Který smrtelník poznal Yaddith? Temnou planetu, zmítanou chaosem a strachem. Začtěte se do mrazivého příběhu, který líčí osud tohoto světa, pociťte jeho melancholii.
Poznámka: Text lze použít na takzvaný pathworking, tedy vedenou meditaci spojenou s vizualizací. V Necronomiconské magii je tato technika hojně využívána. Máme s ní bohatou zkušenost i z našich workshopů, kde jsme hromadnou vedenou meditaci z oblasti Cthulhu Mythosu (Mýtu Cthulhu) několikrát veřejnosti zpřístupnili.
(Nerevidovaná verze-jen hrubý neopravovaný/nekorigovaný překlad plný chyb-na opravy není čas)
Vize Yaddithu
Každou noc přichází sen. A já se ponořím do jiné mysli. Cizí formy, jež dře v kovových komorách, chladných a divných. Uprostřed hemžícího bludiště nočních můr. Tam hmyzí mágové bojují pery, s určitým nebezpečím, které lze sotva vidět, nebo pojmenovat, a které hlodá samotné základy světa. Ó matko…. matko vždy ten samý temný sen!
Sedím na vratkém okraji propasti, pracuji s kovovými konstrukcemi a třesu se a houpu kvůli otřesům z hlubin. Neúnavně, my mágové hledáme a procházíme pentakly popsané pláty a svitky přivezené z dalekých a kouzelných světů, ale aniž bychom našli to, co hledáme. Půda se třese. Nebereme na to zřetel a hledáme dál.
Devět mých klepet nesmazatelně vypaluje kyselinou do kovu nepopsatelné hieroglyfy. Prostřednictvím podivně šikmých otvorů liji různé sluneční barvy do pěti odlišných jasů. Krčím se na svém hranolu. Přemítám o kouzlech, která by dokázala zadržet zvrácené červy s prasečím rypákem. Nython a Mthura, moji bratři je vyměnili za mnohem mocnější. To kvůli nedostatku takových kouzel museli Nug-Sothti zahynout v sevření spletitých kovových měst? Bohužel, Matce je jedno, která z ras jejích přisluhovačů zvítězí!
Pro celé věky, které už nelze ani spočítat číhali Dholové v hlubinách. V nejjedovatějších norách, kde se sytili a rostli, vazcí, obrovští a sinější, než by kdo uvěřil. Teď jsou jejich černá a páchnoucí hnízda malá pro tak velké množství potomků. Tlačí se a kolébají proti zdem svou největší silou, kterou střádali v zálivech věků, aby dokonali nedozírnou zkázu Yaddithu. A zdi se padají…
Pod hořícími slunci se ze spletí ulic shromažďujeme v hale myslí. Tam nás Nejstarobylejší nabádá, abychom zdvojnásobili své úsilí a silou udrželi zdi mimo dosah kroutících a vrtících se mláďat. A ještě jednou jsme pluli k nejmatnější hvězdě Xoth a transgalaktickému Stronti, ale zbytečně…
Obalení v ohnutém světle se unášíme ke Kythamil a Kathu. Houbovité bytosti z Nzoorlu odmítly naší prosbu. I kdybychom odcestovali daleko od našeho světa, Rypákovití červi by nás sledovali skrze naše sny, které září jako majáky skrze podivnou tmu. Naše kouzla nejsou dostatečně silná, aby zadržela hnusné, nenáviděné Dholy. Nikdy jim neunikneme na dlouho!
Naši vzdálení bratři se vrátili z Yarnaku, špatnými zvěstmi opředeného Ymaru a strašného Shaggai s prázdnýma rukama. Vypravili se daleko k Vhoorlu, do nejvzdálenějších mlhovin k Zaothu a Ktyngze a také k nejodlehlejšímu Phenothu, který je mimo prostor sám a kde vládne Plíživý Chaos. Vrátili se bez toho, co hledali – runy, jež by zadržely příšerné červí věci.
Ze světa k světu naši bratři šli pro silnější a silnější kouzla a magické znaky. I na chladný Abbith, kde Kovové mozky v křišťálových jeskyních kontemplují dlouhé věky. Od nich se dozvěděli naši bratři strašlivou pravdu. Neboť tajemství kouzel, která jsme hledali, byla na starém Yithu a ten zmizel v nesčetných věcích minulosti. Stále dřeme do vyčerpání pod pěti barevnými světly, s vědomím že tam venku není žádná naděje.
Pod třesoucí se polární září, ze severu, kde se ledovce plazí po prachu z meteoritu, nám přišly myšlenkové vlny, aby nám pověděly příběh o zkáze, Město tři padlo, padlo… žádné larvy se už nebudou svíjet a plazit v chovných jámách. Nug-Sothové se už nikdy nebudou procházet po široké kovové promenádě, ani mágové nebudou kontemplovat nad svazky starého učení. Protože Město tři padlo, padlo…
Už žádné tlačenice na nástupištích. Nug-Sothti po tisících prchají v kapslích světla, obrněni proti trpkému chladu a naprosté černi, jež zívá mezi hvězdami. Kovové chodníky zvučí pod nohama. Rozbité věže se kolébají a hroutí. Jsem jedním z posledních, kdo odchází. Jen málo kdo zůstal, aby zadržel roj Dholů.
Tajemně se Mocná Matka usmívá úprku jejích po hvězdách roztroušených mláďat. Jak na konci padá noc na Yaddith, uháníme pryč přes mrazivou tmu vesmíru k Zaothu, nebo Shaggai, či Kythamilu, necháváme za sebou zříceniny světa, a jen malou naději na záchranu. Strašná zkáza Yaddithu, které jsme se vyhnuli, nás znovu vystopuje, Rypákovití červi nás vystopují skrz naše sny.
© Koubič Šíření jakýchkoliv materiálů z těchto stránek je možné pouze po osobním souhlasu autora.
