Zaseli život na Zemi a stvořili člověka. Mají mnoho jmen, ale hlavní je, že vypadají jako roztomilé soudky a mají takový menší problém se shoggoty. Rozsáhlá analýza těchto, možná nejdůležitějších bytostí celého Mythosu je zde.
Old One, Elder Things, Elder Ones, Thrang (Staří, Starší bytosti, Starší, Thrang)
„Z temných hvězd oni přišli, když Země ještě byla mladá a zasemenili její vody.“
Výraz temné hvězdy můžeme chápat jako pojem vzdálené hvězdy, které nejsou na naší obloze vidět, kvůli relativitě, světlo z těchto hvězd ještě nemuselo vůbec do našeho solárního systému přijít, nebo naopak jsou tyto hvězdy už dávno vyhaslé.
Říká se, že Staré bytosti se na Zemi objevily po pádu meteoritu do oblasti dnešní Antarktidy, která byla tou dobou pod vodou. Tam postavili své nejsvatější město Antarktos a začali budovat kulturu. V té době byly vody Země mělké a teplé. Není jasné zda přicestovaly na meteoritu ve formě živoucích bytostí, nebo pouhých spór, ani není jasné zda meteorit nebyl městem samým. Podle hrstky je meteorit prazvláštních vlastností a v jeho tunelech se vlivem reflexe a refraxe může vést světlo z vnějšku na kilometry daleko, aniž by klesala razantně jeho intenzita. Těmto nepodloženým tunelům se říká Křišťálové stezky. Jiní jsou názoru, že Thrang přicestovali z Neptunu a nebo Uranu, poté co procestovali širý kosmos a zaseli napříč ním život. Staré bytosti byly z části rostlinného a z části živočišného původu. Narozdíl od Cthulhi a Mi-Go byli velmi blízcí naší biologii.
Jejich těla byla sudovitého tvaru, hlavy měly ve tvaru pěticípé hvězdy a podstavu stejně tak, k manipulaci užívali zvláštní orgány na bocích. Thrang též měli pětici blanitých křídel, tak vznikl mýtus o tom jak tyto bytosti doletěly na Zemi jen za pomoci svých křídel, ta spíše sloužila jako solární kolektory, ale mohli je užít i jako prostředek pro krátké lety, či plachtění. Staří nemuseli jíst, ale když ano, byli nelítostnými dravci a k požívání potravy využívali pět rour umístěných pod hvězdicovitou hlavou.
Miliony let pěstovaly Staré bytosti Thrang fenomenální umění, tehdy byly na Zemi jediné živoucí bytosti, krom Pradávných, kteří okupovali souš. Nejsou žádné zmínky, že by pěstovali náboženství, zdá se však že měli jistý vztah k šroubovici DNA, kterou ctili jako zdroj života. S Pradávnými Staré bytosti vedly bitvy, které vyhrávaly do té míry, že Pradávné drželi daleko od svých hlavních měst.
Pro vlastní potřebu extrahovaly z prvotního kaocervátu buňek, který nazývali Ubbo-Sathla, geny a vytvořily své služebníky Shoggothy (ze sumerského shaggathai smilnit). Tak iniciovali evoluci na Zemi. Kultura začala upadat po té co z dálek přišlo plemeno Cthulhu a Mi-Go s kterými vedli války o území, není jisté, že by válčili i s Yith, po té co byli Pradávní potlačeni do podzemí. Vysíleni válkou si nevšimli hrozby ze strany šoggotů, kteří usilovali o nezávislost.
Jak eony plynuly jejich kultura upadala stejně jako jejich intelekt a genový fond. Degenerovali a nebyli schopni létat. Válka se šoggoty je vyčerpala již kompletně. Nakonec jejich města zničil postupující glaciál, zachránit se povedlo jen město v Antarktosu, kde zbylí Staří zůstali uvězněni pod krustou ledu. Sice racionální bytosti, ale trpěli až panickým strachem z neznámé hrůzy dlící pod jejich městem. Je také faktem, že přechovávali a strážily artefakty známé jako Zářící trapezahedron a Yekubiánskou krychli, jež jim do opatrování svěřili Mi-Go a Yith po uzavření smíru. Podle jistých textů do dnes navštěvují Zemi v kovových hvězdách. Jmenovitě jsou známi N´tse-Kaambl, vynálezkyně Znamení Starších,Teqelia-el a Athore-Peth´aer. Je možné, že Thrang dali vzniknout mýtu o andělích, neboť jejich silueta připomíná obrysy dvou zády k sobě stojících andělů tak jako je vyobrazeno v Rosarium Philosophorum.
N´tse-Kaambl: Říká se o ní že její krása zatřese světy. Většinou se zjevuje jako přenádherná žena v přiléhavé róbě, držíce kopí a štít. Koluje legenda, že právě tato Starší Bohyně, vytvořila Znamení Starších. Patří k rase Thrang, a v těle z lidského masa navštěvuje Snovou zemi, kde předává své poznatky o defenzivě proti Pradávným a jejich spojencům. Jejím hlavním veleknězem ve Snové zemi je Yuth.
ownomicon
Teqelia-el: Též zvaný Pán Aulu (Aulu je výraz pro umělou bytost), některé mýty říkají, že on vytvořil šoggoty z Ubbo-Sathla. Přichází za doprovodu podivné soudkovité bytosti s hvězdicovitou hlavou a jen částečně viditelným protoplazmatickým tvorem, který na zádech nese kusy bílému mramoru podobných kvádrů. Pomáhá těm kdož se snaží o stvoření umělého života.
Athore-Peth´aer: Nejčastěji se zjevuje ve své pravé podobě, mohutný s roztaženými křídly. Některé zlomky dávají právě jemu zásluhy za úspěšné ochránění nejsvatějšího města. Tento strážce je znalec bojové architektury a staveb sloužících k ochraně a obraně. Stavby jež navrhuje přežijí i strašlivé zásahy zbraní a uvolnění energií ve hmotě ve všech jeho podobách. Taktéž inspiruje a radí jak stavět základny a města na jiných planetách, nebo na nehostinných místech, také jak zabezpečit úkryty celých civilizací před nepřítelem, jakým způsobem uvěznit je v hlubině. Celá defenzivní forma stavebnictví, kryty a katakomby může být dovedena k dokonalosti díky jeho radám a nezměrným znalostem.
*Mnozí považují Staré bytosti z antarktidy z hvězdicovitou hlavou za Pradávné, nejspíše kvůli chybně pochopenému Necronomiconu od Hay Turnera, který Pradávnými zve právě je. Ve skutečnosti jsou Staré bytosti, nebo Thrang tvůrci života na Zemi, oni z tkáně Ubbo-Sathla stvořily první shoggoty a poté složitější organismy. Jsou tedy Anunaki, nebo stvořiteli tak jak je zná Genesis. Antarktos je nejspíše onou horou, kde je jejich hlavní město, viz stejnojmenná báseň.
XV. Antarktos
Deep in my dream the great bird whispered queerly
Of the black cone amid the polar waste;
Pushing above the ice-sheet lone and drearly,
By storm-crazed aeons battered and defaced.
Hither no living earth-shapes take their courses,
And only pale auroras and faint suns
Glow on that pitted rock, whose primal sources
Are guessed at dimly by the Elder Ones.
If men should glimpse it, they would merely wonder
What tricky mound of Nature’s build they spied;
But the bird told of vaster parts, that under
The mile-deep ice-shroud crouch and brood and bide.
God help the dreamer whose mad visions shew
Those dead eyes set in crystal gulfs below!
Historie Thrang dle HPL s komentářem
(dopsat info dle DeBilla)
Ať už jde o mýtus či něco jiného, plastiky popisují, jak z hlubin mezihvězdného prostoru přišly na rodící se, stále ještě neživou Zemi bytosti s hvězdicovitými hlavami – vyprávějí o příchodu jejich i o příchodu řady dalších cizích tvorů, kteří se za určitých dob vydávají na cesty do vesmíru. Zdá se, že byly schopné pohybovat se mezihvězdným éterem za využití svých ohromných blanitých křídel – čímž zvláštním způsobem stvrzují folklorní zkazky lidí z vysočiny, o nichž mi kdysi dávno říkal jeden kolega historik. Žily do značné míry pod vodou, stavěly si fantastická města a s neznámými protivníky sváděly strašlivé bitvy, při nichž užívaly důmyslná zařízení na bázi dosud nepoznaných energetických principů. Jejich vědecké i technické vědomosti zjevně daleko přesahovaly znalosti naší dnešní civilizace, ačkoli jejich pokročilejších a propracovanějších forem využívaly, jen když byly nuceny. Několik soch naznačovalo, že prošly stadii mechanizované existence na jiných planetách, ale ustoupily od nich, jakmile zjistily, že její důsledky je emocionálně neuspokojují. Nadpřirozená houževnatost organismu a jednoduchost přirozených potřeb jim podivně umožnila přežívat i v prostředí vysoké náhorní plošiny, aniž by se musely uchylovat ke konzumaci specializovanějších plodů umělého šlechtitelství či dokonce k užívání šatstva kromě případů, kdy se musely chránit před nepřízní počasí.
Rytiny které našli na Antarktidě vypráví o tom, že Staří přišli na Zemi spolu s dalšími tvory, kteří zemi opouštěli a znovu navštěvovali v průběhu její existence. Další část je alegorická, výraz na křídlech je spojen s leteckým odvětvím.
Staré bytosti byli jak terestrialní tak akvatické, ale dávaly přednost vodě. Neznámými protivníky jsou myšleni Pradávní, kteří na Zemi byli jako první. Zda opravdu Thrang přiletěli na tuto planetu přirozenou cestou ve formě spór, nebo užívaly na přesun lodě není známo.
Pozemský život stvořily v moři – využívajíce dostupného materiálu podle dlouho tradovaných metod – nejprve kvůli potravě, poté i pro jiné účely. K pokročilejším experimentům došlo až po likvidaci nejrůznějších kosmických protivníků. Totéž uskutečnily i na jiných planetách; vyráběly nejen potřebné potraviny, nýbrž i určité mnohobuněčné protoplazmatické masy, schopné v hypnotickém stavu formování svých tkání do nejrůznějších druhů provizorních orgánů; čímž si vytvářely ideální otroky pro vykonávání náročné obecně prospěšné práce. Tyto slizké organické masy byly bezpochyby tím, co Abdul Azhared ve svém děsivém Necronomiconu šeptem nazýval „shoggothy“, třebaže tento šílený Arab opatrně připustil jejich pozemskou existenci pouze ve snech lidí žvýkajících určitou rostlinu s obsahem alkaloidů. Jakmile Prastaří s hvězdicovitými hlavami na této planetě synteticky vytvořili své jednoduché potravinové formy a vyšlechtili si dostatečnou zásobu shoggothů, umožnili i jiným buněčným strukturám, aby se vyvinuly do podob živočišného a rostlinného života, s nimiž pak měli dále nejrůznější úmysly.
Stvořily život z prvotního biologického materiálu, Ubbo-Sathla, který je počátek i konec. Zde je důkaz, že AlHazred také nebyl vševidoucí a v některých věcech se sekl. Šoggoti jsou předobrazem života na Zemi, z nich se postupně diferencovaly nové druhy.
S využitím shoggothů, jejichž končetiny mohly být uzpůsobeny ke zvedání nesmírných břemen, se z malých, nízkých podmořských mést staly ohromné a závratné kamenné labyrinty podobné těm, jež později vyrostly i na souši. Mimořádně přizpůsobiví Prastaří trávili v jiných končinách vesmíru na souši velkou část času a pravděpodobně si uchovali řadu tradic spjatých s pevninským stavitelstvím. Když jsme studovali architekturu všech těchto prehistorických budov včetně těch, jejichž starobylými chodbami jsme nyní procházeli, lámali jsme si hlavu nad prazvláštní shodou náhod, kterou jsme se doposud nepokusili vysvětlit, dokonce ani sami sobě. Na basreliéfech byly zřetelně vyvedeny vrcholky budov, jež ve skutečném městě kolem nás přirozeně už velice dávno zvětraly do beztvarých rozvalin. Plastiky představovaly gigantické shluky jehlovitých vížek, jemných ozdobných zakončení některých kuželů a hranolů a řady tenkých horizontálních zoubkovaných kotoučů, jimiž byly osázeny válcovité sloupce. Šlo o totéž, co jsme spatřili v nesmírné a zlověstné fata morgáně odrážející podobu mrtvého města, v jehož siluetě podobné prvky chyběly už tisíce či desetitisíce let, fata morgáně, která se před našimi nic netušícími zraky vynořila nad neprobádanými horami šílenství.
Staré bytosti podnikaly v té době cesty do okolního vesmíru. Mohli kolonizovat souš, protože už byli Yith na Zemi v tělech Thorogon a zahnali Pradávné pod zem.
O životě Prastarých, jak pod vodou, tak poté, co se jejich část přesunula na souš, by se mohly napsat celé knihy. Ti z nich, kteří zůstali v mělké vodě, nepřestali využívat do maximální možné míry oči na koncích pěti hlavních hlavových tykadlech a obvyklým způsobem pěstovali nadále i sochařské a písařské umění – psali rydlem na voděvzdorné voskové tabulky. Ti, již přebývali v mořských hlubinách, ačkoli používali k získávání světla zvláštního fosforeskujícího organismu, si skládali obraz svého okolí na základě záhadného speciálního smyslového ústrojí působícího prostřednictvím prismatických brv, umístěných na hlavách – smyslového ústrojí, díky němuž byli Prastaří v případě nutnosti na světle částečně nezávislí. Během sestupu do hlubin se podivně změnila i podoba jejich sochařství a písma, nebol začali využívat určitých patrně chemických procesů nátěrů – jejichž účelem bylo nejspíše zajištění fosforescence -, které nám nedokázaly osvětlit ani basreliéfy. Tyto bytosti se v moři pohybovaly částečně plaváním – za pomoci postranních lilijicových ramen – a částečně chvěním spodní řady chapadel zahrnujících i panohy. Občas se pouštěly i do střemhlavého útoku s využitím dvou čí tří sad vějířovitých rozvinovacích křídel Na souši používaly zpravidla panohy, ale do velkých výšek či na delší vzdálenosti jim někdy pomáhala i křídla. Řada tenkých chapadélek, do nichž se větvila lilijicová ramena, se vyznačovala nesmírnou jemností, ohebností, silou a přesností koordinace svalstva a nervů, což tvorům zajišťovalo maximální zručnost a obratnost při všech uměleckých a jiných manuálních činnostech.
Odolnost těchto organismů byla skoro neuvěřitelná. Zdá se, že jim nemohl nijak uškodit ani strašlivý tlak na nejhlubších místech mořského dna. Těch několik málo jedinců, co zemřelo, bylo sprovozeno ze světa výhradně násilím, a pohřebišti bylo velice málo. Skutečnost, že své vertikálně pohřbívané zemřelé zahrnovali mohylami se symboly pěticípých hvězd, v nás s Danforthem vzbudila řetězec myšlenek, který si vyžádal potřebu nové přestávky a načerpání čerstvých sil. Bytosti se množily pomocí spór – jako kaprad’orosty, ale vzhledem ke své zázračné odolnosti a dlouhověkosti, a následnému nedostatku potřeby starat se o svou náhradu, nebyl vývoj nových protostélek nijak podněcován s výjimkou období, kdy bylo nutno kolonizovat nová území. Mláďata rychle vyzrávala a dostávalo se jim vzdělání, o jehož úrovni se nám nemůže ani zdát. Převažující intelektuální a estetický život dosáhl vysokého stupně vývoje a vytvořil mimořádně houževnatou soustavu zvyklostí a institucí. Soustava nabývala jemně odlišných podob v závislosti na tom, zda tvorové žili v moři, či na souši, ale měla stejné základy a hlavní rysy.
Soudky byly dravé, museli být roztomilé když hladově útočily na paryby vějířky. Ona kombinace s rostlinou z nich udělala velmi dlouhověký druh, podobně jako sekvoje. Množily se ze spór a svou populaci udržovali na stanovené mezi, a plození nových soudků bylo dovoleno jen když bylo třeba expandovat, tak bojovali s přesoudkováním.
Ačkoli bytosti mohly podobně jako rostlinstvo, přijímat výživu z anorganické hmoty, dávaly mnohem radši přednost potravě organické, zvláště pak živočišné. Ve vodě se živily syrovými mořskými organismy, ale na souši je tepelně opracovávaly. Lovily zvěř a kvůli masu chovaly i stáda zvířat – která zabíjely ostrými zbraněmi, jejichž nezvyklé stopy na některých zkamenělých kostech naše výprava zaznamenala. Bytosti výtečně snášely všechny běžné teploty a ve svém přirozeném stavu mohly přebývat ve vodě i těsně nad bodem mrazu. když se však začal stupňovat chlad starších čtvrtohor – před takřka jedním milionem let -, obyvatelé souše se museli uchýlit ke zvláštním opatřením zahrnujícím umělé vytápění; dokud je nakonec vražedná zima nezahnala zpátky do moře. Legenda uváděla, že v době svých prehistorických letů mezihvězdným prostorem přijímali jisté chemické látky a stávali se takřka nezávislými na přijímání potravy, dýchání a termoregulaci; nicméně v době velkého chladu na tuto metodu již zapomněli. Tak či onak, uměle vyvolaný stav nemohli prodlužovat donekonečna, aniž by utrpěli újmy.
S ohledem na nepárovost a polorostlinný charakter neměli Prastaří žádný biologický základ pro rodinnou fázi savčí existence. Zdá se však, že se organizovali v rozsáhlých domácnostech na principu vyhovující prostorové užitečnosti a – jak jsme vyčetli z obrazů zaměstnání a zábavy jednotlivých obyvatel – i odpovídající duševní spřízněnosti. Při zařizování svých domovů soustředili veškeré věci uprostřed ohromných místností, čímž si vytvářeli volný prostor pro dekoraci stěn. O osvětlení se v případě suchozemských obyvatel starala zařízení pravděpodobně elektrochemické povahy. Na pevnině i na moři bytosti používaly podivné stoly, židle a pohovky podobné válcovitým rámům – protože odpočívaly a spaly ve vzpřímené poloze se složenými chapadly – a přihrádky pro zavírací soustavy tečkovaných tabulek, jež představovaly jejich knihy.
Je velmi zajímavé, že Thrang fungovali jako pralidé neolitu, tedy ač kulturně a intelektuálně vyspělí, jako by se vrátily zpět ve svém vývoji, to nahrává teorii, že se na Zemi dostali v podobě spór a museli začít téměř od začátku.
Vláda byla zjevně složitě konstruovaná a pravděpodobně socialistického zaměření, i když z nalezených plastik nebylo možné vyvodit nic směrodatného. V oblasti probíhala čilá obchodní aktivita, jak přímo v místě, tak mezi jednotlivými městy, a jisté drobné žetony ve tvaru hvězdice a opatřené nápisy sloužily jako peníze. Je pravděpodobné, že takovými platidly byly menší z různých nazelenalých mastků nashromážděných naší expedicí. Ačkoli převažovala městská kultura, bytosti se věnovaly i zemědělství a rozsáhlému chovu dobytka. Existovala zde i těžební aktivita a omezená manufakturní výroba. Hojně se cestovalo, ale stálá migrace byla nejspíše poměrně vzácná, pouze s výjimkou ohromných kolonizátorských výprav, díky nimž rasa expandovala. Pro osobní pohyb se neužívaly žádné vnější pomůcky; poněvadž se zdálo, že při přemisťování po souši, ve vzduchu i ve vodě Prastaří sami disponují mimořádně velkou způsobilostí dosahovat vysokých rychlostí. Náklady však vláčela tažná zvířata – shoggothi pod vodou a podivuhodný druh primitivních obratlovců v pozdějším období suchozemské existence.
Tito obratlovci, stejně jako bezpočet dalších forem života – živočišného a rostlinného, mořského, suchozemského a vzdušného -, byli produktem nehlídané evoluční manipulace živých buněk, za níž sice Prastaří stáli, ale která se dostala mimo rámec jejich pozornosti. Byl jim umožněn nekontrolovaný vývoj, protože se nedostávali do žádných konfliktů s dominantní rasou. Obtížné formy byly samozřejmě mechanicky vyhlazovány. Je zajímavé, že na některých posledních sochách, vykazujících největší stopy úpadku. lze spatřit primitivního belhaného savče, využívaného suchozemskými obyvateli občas jako potrava, občas jako zdroj zábavy u něhož byly nepříliš zřetelně patrné i náznaky pozdějšího opičího a lidského vývoje. Při výstavbě pozemských měst bylo při zvedání ohromných kamenných bloku vysokých věží využíváno zpravidla pterodaktylů se širokými křídly, druhu, o němž paleontologie dosud nič nevěděla.
Staří ač vytvořili život, který se začal diferencovat, jej nebrali za nic zajímavého, užívali ho jako zdroj potravy, či prostředku pro práci. Jen tvorové, kteří byli pro Thrang nějak nebezpeční byli zničeni. Je tedy možné, že Thrang vyhubili dinosaury protože byli prostě moc velcí a nenažraní.
Houževnatost, s níž Prastaří dokázali přežít nejrůznější geologické proměny a pohyby zemské kůry, hraničila se zázračností. Ačkoli se zdá, že do pozdějších dob přetrvalo jen velmi málo prvních měst – pokud vůbec nějaká -, nedošlo k žádnému přerušení ve vývoji jejich civilizace či při předávání záznamů. Místem jejich prvotního příchodu na Zemi byl Antarktický oceán a je pravděpodobné, že Prastaří nepřišli dlouho poté, co byla ze sousedního jižního Pacifiku vyrvána hmota, z níž byl zformován Měsíc. Podle jedné z plastických map se celá zeměkoule tehdy nacházela pod vodou, přičemž kamenná města se v průběhu věků objevovala stále dále a dále od Antarktidy Jiná mapa znázorňovala rozsáhlou oblast souše kolem jižního pólu, kde bylo vidět, jak někteří tvorové vytvářejí experimentální sídla, byť jejich hlavní střediska byla přemisťována na nejbližší mořské dno. Pozdější mapy, na nichž tato souš puká, je unášena pryč a vysílá určité odtržené části severním směrem, dávají zarážejícím způsobem za pravdu teoriím o kontinentálních posunech, které v nedávné době zastávali Taylor, Wegener a Joly.
Vynoření nové pevniny v jižním Pacifiku mělo za následek zahájení zásadních změn. Některá podmořská města byla nenávratně zničena, to však nebyla nejhorší pohroma. Z nekonečna kosmu začala na Zemi pronikat jiná rasa – pevninská rasa bytostí podobající se chobotnicím, pravděpodobně odpovídajících bájnému předlidskému plemeni Cthulhu -, která vyvolala obludnou válku, jež na určitou dobu zahnala Prastaré zpátky do moře; což zasadilo nesmírnou ránu narůstajícímu pevninskému osídlování. Později byl uzavřen smír, nové země byly předány plemeni Cthulhu a Prastaří si udrželi vládu nad mořem a starými zeměmi. Došlo k založení nových měst – největší se stavěla v Antarktidě, poněvadž tato oblast prvního kontaktu byla chována v posvátné úctě. Od té doby, stejně jako původně, Antarktida zůstala střediskem civilizace Prastarých a všechna objevitelná města, jež v ní založilo plemeno Cthulhu, byla srovnána se zemí. Pak došlo opět k náhlému ponoření pevnin pacifické oblasti, jež s sebou do hlubin stáhly i město R’lyeh a všechny mimozemské chobotnice, což vedlo k tomu, že se Prastaří znovu ujali neomezené vlády nad planetou, i když je děsil nezřetelný stín, o němž se nechtěli nijak zmiňovat. V pozdější době se jejich města opět rozprostřela po všech pevninských i mořských oblastech zeměkoule – proto ve své chystané monografii doporučuji, aby archeologové provedli v několika velmi vzdálených končinách systematické vrty se zařízením Pabodieho typu.
Toto je zásadní pro pochopení Mythosu, jak je vidět tak Staří uzavřeli mír s plemenem Cthulhu, sice po dlouhé a obludné válce, ale našli společnou řeč, tedy opravdu Cthulhi jsou též v příměří. Cthulhu je narozdíl od Pradávných schopen komunikace, a dokonce i míru. Též jsou náznaky náboženského cítění, protože prvotní místo je považováno za posvátné. To také nahrává teorii o nekontrolovaném dopadu. Kdyby Staří přišli z hvězd na křídlech, není důvod přistávat na jediném místě ani chovat ho v posvátné úctě. Náhle došlo k něčemu, co zapříčinilo ponoření R´lyehu do oceánu. Byla to ona superzbraň Yith? Je to pravděpodobné, protože ač Staří získali opět kontrolu nad planetu děsil je nezřetelný stín, kterého se tak obávali, že ose ho snažili vymazat z mysli, stín Pradávných. kteří byli nyní uvězněni pod zemí.
Přesun z vody na souš se v průběhu času stal obecným trendem; tento pohyb podporovalo i vynořování nových pevnin, ačkoli oceán nebyl nikdy trvale opuštěn. Další příčinou kolonizace pevniny byly i nové potíže spjaté se šlechtěním a zvládáním shoggothů, na nichž záleželo úspěšné přežívání pod vodou. Postupem času, jak smutně dokládaly i plastiky, Prastaří přišli o umění vytváření nového života z anorganického materiálu; což znamenalo, že si museli vystačit s manipulací již existujících forem. Na souši se dalo dobře pracovat s velkými ještěry; ale mořští shoggothi, množící se dělením a získávající nebezpečný stupeň náhodné inteligence, určitou dobu představovali hrozivou potíž.
Za ztrátu schopnosti šlechtit nové lze brát jako viníky 1. Zničení znalostí o této problematice za 2. Zabití příslušných osob, které měli znalosti za 3. Kombinace všech těchto faktorů. Válka s Cthulhu Starým uštědřila pořádný kopanec. Mnoho Thrang zemřelo a velká část měst byla srovnána se zemí. Též válka s Pradávnými, která nejspíše stála za oním smírem, musela pořádně redukovat stavy.
Od prvopočátku byli ovládáni prostřednictvím hypnotické sugesce ze strany Prastarých, kteří modelovali jejich tuhou, avšak pružnou hmotu do nejrůznějších, v dané chvíli potřebných končetin a orgánů. Nyní ale shoggothi občas schopností sebemodelování používali sami a nezávisle a nabývali různých imitativních forem, jež jim původně vštípili Prastaří sugescí. Je možné, že se u nich vyvinul polostálý mozek, jehož samostatná a občas umíněná vůle odrážela vůli Prastarých, aniž by se jí vždy kořila. Plastická vyobrazení těchto shoggothů nás s Danforthem naplňovala hrůzou a odporem. V normálním stavu šlo o beztvaré bytosti tvořené vazkým rosolem, který vypadal jako shluk bublin. Každý v kulové fázi dosahoval průměru přibližně čtyř- a půl metru. Vyznačovali se však neustále proměnlivým tvarem a objemem, přičemž občas spontánně, či na základě sugesce, vyháněli dočasné výrůstky nebo si vytvářeli orgány zraku, sluchu a řeči, jimiž napodobovali své pány Jejich podivná nepoddajnost se datuje asi od poloviny permu, přibližně před 150 miliony lety, kdy jim oceánští Prastaří vyhlásili regulérní válku za účelem opětovného podmanění. Obrazy tohoto konfliktu a obvykle bezhlavých, slizem pokrytých Prastarých,. padnuvších za oběť vraždění shoggothů, působily i přes propast nekonečných věků neuvěřitelně hrůzostrašně. Prastaří užili proti vzbouřivším se bytostem zvláštní zbraně působící narušení molekulárních struktur a nakonec dosáhli drtivého vítězství. Sochy poté zobrazovaly období, kdy byli shoggothi ozbrojenými Prastarými opět zkroceni a ujařmeni, jako tomu bylo v případě kovbojů a divokých koní na americkém Západě. I když během povstání shoggothi prokázali schopnost přežívat i mimo vodní prostředí, tento vývoj u nich nebyl nijak podporován, protože jejich užitečnost na souši by se jen stěží mohla měřit s potížemi plynoucími z jejich ovládání.
Začínám mít pocit, že šoggoti mohli přijít do styku s Pradávnými a zčernat a získat vlastní vůli. Proto možná nebyli schopni Staří jejich duplikace a posléze ztratili kontrolu, protože již byli šoggoti pod vládou těch ze spod. Z počátku jsou šoggoti popisováni jako rosolovité koule, později jako černé shluky. Též víme, že Shub-Niggurath je nějakým způsobem spojena se šoggoty, původně byli Temní mladí formou šoggotů, a jeskyně shaggotů je jmenována jako místo kde je ctěna černá koza.
Není však prokázáno, že Shaggoth (možné odvození od Shub) je to samé jako Shoggoth, též může jít o termín užívaný pro jistý druh bytosti, pravděpodobně stvořené umělou cestou, alternativa výrazu homonkulus.
Během jury se Prastaří museli vypořádávat s novou nepřízní osudu v podobě další invaze z mezihvězdného prostoru – tentokrát šlo o polohoubovité, polokorýšovité tvory pocházející z planety ztotožnitelné s dalekým a nedávno objeveným Plutem; tvory bezpochyby odpovídající bytostem figurujícím v určitých bázlivě popisovaných legendách severní vysočiny jež jsou v Himálajích známí jako Mi-Go, či yetti. Při zápolení s těmito protivníky se Prastaří poprvé od svého příletu na Zemi pokusili vydávat do mezihvězdného éteru, ale navzdory svým tradičním přípravám zjistili, že opustit zemskou atmosféru již nedokáží. Ati už bylo dávné tajemství kosmického pohybu jakékoliv, pro rasu bylo nenávratně ztraceno. Mi-Go nakonec Prastaré vypudili ze severních zemí, ačkoli neměli prostředky, aby je ohrozili i v moři. Starobylá rasa se tak začala postupně stahovat zpátky do své původní domoviny.
Na vyobrazeních bitev jsme si se zaujetím povšimli, že jak plemeno Cthulhu, tak Mi-Go byli patrně tvořeni hmotou radikálně se lišící od námi prozkoumaného složení Prastarých. Nepřátelé Prastarých se uměli měnit a obnovovat způsobem, který byl pro jejich protivníky nemyslitelný, což mne vede k domněnce, že pocházeli z ještě vzdálenějších koutů vesmírného prostoru. Prastaří, navzdory své abnormální houževnatosti a nezvyklým životním pochodům, byly striktně materiální stvoření a svým původem museli vcházet ze známého časoprostorového kontinua; zatímco o prapůvodu ostatních tvorů můžeme spekulovat jen se zatajeným dechem. Toto všechno však přirozeně platí pouze za předpokladu, že nezemské souvislosti a anomálie připisované vetřelcům nejsou pouhými mytologickými konstrukcemi. Lze si představit, že Prastaří si celý kosmický rámec mohli vymyslet proto, aby nějak vysvětlili své porážky; poněvadž zájem o historii a hrdost u nich tvořily základní psychologický prvek. Je signifikantní, že jejich záznamy nehovoří o řadě pokročilých a mocných ras, jejichž pozoruhodné kultury a monumentální města nepřestávají figurovat v jistých záhadných legendách.
Další z konfliktů vyvolali Mi-Go, kteří nebyli schopni dobývání pod mořem, a tak se museli Thrang stáhnout zpět ke svému svatému místu. Lovecraftovo rozřešení je z části pravdivé, dle Volání Cthulhu je rasa Cthulhi velmi odlišná i na molekulární úrovni, ale u Mi-Go nejspíše jde opravdu jen o pokus prohrát s hrdostí. Poslední část hovoří jasně o nezmiňování jistých historických souvislostí a faktu, že na Zemi trčely bazaltové věže bez oken.
Měnící se tvářnost světa na pozadí dlouhých geologických údobí byla ilustrována na mnoha plastických mapách a výjevech se zarážející sugestivitou. V několika případech bude současná věda vyžadovat revizi, zatímco jinde se její smělé vývody dočkaly úžasného potvrzení. Jak jsem již uvedl, hypotéza Taylora, Wegenera a Jolyho, že všechny kontinenty jsou fragmenty prapůvodní antarktické pevninské masy které pukly působením odstředivých sil a odsunuly se po prakticky kluzkém, níže položeném povrchu – hypotéza, o níž svědčí například do sebe zapadající obrysy Afriky a Jižní Ameriky a způsob, jakým se nakupily a zvedly velké horské masivy – získává z tohoto zlověstného zdroje na značná váze.
Na mapách jasně zobrazujících karbonský svět před sto miliony či více lety bylo možné rozpoznat významné linie zlomu a průrvy, jež měly později oddělit Afriku od tehdy jednolité Evropy (bývalé Valone z ohavných starodávných legend), Asie, obou Amerik a Antarktidy Jiné nákresy – a zvláště pak jeden související se založením obrovitého mrtvého města kolem nás, k němuž došlo před padesáti miliony lety – ukazovaly všechny současné kontinenty již jasně odlišené. A na posledních exemplářích, jež jsme měli k dispozici – a které byly vytvořeny patrně v pliocénu – už bylo vidět dosti zřetelně přibližnou podobu dnešního světa, i když Aljaška byla ještě propojena se Sibiří, Severní Amerika Grónskem s Evropou a Jižní Amerika Grahamovou zemí s Antarktidou. Na mapě z karbonu ještě byla celá zeměkoule – oceánské dno i vyzvednuté pevniny – označena symboly rozsáhlých kamenných měst postavených Prastarými, na pozdějších tabulích už však bylo zřetelné postupné stahování směrem k Antarktidě. Poslední exemplář z pliocénu už neznázorňoval žádná města na souši s výjimkou Antarktidy a výběžku Jižní Ameriky, a stejně tak ani žádná podmořská města severně od padesáté rovnoběžky jižní šířky. Bylo vidět, že vědomosti a zájem o severně položené kraje, vykma studia pobřežních čar, uskutečňovaného patrně během dlouhých výzkumných letů za použití vějířovitých blanitých křídel, mezi Prastarými naprosto vymizely.
Destrukce měst vinou výzdvihu horských pásem, odstředivé popraskání kontinentů, seismické pohyby půdy či mořského dna a další přírodní jevy byly běžně zaznamenávány; a bylo zvláštní sledovat, jak postupem času docházelo ke stále menším obnovám. Zdálo se, že nesmírná mrtvá megalopole, rozprostírající se kolem nás, byla posledním střediskem rasy. Byla vystavěna počátkem křídy poté, co gigantické vzedmutí srovnalo se zemí ještě nesmírnějšího předchůdce stojícího nedaleko. Zhruba tato oblast byla patrně nejposvátnějším místem ze všech, místem, kde se domnělí první Prastaří usadili na pradávném mořském dně. V novém městě – jehož řadu rysů jsme rozeznávali na sochách, ale které se všemi směry rozprostíralo celé stovky kilometrů podél horského masivu mimo dosah našeho leteckého průzkumu – byly údajně zachovány jisté posvátné kameny tvořící část prvního města na mořském dně, jež byly vyzdviženy na světlo po dlouhých epochách v průběhu obecného vrásnění vrstev.
Zde je spíše presentována Lovecraftova znalost geologie, paleontologie, historie a dalších disciplín. A to je epilog historie Prvotních, Starých, Starších bytostí Thrang, které podlehly časem vlivům přírody.
Konec Historie
