Egregor Pradávných není téměř zmapován, je to dáno tím, že nikdo moc nebádal nad tím, kdo koho se vlastně bojí, a proč že se děje co se děje.
Shub-Niggurath: Baphometická entita, egregor of all things, jedná se o entitu, kterou lze brát z dvou úhlů, jako princip života ve vesmíru, ale i jako poškozený princip života ve vesmíru, nakažený transkosmickými Pradávnými. O Shub-Niggurath jsem toho již napsal dost tedy odkazuji zájemce
Sem a sem + Visions of Yaddith
Tsathoggua: Pro mne překvapení, které při pozdějším výzkumu dalo smysl.
Pro ty, kteří nechtějí číst anglicky The Mound, nebo nejsou tak zdatní to bylo zhruba takto. V kolaborované povídce The Mound Lovecraft popisuje podzemní svět, něco jako Aghartu, tento svět byl rozdělen na tři úrovně. Modře zářící Xinian, rudě zářící Yoth a černý N´kai. Modře zářící Xinian měl na jeskynní klembě něco co vypadalo jako nebe, stvořené chemickou reakcí. Což vede k doměnce, že jde o DreamLand, a Yoth je ve skutečnosti Koth. Každopádně lid Xinian, který měl protáhlé lebky, ano opravdu HPL popsal greye již ve třicátých letech minulého století, založil v Modrém světě civilizaci, jejich legenda praví, že je na Zemi přivedl jejich bůh Cthulhu. Podnikali archeologické výpravy do tajemného rudě zářícího světa Yoth, kde objevili pozůstatky Velusianské civilizace, plazoidů potomků Yiga. Objevili zde i sochy jakéhosi ropušího božstva Tsathoggua. Modly si přinesli do Xinianu a začali Tsathogguu uctívat. Dle plánů nalezených v kobkách Zinu postavili náležité svatyně z bazaltu, kde stál jediný onyxový piedestal pro sochu boha. Jejich úcta k božstvu byla tak ohromná, že své hlavní město přejmenovali na Tsath. Později podnikali výpravy hlouběji, a co našli je zděsilo, objevili vchod do dalšího světa, světa pod Yothem, který se jmenoval N´kai. Panovala tam naprostá tma, a hemžili se tam prapodivné slizovité černé věci, kterým se říká Beztvarý potěr, ty měly dosti blízko k shoggotům a tedy je možné, že shoggoti revoltovali po kontaktu s těmito bytostmi. Lidé Xinianu se vyděsili, z toho co spatřili a vchod do N´kai zahladili. Došli jim, že právě tyto amorfní bytosti, které uctívaly idoly Tsathoggui vyhladily mocnou civilizaci Yoth. Chrámy dříve věnované Tsathogguovi byly předělány na svatyně Shub-Niggurath. A veškeré sochy zničeny.
Některé sochy se však dostaly na povrch a tak začalo uctívání boha i mimo podzemní svět. Tsathoggua byl hojně uctíván i satyrským lidem Lengu.
Dle Trought Gates of Silver key pocházel Tsathoggua z dvojplanety Kythamil, obíhající kolem Arcturu. Poté se usídlil na Cykranosh, což je hyperborejský termín pro Saturn. Jedná se o další ze tří planet, které nejspíše obývali Pradávní spolu se zemí v naší Sluneční soustavě. Na Zemi byl ctěn i v období Hyperboreje, ale jeho kult se setkával s nevolí. Později měl kult v Evropě, v Maďarsku uctívali takzvaný Černý kámen: Vrcholek převisu byl hojně porostlý zelení. Razil jsem si cestu hustým podrostem a za okamžik jsem se ocitl na široké mýtině, v jejímž středu se k nebi vypínal mohutný sloup z černého kamene.
Na průřezu byl osmihranný, byl okolo šestnácti stop vysoký a stopu a půl široký. Kdysi musel být do hladka vyleštěn, ale nyní byl povrch silně zbrázděn, jako by se ho někdo pokoušel zničit silou; avšak kladiva dokázala jen o málo víc než narušit povrch a poškodit písmo, podle všeho kdysi vedoucí spirálou od paty až po vrchol. Až do výšky deseti stop byly znaky téměř úplně vymazány a bylo tedy velice obtížné rozeznat jejich původní směr. O něco výš už byly zřetelnější, takže jsem se pokusil vytáhnout se alespoň trochu vzhůru a prohlédnout si je zblízka. Všechny byly více či méně poškozeny, ale přesto jsem si byl brzy jist, že takovým jazykem se už dnes nikde na Zemi nemluví. Jsem poměrně dobře obeznámen se všemi typy hieroglyfů, známých vědcům a badatelům, a mohu říci, že mi nepřipomínaly nic, co jsem kdy viděl nebo slyšel. Asi nejvíc se podobaly hrubým vrypům, které jsem kdysi viděl na ohromné, podivně symetrické skále v zapomenutém údolí Yucatanu. Pamatoval jsem si, že když jsem je ukázal archeologovi, který cestoval se mnou, došel k závěru, že jsou buď dílem přírody, nebo bezvýznamnou škrábanicí nějakého Indiána. Mojí teorii, že Kámen mohl být ve skutečnosti základem nějakého dávno zmizelého sloupu, se jen vysmál. Upozornil mě, že pokud by ten hypotetický sloup alespoň částečně respektoval přirozené zákony stavitelství, musel by být tisíc stop vysoký. Ale přesto mne zcela nepřesvědčil.
Velmi sugestivní je líčení Ervina Howarda rituálu, kterého je narrator svědkem v povídce Černý kámen. Jak vidno, je zde Tsathoggua spojován s bazaltovou stavbou, jejíž nepatrná část vyčuhovala na povrch.
HPL, ač Tsathogguu nevymyslel, jej začlenil jako jednoho z bohů, narozdíl od otce Tsathoggui Klakrash Tona, popisoval tuto bytost jako beztvarou, tvárnou, a mněňavou. Ropuší zpodobnění bylo pouze ikonickým zobrazením, které s povahou bytosti nesouviselo nijak pevně. Tsathoggua byl nejzlověstnější a nejrouhavější ze všech bohů, o kterých HPL psal. Klarkash Ton popisoval Tsathogguu materialističtěji, popsal jej jako hybrida mezi ropuchou a netopýrem, který má vždy přivřené oči a tak se zdá, že spí, díky tomu se této rouhavosti též říká kontemplativní bůh.
Ve skvělé povídce Šepoty ve tmě se píše: Na Yuggothu jsou veliká města – řady terasovitých věží, postavených z černého kamene, stejného, jako byl ten kus, který jsem se vám snažil poslat. Přišel z Yuggothu. Slunce tam nesvítí o nic víc než hvězda, ale oni nepotřebují světlo. Mají jiné, jemné smysly a v jejich velkých domech a chrámech nejsou okna. Světlo jim dokonce ubližuje, překáží jim a mate je, protože v černém kosmu mimo čas a prostor, odkud původně přišli, světlo není. Návštěva Yuggothu by přivedla slabocha k šílenství – ale přesto se tam vypravím. Smolně černé řeky, plynoucí pod mysteriózními kyklopskými mosty – postavenými starší rasou, která vyhynula a byla zapomenuta dřív, než Cizinci přišli na Yuggoth z nekonečné prázdnoty – by z kteréhokoli člověka učinily Danta nebo Poea, pokud by zůstal při smyslech tak dlouho, aby pak mohl vyprávět, co viděl.
Ale pamatujte si – ten temný svět zahrad a měst bez oken vůbec není hrozný. To jenom nám se tak jeví. Je pravděpodobné, že stejně hrozný připadal náš svět jim, když ho poprvé zkoumali. Byli zde totiž dávno předtím, než minula vrcholná epocha Cthulhu, a pamatují si všechno o potopeném R’lyehu, když byl ještě nad vodami. Byli také uvnitř Země – existují vchody, o kterých lidé nemají ponětí – některé jsou přímo tady ve vermontských kopcích – a tam dole jsou veliké světy, plné neznámého života; modře osvětlený K’n-yan, rudě osvětlený Yoth a černý N’kai, prostý světla. To z N’kai přišel hrozný Tsathoggua – amorfní, ropuše podobná nestvůra, o které se zmiňují Pnakotické rukopisy a Necronomicon a cyklus mýtů Commorion uchovávaný nejvyšším atlantským knězem Klarkash-Tonem.
Zde se píše o z počátku o Mi-Go, ale pak přejde dopis k Pradávným, kteří vystavěli města na Yuggothu a poté zmizeli, aby se objevlili na Zemi.
Zápis z invokace jež jsem prováděl, abych zkontaktovat Tsathogguu: Bažiny něco jako mezoamerika, nachvíli záblesk rukou které nebyly lidské ale spíše plazí. V bažině socha Tsathogua, Náhle posun na Mayskou Pyramidu tam konfrontace se stínem (Mothaman) který rychle rozpažil křídla a poté se zhmotnil jako socha Tsathoggua, mluvil jedovatě jako had, syčivý tón (ospalý ironický jakoby přeskakující do vysokého tónu tak jako kvičí Danni Filth od Cradle of Filth). Když jsem se ptal na živlovou korespondenci otevřel přivřené oči na plno rudě mu žhnuly a mě bylo náhle horko, jeho pohled propaloval.
Z bytostí Mythosu, které jsem kontaktoval byl Tsahoggua nejhostilnější, (pokud nepočítám těžce chorozonského Daolotha) vyzařovala z něj nenávist a vůbec nebylo lehké s ním komunikovat. Když jsem se ho otázal na něco co by my řekl, řekl modrá je tři. Což jsem považoval za velmi divné, dokud jsem nezjistil, že třetím světem je modře zářící Xinian, což jsem v té době ještě nevěděl. Ač je nějak spřízněn s Pradávnými, vykazuje jistou schopnost komunikace, byť značně omezenější než Cthulhu. Tsathoggua v sobě kombinuje živel ohně s živlem země.
Pojídači prostoru: Bělavé manifestace bytostí z jiných kosmů, které se napojují na mozky živoucích bytostí a pojídají je. Oběti v agonii křičí Oni mi pojídají mozek.
Tindalští psi: Entity co nemají rády křivky, jsou nasrané na vše z křivek, mnohem raději mají úhly.
Existují i Páni Tindalos, což jsou vyšší entity. Jejich archlordem je Mh’ithrha.
Dholové: Neplést si s Bholy, kteří jsou červy z podzemí DreamLandu. Dholové jsou děti Shub-Niggurath, zrozené na dávno zničené planetě Yaddith. Gigantičí červi s rypáky, kteří hladově hryžou ve vnitřku planety. Tyto bytosti jsou Pradávní aspoň co do destrukční činnosti, neboť zničí veškerý život na planetě. Mám Nug-Soth, a Zkabua se snažili zabránit katastrofě a v létajících talířích navštívili mnoho spřátelených světů, ale bez výsledně. Nakonec Dholové pronikli na povrch a jako mor se šířili po celé planetě. Není jisté, zda byli polypy, či ne, ale jejich schopnosti tomu nasvědčují.
X’chll’at’aa: Pán Pradávných, Nenarozený Bůh, Nepřítel všeho živého. Vypadá jako obří, černé nebo průsvitné stvoření, podobné lidskému embryu s velkýma očima, šesti pažemi a chapadly místo nohou. Pokud vám to připomíná Nihilanta tak jsme na tom stejně. Tento velebubák byl vytvořen pro RPG.
Co je však na něm zajímavé, je maysky znějící jméno. Proč, o tom až později. Každopádně design fajn, ale vůbec nekoresponduje s původní ideou.
Rhan-Tegoth: Přišel z Yuggothu před třemi miliony let. Byl uctíván primitivními kmeny jako bůh. Dle legeny má probudit Pradávné právě on. Dřímal v hibernaci po nespočet věků na svém trůně ze slonoviny v podzemním chrámu na Severním pólu. „Ia! Ia! Velký je Rhan Tegoth! Ono to tam dole za dveřmi hladoví, a pokud to zemře Pradávní se nikdy nevrátí.“ Dle jistých informací má být probuzen následujícím chvalozpěvem:
Wza-y’ei! Wza-y’ei!Y’kaa haa bho-ii, Rhan-Tegoth-Cthulhu fhtagn-Rhan-Tegoth,Rhan-Tegoth,Rhan-Tegoth! Dále se tvrdí, že pokud by byl Rhan-Tegoth zničen, Pradávní by se nikdy nedostali zpět. Je tedy možné, že tato extraterestriální entita přišla strážit jeden z příklopů.
Ghroth: Vnější bůh známý jako Zvěstovatel. Obří objekt ve tvaru planety s povrchem podobajícím se rzi a jezery magmatu, která tvoří jeho oko. Až budou hvězdy správně, Ghroth pocestuje napříč kosmem a navštíví každý svět kde Pradávní čekají, aby je probudil. Říká se, že Ghroth může za Velké umírání.
When the Jews return to Zion, And a comet fills the sky, And the Holy Roman Empire rises,Then you and I must die, From the Eternal Sea he rises, Creating armies on either shore,Turning man against his brother, Until man exists no more.
Hastur: Není Pradávný, ale je s nimi. Dřívější pán Yian-Ho v Lengu, nyní uprchlík na planetě Hali. Zjevuje se jako obří narudlý červ, kterému z kruhových úst vyjíždí bulva spojená svazkem nervů s jeho jícnem.
Yog-Sothoth: Jedná se buď o úkaz, který povede k konjunci dimensí, a kosmu jako celku, který povede k fatálnímu zhroucení do singularity, nebo o mechanizmus, který otevírá příklopy. A o jehož konstrukci jsou nějak obeznámeni Dholové páni Yaddithu.
Bugg-Shoggog: Hybridní jedinci stvoření v lůně lidském. „Někdy se toto hybridní potomstvo podobá otci a kráčí po zemi obrovské a neviditelné, zatímco jiné díky laskavosti jejich matek přijmou tvary, které se více podobají lidskému tělu.“
Beztvarý potěr Tsathoggui: černý sliz, obývající N´kai a velebící modly Tsathoggui.
Shuggoth: Temní mladí Shub-Niggurath, shoggotoidní entity.
Hydra: nejedná se matku Hydru, družku Dagona, ale o bytost z jiného kosmu, která požírá hlavy obětí. S touto bytostí jsem se setkal ještě než jsem vůbec znal Mythos v nejsilnějším snu co jsem kdy zažil. Černá živoucí kaluž plná zmrzačených hlav, dle této snové příhody steré asi 7 let jsem namaloval obraz Údolí smutku a napsal short short story Šílenství. Teprve tento rok jsem četl povídku Hydra od Henryho Kuttnera, která je o kontaktu s touto bytostí a byl jsem zaražen jak se má vize podobala tomu co čtu. V této vizi se objevil i Pradávný, který mne zahnal do oceánu Hydry, kde jsem zemřel.
Možní Pradávní a teorie
Lloigor: O této entitě nic empiricky zatím nevím. Občas je v Mythosu spojována s polypy a celkově je zajímavá
1) Being who is the twin of Zhar. Lloigor is imprisoned beneath the Plateau of Sung in Burma, but can manifest itself elsewhere when Arcturus, from whence it came, is above the horizon. In its natural form, Lloigor is a huge winged mass of wailing tentacles that uses winds to trap and seize its foes. Lloigor is worshiped by the Tcho-tchos‘ Brotherhood of the Star Treader.
2) Immaterial beings composed of some unknown type of psychic energy, but who manifest themselves at times in tremendous reptilian bodies. Long ago, they came down from the Andromeda Galaxy and ruled over the land of Mu, using human slaves to further their designs. As time progressed, however, the lloigor slowly lost power and withdrew into the ground, leaving their slaves free to leave Mu and populate the earth.
The lloigor still survive today, but are unable to muster enough strength to overthrow humanity. They can still use their power in underground places to demagnetize compasses, to affect photographic equipment, and to exert
psychokinetic force on people and objects. If the lloigor require more energy than this, they may draw more power from the sleeping inhabitants of nearby populations. Those drained by the lloigor awaken the next day feeling ill, but they recover their vitality by nightfall. Using the energy so gained, the lloigor can cause a ship or plane to disappear for a short length of time (causing the „lost time“ effect often reported in UFO encounters), or create a huge explosion which leaves great crevices and pools of blue-green water in its wake. Many believe that the lloigor caused the Llandalffen explosion and a detonation near Al-Kazimiyah in Iraq.
The lloigor’s mental influence extends to the people who live near them, and rampant crime and degradation characterize the regions in which they live. Sometimes, the lloigor recruit the most degenerate members of the
population to do their bidding in the upper world. Though these individuals often believe that they will gain great power from their masters, they mean nothing to the lloigor, who casually dispose of them if they prove unnecessary or troublesome.
At times, the lloigor have been known to take on material form, creating bodies which resemble the dragons of legend. This may explain why myths of huge reptilian beings are prevalent in many cultures, but no physical traces of any such entities have been found. Taking this hypothesis further, the lloigor are possibly the basis for the lake and sea-monsters which have been sighted for millennia yet have never been caught or discovered via technological means. The lloigor are filled with a never-ending pessimism. Their minds are not divided into the id, ego, and superego, as those of humans are. As a consequence of this, they are unlikely to put any of their plans into action. Still, it should be realized that they may be dangerous foes to those who learn of their existence.
Centers of lloigor activity include Iraq, Wales, Lebanon, Ceylon, and Providence, Rhode Island. The lloigor are servitors of the Great Old One Ghatanothoa, but the extent of his control over them is unknown. One source claims that the lloigor are only localized manifestations of their master. They may be linked to the Great Old One Lloigor in some way, and one authority has stated that all Great Old Ones and lesser spirit-entities are their work.
ZHAR.Great Old One who came to Earth from Arcturus. It now lives beneath the city of Alaozar, on the Plateau of Sung in Burma (or possibly in Tibet), but may project its Tulku, or spiritual body, elsewhere when the proper rituals are performed. It is worshiped by the Tcho-Tcho, with whom it communicates telepathically. Some say it is physically connected to the being Lloigor.
TWIN OBSCENITIES. Title given to the Great Old Ones Zhar and Lloigor, who lie imprisoned together beneath the Plateau of Sung.
Lloigorons: Beings of the air that serve Lloigor and Zhar. Though the title suggests the lloigor, the Sussex Manuscript states that they are actually the creatures more commonly known as flying polyps, even though these are usually thought to be independent of any Great Old One.
Létající Polypy: Species which teleported to Earth, Yaksh, Tond, and one other planet in our solar system around six hundred million years ago from the Ogntlach solar system. Details of this race are sketchy, but they seem to be able to make themselves invisible at will, leave five-toed tracks, and are able to control winds in some way not fully understood. (The latter has suggested an alliance between the polyps and the Zarrians.)
While on this world, the flying polyps built great basalt towers in which to live. They attempted to expand into the ocean, but the Elder Things fought them off. From then on the polyps confined their activities to land. After a few million years, however, the Great Race of Yith possessed the minds of the conical beings upon which the polyps preyed. The Race struck against the polyps, using lightning guns that played off the species‘ vulnerability to electricity to drive the creatures beneath the ground. Afterward the Great Race sealed off all but a few of the entrances into the caverns. It is believed that the entire polyp race was in the middle of its mating cycle at this time, causing resistance to the Great Race to be minimal.
(According to some sources, this was not the Great Race’s first encounter with these beings. In fact, the flying polyps might have been pursuing the Great Race in hopes of destroying them. Others, however, consider the meeting on Earth to have been the species‘ first encounter.)
The flying polyps did not require light to sense their surroundings, so their imprisonment did not unduly affect them. They built their towers in the vast chambers beneath the ground and waited for the time for their revenge. Fifty million years ago, the opportunity came. The polyps burst forth from the caverns, destroying the cities of the Great Race with their winds and massacring the Yithians. The Great Race, however, had already projected their minds forward into the future, so the flying polyps were ultimately unsuccessful in their endeavor.
Following their triumph, the polyps returned to their caverns. Since then, this species has supposedly been in decline. In our own time, these creatures are few in number or extremely reluctant to come to the surface, though reports of increased expansion of their caverns have been made. On very rare occasions they might take control of a person’s lower nature, causing them to commit acts of violence during blackouts, but for the most part they ignore humanity.
By the time the Great Race takes up residence in the insectoid intelligences of
Earth’s future, the flying polyps will be extinct.
Jekubiáni: Ví se o nich málo, jsou hlavními antagonisty Yithů, a nenávidí je, jejich intelekt a evoluční vyspělost je na stejné výši. Tak jako Yithti umí cestovat skrze čas a prostor umí i Jekubiáni. Jejich šéfem je Juk-Shaab, bytost z čisté energie. Jekubiáni rozesílají do kosmu kostky, které prohodí vědomí nálezce s Jekubiánem. Dle informací Jekubiáni žijí již mnoho cyklů kosmu, stejně jako Yith, díky jejich energetické povaze. Je klidně možné že právě Jekubíáni se snaží Yithy zničit pomocí Pradávných.
Problematika pojmenování a Egregoru
Zvolil jsem pro tyto bytosti pojem Pradávní z již vysvětleného důvodu. Potíž u HPL je ta že se s tím nesral a veškeré věci, které jsou starší zval Elder Things, Old Ones, či Elder Beings, Old Ones zval soudky, Xiniany, Cthulhu… Elder Things soudky, Polypy atc. Vyznat se tedy v jeho Mythosu je úkol zatraceně těžký. Na všechny spojitosti jsem přišel z náznaků, důkladnou analýzou díla HPL, které postupně rozvíjí až do konečné konfrontace s pravými Great Old Ones. Tak se to v literární tvorbě dělá, že finální odhalení dostaneme až na „konci“.
Problém je ten, že egregor pravých Pradávných je nekonzistentní, je to až příliš abstraktní pojem. 99% okultistů plácá páté přes deváté a tedy vznikl bordel takový jako je například ve výkladech Bible. Na Pradávné doporučuji nazírat jako na princip transkosmických prvků, které hypoteticky mohou narušovat tento Univers, jako bytosti, které se snaží dostat do našeho kosmu. Samozřejmě, že se jedná o astrální útvary, egregory, které jsou nějak naprogramované. Jsou neoaenské, yuggotského proudu. Proto je třeba využívat banišingů na ně dělaných, zažehnávat je jménem Starších Bohů, Yith a dalších. Užívat Pnakotský pentagon, Znamení starších a jiné propriety, které egregor chápe. S některými Pradávnými se komunikuje lépe, Tsathoggua s některými se nedá komunikovat vůbec, Tindalosi a některé užívají prazvláštní formy komunikace, Shub-Niggurath. Osobně považuji za Pradávné hlavně Tindalosi, kteří vykazují naprostou cizost a nekontrolovatelnost, stejně tak jejich vizuální projevy.
Při práci jsem začal říkat Pradávným Akala (rozuměno když jsem měl halužky při magické práci).
Při jedné z experiencí jsem mantrizoval Dho-Hna a tím viděl Yian-Ho. Cosi Pradávného se začalo dobývat skrze barieru, a mumlat hučivé zvuky co zněly jak mayština.
Úhel pohledu
Na Lovecraftovu tvorbu a Mythos se musíme primárně dívat, jako na záležitost literární, a podle toho i k problematice přistupovat. Primárně byl HPL spisovatel, který se stal nechtěně něčím, co lze nazvat médium Nového Aeonu, ke kterému promlouval hlas Mythosu Nyarlathotep. Proto nahlížím na Mythos hlavně z úhlu díla a až pak z úhlu magického, který je podmíněn dílu.
Pracuji s co nejširším úhlem pohledu, daným různými autory Mythosu a okultisty, tedy neváži se strikně na HPL, ale beru jej jako základ a zbytek se snažím syntetizovat do jeho původního záměru. Samozřejmě presentuji primárně vlastní výzkumy, myšlenky, a názory, protože jen idiot nemá vlastní názor.
Můj pohled je kontroverzní, ale pakliže si přečtete důkladně Lovecraftovu tvorbu, uvidíte že HPL to směřoval k tomuto. Víme, že Yith brali mysli do Pnakotu aby spolu
diskutovali a též víme, že válka mezi Thrang a Cthulhu najednou skončila. V Horách šílenství se dozvíme, že Thrang se bály něčeho co nebylo zjevné. Ve Whispers zase že Mi-Go osídlili Yuggoth až po čemsi hrozivějším a starším.
O tom proč se zabývám Mythosem jsme již řekl mnoho, snad jen dodám, že možnost pracovat s něčím, kde i přesně víme kdo to napsal, můžeme i proniknout do mentalitiy pisatele, se u Bible, nebo klínopisných tabulek stane jen těžko.
Zdroje a doporučená literatura
Hlavně vlastní experience a výzkum
Necronomicon Book of the Dead Names – Hay Turner edition
Necronomicon Poland edition
Necronomicon Magia Stellare&Sauthenerom – Frank Giano Ripel
Encyclopedia Cthulhiana V3
Book of Eibon
Necronomicon Chaosium Edition
Různí autoři Mythosu – primárně Lovecraft, Derleth, Long
Necronomicon – Donald Tyson
De Vermis Mysteriis a obecně spisy od Raša komrads
Lodge Magan spisy
ACETDA spisy
Koubic-sytes.mysteria.cz
A dál si nepamatuju
