamenat budoucí čas, ve smyslu osudu. Mrtvý Cthulhu je ve skutečnosti správně Ten který bude mrtvý čeká a sní. Skutečnost je tedy dozajista jiná než která je tradovaná. Ten Stín, který je špatně nazýván Prastaří, není vůbec stín křídel Cthulhu, ale Beztvarých letců, létajících sadistů či jednoduše Polypů. Cthulhu ve skutečnosti v Rlyehu nečeká na příchod vlády svého království ale na dobu kdy se znovu Rlyeh vynoří a s ním Polypy zapečetěné za dveřmi které ustavičně hlídá spolu s ostatními „bohy“.

O tom že Yith manipulovali s osudy všech na planetě svědčí toto.

„Dozvěděl jsem se - ještě předtím, než mé bdělé já prostudovalo paralelní případy či starobylé mýty, z nichž se nesporně zrodily všechny sny -, že bytosti kolem mne náležely k největší pozemské rase, která ovládla čas a do každého věku vyslala na průzkum své mysli. Věděl jsem také, že jsem byl vyrván ze své vlastní doby, zatímco jiný tvor v té době užíval mé tělo, a že několik dalších podivných bytostí v mém okolí obývaly podobně zajaté mysli. Měl jsem dojem, že jakýmsi zvláštním jazykem, vycházejícím ze cvakání klepet, hovořím s vypuzenými intelekty z každého koutu sluneční soustavy. Byla tu mysl z planety, kterou známe pod jménem Venuše, která bude žít v nekonečně vzdálené budoucnosti, a mysl pocházející z jednoho z vnějších měsíců Jupitera z minulosti vzdálené šest milionů let. Z pozemských myslí tu bylo několik zástupců okřídlené polorostlinné rasy s hvězdicovitou hlavou, obývající v zapomenutých dobách Antarktidu; jeden zástupce plážích lidí z mytické Valusie; tři zástupci chlupatých předlidských hyperborejských uctívačů Tsathogguy; jeden zástupce neskutečně odporných Čo-čo; dva zástupci pavoucích obyvatel z poslední pozemské epochy; pět zástupců otrlého broučího rodu bezprostředné následujícího po lidstvu, do něhož Velká rasa jednoho dne tváří v tvář strašlivému nebezpečí hromadně přemístí své nejbystřejší mysli; a několik zástupců rozličných větví lidstva. Hovořil jsem s myslí muže jménem Jiang-Li, filozofa z kruté říše Can-Čan, jež vznikne v roce 5000 našeho letopočtu; s myslí vojevůdce snědého národa velkých lebek zdržujícího se před 50 000 lety v jižní Africe; s myslí mnicha Bartolomea Corsiho žijícího ve dvanáctém století ve Florencii; s myslí lomarského krále, který vládl této úděsné polární zemi před sto tisíci lety, než do ní ze západu vtrhli podsadití žlutí Inuitové.

Rozmlouval jsem s myslí Nug-Sotha, kouzelníka temných dobyvatelů ze sedmnáctého tisíciletí našeho letopočtu; s myslí Římana Tita Sempronia Blaesa, který byl kvestorem v době Sullově; s myslí Chefnése, Egypťana z 14. dynastie, který mi sdělil strašlivé Nyarlathotepovo tajemství; s myslí kněze prostředního království Atlantidy; s myslí Jamese Woodwillea, suffolkského gentlemana z doby Cromwellovy; s myslí peruánského dvorního astronoma z předinckého období; s myslí australského fyzika Nevila Kingstona-Browna, který zemře v roce 2518; s myslí arcimága zmizelé Yhe v Pacifiku; s myslí Theodotida, řeckobaktrijského úředníka z druhého století před naším letopočtem; s myslí starého Francouze Pierre-Louise Montagnyho z doby Ludvíka XIII.; s myslí cimmerského náčelníka z doby 15 000 let před naším letopočtem; a s tolika dalšími myslemi, že můj mozek nedokáže všechna děsivá tajemství a úžasné zázraky, jež se od nich dozvěděl, ani obsáhnout.“

Možná se ptáte proč Yith, když věděli, že osud Vesmíru je nakloněn nepřicestovali na Zemi dříve, nebo ještě lépe. Proč nezabránili sobě samým v otevření brány Polypům. První otázka jede vyřešit logicky. Tharogor byly první rasou na Zemi, kterou by si Yith vybrali za svá nová těla. Soudky byly sami o sobě velmi vyspělé a jejich intelekt se při souboji hodil. Nemluvě o tom že vyšlechtili právě Tharogory z Pnakosu. Tharogorové měli silně vyvinutou psionickou abilitu a perspektivní možnosti vývoje. Pokud by Yithiané obsadili masově Soudky ztratili by tím mocného spojence. Je dosti pravděpodobné, že vyšlechtění Tharogorů bylo iniciováno právě Yithy. Ti si navrhli vozidla přesně na míru. Yith jsou bytosti éterické povahy, srovnejte Yith, Vorlony, Antiky a tu kouli z Futurami co chtěla randit s Leelou.

Důvod proč nezabránili sami sobě je vědecké povahy. Na OSLEL.cz vyšel článek o stroji času.

Zde link. http://osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=1394

Asi nejrafinovanější námitka proti stroji času spočívá v empirickém důkazu. Pokud je známo, žádní cestovatelé z budoucnosti mezi námi nejsou. Ne, že by to bylo úplně definitivní, ale leccos to napovídá. Pokud jde o Oriho model, je ale vše v nejlepším pořádku. Jeho strojem času se totiž dá dostat jenom do okamžiku, ve kterém byl vyroben, dál ne.“

Víme že schopnost Yith cestovat časem je vědecké povahy, na základě přístroje. Podle modelu time travellingu tedy lze cestovat do minulosti jen do doby kdy byl sestrojen přístroj dál ne. Yith potom co zmršili osud Universa museli být doslova utopeni ve vlastní vině. A tedy začali dělat vše pro prevenci proti Polypům. Stestrojili stroj času a začali pátrat. Vystopovat Zvěstovatele zkázy Ghrotha, který dle proroctví zlomí pečeť už nemohlo být tak těžké. A tak je cesta zavedla na Zemi. A začali tvořit armádu. Průzkumem zjistili, že Polypy porazí. Ale za cenu toho že momentální život na Zemi padne.

Soudky (Prastaří) nakonec uzavřeli smír s plemenem Cthulhu. Nejspíše právě proto protože jak praví známé heslo sjednocující i nejzapřísáhlejší nepřátele, Enemy of my Enemy is my Friend. Veškeré bytosti brání Univers před zničením od těchto tvorů z hlubin. To neznamená že jsou lidé nějak důležití v tomto boji. Naopak, jsou mravenci na obrovském bojišti. Ale ti co se považují za uctívače Cthulhu jsou ve skutečnosti, což mě osobně vyrazilo dech, v mezích etiky ti dobří.

Všechny rasy přítomné na Zemi naserou ve válkách Polypy. A ty se jim až nadejde konečné zůčtování pomstí měrou vrchovatou. Oko za Oko, tentakule za tentakuli, nepopsatelný orgán za nepopsatelný orgán. Po konečném vyhlazení, se povede přeživším přežít, ale život na Zemi vymře. Až o eony později osídlí zdecimovanou planetu hmyzí civilizace (hmyz je oddolný vůči nepřízni počasí i radiaci)

Yog Sothoth který zná bránu a je brána je jednoduše Univers, s velké pravděpodobností to je stav Universa, Brána do jiného časoprostoru. Yog Sothoth je v překladu zhruba Konjunkce planoucích znamení. Obcování s Yog Sothoth od Whatleyových je jednoduše obcování s tím z Vnějšku Universa. Lavinie asi při sexu s Polypem zešílela a zbělala. Ač to bylo nejspíše provedeno procedurou podobnou ex vitro. Žádný perverzní porno bych v tom nehledal … i když …


V docela známé knize, říká se jí Bible Svatá je od mého jmenovce nudně líčaná událost Armageddon. Krom toho že to vypadá jako příchod Nibiru tu jsou i jiné zajímavosti. V závorkách můj komentář.

6Těch sedm andělů se sedmi polnicemi se pak připravilo k troubení.
7Když zatroubil první anděl, nastalo krupobití a oheň smíšený s krví a bylo to svrženo na zem. Shořela třetina země, shořela třetina stromů a shořela veškerá zeleň.

(meteorický roj)


8Když zatroubil druhý anděl, jako by byla do moře vržena veliká ohnivě planoucí hora. Třetina moře se obrátila v krev 9a v tom moři zemřela třetina stvoření majících duši a třetina lodí byla zničena.

(trochu větší meteorit)


10Když zatroubil třetí anděl, spadla z nebe veliká hvězda hořící jako pochodeň a padla na třetinu řek a na prameny vod. 11Jméno té hvězdy je Pelyněk. Třetina vod se tehdy obrátila v pelyněk a mnoho lidí kvůli těm vodám zemřelo, neboť zhořkly.

(Pelyněk, jeden z druhů pelyňku je Černobýl. Tedy nejspíše radioaktivní spad)


12Když zatroubil čtvrtý anděl, byla zasažena třetina slunce, třetina měsíce a třetina hvězd, aby se jich třetina zatměla a třetina dne neměla světlo a podobně i noc.

(z těch třetin aby se jeden posral že? Jednoduše řečeno něco velkého způsobí naráz zatmění Měsíce, Slunce a zacloní výhled na hodně hvězd.)


13Potom jsem uviděl, jak prostředkem nebe letí jakýsi orel, a slyšel jsem ho hlasitě křičet: „Běda, běda, běda obyvatelům země! Ještě tři andělé mají zatroubit na své polnice!“

(Letadlo, popřípadě Aštar či Soudky, nebo Cthulhu kterému hoří koudel u prdele, přichází totiž Velké umírání)

1Když zatroubil pátý anděl, uviděl jsem hvězdu, jež spadla z nebe na zem a byl jí dán klíč od bezedné propasti. 2Když tu bezednou propast otevřela(v anglickém překladu propast nahrazeno slovem Abbys) , vystoupil z propasti dým (Smoke) jako dým z veliké pece a dýmem té propasti se zatmělo slunce i ovzduší.

(Hodně velký stelární objekt, šutr, Nibiru, či v našem Mýtu Ghroth zvěstovatel zkázy, který má podle Zjevení Glaaki probudit Prastaré tj Polypy, už nezakrývá jen třetinu prdele, teda oblohy, ale mašíruje si to v kolizním kurzu na zem. IMPakt vyprostí Polypy a jako černý dým se vyvalí z abyssu, podzemí kde byli uvězněni)

3Z toho dýmu pak vyšly na zem kobylky, jimž byla dána moc, taková moc, jakou mají pozemští štíři. 4Bylo jim řečeno, aby neškodily trávě na zemi ani žádné zeleni ani žádnému stromu, jenom lidem, kteří nemají na čele Boží znamení. 5Nemohly je zabíjet, ale trýznily je po pět měsíců a jejich trýznění bylo jako trýznění od štíra, když bodne člověka. V těch dnech budou lidé hledat smrt, ale nenaleznou ji; budou toužit zemřít, ale smrt od nich uteče.

7Vzhledem byly ty kobylky podobné koním připraveným k boji. Na jejich hlavách byly jakoby koruny podobné zlatu a jejich tváře byly jako tváře lidí. 8Měly vlasy jako vlasy žen a jejich zuby byly jako lví. 9Také měly pancíře jako pancíře ze železa a zvuk jejich křídel byl jako zvuk vozů, když množství koní běží do boje. 10Měly ocasy s bodci jako mají štíři a v těch ocasech měly moc ubližovat lidem po pět měsíců. 11Měly nad sebou krále, anděla propasti, který se hebrejsky jmenuje Abaddon a v řečtině má jméno Apollyon, Zhoubce.

(dobrá kobylky co vypadají jako lidé, mají vlasy jako ženy a zuby jako lvi jsou ve stylu směšné goetie. Takže místo roztomilých kobylek si představte cosi jako kouř z Lostu. Abilita kobylek trýznících oběti je létajícím sadistickým polypům vlastní. Smrt je dost podobná tomu co líčí HP ve Stínu z hlubin času. Polypy jsou vidět pouze matně jako černý kouř. Kobylky mohou být literárně pojaté útoky jejich divno orgánů. Že nemají škodit ničemu jinému než lidem je docela logické když o pár dní předtím jak píše Jan cosi sežehlo veškerou vegetaci a živočišstvo, z čehož lze soudit že už zbyli jen lidé. Nebo také díky faktu že Polypy si užívají mučení jen vyšších forem života.)


Dále už je to vážně nuda.

12První „běda“ pominulo, hle, dvojí „běda“ se blíží!

13Když zatroubil šestý anděl, uslyšel jsem jakýsi hlas ze čtyř rohů zlatého oltáře, který je před Boží tváří, 14jak řekl šestému andělu s polnicí: „Rozvaž ty čtyři anděly, kteří jsou svázáni u veliké řeky Eufrat!“ 15Tehdy byli rozvázáni ti čtyři andělé, připravení pro tu hodinu, den, měsíc a rok, aby pobili třetinu lidí. 16Jejich vojsko čítalo dvě stě milionů jezdců – zaslechl jsem totiž jejich počet.
17Ve vidění jsem spatřil koně a na nich jezdce s pancíři v barvě ohně, hyacintu a síry. Hlavy těch koní byly jako hlavy lvů a z tlam jim vycházel oheň, dým a síra. 18Těmito třemi ranami, ohněm, dýmem a sírou, jež jim vycházely z tlam, byla pobita třetina lidí. 19Moc těch koní je v jejich tlamách a ocasech. Jejich ocasy jsou jako hadi s hlavami, a těmi šíří zkázu.

(vojenské zbraně, tanky s takooovými děly.)


20Ostatní lidé, kteří nezemřeli těmito ranami, však nečinili pokání ze skutků svých rukou; nepřestali se klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, kamene a dřeva, které nevidí, neslyší ani nechodí. 21Nečinili také pokání ze svých vražd ani ze svého čarování, ze svého smilstva ani ze svých krádeží.

15Tehdy zatroubil sedmý anděl a v nebi zazněly mocné hlasy říkající:
„Království světa
se stala královstvím našeho Pána
a jeho Mesiáše,
jenž bude kralovat na věky věků!“
16Tehdy těch čtyřiadvacet starců, kteří sedí na svých trůnech před Božím obličejem, padlo na tváře a klanělo se Bohu 17se slovy:
„Děkujeme tobě, Pane Bože Všemohoucí,
který jsi a kterýs byl,
že ses chopil své veliké moci
a ujal ses kralování!
18Národy se vzbouřily, ale přišel tvůj hněv,
přišel čas soudu nad všemi mrtvými
a čas odplaty pro tvé služebníky, proroky a svaté
i pro všechny, kdo ctí tvé jméno, malé i veliké,
přišel čas zkázy těch, kdo kazí zem.“
19Tehdy se otevřel Boží chrám v nebi a v jeho chrámu byla vidět truhla jeho smlouvy. Nastalo veliké blýskání, hlasy a hromobití, zemětřesení a veliké krupobití.

(blablabla. Humorné na tomto odstavci je Ostatní lidé, kteří nezemřeli těmito ranami, však nečinili pokání ze skutků svých rukou; nepřestali se klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, kamene a dřeva, které nevidí, neslyší ani nechodí. Opravdu by mne zajímalo kde se jim promenádoval Jahve. A co by řekl Jan na dnešní šoupání Ježíše na zdi. Poslední část mluví o „jaderné zimě)


Doslov

První kdo vůbec spojil Polypy s těmi Prastarými katy je Donald Tyson. V kapitole Old Ones knihy Grioire of the Necronomicon.

Prastaří (Beztvarý letci) Prastaří byli, Prastaří jsou a Prastaří budou. Velká je jejich přízeň k těm kdo jim slouží, ale ještě větší je jejich zloba vůči nepřátelům. Kráčí po Zemi když hradby mezi světy povolí a Brána Yog Sothoth se doširoka rozevře. Za soumraku oni kráčí v mlžném ránu před Slunce východem. Když Měsíc a Slunce zkříží své cesty na Dračí hlavě (Caput Draconis) a znova na Dračím ocasu (Cauda Draconis) Oni kráčí. V den rovnodennosti oni kráčí zatímco v jiných ročních obdobích je rovnováha nastolena. Kukuřice na polích je stlačena dolů tam kde prošli a stromy vyrvané z kořenů. Země se třese hřmotem vzdálených bouří a vzduch čpí zápachem spálené síry. Díky tomuto zápachu lze poznat že jsou poblíž. Bez znalostí magie žádný zrak nemůže uzřít jejich nepřirozené tělo. Nejsou z tohoto světa, ale z vyšších sfér. Rozšířením sebe dolů do našeho prostoru můžou dosáhnout i těch nejzazších hlubin. Žádná ryba plavající pod povrchem nemůže vědět kde či čí ruka protne hladinu ani místa kde se tak stane. Dokonce nemůže poznat ani tvar tvora jemuž ruka patří. Díky jejich stopám na písečných dunách jich budete znát. Nohy silné jako kmeny statných dubů těla větší než těla největších zvířat a nakonec pět malých chodidel která do země tlačí pětiúhelníkový vzor.

Prastaří se zmocnili síly létání, ne pomocí křídel, oni křídla nemají, ale rytmickými pohyby jejich ohromných těl nahoru a dolu do vzduchu a silou jejich myslí. Jsou slepí když poměříme jejich zrak s tím člověku známým. Před eony, když rasa člověka ještě nevzkvétala žili Prastaří v mocných městech za zdmi které postrádaly okna. Mají smysl tak neznámé našemu světu, které jim vytváří obraz okolí. Málo moudrých na ně pohlédlo, ať skrze Alchymii či uměním magie. Ale ještě méně moudrých si dovolilo psát o těchto zakázaných záležitostech týkajících se jejich těl, která mají být jako vejcovitá masa svíjejících se výhonků.

Předávno Prastaří válčili proti Času nepodéhající rase ze světa Yith. Velká byla síla Prastarých avšak ještě větší byla síla vědy Yithianů. Veškeré znalosti minulosti a budoucnosti jim byly známy. Yithiané do vyhnanství pod zemí vypudily Prastaré z kamenných měst na povrchu prostých oken. Zapečetili vstup do jejich jeskyní masivními dveřmi z černého kamene. Zde byli jiní Starší ne ti z měst kdo se nepodíleli na válce ale uprchli do neb skrze Bránu Yog Sothoth. Ythiani se nepokusili nijak sledovat uprchlé Prastaré a Prastaří byly rozděleni. Ti svázaní uměním Yithianů dlí dole hluboko pod rozvalinami minulých měst Pánů času, ale Prastaří kteří se neúčastnili války stále dleli v éterických výškách mezi tímto světem a světy vyššími. Jen občas když hradby mezi světy jsou tenké, Brána se rozevře a oni vejdou do míst divokých, starých, nespatřených a neznámých.

Nemohou dlouho snášet povrch tohoto světa za eony se hvězdy změnily a jejich paprsky škodily tělu Prastarých. Jejich staří nepřátelé Yithiani odešli do budoucnosti, ale Prastaří nejsou schopni stvrdit svůj odkaz dokud hvězdy nedokončí jejich cesty oblohou a oni znovu přijdou z nebes jak již dávno učinili. Pak se Brána Yog Sothoth otevře a Prastaří sestoupí z nebes a povstanou ze svých hrobek aby znovu vystavěli města bez oken tam kde zůstanou pouze rozvaliny tohoto světa. Lidé se stanou jejich otroky jak již dříve byli. A mocný Cthulhu otiskne myšlenky napříč zemí a mořem do jejich snů. Jak tomu dělal než se R'lyeh potopil pod zčeřenou hladinu. Dlouho Prastaří dlící ve výšinách šlechtili v lůnech lidských žen hybridy kteří by mohli snášet jed z hvězd. Těm kdo jim pomohou v tomto záměru darují okultní znalosti a moc nad jinými lidmi. Někdy se toto hybridní potomstvo podobá otci a kráčí po zemi obrovské a neviditelné, zatímco jiné díky laskavosti jejich matek přijmou tvary které se více podobají lidskému tělu. Oni postrádají záměr těch kteří dlí ve výškách a poté hledají velké dílo Prastarých Práce Trapezohedronu. To je příčina proč tato rasa cestovala skrze obrovské vzdálenosti Vesmíru a skrz mnoho dimensí aby bydlela na této planetě. Potomci lidí kteří jim pomohou v jejich díle jsou odměněni a ti kdo jim překáží potrestáni.

Dlouhým chvalozpěvem z Necronomiconu se Brána Yog Sothoth otevře a cesta pro Prastaré bude volná. Ti sestoupí do připravených nádob z nižšího masa, jak těch smíšené krve tak těch jež jsou zcela lidmi. Jen smrtelníci s řádnou přípravou jsou hodnotnými nosit nějakou dobu duši Prastarých a sloužit jejich ohromnému dílu, navrácení a vyzvednutí padlé královny k jejímu prázdnému trůnu. Žádný smrtelník posedlý Prastarým nemůže jeho ducha nést déle než jeden cyklus měsíce bez zešílení. Jsou starověcí tak že to spočíst nelze a jejich cizí mysl není prospěšná mysli člověka. Ta se změní po čase v hnijící tkáň mozku a tekoucí shnilý sliz.

Velcí na nebesích jsou Prastaří, mrzký v prachu je člověk, ale větší než lidstvo jsou ti kdož se zasvětí do služby velkému dílu Prastarých. Vyčištění tohoto světa který se sám obnoví v její čistotě, a dovolí jí vystoupit zpět do jejího vysokého stavu, z jehož padla do této jámy kde nekonečně byla znesvěcena životem.

Tyson se snaží stvořit Mýtus, který Prastaré uvrhne do lepšího světla. Ale neuvědomuje si že jsou mimo tento Univers, jsou ve skutečnosti rakovinou, jako je rakovina v člověku. Tohoto se bál Lovecraft. Poté co se přestal bát Vesmíru našeho zjistil, že to nejhorší čeká za jeho prahem. Lovecraftovo dílo je nekompromisní. Až se jednou čas nachýlí a brána do jiného Universa se otevře, pak nám ani Cthulhu, ani Azathoth nepomůžou.

Lovecraft s rakovinou sžírající jeho Univers souboj prohrál v roce 1937 v nepřetržitých bolestech zemřel na rakovinu střeva. Ona smrt má hrozivý symbolický nádech. Lovecraft nakonec svým Beztvarým letcům neunikl. Tak jako neunikne nikdo jiný.

ForumKontakt
spodnilista