Robert E. Howard a jeho Tajemný Mythos

Robert E. Howard je Je znám především jako autor fantasy série s Barbarem Conanem v hlavní roli. Ve skutečnosti toho napsal mnohem víc a do universa Mythosu přispěl více, než vydatně. Zde je kronika jeho magického a drsného světa, která je po staletí předávána skrze známé svazky jako například Unaussprechlichen Kulten od badatele Friedrich Wilhelm von Junzte.

Šíře Mythosu Roberta E. Howarda je neuvěřitelná. Zde je jen letmé shrnutí. Které až příliš připomíná jiné prastaré mýty.  Na tomto shrnutí je patrné, i v jiných mytologických modelech tolik známé, protiřečení si, a rozvětvení do několika možných scénářů. Jako je například presentováno v zániku kontinentu Mu.

O zániku Atlantidy

Ostrov Bal-Sagoth poslední výběžek Atlantidy. Toto místo objevili Norové v dobách křížových výprav. Přeživší mluvili o vysoce rozvinuté civilizaci uctívající boha známého jako Gol-Goroth. Nejvyšší bůh Bal-Sagothu. Objevuje se jako gigantické stvoření podobné ropuše, s neuvěřitelně zlovolnou tváří. Někdy také na sebe bere podobu šupinaté entity s chapadly a netopýřími křídly. V dávných dobách byl uctíván krvavými oběťmi. Titulován byl jako Bůh temnot či Zapovězený Starý. Je možné, že byl uctíván i mimo Bal-Sagoth kultem zvaným Lidé z Monolitu, uctívajícím Černý kámen ve městě Xuthltan v Evropě, či v Chrámu Ropuchy stojícím v Honduraské džungli, tento chrám však může patřit Tsathogguovi. V chrámu je na prastarém trůnu mumie velekněze s náhrdelníkem ve tvaru ropušího boha.

Na Bal-Sagothu se uctíval ještě jeden neméně strašlivý bůh. Ptačí raptoru podobný bůh Gorth-Golka, nejspíše lze připodobnit k obřímu archeopteryxovi. Tento obrovský pták s jedním okem přebýval někde u Jižního pólu. Říká se, že Gorth-Golka byl vládce Shantaků.

Gorth-Golka byla sťata hlava při souboji s Vikingem. Na Atlantidě působila i bytost L’mur-Kathulos asociovaná s ligou Hastura. V starověku adepti museli podstupovat strašlivé testy, aby se mohli stát jedním z jeho žáků. Je možné že, L’mur-Kathulos a  Kathulos jsou jedna a tatáž postava.  Kathulos byl Atlanský mág jehož jméno ztělesňuje Ducha Cthulhu.

O majestátní zemi Lemuria

Krom Atlantis existovaly země, či kontinenty: Hyperborea, Velusia, Lemuria, Mu a Stygia.

Lemuria byla stejně jako bájná Atlantida zničena v Hyperborejském cyklu. Rozkládala se dle přemrštěných odhadů od Himalájí  k Antarktidě a dál k Madagaskaru až k Velikonočním ostrovů. Tato zem byla obývána druhem bytostí s antropomorfními hlavami a chapadly, které pravděpodobně vyhynuly po příchodu člověka.  Dračí králové, či Hadí lid uprchli do Lemurie, kde byli poraženi lidmi.

Po válce, která se udála asi před půl milionem let, lidé založili první království Nemedis. Tuto zemi však zničily síly Chaosu. A lidé museli migrovat na západ, kde založili Devět Měst. Série vulkanických erupcí potopila valnou část Lemurie. Poslední zbytky Lemurie byly zničeny kataklyzmatem, jež potopil i Atlantidu na počátku Hyperborejského věku. Uprchlíci z Lemurie odešli do  K’n-yan a Shamballah, ale většina odcestovala na kontinent Thurian na západě, kde byli uvězněni. Milénia později pokořili své pány a zamířili na západ. Tam založili království Stygia a Hyrkania.

O vzdáleném Mu a náboženském převratu

Mu je nyní potopený kontinent tisíc kilometrů na sever od Velikonočních ostrovů. Povstal z Pacifického oceánu v době Starších bytostí (Elder Things). Tento kontinent byl později kolonizován plemenem Cthulhu, které se stáhlo poté co se R’lyeh potopil do hlubin. Mu je považován za zemi kde se prvně objevil člověk. Odtud se šířil do zbytku světa v časech Hyperborei. Mu provolávali čest Polárnímu království. Největšímu věhlasu se kontinent těšil v době Devíti království. Bohové byli lidem Mu blíže než kdykoliv potom. I tak však svět obývaly bytosti mnohem mocnější, než byl člověk. V mnohých zdrojích jmenované jako lloigor, jiné popisovaly Velkou Rasu v hmotné formě, nebo Hadí lid.

Většina obyvatel Mu se klaněla přes svého prostředníka, božího kněze K’tholo z Souchis, tisícům bohů včetně Cthulhu, Iod, Yig, Shub-Niggurath, Byatis a Vorvados, který zachránil kontinent před invazí extra-dimensionálních bytostí. Tři nejpopulárnější bohové byli zároveň tři „bratři“ Zoth-Ommog, Ghatanothoa a Ythogtha. Oddanost Muvianských k těmto bytostem mohla přispět k pozdější zkáze. Kult Ghatanothoa sílil. V roce Rudého měsíce T’yog kněz Shub-Niggurath napadl jeho autoritu a uvěznil jej v Hoře Yaddith-Gho v království K’naa. T’yog ve svém snažení neuspěl a kult  Ghatanothoa ještě zesílil a nechal uzavřít chrámy všech ostatních bohů Mu.

Důvod zkázy Mu je záhadou, jsou však čtyři nejpravděpodobnější scénáře. Jeden tvrdí, že plynová kapsa pod kontinentem explodovala a potopila kontinent do oceánu. Jiný tvrdí, že se na kontinentě vyvíjely bytosti spolu s lidmi, ale dosáhly evoluce příliš rychle a uvolnili psychokinetickou sílu tak silnou, že potopila Mu.

Dle Tabulek Zanthu, se kněz Zanthu pokoušel o vyvolání boha Ythogtha, aby vyrovnal síly proti Gathanothovi. Starší Bohové to zpozorovali a raději kontinent potopili, aby Ythogtha nebyl vypuštěn. Poslední příběh tvrdí, že na kontinentě žili lidé a Hadí lid. Spojením jejich genů vznikl hybridní druh mající to nejlepší z obou ras. Tito tvorové se chtěli stát bohy pomocí uctívání  Ghatanothoa. Zkontaktovali Yiga a vysmívali se mu. Ten za to zničil celý kontinent.

O bájné Hyperborei a jejích krásách

Hyperborea byla bájný kontinent, dosahující nejvyššího rozkvětu mezi devíti a dvaceti pěti miliony let v období miocénu. Kontinent obývali plavovlasí lidé s protáhlýma ušima. Na kontinentě žili poslední dinosauři a začali se objevovat šavlozubí tygři. Hlavním městem byl Commoriom (později Uzuldaroum) zde byl největší rozvoj vědy a magie. Hyperboreu před člověkem obývala rasa Voormis. Od této rasy se Hyperborejci naučili uctívání boha Tsathoggua. Pozdější náboženství prosadilo lidštější entity a uctívači Tsathoggua byli označeni Yhoundehem knězem lidských bohů za heretiky. Ti byli pronásledováni a vražděni. Ti co přežili, se přesunuli do provincie Krannoria, kde je nikdo neperzekuoval. Na severozápadu Hyperborei byla též provincie Cimmeria. Sem utečenci z Atlantidy uprchli po té, co byl kontinent zničen. Z této provincie pochází nejznámější barbar ze všech-Conan.

Na kontinentu žili jedni z největších mágů. Zon Mezzamelech a Eibon z Mu Thulan.

Hyperborea byla zničena na konci Miocenu když ledovce pokryly severní část. Pokusy zabránit chladu byly neúspěšné a Hyperboreu za několik set let pokryla ledová krusta kompletně.

Odkaz Hyperboreji zaznamenal Atlantský kněz Klarkash-Ton. Zapsal mýtus o Tsathogguaovi a jiné události cyklu Commoriom. Řekové díky těmto spisům uvěřili, že Hyperborea je teplým rájem na severu.

Jak se blížil konec Hyperborejské civilizace, uctívání Tsathoggua zažilo obrodu. Kult se rozšířil až do Stygia (Hyperborejský název pro Egypt a Libyi). Ve Stygii se usídlili uprchlíci ze zničené Lemurie a vyhladili nelidskou civilizaci, o které se nic bližšího neví.

Stygiané si přinesli vlastní zvyky a integrovali některé původních obyvatel, stejně jako jejich kulturu a náboženství. V době Conanových výprav byla Stygia jednou z nejmocnějších zemí. Jejím hlavním městem byl Luxor. Byly zde uctíváni Nyarlat (Nyarlathotep), Shuddam-El (Shudde-M’ell), Gol-Goroth a Azathoth. Nejvyšší úctě se dostávalo bohu Setovi. Nejvyšším Setovým knězem byl Thoth-Amon.

O hadím impériu Velusia

Krom Hyperborei je významnou zemí Velusia. Pradávná země Hadího lidu rozkládající se v dnešní Severní Africe a Jižní Evropě. Říká se, že Hadí lid přišel na Zemi z Venuše, ale většina zastává názor, že se přirozeně vyvinuli na Zemi. Pomocí magie Hadí lid dobyl Velusii a založit tam své impérium. Ve městech stavěli chrámy Yigovi, Byatis, Han, Shub-Niggurath a Tsathogguovi. Změna klimatu v triasu způsobila téměř zánik Hadího lidu. Obrodu zažil v době paleocénu.

Země byla dobyta lidmi a Hadí lid byl vyhnán. Přeživší z lidu se ukryli v slojích Yoth, jiní se uvedli do stavu hluboké hibernace. Do moderního věku jich přežilo jen málo. Nejznámějším vladařem Velusie byl Kull. Z Velusie nejspíše přišli do pradávné Británie Červi Země, bytosti vykazující znaky jak lidí, tak hadů a hadího lidu Velusie.

© Koubič Šíření jakýchkoliv materiálů z těchto stránek je možné pouze po osobním souhlasu autora.