Daoloth je jednou z mála entit, které nevymyslel HPL, ale jeho nástupci, a je zapracován do magického modelu. Magie Mythosu užívá celkem běžně výtvorů Clark Ashtona Smithse, Tsathoggua, Biercova Hastura a snad i Derlethova Ithaqua, ale jediný Daoloth je bytostí postLovecraftovského Mythosu, která se probojovala do magických rituálů. Můj názor, že je fuk, kdo to vymyslel znáte, a tak ho nějak obšírně rozvádět nebudu, snad jen, už abych napsal kompletní manuál pro práci s celým pantheonem Mythosu.
Genese Daolotha
Za otce Daolotha je považován britský autor Ramsey Campbell, který nejen že je považován za jednoho z nejlepších žijících spisovatelů Mythosu, ale také nejlepším horrorovým spisovatelem Británie. Daoloth se prvně objevuje, v poutavé povídce Render of the Veils (1964). Což lze přeložit jako Zvedač opony. Daoloth je bytostí strážící práh ke skutečné objektivní realitě.
(Daoloth dle Chaosium)
„Objekt nebyl beztvárný, ale byl tak komplexní, že zrak nemohl rozeznat tvar. Byly tam hemisfér z lesklého kovu spojené dlouhými plastovými tyčemi. Tyče byly šedavé barvy a tak nešlo určit která je nejblíže. Byly propojeny do plochého shluku z kterého vycházely osamocené válce.
Jak na to koukal, měl zvláštní pocit, že se na něj upírají zraky z poza tyčí, avšak kdykoliv se pokusil pohlédnout na objekt, vyděl pouze mezery mezi tyčemi. Podivné na tom bylo, že se to jevilo jako obraz živoucí věci. Něco z dimense kde může takový příklad zvláštní geometrie žít.
Když se otočil, aby si promluvil s Fisherem, zaregistroval koutkem oka, jak se věc zvětšuje a zabírá téměř celou stranu místnosti. Když se však otočil zpět, objekt byl velký jako předtím.
…
„To jetak protože se jedná pouze o tří dimensionální extenzi skutečné věci, samozřejmě že to ve své vlastní dimensi nevypadá vůbec takhle“ „Ale co to je?“ zeptal se nedočkavě Gillson. „To“ řekl Fisher „je relikvie Daolotha – Zvedače opony“
…
„Nazval jste to Daoloth co to znamená?“ … „Podívejte na tu žlutou do tvaru vejce utvořenou věc zde, co se vypíná a zapíná od doby, co jste přišel. Četl jste Necronomicon, pamatujete na zmínku na Krystalizátor snů? Tak toto je jeden z nich. Zařízení, které vás projektuje do jiných dimensí zatím co spíte.
Trvalo to než jsem si na to zvykl, ale několik let jsem byl schopen vstoupit téměř do každé dimense až do 55. Kdybych vám mohl jen přiblížit úžas, co se pojil s návštevou poslední pláně, kde jsou prostory, a hmota nemůže existovat! Neptejte se mne kde jsem sehnal Krystalizátor, dokud si nebudu jist že mne ochránci nesledují. Nemohu o tom nikdy mluvit, to však nevadí. Po té co jsem přečetl Zjevení Glaaki a potvrdil si své závěry, rozhodl jsem se podíva co budu vzývat. Byla to začátečnická chyba, ale nakonec jedné noci, jsem se materializoval v místě, které jsem nikdy předtím neviděl.
Byly tam zdi a sloupy tak vysoké, že jsem ani nemohl dohlédnout kde končí a uprostřed zdi byla velká štěrbina rozléhající se odezdi ke zdi, rozeklaná jako od zemětřesení. Jak jsme pozoroval okraji, zdála se prasklina matná a rozmazaná, něco z ní povstalo. Jak jsme vám řekl, vyobrazení vypadá jinak ve své domovské dimensi. Ano, viděl jsem živoucí část, a snad pochopíte, když se nebudu pokoušet to popsat. Kymácelo se to předemnou, a pak se to začalo rozšiřovat. Mohlo mne to zachvátit během chvilky, ale na to jsem nečekal. Běžel jsem mezi sloupořadím. Neběžel jsem daleko, narazil jsem na skupinu lidí stojících předemnou. Byli oděni v kovových róbách a rubáších a nesli sebou malou sošku toho, co jsem viděl, proto jsem věděl, že jsou toho kněžími. Nejbližší se mne zeptal proč jsem přišel do jejich světa, vysvětlil jsem že jsem doufal že zavolám Daolothovu pomoc abych mohl zřít skrze závoje. Podívali se jeden na druhého, pak mi dali modlu, kterou nesli. „budeš potřebovat toto“ řekli mi. „Slouží to jako spojnice, nikde na světě na to nenarazíš.“ Pak se celá scéna rozplynula a já ležel ve své posteli, ale v rukou jsem svíral sošku, kterou zde můžete vidět.
…
Daoloth je bůh – mimozemský bůh. Byl uctíván v Atlantis, jako bůh astrologů. Myslím že právě tam počalo vzývání Daolotha na Zemi. Nesmí být nikdy viděn, protože zrak se pokouší sledovat konvulce jeho tvarů a to vede k šílenství. Proto při invokaci nesmí být přítomné žádné světlo. Až ho budeme dnes volat, musíme vypnout všechna světla. Dokonce i toto je záměrně nepřesná replika, musí být.
Proč invokujeme Daolotha. Na Yuggothu a Tondu byl znám jako Zvedač opon a tento titul má velký váznam. Jeho kněží nevidí pouze minulost a budoucnost, mohou vidět i extenze objektů do nejzazších dimensí. Proto ho budeme invokovat a držet ho za pomoci Pentaklu Plání. Může nám dát vedení při prohlédnutí falše.
…
Je téměř 2:30 musíme být připraveni v 2:45, tehdy jsou průchody sladěny.
(Daoloth by Drhoz z deviant art)
Další část příběhu si řekneme v příští kapitole, teď přichází na řadu souvislosti. Překládat Campbella je sice fajn, ale přecejen je toho textu stále moc.
Jisté náznaky, co to kecám, reference jako hrom, této entity lze zpozorovat ve skvělé povídce Pustiny od F.P. Wilsona z roku 1990. Zde nevystupuje žádná entita jmenovitě, jen jejich projevy, které se velmi podobají právě Daolothovi.
„Vstaň, kruci! Jsou tady! A bude jich dobrá desítka!“ Vyhrabala jsem se na nohy a strnula. V tom směru, kterým ukazoval, se světlem hvězd zalitý pás křovin táhl snad dva tři kilometry a jen tu a tam jej přerušovaly stíny několika málo roztroušených stromů. A nad tím širokým prostorem se k nám klouzavým letem těsně nad vrchními větvemi blížil oválný houf matně zářících světel. Světel. Nic jiného to nebylo. Nebyly to žádné zářící koule. Žádné UFO nebo podobné nesmysly. Neměly žádnou viditelnou hmotnou podstatu. Bylo to jenom světlo. Drobné koule ze světla.
Od pohledu na ně se mi naježily chlupy. Snad proto, že ještě nikdy jsem nezažila, aby se světlo chovalo takhle připadalo mi nesprávné a nepřirozené, aby se světlo vytvarovalo do koule. Nebo to snad bylo tím, jak se světla pohybovala, jak cílevědomě klouzala tmou, svištěla nocí, proplétala se od stromu ke stromu, prolétala nad nejvyššími větvemi a pak si nalézala cestu k dalším vrcholkům stromů. Skoro jako kdyby se podle stromů orientovala. Anebo to možná bylo tím tichem. Tím děsivým tichem. Co se týče zvuků civilizace, Borové pustiny jsou tiché vždycky, ale pořád tu slyšíte zvuky vydávané živými tvory, houkání a výkřiky a šustění od větších zvířat, neustávající hemžení hmyzu. To všechno teď ustalo. Dokonce ani v křovinách nešuměl větřík. Ticho. Horší ticho než prostá nepřítomnost zvuků. Jako by svět zadržel dech.
A světla už byla u nás, bylo jich jistě přes deset, byla různě velká, od tenisového míčku po míč na košíkovou, v nepravidelném válcovitém shluku asi tak tři na šest metrů velkém klouzala nad naší mýtinou a mířila přímo ke stromu, na kterém byl Treighton.
A čím byla blíž, tím víc se mi svíral žaludek. Snad ta záře byla ze světla, ale ne z čistého světla, ne ze zlatavého a zdravého denního světla. Tohle byla sinalá, chorobná, bezkrevná záře poznamenaná skoro neznatelným zeleným nádechem. Naštěstí ale byla mimo Treightonův dosah, protože světla jen škrtala o nejvyšší jehlice na stromě.
Sledovala jsem, jak záře osvětluje Treightonův nahoru obrácený obličej, jak se Treighton celým tělem natahuje vzhůru, a udivila mě jeho bezstarostnost, to, s jakou posedlostí se snaží najít „realitu“. Pořád se při svém pátrání jen tak zmítá a potlouká, anebo už je něčemu opravdu na stopě? A patří k tomu i borová světla?
Když první z nich přeletěla přímo nad ním, ani ne půl druhého metru nad jeho nataženou rukou, zaslechla
jsem, jak vykřikl.
„Hučí v nich, Mac! Takový vysoký tón! Ty to neslyšíš? Je to skoro melodické! A ve vzduchu tam mravenčí, skoro jako od nějakého náboje! To je úžasné!“
Já jsem žádnou hudbu neslyšela a žádné mravenčení necítila. Slyšela jsem jenom, jak mi srdce buší až v krku, a cítila, jak mi po celém těle stéká studený pot.
Treighton se ozval znovu teď už vlastně řval, ale používal jazyk, který se nepodobal nejen angličtině, ale ani žádnému jinému jazyku, co jsem kdy slyšela. Takové mlaskání a kňučení a i těch pár zvuků, co vypadaly jako slova, jako by nebylo určených pro lidské ucho. ,Jone, co to tam provádíš?“ rozkřikla jsem se. Nevšímal si mě a pořád mlel tou divnou hatmatilkou, jenže světla si zase vůbec nevšímala jej a prolétala nad ním, jako by neexistoval.
Hejno bylo už skoro pryč, ale já jsem pořád nedokázala setřást hrůzu a pochmurný pocit, že se stane něco
příšerného.
A taky že stalo.
Poslední světlo ve shluku bylo velké jako míč na košíkovou. Nejdřív to vypadalo, že proletí nad Treightonovou hlavou jako ostatní, ale když se přiblížilo ke stromu, zpomalilo a začalo klesat k místu, kde se Treighton uhnízdil.
Zděsila jsem se.
,Jone, podívej se! Letí přímo k tobě!“
,Já to vidím!“
Ostatní světla klouzala dál, k vrcholku příštího stromu, ale to poslední se zdrželo a kroužilo kolem borovice asi tak ve výšce jeho pasu.
„Slez odtamtud!“ křikla jsem.
„Děláš si srandu? V tohle jsem ani nedoufal!“
Světlo najednou znehybnělo a viselo ani ne půl metru před Treightonovou hrudí.
„Je studené,“ oznámil už krotším tónem. „Studené světlo.“
Vztáhl k němu ruku a já jsem na něj chtěla křiknout, jenže se mi něco vzpříčilo v hrdle. Dotkl se konečkem ukazováku okraje záře.
„Vážně, studené.“
Dívala jsem se, jak se prst ponořil do světla snad jen tak po nehet; pak se světlo pohnulo. Ne, víc než pohnulo, ono skočilo po Treightónově ruce a obklopilo ji.
V tu chvíli začal Treighton křičet. Nebylo mu skoro rozumět, ale znovu a znovu jsem rozeznávala střídavě slova „zebe“ a „pálí“. Doběhla jsem k patě stromu, protože jsem čekala, že ztratí rovnováhu, a doufala jsem, že stihnu zbrzdit jeho pád. Uviděla jsem, jak světelná koule postoupila dál, sklouzla na paži a obklopila ji. A pak zmizela.
Na okamžikjsem si myslela, že je snad po všem. Ale když si Treighton stiskl prsa a rozkřičel se ještě bolestněji, s hrůzou jsem si uvědomila, že světlo nezmizelo že je v něm!
A potom jsem spatřila, jak se mu rozzářila košile na zádech. Dívalajsem se, jak se z něj světlo vynořilo a znovu se vytvarovalo do koule. Nabralo výšku, klouzavým letem se vydalo clo tmy za ostatními světly a nechalo vzlykajícího a dávícího Treightona
Zářící sféry jsou velmi podobné těm z povídky Trought gates of Silver Key, které se objevují při rituálu otevření Nejzazší brány. Každého hned napadne, že tyto sféry jsou nějak spřízněny s Yog-Sothoth.
V Liber Damnatus se narratorka dozví velmi zajímavé informace.
„nexálníbod‘ a „rovnodennost‘ a „lumina“ a „rouška“. Chvíli mi to trvalo, ale nakonec jsem se v zápiscích začala orientovat. Bylo jasné, že část knihy, kterou Treighton ukradl, se týkala „nexálních bodů“. Takový nexus, to bylo místo, jakých bylo po světě rozprostřeno několik a kde dvakrát ročně, za jarní a podzimní rovnodennosti, se na krátký čas stahovala rouška, která zatemňuje realitu, takže zvídavý duch mohl nahlédnout pod její cípy a spatřit pravou podstatu okolního světa, prostě svět takový, jaký nám jej není dovoleno vidět. „Nexálních bodů“ je jen pár a jsou daleko od sebe. Známy jsou čtyři; dva poblíž pólů, jeden v Tibetu a jeden poblíž východního pobřeží Severní Ameriky.“
Toto je citace jak z Render of Veils. Tedy energetické body Nexusy, jsou plné energie, sféry jež k nim míří jsou tím zrněním, kterým teď trpí celý vnitřní kruh ACETDA. V místech energeticky zajímavých je frekvence jiskření na ultra vysoké úrovni a co je lepší i ony jisky se zvětšují do různých rozměrů. Na těchto Nexusech je tedy možno provádět invokaci Daolotha, který pak odejme roušku, závoj, oponu, aby mohla být uzřena čistá realita.
Ruce měl pořád pevně zapuštěné v písku. Něčeho se tam musel držet. Chytila jsem ho za pravý loket a zatáhla. Vykřikl a ruka vyjela ven z písku. Pak jsem vyjekla já, pustila ho a upadla vedle něj na písek. Jeho ruka už totiž nebyla ruka.
Bylo to veliké a bílé a mělo to dlouhé, zauzlené, zužující se výhonky podobné kořenům, něco jako když necháte moc dlouho ležet brambor a on pustí očka, až na to, že tyhle konečky se hýbaly, kroutily a svíjely jako klubko albínských hádků.
Povídka F.P. Wilsona končí velmi podobně Render of Veils, kde narratorka spatří záblesk objektivní reality na svém kolegovi, kterého se snaží zachránit ze sevření Nexusu.
Pakliže jsme řekl, že Daoloth není invencí Lovecrafta, nebyl jsem zcela přesný. Daoloth je totiž zastoupen v náznacích v povídce Dreams in the Witchhouse. Daoloth zde funguje jako brána do jiného času a prostoru. To díky němu se Gilman dostane do cizího světa obývaného soudky.
„Gilman se zpola nedobrovolně pohyboval v soumračných propastech, bublinatá hmota a malý mnohostěn pluly napřed, a tu si všiml zvláštně pravidelných úhlů, jež svíraly hrany některých obrovitých hranolových shluků. V příští vteřině byl z propasti venku a stál roztřeseně na skalnatém úbočí zalitém prudkým rozptýleným zeleným světlem.“
„Míhaly se kolem něj geometrické tvary a on závratně a nekonečně padal. Nakonec se vzbudil na své posteli v bláznivě zaúhleném podkroví strašidelného starého domu“
Jak vidíme, tak mytologie Daolotha se tvořila ještě před Campbellem, zda si toho byl vědom když psal Render of Veils zůstane záhadou.
Pokračvání příště
Genese Daolotha Part II
Daoloth je stejná mrcha jako všechny ostatní bytosti Mythosu a tak se objevil v již mnohých weird tales. Avšak jen heslovitě, bez sebemenšího rozvíjení jeho osobní mytologie, tu si rekonstruujeme posléze.
V Ramesey Campbellově práci se vyskytuje ještě několikrát, i když již né obsáhle. Ve story Errol Undercliffe je zmíněn pouze v inaktaci Ag’lak Sauron, Daoloth asgu’i, Eihort phul’aag.
Franklyn keeps mentioning ‚the aids‘ which seem to be drugs of some sort, usually taken under supervision of an ‚initiate‘ who chants invocations (‚Ag’lak Sauron, Daoloth asgu’i, Eihort phul’aag‘ — that ought to ring a bell with you)
Je zde humorný injoke ve formě Saurona. Podruhé se u Campbella objevuje v novele Darkest parts of the wood:
On a Night of the full-belly’d Moone I performed my beastly Task upon a Village Wench and charged the wood to snare her Memorie of our Encounter as Goodman shepherd’d her to her Cottage. When the Moone had fatten’d herself thrice upon the Dark I had the Trollop brought againe to me that I might bid her Inhabitant crawl forth from her and plant its hungry Root in the transformed and antic Earth of the lowest Cellar. Already its Essence was the outer Dark, for while I was at my siring I had utter’d the Formula which I sette downe here for the Eyes and Understanding of my Follower.
Encompass us, o Daoloth, Lord of unveil’d Truth, that the Product of my Seede shall be endow’d with Vision that penetrates even to the Secrets of the farthest Dark „
A potřetí v povídce Other Names, kterou nedisponuji, ale zdá se že tato citace Campbella je právě z ní:
Daoloth is truth. Before the eyes and minds of men shrank from all about them and within themselves was Daoloth. Daoloth knows all names and is all names, and all names are Its name. All things within the universe, and all which are beyond and so are part thereof, must yield their true names to the power of Daoloth. He who utters the name Daoloth shall hear Its voice in all things and so learn their names. As those names are called in Its name, so must those called shed the cloak which men have draped about them and reveal their veritable aspect in Daoloth.
O Daolotha projevil zájem i Robert M. Price, který jej zmínil v povídce Behold, I Stand at the Door and Knock
He couldn’t have been more than six inches from the face that he still could not quite see, except for the fact that, yes, those locks of beard–if that’s what they were, were moving. There was a thick coating of grimy fingerprints and caked dust. Just couldn’t see through the window glass even at this range.
And there was a sudden conviction that he was missing something, like a punch line of a joke that left him feeling stupid, not getting it. He knew in a moment, though he knew not why, that what he must do was to recite the Daoloth formula. He had read it in the Revelations and seemed to know it well, though he didn’t recall bothering to memorize it. There was much here unseen, and he wanted to see it. The words came unbidden to mind.
It was pitch black, but a geyser of light now seemed to erupt from behind him in the direction of the lake. And in that light, things were transmogrified. There were no more six crazily leaning houses before him, but rather six huge, high heaps of living stuff. From the top of each waved three primitive eye-stalks, and from the sides emerged a forest of porcupinish spines, giving the things the improbable appearance of titan, living haystacks.
Lin Carter, syntetizátor Mythosu jej zmiňuje v citaci Zjavení Glaaki, v povídce Horror in the gallery a dle jistého zdroje i v Carterově Necronomiconu, tam jsem jej však nenašel.
„..so may Y’golonac return to walk among men and await that time when the earth is cleared off and Cthulhu rises from his tomb among the weeds, Glaaki thrusts open the crystal trapdoor, the brood of Eihort arc born into daylight, Shub-Niggurath strides forth to smash the moon-lens, Byatis bursts forth from his prison, Daoloth tears away illusion to expose the reality concealed behind, Aphoom Zhah rises from the bowels of Yarak at the ultimate and boreal pole, Ghatanothoa emerges from his crypt beneath the mountain-top fortress of Yaddith-Gho in eldritch Mu, and Zoth-Ommog ascends from the ocean deeps. la! Nyarlathotep! By their very images shall ye conjure them.“
Chaosium inc Daolotha použilo doscénáře The Truth Shall Set You Free. Daoloth se jmenovitě objevuje v díle Briana Lumleye Titus Crow III, Lina Cartera a v Relatos desde el umbral.
Theoretická východiska
V této kapitole si shrneme teoretické poznatky o Daolothovi a vercajku, který se kolem něj motá.
Profil Daolotha
Daoloth je mimozemská entita jejíž rozšíření do našeho prostoru vnímáme jako narušení běžného řádu věcí, Dlí v oblasti časoprostorové anomálie, konstatně se pohybující aby se vyhl stagnaci. Je velmi podobný Vnější bohyni Hydře. V Mythosu je spolu s Hydrou pasován do role Vnějšího boha, což někteří učenci považují za sporné. Dao je odvozenina od Tao, pravdy, někdy je též zván DaoLao. Daoloth je silou která zvedá oponu a ukazuje realitu. Což vede k šílenství a pokusu o sebevraždu. On je pravdou nevyřčenou pravdou a skutečností, je ideou ultimátní pravdy. Na Tondu a Yuggothu byl zván Zvedač opony a byly mu pronášeny patřičné adorace. Média v Atlantis ho měli v úctě také a nemnoho skupin, jako Egyptský kult bohyně Maat (pravda) a gnostický kult Svatého světla, se pokouší šířit správy boha k masám.
On jakožto pravda funguje i jako brána skrze časoprostor, je spojnicí v mase Yog-Sothoth. Díky jeho přičinění mohl Gillman vstoupit do času a prostoru mimo Zemi do hluboké minulosti, kde spatřil architekturu Starších bytostí Thrang.
K této bytosti se lze dostat pomocí zařízení, které je nazýváno Krystalizátor snů, je to takový maják, který posílá spící mysl do jiných sfér. Vypadá jako přerušovaně blikající vejcovitý útvar. Díky tomuto zařízení, o jehož tvorbě matně hovořil AlHazred, lze pronikat do nejzazších rovin a dimensí, v 55té sídlí kult, který uctívá Daolotha. Z této roviny je možno přinést obrazy tohotho boha a náležitým vzýváním ho manifestovat do trojrozměrného světa.
Dle Liber Damnatus lze úspěšně invokovat Daolotha pouze v oblasti Nexusů, energetických uzlů, které lze vypozorovat podle zářících světel putujících k samému středu. Tyto Nexusy o slunovratech fungují jako portály, které odkryjí Roušku. Bytost nalézající se v té době v Nexusu zažívá strašlivou transformaci sebe i okolí do n rozměrné skutečnosti.
Daoloth se proto musí vzývat výhradně v naprosté tmě, a invokovat do specialního útvaru zvaného Pentakl plání, což je zvláštní pentagram uzpůsobený k zadržení manifestace Daolotha. K invokaci se užívá obrazu Daolotha, který je záměrně nepřesný aby neplůsobil tak ničivě, toto vyobrazení, zdá se uchovává jistou živoucí esenci boha a vytváří dojem expanze a živosti, pakliže se na něj člověk dívá periferně, je to objekt který nelze nalézt nikde na Zemi. Zvedač opon vyžaduje krev kněžích, ne snad že by ji potřeboval k životu tak jako například potřebuje Hydra hlavy obětí, ale aby načerpal DNA těchto bytostí a mohl jim odhalit Roušku.
Zvedač opony vládne schopnosí darovat uctívačům schopnost vidět minulost i budoucnost a dosáhnout vyšších dimensí. Daoloth je také ochráncem pravých jmen každé bytosti, pronést pravé jméno způsobuje ohavné vnitřní pocity spojené s tímto odhalením.
Krystalizátor snů
Není jisté kolik těchto zařízení na světě existuje, ale zdá se že mnoho. Jsou zmiňována v Necronomiconu i jedenácté knize Zjevení Glaaki. Krystalizátor vypadá jako vejčitá žlutá věc o velikosti asi jedné stopy v obvodu. Zařízení se nejeví nijak nebezpečně, jeho mimozemský původ však má jisté projevy. Periodicky emituje podivné téměř nepostřehnutelné pískání. Krystalizátor se při poklepání jeví jako dutý a velmi křehký, ve skutečnosti ale váží přes 20 poundsGGG
Pro aktivaci Krystalizátoru není potřeba žádné přpravy, ani rituálu, funguje naprosto samočině. Zařízení způsobuje, že vědomí spícího projektuje do vzdálených lokací. Například do Snové říše, ale obvykle transportuje do mnohem pekelnějších sfér. Tyto snové cesty se dějí automaticky, pakliže někdo usne ve vzdálenosti do 10 yardů od Krystalizátoru. Krystalizátor ale funguje jen na jenbližší osobu, tedy neovlivňuje goláblně. Snící pod vlivem Krystalizátoru zažívá živé, nad realistické lucidní sny, ve kterých může zcela interaktovat s nově objevenou sférou, to znamená, že snící může být ve snu poraněn i zabit. Nejocenitelnějšší schopnost Krystalizátoru je, že si může snící z jiných sfér přinést objekty zpět do bdělé reality. Pakliže se tak stane, může dojít ke konfrontaci s bohem spánku a strážcem prahu Hypnosem, který může přinešení předmětu z cizí dimense brát jako narušení řádu, pokud se tak stane, snící na sebe může upoutat pozornost takzvaných Strážců Krystalozátoru snů.
Krystalizátor snů si můžeme víceméně vytvořit na koleni. Pakliže se vyznáte v účinku kamenů, já ne, pak můžete užít kamenů, které mají blahodárný účinek na zapamatování snů, lechtání astrálního těla aby vypadlo na procházku, nebo na lucid dreaming. Dále jak víme tak šutr pulsuje a píská. Když krachoval jeden esoterický obchod koupil jsem ve velké slevě ladič čaker, taková ploška s led diodami, které konstatně mění barvu, pokud se na tuto plošinu dá translucentní šutr, je to šou. Říkám tomu Svítící Trapezohedron. No pokud umístíte průsvitný vejčitý šutr na takovou plošku, budete mít blikající Krystalizátor, no a nakonec pískací zvuk, to je ta nejzásadnější věc ze všeho, pomocí nějakého BWG presetu na lucidní snění si udělejte preset a (pokud chcete opravdu imitaci Krystalizátoru, tak si k plošce dodejte mini repráčky a dělejte jako že vám z nich nevedou kabely do počítače. Pokud vám to je u prdele, tak pouštějte preset přes sluchátka a zírejte (meditace) do blikajícího šutru. Pak ulehněte. I přes to, že Krystalizátor vymyslel Brit před padesáti lety, to může být funkční věcička. Jak říkám v magické šutrologii se nevyznám, proto nevím, zda například pouštění presetu přímo do šutru, nebude mít nějaký hlubší smysl, něco jako multi dimensionální resonance.
Strážci Krystalizátorů snů
Někteří o nich tvrdí, že Jsou bytostmi, které se pohybují na prahu mezi bdělým světem a světem snů. Vypadají jako stínové siulety medůz, s dlouhými chapadly a žlutými kočičími očmi. Strážci útočí na hříšníky chapadly, kterými jejich astrální esenci prorazí do světa mezi sněním a bděním. Oběť pak v běžné realitě upadne do nekonečného spánku.
(Zde má úprava Strážce Krystalizátoru, podle konceptu Chaosium)
Pentakl plání
Pentakl plání je geometrickým útvarem, který je užíván na zadržení Daolotha v patřičném prostoru, neboť má vlastnost po vzývání expandovat svou extenzi do prostoru. Jeho vlastnosti jsou velmi podobné Znamení Starších, ale je tvrdí se, že je účinný pouze na Daolotha a nejspíše i jiné entity z 55 prostoru, je možné že platí i na Vnější bohyni Hydru, Azathotha, Abhotha a další Vnější bohy, kteří se snaží expandovat do prostoru v naší rovině bytí. Také se tvrdí, že je třeba pro každou bytost konstruovat nový diagram.
Pentakl se tvoří ze samostastných plastikových trubic, složených do polo pevného zkresleného pentagramu se spoustou dalších plastikových částí. Pakliže je diagramu užito při volání Daolotha, tato konstrukce by měla ochránit před nekontrolovaným rozšiřování mimo vytyčený prostor. Z nevím odkud pochází tato pasáž, která je nečitelná bo sem to blbě OCRkoval a už nevím zdroj.
„And thou enprise to retray the veils: Against He Who Lifts the Veils, it behooves thee to purvey certain devices, in order to warn mishap when His umbre doth cause all to wan. Dress well the paynim perclose, and the Pentacle of Planes such as that made by the second sign of the Saaamaaa Ritual, doth suffice,to fore. He is hight, else the petitioner himself is venome.
Take force that said perclose remains unrased. Tofore He is cleped, rap well the paynim engine upon the flagstone. If thou wish to beskift, rap well again till dispel the world which He Who Lifts the Veils domineth. Seek not to entreat with Him, lest He doth rash thee In like manner, it is not unwise to avert thine eyes, for He is beseen but by folly.“
V básni Ei´Lor věnované této entitě je odkaz na Pentakl plání
I saw where the house fell in the depression,
They say old Morrison went crazy there,
Screaming from the window in anguished despair,
As tendril-like fronds emerged from within.
Above the rank, black pit of debris and waste,
Where Yaggdytha once appeared in the sky,
I gathered up all my energy to cry,
And yelled the Green Incantation with haste.
Soft, rustling noises now begin to arise,
For out of the realms of Stygian fanes,
I make the sigil, the Pentacle of Planes,
Shielding me from deeds of Ei’lor’s reprise.
„Arise Ei’lor! Awaken now from your sleep,
Afar from Kr’llard you shall proliferate,
As your demon star-seed begins to gestate,
Then to devour man as mindless sheep.“
Dripping fronds with grasping suckers awaken,
With the movement of stingers in its lair,
An aroma of rancid death plagues the air,
Like the stench from some gigantic Kraken.
The world will know the horror of Ei’lor’s wrath,
For soon its ravenous pods will disperse,
I offer my puny life not to reverse,
But to help Ei’lor on its evil path
Konstrukce Pentaklu plání
(zde má rekonstrukce Pentacle of Planes dle materiálů, popel, plast)
Ve velmi kvalitní knize Necronomicon Gnosis do Asenath Mason je kapitola věnovaná právě Daolothovi. Jako sigilium je zde obrácený pentagram se zvláštními sigilii. Není pochyby, že se jedná právě o Pentacle of Planes. K této versi mám mnoho výhrad. Jedná se o příliš jednoduchý obrazec, který nevystihuje podstatu Daolotha. Asenath píše, že ono sigilium bylo vyčenelováno při zření (scrying). Nahrazuje evokační kruh, který vymezuje působení entity. Má být dostatečně velký, aby se do jeho středu dala vložit kadidelnice. Pentakl plání by měl být pentagram s hrotem nahoru, protože to je varianta Znamení Starších. Zde presentuji jak versi Lože Magan tak i vlastní upravenou versi více odpovídající Campbellově vizi.
(vlevo původní Pentacle of planes, v pravo má verse)
Jak vidíte, v mé versi nefiguruje pouze pentagram, ale je stvořena z mnohem komplexnějšího útvaru, podivná geometrie je víceméně produkt Daolotha. Šipka v sigiliu směřuje nahoru tedy k vyšším dimensím, a zároveň připomíná portál u pyramidy, v blbějším případě stan. Dole jsou očíčka a tlamička.
Praktický model, Praktická aplikace poznatků
Teď začíná pravá sranda, z výše uvedené analýzy jsme si udělali teoretický obrázek o tom co Daoloth je zač, že je to Vnější bůh, odkrývač pravdy a všeho co je. Z hlediska okultního jde tedy o entitu nanejvýš zajímavou. Mé osobní sympatie k tomuto fešákovi s lesklými koulemi byly důvodem proč jsem vypracoval pro svou Liber ACETDA invokační postup.
Dan Harms napsal pro Necronomicon project postup založený na povídce Ramsey Campbella:
Ye Call to the Render of the Veils
It should be noted that the Render is a fickle being, and thus this rite may not be performed with impunity. Though the means to its completion may be sought at any time, only when the magician is ready shall these tools come into his hands.
First, one must seek out the blessing of the Render through the gaining of one of His sacred images. The path of least hazard is to obtain one from another magician or priest, but I know of none in our land who hold these, and those who possess them are loath to part with them. If you despair of this, sometimes such eidolons may be found by the soul as it floats in trance through the Higher Realities. Indeed, some find the image of the Render in their visions without searching, but these occurrences are rare indeed. Those who possess the Crystallizer of Dreams will find this less taxing, but note what I have said elsewhere of that item.
Once the image is obtained, the rite may then commence. The summoning is best performed at night, as then the outline of the Render will be masked, and when the stars are in their proper places. Do not rely upon charts or records, for such matters are incomprehensible to mortals, but let the spirit within be the judge of the day and hour. It would be well if one would take on some companions in this task, that their vitality as well as the wizard’s may be drawn forth for the Work.
First the wizard shall create the Pentacle of Planes. Though the twigs of the ash is best for this purpose, it may be made from other materials, or even drawn upon the ground if no other means are available, but be certain that there is not even a hairbreadth’s crack in the design. Within this stricture place the cranium of one of the hideous lurkers of the tarns of Zemargad, and into this insert two candles made from the fat of the proper kind, one part of mandragora, three of ivy leaf, and one of salt. Place the image close by, though not within three cubits of the Pentacle itself.
Light the candles and take up an iron rod bearing on its end a drawn representation of the Render’s shape as it appears to oneself. Having purified the area, strike this rod upon the ground and speak the following:
“ Uthgos plam’f Daoloth asgu’i! O come forth Thou who sweepest aside the veils of perception, and showest the realities beyond. For it shall be here as it is in Yuggoth, in Tond as it is in Shaggai, in Poseidonis as it is in Yaddith-Gho, in Yian-Ho as it is in Tsan-Chan. The time of Thy coming is nigh, and the Abyss of the Night of Time is bridged. Make Thyself manifest in our spheres, that we may gain Thy knowledge and be edified thereby. Ia Th’ailog! K’thakluth m’khur’g ath’lys! Ia Daoloth!“
When the beacons have been snuffed and the Render has manifested himself within the Pentacle, he will reach forth and take what is necessary from those nearby. After this the wizard may question the Render how- soever it is desired. No banishment is necessary, for following the impartation of the knowledge and the departure of his time the Render shall withdraw back to the Veil Beyond the Abyss.
The following is most important. If any portion of the ritual, no matter how small, is not performed properly, it is best to conclude the ceremony forthwith before the Render manifests. If the candle flames burn yellow, it shows the favor of That Which Is Beyond. Make certain to perform the ceremony at the exact moment of the Veil’s rending, for this time is brief. Be fluid with the motions and speak the words of invocation smoothly. Be certain that those who assist you are trustworthy and steadfast. It is of especial import that those who call out to the Veil should do so out of a genuine desire for knowledge and not mere curiosity, for That Which Is Beyond will give those whose search is for the latter exactly that which they desire.
Some have said that the Render may bestown the ability to perceive the true nature of the world, but such an experiment is extremely perilous to the mind and soul of he who would do so. The Atlantean high priest Klarkash-ton tells of an acolyte who attempted to do so, and met his death the the hands of his horrified fellows as they struck out at _what had grown within_. Considering this, such an act would be foolish for all but the mightiest sorcerers.
Jak je vidno, tak se Harms držel velmi věrně předlohy a proto nebudu nijak do textu zasahovat.
Asenath Mason se věnuje problematice Daolotha poprvé ve spojitosti se zřením:
We can also gaze into the Other Side with the help of Daoloth, the Render of the Veils. He might be called by making his image and evoking him into a circle called „ t h e pentacle of planes“. Then he will appear and reveal the secrets of the hidden side of the universe. Further in the book, we I
will present a working with Daoloth which lifts the veil between Reality and the Other Side.
Dále píše o Daolothovi „Jeho titulem je Zvedač opon, protože odkrývá praktikantům nanejvýš bizarní a vzdálené světy, nacházející se někde ve vzdálenýh rozměrech. Dovoluje vidět jak minulost, tak budoucnost a cestovat mezi dimensemi. Je popisován jako složitá entita složená z nespočtu půlsfér z leštěného kovu a dlouhých plastikových tyčí. Musí být vzýván v uzavřené prostoře, jinak se rozšiřuje do nekonečna paprsků. Také se radí, že by měl být vzýván ve tmě, beze světla.
Toto sigilium (viz kapitola Pentakl plání) užité pro práci, pochází ze zřecí seance. Nahrazuje evokační kruh a bude uzavírat magický prostor pro manifestaci entity. Měly by jste ho udělat tak velký, aby se do jeho středu vešla kadidelnice, nesmí ho překrávat žádné symboly nebo čáry.
Vyčištěte magický prostor vhodným banišingem, aby jste odehnali nezvané energie a začněte pracovat. Spalte trochu kadidla aby jste docílili dýmu. Vypněte všechna světla a pohodně se usaďte v naprosté tmě. Soustřeďte se na pečeť Daolotha a začněte mantrizovat jeho jméno, až do doby, kdy ucítíte, že atmosféra v místnosti zhoustla a vy nyní cítite energie prouící z pečeti, jako z průchodu z druhé strany. Nadále mantrizujte jméno a soustřeťe se jak kouř v pečeti houstne a jak formuje tvary. Daoloth vám může odhalit mnoho vizí a obrazů. Soustřeďte se na ty které chcete vidět, koncentrujte se dokud vidíte požadované obrazy, a dokud se obrazy objevují.
Pokud jste ostřílený astrální cestovatel, můžete vstoupit do kruhu, pečetě a skrz průchod se dostat do dimense s Daolothem. Když cítíte že je čas práci ukončit, proveďte banišing a pečlivě zavřete průchod.
Při práci s Daolothem budeme potřebovat věci jež nás patřičně naladí. Pro práci s Daolothem je dobré použít techniku šálení mysli, optické klamy (Penroseův trojúhelník). Práce MC Eshera jsou skvělým příkladem. Nejlépe je kreslit tyto obrazce. Evokace Daolotha se provádí tak že se udělá modla, jež nemůže existovat na Zemi. Proto užijte fantazie a stvořte něco podobného tomuto.
Též je dobré Daolotha kreslit, co nejméně při tom využívat zákonů fyziky nám známé, bizarní lom světla, stíny tam kde by měly být odlesky. To vše pomůže.
Teoreticky by se dal stvořit i mechanický tesseract, ale nepředpokládám že by si někdo chtěl doma tohle stavět. Proto stačí meditovat nad pohybující se simulací tesseractu, Hyperkrychle. Sledujte postupně všechny části. Jak se spojují a propojují. To vám zavaří mozek zaručeně.
O Daolothovi
Ag’lak Sauron, Daoloth asgu’i, Eihort phul’aag. Beztvarý není ten z Vnějšku a však tak komplikovaný, že nelze poznati žádný známý tvar či obraz ukrytý v něm. Polokoule jakoby snad z kovu spojené bizarními pruty kteréž barvy šedé jsou. Nelze pochopiti myslí lidskou, která blíže jest a která světelné roky vzdálená. Ony sloučeny do hmoty ploché z níž válce ční. Až se zdá že snad oči tajuplné z válců těchto září skrytě. Kdekolivek pohlédnete vy… jen mezer mezi ním uzřete.
Ten kdož Oponu odhaluje nejeví se nebezpečným, na pozoru však býti rozumné jest. Pakliže on není zadržován za barierou magickou stejně jako Azathoth začne růsti a okolí stravovati. Ti kterých sevření Daolotha dotkne se, vysláni do cizích rozměrů, prostorů a světů jsou z kterých jen zřídka návratu možno je. On pohyb netradiční vskutku má Jeho přirozeností jest rozšiřování sebe samého či prolínání skrze prostory.
Leviathan jest jménem druhým Daolotha toho kdož za oponou dlí. Jest ve formě rotující. Jehlan ze stran obou. Leviathan jest světlo temné jako nejhlubší zákoutí vesmíru, kam sotva dosáhne hvězd svit, na pozoru býti sluší sepřed černýmsvětlem Leviathana, neboť jako jsou černé dušeCenobitů těch kdož mu svorně slouží tak černé jsou i obrazy které on vyjeví. Přízvisko jeho Pán hladu a tužeb či lord labyrintu je. Jeho esence jest uchována v krychli jež Schrána nářků zove se. Před staletími vyrobena bylaumem řemeslným a část Daolotha přenesena do labyrintů jež v Schráně ukryty jsou. Jen skrze krychli tuto lze předLeviathanem spočinout a uzřít dominium jeho,zahalené v bouři a temnotě nekonečné. Ale vězte že nejen temné světlo Leviathanovo jest nebezpečenstvím, stejně tak i Cenobité, jež povašem mase lační a touží všechny druhy bolesti a utrpení ukázati vám.
Note: Práce s Daolothem se zdá být zajímavá. Jeho schopnost přenášet na rozličná místa v časoprostoru je pro magory jako my ráj … problém je v tom kam vás ten fešák pošle. Zase ne vše je pro nás fajn a příjemné. Zmínka o Daolothovi by se dala najít s trochou fantazie v povídce HPL Sny v čarodějnickém domě kde je Walter Gilman pronásledován v cizí dimensi geometrickými tvary a poté přesunut do nejspíše města Elder Things tedy v čase i prostoru. Jinak jakožto bytost je Daoloth inovacíc Ramsey Campbella “The Render of the Veils”. Daoloth se jeví být i Pánem hladu a tužeb. Pánem labyrintu z druhého dílu Barkerovi kultovní série Hellraiser. Skrze Lament configuration teleportuje ty kdož jsou hladoví po prožitcích do svého labyrintu, ne nepodobného chodbám Zinu. Zde jsou dveře do různých světů. Daoloth tedy může být evokován přes Lament configuration od LeMarchanda. Pro sestavení kostky je dobré inspirovat se celou serii Hellraiser. Stejně tak rituální formou s níž se v této mytologii pracuje.
Invokace Daolotha z Interního spisu Liber ACETDA
D – Daoloth
(sigilium tmavě fialovou)
Chrám se zalilje fialovou září a projede jím poryv větru jako vlna. Poté vtáhne do červotočiny stvořené z idejí (vzorce, diagramy, fotografie, texty) Daoloth se zjevuje jako napůl viditelná struktura půl sfér a lesklých téměř černých tyčí v kterých jsou žlutá světla. Po čase se podoba Daolotha změní na nepopsatelně komplikovaný stále měňavý obraz geometrických obrazců,
připomínající wire model mnohačetně složitějšího tesseractu. Jeho geomterické vzory se neustále mění jako živoucí změť matematických operací.
Osobní zkušenost s Daolothem:
(rekonstrukce vize z Invokace Daolotha)
profil
Z výše uvedené invokace jsem vyvodil zajímavé závěry. Daoloth je entitou, která náleží živlu vzduchu, jedná se o čistě intelektuální sílu. Z počátku se jeví jako ho popsal Campbell, ale po delším zkoumání se mění na nepopsatelnou fraktální masu.
Při invokaci my bylo sděleno, že jeho číslo je třicet což dle AIO koresponduje s Nightmare, Astral Projection, Hell Gate, Renders of Veils, Dream Gateway. Jeho slovo je A´han a´hat-adu což má číslo 34 a koresponduje s Hologramem. Invokace Daolotha je z počátku bezproblémová, jeho sféra je nepopsatelná, bytuje v černém prostoru v němž občas problesknou geometrické tvary. Sám o sobě říká že jej nelze spatřit, že je pouhou myšlenkou, neprojevený a skrytý, je tam kde jsou myšlenky bytostí.
Jeho schopnost přenést na kýženou destinace je k nezaplacení pokud se nerozhodnete jít do pekla.
„Daath (Pomyslel jsem na Ganzir znovu cesta červotočinou, tenokrát ale tvořenou z masa, ryk zatracených duší, neskutečný řev utrpení a děsu,, z děr vylézají ruce které chňapají, Ganzir řekl hlas, (cesta do Pekla, jiný Univers), po výstupu z masotočiny se podoba Daolotha změnila, začal připomínat wire model mnohačetně složitějšího tesseractu. Jeho geomterické vzory se neustále mění jako živoucí změť matematických operací.“
Zápis z Koubičova denníku
Daoloth očividně náleží Daathu, je spojnicí mezi jinými dimensemi a úrovněmi, návštěva Ganzir byla značně nepříjemná, Daoloth je choronzonský typ, strážce Prahu. Působí značně destruktivně, invokace směřuje k naprosté desintegraci, depresím, žalu, smutku, a jiným tak příjemným kratochvílím života.
Můj kolega z Cult of Crawling Chaos má velmi similární zážitky s práce s Daolothe
