Frank Belknap Long patří do skupiny nejméně doceněných autorů Mýtu Cthulhu (Cthulhu Mythos), který byl v Lovecraftově kruhu. Proč byl tak důležitý pro mýtus a co vlastně stvořil?
Skoro každý, trochu literárně zdatný čtenář někdy slyšel jméno Robert E. Howard, tvůrce Barbara Conana, zakladatel specifického fantasy žánru Sword and Sorcery. Ale co ostatní jména? Kdo zná dekadentního Roberta Blocha (jen tak mimochodem, autor knižního Psycha), romantického snílka Clark Ashton Smithse, nebo Henry Kuttnera? Moc jich není. Přesto si troufám tvrdit, že v České republice jsou v hlubším povědomí, než Frank Belknap Long. Přitom je Frank Belknap Long jedním z nejdůležitějších článků v prvotním formování Mýtu Cthulhu (Cthulhu Mythos).
Frank byl nepostradatelným členem Lovecraftova kruhu (Lovecraft Circle), kam patřili i výše jmenovaní. S Lovecraftem si dopisoval už od roku 1920, tehdy ještě 19 letý naivní kluk, plný fantaskních nápadů, které s Lovecraftem diskutoval nejen písemně, ale i osobně. Sám řekl, že s Lovecraftam vyměnit tisíce mnohastránkových dopisů. Jako jeden z mála dopisovatelů se s Lovecraftem znal osobně. Když žil Lovecraft v New Yorku mezi lety 1924-1926. Spolu s ním i patřil do vedení takzvaného literárního klubu Kalem (Kalem Club).
Frank Belknap Long a Howard Phillips Lovecraft
Přátelství těch dvou bylo silné, dokazují to dopisy, které jsou vedené v přátelském, skoro by se chtělo říci rodinném duchu. Lovecraft jako by vzal mladého nadějného spisovatele pod svá ochranná křídla jako mladšího bratra, oslovuje ho-Mladý pane. Ač sám o sobě s humorem říkal, že je jeho děd Theobald. Šlo o mutualismus, Long měl mnoho nadčasových myšlenek, které Lovecraft s chutí použil do svých příběhů. Nemůžeme ho nařknout z plagiátorství, nebo krádeže myšlenky. Lovecraftův kruh (Lovecraft Circle) byl hlavně o sdílení a půjčování si nápadů, jinak by Mýtus Cthulhu nikdy nedosáhl takového propojení.
Frank Belknap Long ukořistil několik málo známých historických prvenství pro Mýtus Cthulhu:
Je prvním spisovatelem, který dál rozvíjí Mýtus Cthulhu (Cthulhu Mythos).
Je první, kdo v povídce zavraždí postavu H.P.Lovecrafta (není jím Robert Bloch, jak se mylně uvádí).
Je první, po Lovecraftovi kdo kdy napsal pasáž z Necronomiconu. Nejspíš také napsal jako první „pravý Necronomicon“ jednu stránku, kde používá své původní citace.
Tohle všechno stihl v jediné povídce The Space-Eaters publikované roku 1928 ve Weird Tales.
Mýtus Cthulhu Franka Belknapa Longa
The Space-Eaters (Pojídači prostoru) vypráví o smyšleném setkání Franka a Howarda (Lovecraft). Howard je v příběhu autorem povídky The House of the Worm, o které jsem psal nedávno. Je tedy patrné, že Long o nedopsané novele věděl. Povídka je klasický, předvídatelný horor, ale má znatelný Longův a později i Lovecraftův rukopis. Oba protagonisté přemítají nad hypotetickou existencí bytostí, které by žily v netřírozměrném prostoru. Byly by vůbec viditelné lidským zrakem? (Vzpomeňte na pozdější povídky Lovecrata, kde se tyto myšlenky hojně vyskytují).
Příběh dál pokračuje, když k smrti vystrašený Henry Wells vběhne do chaty, kde se Howard s Frankem schovají před postupující a houstnoucí mlhou. Vyděšeně líčí, jak v lese spatřil podivnou bílou ruku sápající se na něj z nebes. Nikdo mu nevěří, dokud neukáže podivnou, kruhovou díru v hlavě. Howard je samozřejmě skeptik, jako byl i Lovecraft (kdo jiný by byl schopný říct Nyarlathotepovi, že mu jeho holografickou projekci nežere?) má za to, že byl Welles postřelen nebo, že má díru od narození, jako defekt. Jenže čas ukáže, že se mýlil, když Welles jako šílený vyrazí zpět do lesa, aby o pár okamžiků později křičel z celých plic „Oni mi požíraj mozek!“ Henry Welles upadne do kómatu a tak Frank s Howardem zavolají doktoru Smithsovi (že by narážka na Clark Aston Smithse?). Po třech hodinách operace mozku Smith konstatuje, že se nebožákův mozek změnil. Něco mimo čas a prostor ho pokřivilo.
Howard s Frankem se za nastalé situace rozhodnou pro jediné, utéct. Sednou na loďku a plují do bezpečí, jenže nad lesem se zhmotní celá ta hrůza. Frank s Howardem vytvoří Znamení pomocí dvou hořících pochodní a Věc zaženou. Mezi dvěma přáteli vznikne filosofická rozepře. Howard je situací fascinován a chce na zážitku vypracovat povídku (Lovecraft užíval své noční můry jako zdroj inspirace). Frank je rezolutně proti, něco tak strašného musí být zapomenuto.
Howard udělá to co vždy, podle zážitku opravdu napíše povídku, jenže tím se z něj stane „Ďáblův kněz“-vlastní slova. A bytosti, jak zjistí, existující miliony let před člověkem mimo tento vesmír, ho chtějí zničit, protože se na ně skrz své psaní napojí. Je zajímavé, že právě tohle bylo ze strany tehdejší okultistů velkou výtkou na celý Lovecraftův kruh (Lovecraft circle), obávali se, že psaním „povídek“ probouzí síly, které spaly tisíce let.
V povídce se objevuje i první citace z Necronomiconu: „Kříž není pasivní strážce. Chrání čisté srdce a nezřídka se objevuje při našich sabatech, matoucí a rozptylující síly Temnot“-Nercronomicon Johna Dee. Právě tato fráze později Lovecrafta ovlivní k přepracování historie Necronomiconu a vložení verze Johna Dee.
The Space-Eaters nejen, že jsou na svou dobu originální horor mísící SCI-FI, ale krásně vykreslují i charakter H.P. Lovecrafta od někoho, kdo ho opravdu důvěrně znal. Také se nabízí podobnost s Lovecraftovou povídkou The Unnamable (1923) I zde dva učenci filosofují nad podstatou věci, předhání se v argumentech, aby nakonec oba zjistili, že jejich hypotetický a zcela nepravděpodobný konstrukt je čirou, děsivou a nesnesitelnou pravdou.
Nejznámější povídkou, která reprezentuje Longův Mýtus Cthulhu (Cthulhu Mythos) je povídka uveřejněná o rok později The Hounds of Tindalos (1929). Je to vlastně první povídka, kterou jsem kdy fanouškovsky překládal (zhruba deset let nazpět) a jelikož jsem jí překládal před deseti lety, tak vám asi došlo, že překlad sám byl slušně řečeno otřesný. Ale právě díky překládání jsem hluboce pronikl do příběhu.
Příběh je veden převážně formou dialogu mezi vypravěčem a mužem víry a vědcem Chalmersem. Oba protagonisté se dohadují o teologii, smyslu bytí a tak vůbec. Chalmers je extrémně vzdělaný, pro své bádání užívá jistou drogu. Ta mu dovoluje cestovat napříč časem. Jenže jednou se dostane moc hluboko do minulosti, do místa, kde existují psi Tindalos. Bytosti, které mohou do tohoto světa proniknout jen skrze úhly (opět Lovecraftem využitá myšlenka). Ty ucítí jeho maso a začnou ho lovit napříč časem.
Tindalos je pojem, který v mytologii Malajsie a Šalamounových ostrovů označuje ducha předků na´itu. Podle místních byl každý Tindalo jednou člověkem, ale stal se z něj tarunga-duch.
Frank Belknap Long stál u zrodu Prastrých (Great Old Ones), kteří jsou hlavním zlem v Lovecraftově Mýtu Cthulhu (Cthulhu Mythos). Bez jeho přispění je možné, že by Lovecraft nikdy nedodal své mytologii takovou auru cizosti.
Jak jsem napsal pár řádků výš, v případě Franka a Lovecrafta šlo o mutualismus, sdílení nápadů a dokonce i celých synopsí. Došlo to tak daleko, že Frank jednoho dne poprosil Lovecrafta, zda může převyprávět jeden jeho sen. Lovecraft neměl co řešit a tak vznikla novela The Horror From the Hills (1931), točící se kolem, pro Mýtus Cthulhu (Cthulhu Mythos) minoritního, ale i tak zajímavého božstva Chaugnar Faugn. V novele se objevuje sen s řeckými motivy, tak jak ho Lovecraft Longovi poslal. Long ho téměř nezeditoval. Chaugnar Faugn se stal Frankovým oblíbencem, chtěl vytvořit božstvo, které bude inspirované Ganéšou. V roce 1932 napsal báseň When Chaugnar Wakes.
Ještě za Lovecraftova života byl jedním z autorů, kteří spolupracovali na The Challenge from Beyond (Vedle C.L. Moore / či spíš Henry Kuttnera, A. Merritta, Lovecrafta a Howarda, celý příběh Long uzavíral). O několik dekád později ještě vydal Dark Awakening (1980) a Gateway to Forever (1984). Vytříbenosti starších povídek za časů Lovecraftova kruhu (Lovecraft Circle), ale nedosahují.
Frank Belknap Long je v České republice značně přehlížen, vlastně krom mého fanouškovského překladu existuje jen slovensky přeložená povídka Second Night Out ve sbírce 13 strašidelných príbehov. Je to velká škoda, protože Mýtus Cthulhu (Cthulhu Mythos) v podání nejstarších Longových prací, patří do zlatého fondu a neměl by být přehlížen.
© Koubič Šíření jakýchkoliv materiálů z těchto stránek je možné pouze po osobním souhlasu autora.
