Grimoár Necronomicon je druhou knihou věnovanou čistě Necronomiconu od Donalda Tysona. Tyson je u nás celkem známý (čti, pár knih česky vyšlo). Je dost zatracovaný, právě kvůli této knize, která jako jediná ze série, se snaží opravdu o funkční grimoár Necronomiconské magie.
Uvedené kapitoly jsou jen zlomkem toho, co v této knize najdete. Tyson je „znalci“ Lovecrafta zatracován, jako prznitel Cthulhu Mythosu (Mýtu Cthulhu). Přitom Tyson je jeden z mála, kdo se snaží původní atmosféru Lovecraftova velkého díla převést do grimoárové podoby. Toto je vize Necronomiconu, jak by mohl s trochou přivřenýma očima existovat-romantická-naivní, ale kouzelná.
(Nerevidovaná verze-jen hrubý neopravovaný/nekorigovaný překlad plný chyb-na opravy není čas)
Prastaří
Prastaří (Beztvarý letci) Prastaří byli, Prastaří jsou a Prastaří budou. Velká je jejich přízeň k těm kdo jim slouží, ale ještě větší je jejich zloba vůči nepřátelům. Kráčí po Zemi když hradby mezi světy povolí a Brána Yog-Sothoth se doširoka rozevře. Za soumraku oni kráčí v mlžném ránu před Slunce východem. Když Měsíc a Slunce zkříží své cesty na Dračí hlavě (Caput Draconis) a znova na Dračím ocasu (Cauda Draconis) Oni kráčí. V den rovnodennosti oni kráčí zatímco v jiných ročních obdobích je rovnováha nastolena. Kukuřice na polích je stlačena dolů tam kde prošli a stromy vyrvané z kořenů. Země se třese hřmotem vzdálených bouří a vzduch čpí zápachem spálené síry. Díky tomuto zápachu lze poznat že jsou poblíž. Bez znalostí magie žádný zrak nemůže uzřít jejich nepřirozené tělo. Nejsou z tohoto světa, ale z vyšších sfér. Rozšířením sebe dolů do našeho prostoru můžou dosáhnout i těch nejzazších hlubin. Žádná ryba plavající pod povrchem nemůže vědět kde či čí ruka protne hladinu ani místa kde se tak stane. Dokonce nemůže poznat ani tvar tvora jemuž ruka patří. Díky jejich stopám na písečných dunách jich budete znát. Nohy silné jako kmeny statných dubů těla větší než těla největších zvířat a nakonec pět malých chodidel která do země tlačí pětiúhelníkový vzor.
Prastaří se zmocnili síly létání, ne pomocí křídel, oni křídla nemají, ale rytmickými pohyby jejich ohromných těl nahoru a dolu do vzduchu a silou jejich myslí. Jsou slepí když poměříme jejich zrak s tím člověku známým. Před eony, když rasa člověka ještě nevzkvétala žili Prastaří v mocných městech za zdmi které postrádaly okna. Mají smysl tak neznámé našemu světu, které jim vytváří obraz okolí. Málo moudrých na ně pohlédlo, ať skrze Alchymii či uměním magie. Ale ještě méně moudrých si dovolilo psát o těchto zakázaných záležitostech týkajících se jejich těl, která mají být jako vejcovitá masa svíjejících se výhonků.
Předávno Prastaří válčili proti Času nepodéhající rase ze světa Yith. Velká byla síla Prastarých avšak ještě větší byla síla vědy Yithianů. Veškeré znalosti minulosti a budoucnosti jim byly známy. Yithiané do vyhnanství pod zemí vypudily Prastaré z kamenných měst na povrchu prostých oken. Zapečetili vstup do jejich jeskyní masivními dveřmi z černého kamene. Zde byli jiní Starší ne ti z měst kdo se nepodíleli na válce ale uprchli do neb skrze Bránu Yog Sothoth. Ythiani se nepokusili nijak sledovat uprchlé Prastaré a Prastaří byly rozděleni. Ti svázaní uměním Yithianů dlí dole hluboko pod rozvalinami minulých měst Pánů času, ale Prastaří kteří se neúčastnili války stále dleli v éterických výškách mezi tímto světem a světy vyššími. Jen občas když hradby mezi světy jsou tenké, Brána se rozevře a oni vejdou do míst divokých a sterých, nespatřených a neznámých.
Nemohou dlouho snášet povrch tohoto světa za eony se hvězdy změnily a jejich paprsky škodily tělu Prastarých. Jejich staří nepřátelé Yithiani odešli do budoucnosti, ale Prastaří nejsou schopni stvrdit svůj odkaz dokud hvězdy nedokončí jejich cesty oblohou a oni znovu přijdou z nebes jak již dávno učinili. Pak se Brána Yog Sothoth otevře a Prastaří sestoupí z nebes a povstanou ze svých hrobek aby znovu vystavěli města bez oken tam kde zůstanou pouze rozvaliny tohoto světa. Lidé se stanou jejich otroky jak již dříve byli. A mocný Cthulhu otiskne myšlenky napříč zemí a mořem do jejich snů. Jak tomu dělal než se R’lyeh potopil pod zčeřenou hladinu. Dlouho Prastaří dlící ve výšinách šlechtili v lůnech lidských žen hybridy kteří by mohli snášet jed z hvězd. Těm kdo jim pomohou v tomto záměru darují okultní znalosti a moc nad jinými lidmi. Někdy se toto hybridní potomstvo podobá pěně a kráčí po zemi obrovské a neviditelné, zatímco jiné díky laskavosti jejich matek přijmou tvary které se více podobají lidskému tělu. Oni postrádají záměr těch kteří dlí ve výškách a poté hledají velké dílo Prastarých Práce Trapezohedronu. To je příčina proč tato rasa cestovala skrze obrovské vzdálenosti Vesmíru a skrz mnoho dimensí aby bydlela na této planetě. Potomci lidí kteří jim pomohou v jejich díle jsou odměněni a ti kdo jim překáží potrestáni.
Dlouhým chvalozpěvem z Necronomiconu se Brána Yog Sothoth otevře a cesta pro Prastaré bude volná. Ti sestoupí do připravených nádob z nižšího masa, jak těch smíšené krve tak těch jež jsou zcela lidmi. Jen smrtelníci s řádnou přípravou jsou hodnotnými nosit nějakou dobu duši Prastarých a sloužit jejich ohromnému dílu, navrácení a vyzvednutí padlé královny k jejímu prázdnému trůnu. Žádný smrtelník posedlý Prastarým nemůže jeho ducha nést déle než jeden cyklus měsíce bez zešílení. Jsou starověcí tak že to spočíst nelze a jejich cizí mysl není prospěšná mysli člověka. Ta se změní po čase v hnijící tkáň mozku a tekoucí shnilý sliz.
Velcí na nebesích jsou Prastaří, mrzký v prachu je člověk, ale větší než lidstvo jsou ti kdož se zasvětí do služby velkému dílu Prastarých. Vyčištění tohoto světa který se sám obnoví v její čistotě, a dovolí jí vystoupit zpět do jejího vysokého stavu, z jehož padla do této jámy kde nekonečně byla znesvěcena životem.
Padlá Země
Z blýskavých výparů tohoto Vesmíru rozlila se z kosmického vejce zeměkoule, kterou lidstvo obývá. Byla to bohyně Barbelzoa , milovaná a jediná dcera toho jehož pravého jména není třeba říkat, ale toho kdo je zvaný jazykem Prastarých tak jak to je přejímáno mluvou lidskou… Azathoth. Ona seděla na levé straně trůnu stvoření a její krása a moudrost byla nápodobna zářící hvězdě v jejich očích, tak zářivým že žádný stín nemohl vydržet v blízkosti trůnu. Hudba z otcovi flétny tryklovala dále v čisté harmonii a dvanáct obrovských bohů tančících v prázdnotě vesmíru udržujících pavučinu skutečnosti jejich neutuchající gracii a důstojností. Tryklující flétny se točily vnějškem neposkvrněné a vesmír zrodil se naplněný jasnými hvězdami. Hlavní posel a duše tančících bohů je zván Nyarlathotep. Dohlížel na Barbelzoau z pravice Azathothova trůnu a hlídal její čistotu. Za zády jejího otce poznal pannenskou bohyni násilím, a způsobem který není člověku podobný, bez spojení tělesného. Nezískal ničeho z jeho zrady, jas její zemřel z jeho temnoty a nechal za sebou jen hořkost jeh jazyka. V hanbě její nemohla pohlédnout na tvář moudrého Azathotha dřímajícího na svém trůnu jež do všech srdcí pohlédnout mohl. Ona zkroušena zoufalstvím sestoupila 93 schodů dolů z trojné stolice moudrosti přes okraj do Abyssu, do pustiny hvězd.
Čímž níže padala tím víc se její zářící podstata měnila na pevnou hmotu. Nyarlathotep jí sledoval jako shrbený drak. Slyšela ona výkřiky vzteku v mysli její a stláčela své měnící se tělo do hosté substance kolem sebe aby skryla svou zářící podstatu. Těsněji a těsněji obalovala sama sebe tak aby se stala zeměkoulí, ne odlišnou těm milionům jiným zeměkoulím jež otáčejí se kolem hvězd točících se dle hudby otcovi flétny. Váha hmoty tlačící na duši její poslala Barbelzozu do hlubokého spánku který se jako smrt jeví. Nepředvídala to ale úniku již nebylo. Ve spánku ona sní a sleduje co se děje na povrchu sféry jež je jejím materiálním tělem. Ona se nikdy nerozpomene na své pravé jméno či na to jak sdešla z nejvyššího stavu dolů skrze brány mnoha rozměrů do této pekelné sféry. Když Azathoth dozvěděl se o Barbelzoasině ponoření do materie, nezměrný žal dovedl ho k šílenství. Vlastními drápy si vyškrábal oči a tak ze soucitu učinilo i dvanáct tančících bohů, stali se slepými. Jeho flétna ječela a praskala už nepřipomínala ty čisté noty, navždy byla jeho hudba neúplná. Strhal ze sebe šaty a nahý a rozcuchaný dřepl na svůj trůn, který se změnil na černý, z temnoty jeho zoufalství. Zapomněl se v šílenství. Vlasy zacuchali se mu a tělo spečené do vlastní špíny. Nemohl přestat hrát na svou flétnu protože to byl jeho smysl života, ale hudba kterou vyluzoval byla bez řádu a působila, že dvanáct slepých tančících bohů klopýtalo a belhalo se. Tvorba jež vycházela z jejich tance byla poškozená.
Po eonech věků, hledání po širém Vesmíru našel Nyarlathotep Barbelzoazu obíhající kolem pradávné žluté hvězdy daleko od středu stvoření. Navzdory jeho lsti ocasem probudil Barbelzoau z její snící dřímoty ve středu tohoto světa. Svolal služebníky z jeho rodu, jež jako Prastaří jsou známí, aby vyzvedli tuto zeměkouli z pasti hmoty do vysokého stavu z kterého ona spadla. Ale Prastaří byli znechucení nes počtem životních forem, které vznikly a obývali země a moře na jejím povrchu. Tolik hmotného života nemůže projít skrze nejvyšší bránu. Nyarlathotep přikázal aby povrch od všeho živého byl očištěn. Ale než Prastaří mohli začít plnit jeho příkazu, byli napadeni cestovateli skrze čas Yithiany. Těch kteří jsou z ras celého Vesmíru nejmoudřejší stejně jako silní ve svém válečném umění. Prastaří byly poraženi a jejich síly roztříštěny. Někteří byli uvězněni v jeskyních pod zemí a jiní se schovali mezi astrálními sférami za zapečetěnou branou Yog Sothoth. Předtím než mohli opět sjednotit Prastaří své síly. Hvězdy se pokazily a spektrum jejich paprsků začalo tělesné schráně Prastarých škodit. Yithiané odešli do daleké budoucnost, ale Prastaří zůstali uvězněni hvězdami a časem samým.
Velké dílo Prastarých, zbavit tento svět všeho živého tak aby mohl být vyzdvihnut skrz nejvyšší bránu Yog Sothoth. Materie sice může nějakou náhodou projít skrze nižší brány, ale tolik věcí nelze vyzdvihnout skrze poslední bránu k Trůnu stvoření. Jen živá hmota smíšená s podstatou Prastarých přeměněná do kříženců z poloviny lidských a z poloviny Prastarých, může projít skrz Průchod. Tohoto spojení musí být dosaženo nejen pouhým promícháním masa ale též spojením mysli a duše, jež má sílu očistit tělo.
Nyarlathotep zuřil. Opovrhoval šíleným Azathothem ale nemohl ho zabít a uzmout nejvyšší místo na černém trůnu Chaosu. Protože kdyby přestala flétna Azathothova hrát, pak by přestalo tančit dvanáct slepých bohů a vše by se obrátilo do temnoty a ticha, dokonce i Nyarlathotep sám. Nemohl ani vlastnit bohyni Barbelzoazu protože byla chráněna brněním z husté materie vlastního zhuštěného těla, jež se stalo jejím vězením i hrobkou. Nyarlathotep kráčel příč písčinami světa tohoto, s podobou muže kterou na sebe vzal. V hněvu plánoval jak vyzdvihnout zářící jádro zeměkoule až k místu z kterého spadla, neboť jen to jí uvolní.
Nejprv musel obnovit řád Prastarých na Zemi. Hledal pomoc lidských přisluhovačů i nelidským přisluhovačů jež dleli v temných hlubinách tohoto světa. Yog-Sothoth mu vypomáhal v práci, ale ne vždy ochotně, neboť Yog-Sothoth neschvaloval přestupek proti bohyni. Yog-Sothoth miloval řád a harmonii a oplakával jejich ztrátu. Pomáhal Nyarlathotepovi v naději, že bude řád obnoven když se Barbelzoa znovu probudí. Ale on není žádným Nyarlathotepovým přítele a bude se vždy snažit zničit posla tančících bohů kdykoliv kdy bude mít příležitost. Mužům a ženám jež moudře slouží Nyarlathotepovi je královská cesta k bohatství, síle, zakázanému ztracenému vědění a magii otevřena. Přesto nikdy neopomenou nemohou vzdát čest Yog-Sothoth kdož je bránou jíž cestovatelé musí projít. Ještě více cti se dostává šílenému Azathothovi, který je zdrojem veškeré síly včetně té Nyarlathotepa a Yog-Sothoth. Pamatujte: Yog-Sothoth otevírá bránu, Nyarlathotep ukazuje stezky, ale Azathoth uprostřed Chaosu jeho šílenství je plné hledání. Když se padlá Barbelzoa probudí po levici otce svého, jeho šílenství skončí a čestná služba připomenuta mu bude.
© Koubič Šíření jakýchkoliv materiálů z těchto stránek je možné pouze po osobním souhlasu autora.
