Vědci mají další důkaz o Deváté planetě na okraji naší Sluneční soustavy. Nibiru, planeta přechodu, Marduk, Ghroth. Má mnoho jmen a nejspíš je skutečná.
Objev je to spíš náhodný o to víc nečekaný. Michael Brown a Konstatin Batygin chtěli vyvrátit tezi, že ve vzdáleném koutě naší Sluneční soustavy existuje další hmotné těleso, tak vzdálené, že je skryté našemu pozorování.
Jenže z měření gravitačních odchylek trpasličích planetek ve vnějším pásu zjistili, že tam v černých hlubinách něco dlí. Tuto teorii na základně měření nadnesli jiní vědci už v roce 2014, ale moc vřelého přijetí se nedočkali.
Teorie není až tak mladá o planetě Nemesis, či Fantomové planetě se hovoří ve spojení s periodickým bombardováním Sluneční soustavy meteorickými a kometovými roji. Něco pravidelně do našeho koutu směřuje velké množství kosmického smetí.
Ihned po matematickém prokázání Planety devět (jak je nyní pracovně nazvána) se vyrojily hlasy o nalezení Nibiru. Nibiru tedy planeta přechodu má být planeta, která má velkou eliptickou dráhu. První zmínky o ní najdeme v sumerských legendách a mýtech tisíce let starých. Jde o planetu nebeských bohů.
Fenomén Nibiru, Deváté planety na okraji
Nibiru zpopularizoval záhadolog a sumerolog Zacharia Sitchin, takový erudovanější Erich von Däniken. Sitchin tvrdil, že při studiu málo dostupných sumerských a babylonských textů narazil na mnoho zmínek o planetě Nibiru-později přejmenované na Mardukovu planetu (dnes ztotožňovanou s Jupiterem).
Podle legend měli z Nibiru přijít bytosti Anunnaki (v překladu z nebes na zemi) a geneticky zmanipulovat DNA našich příbuzných… opiček. A tak Anunnaki, v našich primitivních očích bohové, zaseli sémě a stvořili člověka.
Sitchin s největší pravděpodobností nejvíc čerpá z babylonského eposu o stvoření Enuma Eliš (Když nahoře). Zde se hovoří o příchodu bohů, boji o moc a stvoření člověka. Z těla bohyně rodičky a bohyně chaosu Tiamat stvoří Marduk zemi a z krve zrádce bohů Kingu, člověka. Krev Kingu – tedy mimozemská DNA. V Simonově Necronomiconu je na tento akt zmínka, krev Kingu a tělo Tiamat jsou příčinou naší nedokonalosti.
Dráha Nibiru
Nibiru má stejně, jako nyní objevená Devátá planeta být hodně vzdálená. Apogeum má být tak daleko, že jí cyklus oběhu do středu Sluneční soustavy trvá stovky ba tisíce let. Protože Nibiru (Devátá planeta) je dle měření zhruba 4x hmotnější než Země, byl by takový přílet do Sluneční soustavy řádný brajgl.
Je zajímavé, že k objevu došlo krátce před zajímavým nebeským úkazem o kterém píši zde: Hvězdy jsou správně
Každý ví, co dokáže gravitační síla Měsíce, a to je jen drobeček oproti Nibiru. Při bližším setkání s Nibiru by došlo k obrovským záplavám, silné tektonické aktivitě a nejspíš i dalším příjemným událostem. Událost by hodně připomínala Zjevení svatého Jana. Nibiru by měla cesta od apogea k perigeu trvat zhruba 3600 let – tvrdí Sitchin.
Nibiru v Enuma Eliš
Protože o Nibiru se v obecně známých textech příliš nepíše, naším jediným zdrojem pro udělání si vlastního názoru je právě Enuma Eliš.
Český překlad Enuma Eliš
Néberu — nechť pevně drží přechody nebes a země,
tak, že nahoře i dole je nikdo nepřekročí a na něj každý čekat bude!
Néberu jest jeho hvězda, jež na nebi jasně září.
Leží na křižovatce drah a ostatní jen na ni hledí
a takto praví: „Jméno toho, jenž středem moře neúnavně přecházel,
budiž Néberu, držitel středu!
Nebeských hvězd ať stanoví dráhy,
ať všechny bohy jako ovce popásá!
Kéž Tiámatu zdolá a její život nechť do nesnází padne, nechť je ukrácen!
Lidstvu věků budoucích, příštím dnům,
ať nezadržitelně vzdálena je, navždy ať zmizí!“
Protože stvořil nebesa a podsvětí dal tvar,
Pánem zemí všech ho nazval otec Enlil.
Anglický překlad Enuma Eliš
Let his name be Nibiru, ‘the Seizer of the
For the stars of heaven he upheld the paths,
He shepherded all the gods like sheep !
He conquered Tiamat, he troubled and ended
In the future of mankind, when the days grow old,
May this be heard without ceasing, may it hold
Since he created the realm (of heaven) and Midst ’
her life,” sway for ever ! fashioned the firm earthy
Transliterace z Enuma Eliš
šum – šu lu Ni – bi – ru a – hi – zu kir – bi – šu
ša kakkabani – ni – ša-ma-me al-kat-su-nu li-ki-il-lu
kima si-e-ni li-ir-ta-a ilani gim-ra-šu-un
lik-me Ti-amat ni-sir-ta-ša li-si-ik u lik-ri
ah-ra-taš niše la-ba-riš u-me
liš-ši-ma la uk-ta-li li-bi-il ana sa-ati
aš-šu aš-ri ib-na-a ib-ti-ka dan-ni-na
Necronomicon a jeho pojetí Nibiru
V Simonově Necronomiconu najdeme Nibiru jako jednu ze sil Mardukovy 50ky. Mardukova 50ka se objevuje i v Enuma Eliš, jde o autentická jména, tituly, která Marduk dostal. Mnozí historici se shodují, že jde o symbolické předání veškerých pravomocí Mardukovy od Starších bohů, kteří ho tak pasují na hlavního boha celého panteonu.
V Simonově Necronomiconu je:
Čtyřicáté-deváté jméno je NEBIRU
Duch brány MARDUKa. Řídí všechny věci v jejich cestách a pohybuje křížením hvězd podle způsobu známého Chaldejcům. Jeho slovo je DIRGIRGIRI.
Abychom uvedly do kontextu Simonův Necronomicon s Enuma Eliš, tak si dáme ještě jednu pasáž:
V nitru Apsú zrozen byl Marduk.
V nitru svatého Apsú zrozen byl Marduk.
Zplodil ho Ea, jeho otec.
Porodila ho Damkina, jeho matka.
Sál mléko z ňader bohyň.
Kojná, která jej hlídala, hrůznou ho naplnila vznešeností.
Nádherná je jeho postava, jiskřivý jeho pohled.
Mužný od svého zrození, nesmírně silný od samého počátku.
I uviděl ho Anu, zploditel jeho otce,
zajásal, rozzářil se, radostí se naplnilo jeho srdce.
Učinil ho dokonalým, obdařil ho dvojím božstvím.
Mnohem vznešenější, nad ostatní vynikal ve všem.
Nepředstavitelně dokonalé byly jeho údy.
Nemožno jest to pochopit, obtížno jest to uzřít.
Čtvero bylo jeho očí, čtvero jeho uší.
Když pohnul svými rty, oheň vzplál.
Čtyři uši vše slyšely
a čtyři oči vše viděly.
Povýšen byl mezi bohy, vynikající byla jeho postava,
obrovské jeho údy, od narození byl převeliký.
„Synáčku můj, synáčku můj!
Synu Slunce, Slunce bohů!“
Oděn je září deseti božstev, je jí celý pokryt.
Padesatero hrůz v sobě nese.
Příběh zrodu Sluneční soustavy
Marduk je tedy 50 hrůz. Před mnoha lety, když jsem psal první článek o Nibiru a tak trochu zpopularizoval Nibiru po českém internetu, jsem došek k názoru, že pokud je ve skutečnosti text Enuma Eliš převyprávění kosmické katastrofy (srážky planety Tiamat s planetou Marduk), jak Sitchin líčí, pak je 50 hrůz Mardukových meteorický roj, který planeta Marduk sebou přinese.
Zde máte převyprávěný a zjednodušený příběh, do moderního hávu.
„Na počátku byl prastarý APSÚ (“Ten, kdož byl na počátku” – Slunce) a v jeho blízkosti dva společníci – MUM.MU (“Ten, kdož se narodil” – Merkur) a TI.AMAT (“Panna života”). Teprve pak se vytvořily další tři dvojice planet – LAHAMU (Venuše) a LAHMU (Mars), KI.ŠAR (“Nejpřednější z pevnin” – Jupiter) a AN.ŠAR (“Nejpřednější na nebesích” – Saturn) se satelitem GA.GA a posléze se připojily ANU (Uran) a E.A (“Ten, jehož domem je voda” – Neptun).“
Ze vzdálených, temných končin kosmu se do naší Sluneční soustavy přiblížila pleneta Marduk (Nibiru), proletěl blízko EA (Neptun) a to zakřivilo jeho dráhu dovnitř naší soustavy. Následoval průlet kolem ANU (Uran). Marduk byla ohromná planeta, gigantická s obrovskou silou. Při průletu kolem ANU se z ní ulomily čtyři satelity, měsíce. Její dráha pokračovala k Anšar (Saturn) kde se od Anšar odtrhl měsíc Gaga a stalo se z něj později Pluto.
Jenže síla Anšar a Kišar (Jupiter) byla ještě větší a dráhu Marduka zakřivila ještě hlouběji do Sluneční soustavy, kde pokojně plula v prázdnotě Tiamat – Matka života. Marduk směřoval na kolizní dráhu. Obalen padesáti úlomky, které nasbíral cestou kolem větších těles. Síle Marduka se Tiamat nemohla rovnat, planeta Marduk, vržená do Suleční soustavy v opačném směru se s dravostí hnala přímo k Tiamat. V tom okamžiku začala bitva nebes. Marduk, mnohem větší a hmotnější narušil stabilitu Tiamat a z té odletělo jedenáct úlomků (Tiamatiných hrůz). Tím největším byl Kingu (Veliký posel). Pak došlo na srážku. Marduk jedním nárazem rozprášil všech jedenáct satelitů a odletěl dál do kosmu, aby po dalším oběhu udeřil Tiamat s ještě větší razancí a silou. Tiamat se rozervala vedví.
Dva největší kusy se ustálily na oběžných drahách mezi Lahmu (Mars) a Lahamu (Venuše). A ty dva kusy byly základem pro Ki (Země) a Kingu (Měsíc). A zbytek Tiamat, který nebyl dostatečně stabilní se roprášil kolem Apsů (Slunce). Při této kolizi Nibiru (Marduk) oplodnil Zemi (teorie panspermie) a zasel první sémě života). Takto nějak to mohlo být.
Devátá planeta a teorie Nemesis
Od sumerské mytologie se ještě na chvíli vrátíme do současnosti k teorii Nemesis. Devátá planeta totiž nemusí být vůbec planetou, ale rudým, nebo hnědým trpaslíkem, který obíhá Sluneční soustavu v protáhlé eliptické dráze (stejně jako Nibiru). Doba orbity má být ještě delší, nějakých 26 milionů let, i když jsou i tací, kdo odhadují periodu 600 let.
Tato temná hvězda má při svém putování Oorthovým mračnem do naší soustavy vrhat komety. Jde o teorii, která je založená na geologickém studiu Země, zjistilo se, že komety bombardují Zemský povrch v určitém přesně daném období. Paleontologové Raup a Sepkoski na základě studie o vymírání mořských živočichů zjistili, že v průběhu posledních 250 milionů let došlo každých 26 milionů let k Velkému vymírání.
Návrat Anunnaki?
Je možné, že na Deváté planetě je život? Každý vědec by vám řekl, že šance je víc než mizivá, na druhou stranu, co je život? A i ten na naší planetě prokázal, že dokáže být velmi agilní, pokud jde o podmínky – život se umí adaptovat s fascinující vervou.
Michael Brown je ten bastard, který nechal vyškrtnout Pluto ze seznamu planet. Proto by bylo fér, kdyby Devátá planeta dostala jméno, které si zaslouží – Nibiru nebo Yuggoth. Vždyť obojí se na ní dokonale hodí.
Víte o tom, že už je i petice, aby se Devátá planeta jmenovala Yuggoth? Zde si o tom můžete přečíst: Petice: Planeta Devět by se měla jmenovat Yuggoth
Na závěr srdceryvný obrázek…
© Koubič Šíření jakýchkoliv materiálů z těchto stránek je možné pouze po osobním souhlasu autora.
