V Austrálii našli celkem unikátní kousek meteoritu. Ne, není to úlomek pnakotických rukopisů, ani nejde o yithiánské selfie, zajímavý je svým stářím. Je totiž podle analýzy starší než Země.
Bylo to těsné, nález málem ani nebyl, protože celou poušť stihly lijáky a stačila jen chvíle, aby zmizel v nenávratnu. Meteorit o váze 1,7kg spadl na Zemi 29. prosince minulého roku a zabořil se 42 cm hluboko do měkkého bahna poblíž jezera Eyre. Trochu děsivě působí zpráva, že v atmosféře měl kilogramů 80.
I když meteorit sledovaly detekční přístroje až do samotného dopadu, nalézt ho nebylo nic snadného. Pátrání trvalo celé tři dny a k lokalizování místa impaktu vědci nasadili drony i místní obyvatele.
Takto prastarý kámen 4,5 miliardy let (stáří Země je udávané 4,4 miliardy let) může prozradit hodně o naší Sluneční soustavě a o jejím formování, vlastně je to před zemská kronika, takže s těmi rukopisy z Pnakotu jsem až tak vedle nebyl. Mít takto prastarý artefakt z hlubin kosmu je nejen nesmírně cenné, ale z pohledu praktikujícího magika i velmi žádané.
Posvátný kámen z nebes
Meteorický kov byl považován za magický, dělaly se z něj i různé náboženské idoly. Staří Egypťané využívali železa z meteoritů i k tvorbě korálků a zdá se, že jsou to jedny z prvních železných předmětů vůbec. V sumerských textech je meteorický kov zmiňován také, přezdívá se mu oheň z nebes. Mayové z meteorického železa dělali dýky. A darů nebes se nezdráhali používat ani starověcí Norové.
Asi nejsofistikovanějším příkladem meteorického umění je soška Buddhy zhruba tisíc let stará, která byla vykována z meteoritu, jež spadl někam do oblasti mezi Sibiří a Mongolskem 15 000 let zpět. Příběh kolem sochy je jak z Indiana Jonese nebo Weird Tales.
zdroj foto: livescience.com
V roce 1938 sošku našla nacistická expedice pod vedením Heinricha Himmlera. Snažila se v Tibetu najít kořeny árijců, to celkem sedí na pošuky z Ahnenerbe. Soška se náckům zalíbila, protože na ní byla vyrytá swastika. Během války se ztratila. Až do roku 2009 kdy byla znovuobjevena v soukromé sbírce.
© Koubič Šíření jakýchkoliv materiálů z těchto stránek je možné pouze po osobním souhlasu autora.
