Co je vlastně to pravé, kosmické zlo? To, kterému se jen šeptem říká Velcí starci, či Pradávní? Lovecraft pravdu o nich skryl všem na očích.
Old Ones were, Old Ones are, Old Ones shall be again…
Tento kontroverzní megačlánek jsem měl v plánu napsat již dlouhou dobu. Jedná se o sumarizaci výzkumu, ohledně skutečných Great Old Ones, Lovecraftova Mythosu. V tomto článku se budu zabývat jejich pohnutkami, vzezřením, schopnostmi, způsobem obrany proti nim.
Též zde naleznete způsoby jak s nimi pracovat a část mapy egregoru, jež jsem doposud mohl empiricky vytvořit. Ač mnohé z vás vůbec nezajímá toto fiktivní odvětví magie 20 století, není od věci si přečíst některé neoaeonské mýty plné mimozemšťanů, krve a slizu. Článek není zcela konzistentní, protože jak to tak u mne bývá, nabízím i pohledy alternativní, dalších generací tvůrců Mythosu.
Též ne vše jsem přeložil. Poděkujte vydavatelstvím, že nebyla schopna vydat z Mythosu ani celého HPL natož jiné osobnosti, jako je Kuttner, Howard, Campbell, či Long, proto jsou některé části v angličtině, a některé v rychloangličtině, protože čerpám i z ruských, italských, španělských textů.
Části textu jsou upravené kapitoly z mé momentálně psané diplomové práce. V článku presentuji primárně své výzkumy a názory na tuto problematiku.
Prosím do komentářů napište zda máte vůbec o toto odvětví magie zájem, popřípadě co by vás zajímalo, a co by jste chtěli.
Mythos Pradávných
Neví se jistě, zda Pradávní přišli na tento svět ještě před Velkou rasou, nebo je pronásledovali skrze úhly z jejich domovské planety. Někteří říkají, že sem přišli ještě v dobách, když země byla žhavou koulí magmatu bez života. Před miliardou let přišli na Zemi, nazývanou Sharhah a vybudovali zde své věže, čedičové věže bez oken, snad proto, aby se chránili před elektrickými výboji, které je jako jediné dokázaly v naší realitě limitovat. Celá Země byla pošpiněna jejich konáním. Oni se rozrůstali a Temnota opanovala Zemi. Na severu vztyčili mocná města a na Rovinách z jihu postavili místa, kde přebývat mohli. A tak Pradávní pokryli celou Zemi. Tehdy tvořili jedno.
Jako druzí na Zemi přicestovali Thrang, Staré bytosti, které však obývaly mořské dno, kam se Pradávní nemohli dostat, protože ač byli svým způsobem mimo tento svět, hmota jim dělala potíž. Thrang se obávali tajemných věží bez oken, a zvláštního kvílení zdáli. Neví se, zda se střetli s Pradávnými ve válečném konfliktu či nikoliv, ale hrůza z neznámých věží byla tak zakořeněná v nich, že nejspíše došlo ke kruté válce. Thrang extrahovali z prvotního kaocervátu buňek zvaného Ubbo-Sathla genetický materiál, a započaly řízenou evoluci. Stvořili své sluhy, Shoggothy
Pak z hlubin času vystoupila Velká rasa a usídlila se v tělech Tharogor. Velká rasa Pradávné dokázala potlačovat zbraněmi na bázi energetických výbojů. Z daleké dvojhvězdy Xoth přišli Cthulhi, v čele s Velkým Cthulhu, a začala krutá válka o území. Bratr stál proti bratru. A krev mnoha se rozlila po Zemi. Yith, Cthulhi, Thrang, Mi-Go pravděpodobně i Cylthi a nejspíše i jiní, uzavřeli v hlavním městě Yith Pnakotu, příměří a vznili Starší Bohové, sjednocení proti společné hrozbě. Pradávní nadále špinili Zemi . Starší bohové viděli, co Pradávní učinili. Obrovská byla jejich zloba proti nim. A oni uvěznili Pradávné v zapomnění. Ve světě známém jako Khar. Zde oni dleli a spojili se v jedno.
Starší Bohové se usnesli, že ač jsou Pradávní nyní pouze v Khar, musí se něco udělat, rozhodli se, že Pradávné svrhnou do hlubin Země, a zapečetí výstupy tak, aby Pradávní už nikdy nemohli spatřit sluneční svit. Velká rasa byla připravena a použila nejmocnějších zbraní, aby zabránila proniknutí Temnoty zpět na Zemi. Někteří říkají že se pokusila o vytvoření červí díry, která by Pradávné vtáhla zpět do cizího prostoru, nebo dokonce černé díry, jiní říkají, že v zoufalství použili zbraně na bázi vodíkové pumy či super silné energetické vlny. Tak nebo tak pokus dopadl katastrofálně pro Velkou rasu i pro celou Zemi.
Zbraň vyvolala masivní kataklyzmat, který pohřbil Pnakotus a svrhl svět Khar hlouběji do země spolu s Pradávnými. Země se otevřela a celé město pohltila i s hrstkou Yith kteří nestihly přemístit své mysli do budoucnosti. Země se zatřásla a pod vodní hladinu se propadla i citadela R’lyeh. V hlubinách země v černém světě N’kai založili Pradávní tři města, Thaar, Muun a Leen. A téměř u zemského jádra založily město největší, Vnitřní město mezi magnetickými póly, které se nejspíše zve Dho-Hna, nebo Yian-Dho.
Stále však se nad zemí vznášel Stín hrůzy z hlubin času. Thrang ztratili kontrolu nad Shoggothy, kteří se vzbouřili, nejspíše protože se v hlubinách, kam Thrang nechodili, dostali do kontaktu s Pradávnými, zčernali a stali se neovladatelnými. Pradávní stále čekají, jsou opět nejspíše Jedním, čekají a nenávidí.
Úvod
Je smutné a zároveň humorné, že téměř žádný z „Veleknězů Prastarých“ nemá ani tušení kdo to ti Prastaří jsou, dokonce se snaží Prastaré spojovat se Starými Bytostmi z Antarktidy, či se snaží sami sebe přesvědčit, že Prastaří jsou Cthulhu, Sotagua, Dagon a další.
Avšak nikdy jim to nepřijde dostatečně konzistentní. Není pravda, že Prastaří jsou to, co presentuje téměř celá okultní scéna. Nevím jak vy, ale já jsem vždy viděl Prastaré jako něco mimo Mythos, něco co tam nikdy nebylo presentováno, něco co vypadá jako tmavý stín a on to opravdu byl stín, Stín z hlubin času. Prastaří (Great Old Ones) byli pro mne vždy spíše abstraktní pojem, dokud jsem důkladně nerozebral dílo HPL a nezjistil, co že jsou vlastně zač.
Prastaří se nám vyjeví až na konci celého putování Lovecraftovým světem, v předposlední povídce, Stín z hlubin času, kde popisuje napůl polypoidní bytosti, které jsou cizí tomto vesmíru a i nejsilnější rasa ze všech, bytosti Yith nedokáže vstoupit do jejich myslí a jediné co může udělat je obětovat své město Pnakotus i s vědomostmi a utéci do daleké budoucnosti Země, do doby kdy zloba Prastarých pomine. Tyto bytosti jako jediné splňují to, co jsme z nich cítili, cizost éteričnost, zlost.
Lovecraft si tento motiv vypůjčil od svého přítele Franka Belknapa Longa, který o Prastarých píše v době kdy ještě, ani neexistovali. Říkal jim Tindalos, popřípadě Pojídači prostoru. Avšak úplně první náznaky inspirace lze najít v díle Williama Hope Hudgsona o kterém se HPL rozepsal ve své Eseji, Nadřirozená hrůza v literatuře.
Note: Protože termín Prastaří je užíván chybně ve spojistosti s jinými entitami Mythosu, pro zbytek článku budu pro tyto entity užívat termín Pradávní, který ač není přesným překladem, je nezatížený chybnou interpretací.
„Země noci (The Night Land, 1912) je rozsáhlý (538 stránkový) příběh o vzdálené budoucnosti Země – po miliardách a miliardách let, po zániku slunce. Je vyprávěn dost neobratně formou snů člověka ze sedmnáctého století, jehož mysl se prolíná s myslí jeho budoucího vtělení. Oproti Člunům z Glen Carrigu mu značně škodí nepříjemná mnohoslovnost, opakování, nucená a nechutně lepkavá sentimentalita a ještě komičtější a absurdnější snaha o archaický jazyk. Přes všechny chyby je to jedno z nejpůsobivějších makabróz-ních děl, jaké kdy bylo napsáno.
Obraz smolně černé mrtvé planety s pozůstatky lidského plemene, soustředěnými v obrovité kovové pyramidě obklíčené obludnými, hybridními a zcela neznámými silami tmy je cosi, nač žádný čtenář nezapomene. Postavy a bytosti zcela nelidské a nepředstavitelné podobytuláci po černém, lidmi opuštěném a neprobádaném světě mimo pyramidu – jsou napovězeny
a zčásti popsány s nevýslovnou silou, zatímco noční krajina se svými propastmi a srázy a skomírající vulkanickou činností nabývá pod autorovým dotekem téměř hmatatelné hrůznosti.
Uprostřed knihy se ústřední postava odváží vyjít z pyramidy a prochází říšemi smrti, kam milióny let nevkročila lidská noha, a v jejím pomalém, podrobně popisovaném každodenním postupu přes nepředstavitelné míle temnoty je cosi kosmicky cizího, svíravá tajuplnost a děsivé očekávání, jaké nemají nikde v literatuře obdoby. Poslední čtvrtina knihy se žalostně vleče, ale nemůže zkazit nesmírnou působivost celku.“
Na tohoto autora mne upozornil kolega Guldur, který mi převyprávěl příběh knihy. V Night Land se lidé vydávají do kosmu, aby zjistili, že je celý mrtvý. Zničený obřími entitami, které lze s klidem nazvat Pradávní. Tyto entity byly neskutečně pomalé a tak trvalo miliony let pohnout se o nějaký kus dál. Lidé zde byli konfrontováni s hrůzou z osamění a jisté zkázy.
Pohnutky Pradávných
Proč Pradávní tak nenávidí náš svět? Nad tím jsem kontemploval hodněkrát, došel jsem k názoru, že Pradávní nenávidí samotnou existenci.
„Když upadal do blouznění, zmiňoval se o vskutku děsivých věcech, mezi něž patřily zběsilé výzvy, aby se zničilo cosi v zabedněném statku, a fantasmagorické narážky na jistý plán vyhlazení celého lidského plemene a veškerého živočišného a rostlinného života z povrchu zemského jakousi strašlivou prastarou rasou bytostí z jiné dimenze. Křičel, že Země se ocitla v nebezpečí, protože ony Prapůvodní bytosti touží po jejím vyklizení a odtažení ze sluneční soustavy a materiálního vesmíru do jakési jiné úrovně či fáze bytí, z níž kdysi, před miliardami let, odpadla. Jindy se zase hlasitě dožadoval obávaného Necronomiconu a Remigiovy Demonolatreie, v nichž doufal najít nějakou formuli, jež by zastavila hrozbu, kterou přivolal.“
Pradávní tedy chtějí Zemi, či celý kosmos, dostat do původního stavu. Analyzoval jsem, co znamená v překladu Yog-Sothoth, což je spojení hindštiny a hebrejštiny. Yog-Sothoth je brána, klíč, strážce brány, minulost, přítomnost a budoucnost jsou v Yog-Sothoth jedním. HPL se očividně inspiroval bohem Janusem, který je bůh průchodů. Avšak překlad pojmu je v pravdě hrozivý Jóga-Sothoth, konjunkce planoucích znamení či volně konjunkce kosmu. Což není nic jiného než stav singularity, naprosté sjednocení do prvotního stavu nebytí kosmu. Yog-Sothoth je tedy spíše než bytost úkaz, či stav, kterého se snaží Pradávní dosáhnout. Další možné vysvětlení je že Yog-Sothoth je mechanizmem, který je popsán v Diary of Alonzo Typer, který jednoduše otevře zapečetěnou bránu Yith.
Cíl Pradávných lze snadno pochopit, pokud je pro ně existence v naší realitě příjemná jako dovolená s partou němců, není se čemu divit, že chtějí pryč.
Nenávist k samotné existenci presentuje už Frank Belknap Long: „Žádná slova v našem jazyce je nedokáží popsat!“ „Jen matně jsou zobrazována v mýtu o Pádu v obscéní versi která se náhodou našla na starověkých tabulkách. Řekové pro ně měli jméno, které ale nevystihuje jejich zkaženost. Strom … had … a jablko, to jsou nejasné symboly té nejděsivější záhady lidstva. zahlédl jsem je jen hrůzný okamžik, jen okamžik jsem stál na druhé straně. Nacházel jsem se na vybledlých šedých březích za časem a prostorem. V příšerném světle, které ani světlem nebylo, v nekonečném tichu jsem ječel a uzřel je. Veškerá špatnost Universa byla soustředěna v jejich hubených hladový tělech. Měli vůbec nějaká těla? Viděl jsem je jen na chvíli, nemohu to tedy tvrdit s jistotou. Ale já slyšel jak dýchají, nepopsatelně jen na chvíli jsem cítil jejich dech na tváři. Otočili se proti mně a jak se tak stalo začal jsem prchat a křičet. V jednom okamžiku jsme prchl křikem skrz čas. Uprchl jsem triliony let. Ale oni mne vystopovali. Člověk v nich probouzí nesmírný hlad. My lidé jsme unikli ze špíny v které žijí. Žízní po tom čistém co v nás dříme, po tom čistém co vzniklo z skutku bez poskvrny. Tam leží ta část nás která nevznikla z hříchu a kterou oni tak nenávidí. Neberte je jako doslovné zlo, oni jsou mimo dobro a zlo jak ho my chápeme. Oni jsou ti kdo se na počátku od prostili od čistoty. Skrze tento čin se stali tělem smrti a nádobou všech špatností. Ale nejsou zlý v našel slova smyslu, v jejich sférách, mezi kterými se pohybují nenajdeme žádnou ideu mravu, toho co je dobré a co zlé jak to my běžně chápeme. Tam kde jsou Oni je pouzé čisté a zkažené. A hnus se manifestuje skrze úhly a čistota skrze křivky. Člověk, jeho čistá část přichází z křivek…
Jak vidno, tak Long byl velmi inspirován křesťanstvím, už v jeho Space-Eaters, v první neLovecraftovské Mythos povídce, odhání Pojídače prostoru pomoci kříže, a cituje pasáž Deeova překladu Necronomiconu, že kříž je strážce. Presentuji zde výňatek ze své diplomové práce, zabývající se Mythosem HPL.
Space Eaters (1928): Space Eaters vypráví o smyšleném setkání Franka a Howarda (Lovecrafta), zde je Howard autorem neexistující povídky The House of the Worm, jež v roce 1975 vydal Gary Myers jako soubor povídek inspirovaných Mythosem. Space Eaters, v překladu Pojídači prostoru, jsou klasickým horrorem s předvídatelným koncem. Avšak dokáží si udržet atmosféru.
Frank s Howardem kontemplují o možnosti bytostí z jiných než tří rozměrných prostor, zda by vůbec byly viditelné lidským okem a zda vůbec mohou existovat. Příběh pokračuje když vystrašený Henry Wells přiběhne do chaty ve které se oba přátelé schovali před neprostupnou mlhou. Vyděšeně líčí že viděl éterickou paži jak se na něj sápe z nebes.
Welles své hrozivé vyprávění podloží malou, jakoby od kulky utvořenou dírkou v hlavě. Howard je skeptický a myslí že, buď toho chudáka někdo postřelil, nebo to má jako vrozený defekt, že je něco špatně zjišťuje, když jsou všichni účastníci konfrontováni s tajemnou neviditelnou silou.
Henry Welles s děsem v očích uteče pryč zpět do lesa. Howard s Frankem ho pronásledují a snaží se mu pomoci. Najdou ho jak křičí „Oni mi pojídají mozek“. Henryho v kómatu přenesou do chatky a zavolají doktora Smithse (odkaz na Clarck Ashton Smithse). Ten se tři hodiny pokouší o operaci mozku. Konstatuje však, že jeho mozek, již není tím, čím býval, že je v něm něco mimo časoprostor jak ho známe.
Příběh graduje, když Howard s Frankem ujíždí před nepopsatelnou hrozbou, která se však viditelně manifestuje nad lesem a poté je zahnána Znamením, které Frank s Howardem utvoří hořícími pochodněmi.
Mezi přáteli vznikne filosofická rozepře. Howard chce sepsat dle zážitku povídku, Frank říká, že je to tak ohavný zážitek, že by bylo nejvyšší rouhání ho dávat na papír. Poté opět oba přemýšlí o celé té hrozné události a zda to nebyl pouze hrozivý sen. Howard vyřkne svou hypotézu, že ty bytosti zde byly miliony let před člověkem a že nejsou z tohoto vesmíru.
V třetí kapitole Howard vyděšeně volá. Říká, že zapsáním povídky na papír se stal Ďáblovým knězem a že po něm teď ty bytosti jdou.
O zařazení do Mythosu se diskutuje do dnes. Nejpádnějším argumentem je samotný citát na počátku příběhu, který odkazuje na Necronomicon. Jedná se vůbec o první propojení Johna Dee a Necronomiconu.
„The cross is not a passive agent. It protects the pure of heart, and it has often appeared in the air above our sabbats, confusing and dispersing the powers of Darkness.“
–John Dee’s Necronomicon
Mentalita Pradávných je neuchopitelná, Lovecraft to vyjádřil tím, že největší rasa kosmu, bytosti z energie, které ovládají čas a prostor, Yith nebyly schopny navázat telepatický kontakt. Jedná se tedy o něco, co lze nazvat Meonické entity, bytosti nebytí, které existovaly v době, když ještě neexistovaly zákony kosmu. Časoprostor neexistoval, byla pouze Noyena(Naxyr, singularita).
Pradávní též z nějakého důvodu, pracovali na hybridizaci člověka a sebe. Dočítáme se o tom v Dunwich horror, kde Whateleyovi velmi drsně inseminují Lavinii Whateley, která porodí satyru podobného Wilbura a bratra, který je téměř Pradávný.
Satyrovost Wilbura lze brát jako inseminaci Shub-Niggurath, což je egregor all things tedy i Pradávných. Wilbur se snažil uzřít formulí Dho-Hna vnitřní město mezi magnetickými póly. Což není Antarktos, město soudků/Thrang, ale Yian-Ho. Při analýze Lovecraftova Mythosu jsem špatně překládal jako Vnitřní města na dvou magnetických pólech, ale ono jde o jedno město, nemůže jít tedy o výspu Thrang.
Pradávní krom toho, že nenávidí hmotu, nenávidí i Starší Bohy, kteří je uvrhli do podzemí Země, a znemožnili jim skotačit a rouhat se na povrchu. Similární příběh se odehrál i v DreamLandu, kde byli Gugové, po té co vzývali Magnum Innominadum, svrhnuti Velkými do podzemí k věži Koth a kobkám Zinu.
Jak vypadají Pradávní?
Dunwich Horror: „Zastavte je, zastavte je!“ volal. „Ti Whateleyovi je měli v úmyslu vpustit na zem, a to nejhorší tu pořád hrozí! Řekněte Riceovi a Morganovi, že je třeba něco udělat – tápeme v temnotě, ale já vím, jak připravit prášek… Nikdo to nekrmí od druhého srpna, kdy tady Wilbur došel své smrti, a tímto tempem…“
Dunwich Horror: Já pořád lidem řikám, že sám to nebyl skoro člověk; a myslim si, že s tím starým Whatelyem v tom zabedněným domě vyvolal něco, co není vo moc víc lidský než von sám. Po Dunwichi se vždycky potloukaly neviditelný bytosti – živý bytosti -, který nejsou lidi a lidem nic dobrýho nevěští.
Nelze si ani myslet, že člověk je buď nejstarším, či posledním z vládců země, nebo že obecná masa života a hmoty kráčí bez doprovodu. Prastaří byli, Prastaří jsou a Prastaří budou. Nikoli ve sférách, jež známe, nýbrž v úhlech mezi nimi, kráčejí vznešení a původní, prosti tělesné dimenze a pro nás neviditelní. Yog-Sothoth zná bránu. Yog-Sothoth je branou. Yog-Sothoth je klíčem a strážcem brány. Minulost, přítomnost, budoucnost, vše je v Yog-Sothothovi jedním. Ví, kudy Prastaří v minulosti prošli a kudy znovu projdou. Ví, kde chodili po polích pozemských a kde po nich stále chodí a proč je nikdo při jejich cestě nemůže zřít.
Stín z hlubin času říká: Podle těchto útržkovitých informací se obavy zakládaly na existenci děsivé staré rasy částečně polypoidních a naprosto cizích bytostí, které přišly z vesmíru z nekonečně vzdálených kosmů a které Zemi a další tři planety sluneční soustavy ovládly asi před 600 miliony lety. Byly jen částečně hmotné povahy – jak hmotu chápeme my – a jejich typ vědomí a způsob vnímání neměly s pozemskými organismy skoro nic společného. Například jejich smysly nezahrnovaly zrak; jejich mentální svět byl tvořen zvláštní soustavou vjemů nevizuální povahy. Byly však dostatečně materiální, aby užívaly hmotné nástroje, pokud se vyskytovaly v částech vesmíru, kde byly tyto k dispozici; a vyžadovaly přístřeší – byť velice podivné. Ačkoli jejich smysly dokázaly proniknout všemi materiálními bariérami, jejich substance to nesvedla; navíc je mohly zcela zlikvidovat jisté formy elektrické energie. Uměly se pohybovat ve vzduchu navzdory faktu, že neměly křídla či jakýkoli jiný viditelný prostředek levitace. Jejich mysli byly takové povahy, že Velká rasa s nimi nedokázala nijak komunikovat. Když tyto bytosti obsadily Zemi, postavily si mohutná čedičová města z věží bez oken a začaly strašlivě týrat tvory, s nimiž přišly do styku. Taková byla situace, když se sem prázdnotou vesmíru ze záhadného světa v jiné galaxii, označovaného na znepokojujících a rozporuplných Eltdownských úlomcích jako Yith, přihnala Velká rasa.
Pro nově příchozí, vybavené vlastními silami zhotovenými nástroji, nebylo vůbec obtížné tyranské bytosti přemoci a zahnat do podzemních jeskyní, které si tyto už dříve připojily ke svým obydlím a začaly obývat. Vchody do nich poté zapečetili a své porobené předchůdce ponechali jejich osudu, načež obsadili většinu jejich velkých měst a zachovali určité významné budovy z důvodů souvisejících spíše s pověrčivostí než s lhostejností, odvahou či vědeckým a historickým zaujetím.
Výpady dávných bytostí musely být nepopsatelně hrůzné, neboť jednou provždy ovlivnily psychologii celé Velké rasy. Neměnné ovzduší děsu se vyznačovalo takovou intenzitou, že nikde nebyla zmiňována ani podoba těchto dávných bytostí. Jasnou představu o jejich vzhledu se mi nepodařilo nikdy získat.
Jedny zdroje se mlhavé zmiňovaly o nesmírné pružnosti a dočasné absenci viditelnosti, zatímco jiné útržkovité šeptání poukazovalo na ovládání a vojenské využívání silných větrů. S bytostmi se spojovaly i nezvyklé kvílivé zvuky a kolosální stopy tvořené pěticí kruhových otisků.
Bylo zjevné, že nadcházející zkáza, které se Velká rasa tak silně obávala – zkáza, která měla jednou vyslat miliony bystrých myslí přes propast času do cizích těl v daleké budoucnosti -, se týkala konečného úspěšného výpadu těchto starobylých bytostí.
V Diary of Alonzo Type, sepsaném v kooperaci s excentrickým okultistou Wiliamem Lumleyem, který HPL a ostatní Mythos tvůrce varoval před psaním Mythosu čteme, „Tmavé zlověstné oblaky se přerušovaně vznášely nad kruhem na kopci. Takové jsem pozoroval už několikrát předtím, ale jejich obrysy a uspořádání nyní obrdrželo nový rys. Jsou jako hadi a jako podivné zlé stinové tvary, které jsem vídal v domě. Plují v kruhu kolem hlavních kromlech, stále dokola se otáčí jakoby byli vyživováni hrozivým životem a účelem. Mohu přísahat, že vysílají rohněvané šepoty ( murmering – bzučení, šumění…). Asi po 15 minutách pomalu odpluli pryč na nejzazší východ jako jednotky roztylujícího se batalionu. Jsou vskutku oni Ti obávaní o kterých věděl Šalamoun? obrovské černé bytosti jichž je legie a pod jejich kroky se otřásá zem?“
Dopátral jsem se náhle odporného jména Yian-Ho… Yian-Ho, ztracené skryté město kde dlouhé eony dlí stará tajemství a kde se skrývají matné vzpomínky starší než mysli všeho lidstva.
Tajemství obludných Prvotních, jejchž tajná slova souvisí s věcmi jež jsou skryty před člověkem, věcmi které by se Země nikdy neměla dozvědět aby neztratila svůj mír, nikdy nebude trpět odhalením. Yian-Ho ztracené a zapovězené město které již nesčíselné věky nemuselo být vysloveno. Já byl v tomto těle v tomto mase tam kde nikdo jiný žijící nebyl. Tam jsem nalezl a odnesl si znalosti které bych rád opět ztratil, ač nemohu. Naučil jsem se přemostit mezeru která by neměla být přemostěna a musel volat ze Země ty kteří by neměly být probuzeni ani voláni. A to co bylo posláno mne sledovat nebude spát dokud já či oni mne nenajdou a vykonají co má vykonáno být.
Toto je klíč k zámku který mi byl dán v strašlivém věky starém a zapovězeném městě Yian-Ho. Zámku který já či mé musí umístit do dvorany Toho který je nalezen. Nechť mi Páni Yaddithu pomůžou, či jemu, kdo musí sestavit zámek na místo či otočit klíčem.
The key has begun to fell warm as my left hand nervously clutches it. At times that vague quickening or pulsing is so distinct that I can almost feel the living metal move. It came from Yian-Ho for a terrible purpose, and to me – who all too late know the thing stream of van der Heyl blood that trickles down through the Sleghts into my own lineage – has descended the hideous task of fulfilling that purpose. . . .
Dle dostupných informací tedy šlo o bytosti téměř neviditelné, které připomínaly hmotné stíny či mraky. Velmi podobně popsal Lovecraft v jednom z dopisů Shub-Niggurath.
Chodili na pětiúhelníkových nohách, které tvořily nezapomenutelné stopy, uměli však i levitovat. Ku jejich zjevení, je třeba učinit gesta Voor, či použít materializačního prášku Ibn Ghaziho, který stimuluje třetí oko a zviditelní Pradávné. Hybridní jedinci se nazývají podle některých učenců Bugg-Shoggog, také se spekuluje, že jde o pravé jméno Wilbura. V Lengu, ve snovém světě lze nalézt Lid Lengu, což jsou satyrští humanoidé. Je velmi pravděpodobné, že se jedná o hybridní jedince stvořené z lůna Shub-Niggurath při rituálu Yog-Sothoth. Lid Lengu taktéž uctívá Pradávné pod jménem Psi, tedy jako Tindalosi. Obři, kteří prochází Snovým světem u planiny Leng blízko Kadathu, jsou také s největší pravděpodobností odkaz Yian-Ho. Zdá se, že Ti ze vzduchu, eufemismus pro Pradávné, potřebují lidskou esenci k materializaci. Nejspíše lidské mozky, protože Pojídači prostoru v nich přebývají a pomalu je „konzumují“. Pradávní nejefektivněji bojují za pomoci větru, útoku předchází zlověstné bzučení jakoby hmyzu, které přejde v bouři, možná od toho vznikl AlHazredův Al-Azíf.
V Diary of Alonzo Typer mluví Typer o pánech Yaddithu, kteří mu pomůžou se stavbou klíče. Nejde o Zkauba ale o Dholy, kteří jsou z lůna Shub-Niggurath. O Dholech nebo spíš Doels se zmiňuje i Halpin Chalmers v knize Tajný strážce:
Co když souběžně se životem jak jej známe je další život, který nemůže zemřít, který postrádá základní kameny které náš život ničí? Možná v dalším rozměru je síla jež tvoří život. Možná že tato síla vysílá energii či něco na způsob energie, která přišla z neznámé dimense do té naší a stvořila novou formu buněčného života. Nikdo neví že takový nový život může v našem rozměru existovat. Ale já uzřel její projevy, hovořil jsem s nimi. Jedné noci jsem ve své místnosti hovořil s Doely. A ve svých snech jsem zřel jejich stvořitele Stál jsem na zakaleném pobřeží za časem a hmotou a viděl to. Pohybovalo se to skrze cizí křivky a odporné úhly. Jednoho dne projdu skrze čas a setkám se s nimi tváří v tvář.
Vnitřní město na dvou magnetických pólech, Formule Dho-Hna a Yian-Ho
Je opravdu Yian-Ho městem na magnetických pólech? Co je Dho-Hna? Někteří učenci zastávají názor, že Yian-Ho je opravdu vnitřní město na dvou magnetických pólech. Je zde velká spojistost s městem z Hasturova Cyklu, Yian, které bylo jeho výspou. Yian-Ho, nebo jak se domnívám Yian-Dho je místem kde Pradávní nyní přebývají. Možná se ptáte, proč se město jmenuje Skryté město na dvou magnetických pólech, či Inner city at the magnetic poles, Inner city at the two magnetic poles. Jednoduše protože leží přímo ve středu Země v místě prostém světla zvaném N´kai, nad nímž leží rudě zářící Yoth a modře zářící Xinian. Možné je, že elektromagnetismus země, uvěznil Pradávné v N´kai, také je možné, že střed Země, kde gravitace dělá divy, hypotéza, že ve středu Země musí být nulová gravitace, může dělat Pradávným dobře a cítí se pohodlně, stejně jako když byli ve stavu singularity.
Do Yian-Ho se lze dostat pomocí formule Dho-Hna, nebo fyzicky po té, co se Pradávní vrátí. Město je líhní ohavných stvoření. Říká se, že jde o odkaz Planiny Leng, a všichni lidé v sobě mají zakonzervovanou vzpomínku na toto město. Pouze velcí mágové a neznámé zrůdy mohou projít skrze stráže Yian-Ho.
O Dho-Hna se mluví v Dunwich Horror: „Dnes jsem poznal Aklo pro Sabaoth [stálo v ní], což se mi nelíbilo, neboť odpovídá kopcům a ne vzduchu. To nahoře je přede mnou dál, než by mi připadlo možné, a nejspíš nepobralo moc pozemského rozumu. Zastřelil jsem Jacka, kolii Elama Hutchinse, když mě chtěl kousnout, a Elam říká, že by mě zabil, kdyby se k tomu dostal. Myslím, že nezabil. Děda mi včera v noci předříkával formuli Dho a myslím, že jsem spatřil vnitřní město na 2 magnetických pólech. Dojdu na tyto póly, jakmile se země vyčistí, pokud nezaznamenám úspěch s formulí Dho-Hna, když ji použiju. Ti ze vzduchu mi při sabatu řekli, že než zemi vyčistím, uplynou léta, a myslím, že to už bude děda mrtvý, takže se budu muset mezi Yr a Nhhngr naučit všechny úhly rovin a všechny formule. Ti z venku mi pomůžou, ale nenabydou těla bez lidské krve. To nahoře vypadá, že bude mít náležitý vzhled. Trochu to vidím, když udělám voorské znamení nebo na to fouknu trochu Ibn Ghaziho prášku, a podobá se jim, jako když bývají o filipojakubské noci na Kopci. Ta druhá tvář se může trochu oslabit. Rád bych věděl, jak budu vypadat, až se země vyčistí a nebudou na ní žádné pozemské bytosti. Ten, co přišel s Aklo Sabaoth, řekl, že možná změním podobu, protože bude třeba hodně zapracovat na vnějším vzezření.“
V Derlethově Horror in the middle span: „Dear Mr. Bishop. „Yes, by the Dho formula it is possible to see the inner city at the magnetic poles. I have seen it, and hope soon to go there. When the earth is cleared off. When you come to Dunwich, come to the farm, and I will say the Dho formula for you. And the Dho-Hna. And tell you the angles of the planes and the formulas between the Yr and the Nhhngr. „They from the air cannot help without human blood. They take body from it, as you know. As you, too, will be able to do if you are destroyed other than by the Sign. There are those hereabouts who know the Sign and its power. Do not speak idly. Guard your tongue, even at the Sabbat. „I saw you there — and what walks with you in the guise of a woman. But by the sight given me by those I had summoned I saw it in its true form, which you must have seen; so I guess some day you may look upon what I can call forth in my own image, and it may not affright you. „I am yours in the Name of Him Who Is Not To Be Named.“
A pokud dobře vím tak i v Lieberově Terror from depths, avšak nemohu dodat text, neboť jej nemám oskenovaný.
Keneth Grant píše v Outer Gateways, na adresu Vnitřního města: „Yezidi myths suggest a variety of origins for the sect: from Yezid ben Mu Awiya; from a northern colony;34 from the magical practices of Adam and Eve, and so on. The name Mu Ayiwa evokes, obliquely, the Mu-Aiwass Current familiar to adepts of the Maatian Gnosis. According to Arab sources the Yezi- di were Sabeans, followers of Sabi the Son of Seth and the grandson of Adam. Sabi = 313, which is the number of a formula connected with the inner city at the magnetic poles of the Earth. It is also the number of ShDDAD (Cf. Hadad), who built the City of Pillars, Irem,36 a cult centre of Cthulhu now buried beneath the desert of Arabia Petrae. Sabi also equals 103, the number of the Crowned Babe, Mabyn, which is connected in the later Mysteries with the Masonic word of the Templars MABN, 93. Sabi is a generic name indicating both the Tzaba (TzBA=93), or Stellar Current, and the Seb or Earth complex, hinting yet again at the commingling of alien and terrestrial seed.
Grant je magor na gematrii, avšak spojitost s Iramem je zajímavá.
Aby to bylo jo složité, tak existuje i takzvané údolí Do-Hna, které se nalézá pod zemí, ve světě Xinian: He could also see the ruins of other vast magical devices by travelling a day’s journey to the valley of Do-Hna, to which the race had spread during its period of greatest numbers. The cities and temples of this present plain were of a far more archaic period, and had never been other than religious and antiquarian shrines during the supremacy of the men of Tsath.
