Když jsem informoval o nalezení dalších pasáží putování Gilgameše, bylo to velké. Podobnou událostí je i nález 5000 slov dlouhého dopisu od samotného mistra, desítky let skrývajícího v divadelním archivu. Co víc, hovoří o ztracené novele, které jsme dřív znali pouze název.
Pro menší představu, jedna normostrana je dle definice 1800 znaků či 250 slov běžného textu. HPL tedy napsal dopis o rozloze 20 normostran A4. Už vám možná dochází, proč byly jeho povídky často tak roztáhlé. HPL bral dopisy jako většina dnešní populace Facebook, sdílel tam prakticky všechny své pocity, naštěstí oproti dnešní generaci, měly sdílené informace od HPL hodnotu.
Dopis, který nalezl pilný učenec je adresován jistému J. C. Hennebergerovi, vydavateli Weird Tales. Datovaný 2. února 1924. Pro zasazení do kontextu přiblížím, že Henneberger najme do čela Edwina Bairda, který na rozdíl od svého předchůdce přijme všechny Lovecraftovi texty. Je pravděpodobné, že bez Bairda by nebyl žádný Podivný pán z Providence. Henneberger také Lovecrafta žádá, aby napsal pro Weird Tales novelu. Nejspíš tento dopis je odpovědí Lovecrafta.
HPL v dopisu řeší mnoho věcí. Analyzuje cílového konzumenta Weird Tales a délku správné povídky, postupně opouští krátké příběhy a zaměřuje se na delší projekty, novely. Trochu shazuje auru tajemného podivína a hlavně rozebírá své nikdy neuveřejněné novely. Řeč je o rukopisu o rozsahu 25 000 slov, který nesl pracovní název Azathoth (název se měl změnit). Lovecraft připomíná, že nemělo jít o horor, ale o příběh ve stylu lorda Dunsanyho, Tisíce a jedné noci nebo Vhatek. Města měla být kouzelná a podivná, ale ne ohavná či děsivá. Zajímavostí je, že se příběh měl odehrávat na vzdálené planetě bez lidských postav. Lovecraft Hennebergera varoval, že nepůjde o materiál pro Weird Tales, a že tedy spíš nabídne něco jiného. Odborníci věří, že Azathoth se později přetransformoval do Snového putování, nejspíš šlo o podobnou kostru, kterou vybudovala krátká povídka Dagon pro Volání Cthulhu.
Velmi zajímavá zmínka je o novele The House of the Worm. Pro znalce Cthulhu Mythosu (Mýtu Cthulhu) žádná novinka, sbírka propojených příběhů Gary Myerse. Jenže, The House of the Worm je název původně z Lovecraftovy hlavy. Novela, o které jsme nevěděli nic, konečně odkryla trochu svého tajemství. Příběh měl začínat zprávou zaslanou předčasně stárnoucím, umírajícím otcem chlapce, který utekl před dvacet lety kvůli nevyslovitelným hrůzám macechy, dědičky žijící v temném domě v bažině. Mladý muž se vrací domů a nachází svého otce opuštěného. Lovecraft nebyl rozhodnutý, zda příběh zasadí do Nové Anglie, Albionu nebo Černého lesa v Německu ani, zdali půjde o dům nebo zámek. Otec je sám, ale zároveň není. V příběhu měla figurovat nejspíš jakási tajemná síla, která přitahovala hejna much a supy. Mladý muž, jak v Lovecraftových příbězích bývá obvyklé, je svědkem nějaké děsivé události.
V Commonplace Book najdeme zajímavý zápisek z roku 1920: Osamělé bažiny Louisiany – démon smrti – starý dům a zahrady – vzrostlé stromy porostlé mechem – girlandy porostlé španělským mechem. 1923 hovoří o barabizně staré čarodějnice, která po smrti ukrývá děsivé věci. V roce 1924 zase několikrát v Commonplace Book naráží na ideu mluvících ptáků, kteří vyzradí děsivé tajemství. To všechno mohou, ale nemusí být prvky novely, která se ztratila z povrchu zemského. Lovecraft ale nemusel povídku nikdy dokončit, ba mohl jí přepracovat k nepoznání. Je jisté, že The House of the Worm od Gary Myerse v žádném případě není založený na nedopsané novele.
Teď už jen zbývá, vyšátrat balík ztracených Lovecraftových povídek, ať máme po temných zasněžených nocích co číst.
© Koubič Šíření jakýchkoliv materiálů z těchto stránek je možné pouze po osobním souhlasu autora.
